Tento článek bude o tom co se během léčby chemoterapií přihodilo a nemuselo. O komplikacích, které mě v průběhu celé nemoci neustále pokoušeli skolit. Jak vidíte, jsem tu stále. Ustála jsem všechny komplikace a vyšla z nich jako Fénix povstává z popela. Silná, plná energie a odhodlání do dalších dnů.. Tak, co že to provázelo celou léčbu chemoterapií?

Komplikace se při léčbě zkrátka nevyhnou

I přes nedávné události a novému úhlu pohledu. Zlepšení mého psychického stavu, za kterým vidím hlavně tento web a nová životní filozofie, který mi pomáhají se se vším lépe vypořádat se, ale objevovali zdravotní komplikace. Velmi oslabená imunita a kritická hladina bílých krvinek mě provázela už od počátku léčby. Přidávali se, ale i od začátku další komplikace. Bolesti v oblasti ledvin a s tím i hrozící riziko jejich selhání. Záněty spojivek i ze slabého větru, či lymfedémy končetin ruky, které mě začali provázet od páté chemoterapie. Což bylo období v sprnu právě několik týdnů před svatbou. To jsou ty komplikace, které se objevovali a zase mizeli jak vítr nad hladinou..

Od začátku pořád něco

Komplikace se mi v léčbě nevyhýbali stejně jako mojí mamince. Ale nový úhel pohledu a pocity štěstí, které jsem zažívala z nově nalezené radosti ze života díky synovi a manželovi, kteří mi ve všem stáli po boku a také mé nové léčebné terapii zde na webu mi už pomáhali vše hravě zvládnout. Dokonce se mi hlava srovnala natolik, že již nebylo potřebné u psychiatričky ke které se dostala za měsíc od bratrovi svatby nastavit léčbu antidepresivy. K těm velkým změnám v psychice došlo za jeden jediný měsíc září.

Nový módní doplněk

Lymfedém na rukou vznikal díky dávkám chemoterapie, které propouštěli své jedovaté látky do okolní tkáně, díky čemuž mi otekli ruce a ztvrdli žíly natolik, že se již nedala léčba do žíly podat a situace vyžadovala řešení. Objednali mě na operativní zákrok, kde mi chirurgicky vložili port pro další léčbu. Jedná se o malou krabičku, která uměle nahradí žíly do kterých je léčba standardně podávána. Zákrok proběhl bez komplikací a na další chemošku jsem se vydala s krabičkou v hrudníku téměř za čtvrt milionu korun. I když s odporem vůči nemocničnímu pachu, vydala jsem s hlavo vztyčenou na svou osmou dávku. V rámci již vybudovaného projektu pro maminky s rakovinou jsem ho, ale strávila s rozhovorem po telefonu se slečnou Nikčou, která byla čerstvě vyléčena z Hodkina, která nechtěla za svou nemocí také jen tak nechtěla uzavřít dveře a rozhodla se fotit kalendář s onkologickými pacientkami.

Odpočinkový říjen

Od té doby se mi už komplikace načas vyhnuli. Chemošku jsem zvládla dobře a pak naordinovali krátkou pauzu na zotavení. Celý měsíc říjen jsem tak strávila odpočinkem od léčby. Svou nově nalezenou energii a zlepšený stav mysli jsem věnovala rozvoji webu projektu a průzkumu a to hlavně v době kdy Domík spal. Jinak jsem svůj čas věnovala hlavně jemu. Užívání si všech aspektů života je tak dnes na mém denním pořádku. A rakovina mi v tomto úhlu otevřela oči, začala jsem se radovat z opravdových maličkostí a přestala se stresovat nad zbytečnostmi. A začala se cítít opravdu šťastná. Proč? Protože jsem chtěla. Malé radosti, začínali převládat nad tím špatným. I když potažmo toho špatného konkrétně za měsíc říjen bylo tolik, pořád jsem se cítila skvěle.

Nová životní filozofie

Zjistila jsem, že malé radosti se z novou životní filozofií začínají kumulovat. Ty malé okamžiky ve mě vytvořili dlouhodobý pocit štěstí. Prošla jsem si obdobím temna. Ale světlo hledělo jen jsem ho ho prostě nechtěla vidět. Dobré naladění mi pomáhá se přes všechno snadněji přenést. Je důležité mít své hnací motory a vidět i přes všechny strasti, které nás v životě potkají to dobré. To vše mi zatím pomohlo všechny bitvy ustát a vyjít z nich jako vítěz.

Stres mě už nerozhází

Proto když přišla v polovině října další rána v podobě další rakoviny u našeho dědy, už mě to nesložilo. nevím zda to byla jistá obrana organismu nebo opravdu síla mysli, která mi nedovolila podlehnout. Všechno se to totiž zvládne. Věřím tomu jako nikdy ničemu. Některé věci se zkrátka dějí a nedá se jim zabránit. Záleží na tom zda je přijmeme jako další krok nebo budeme bojovat proti nim. měsíc říjen se na sebe se vším všudy poskládal jako hromádka z karet. Ta teď stále čeká na to zda to ustojí nebo celá spadne.

Co bude dál a co mě ještě čeká? Nechte se překvapit ve čtvrtečním překvapujícím pokračování..

A proč jsou články z mého standartního sobotního příběhu vkládány i v průběhu dní kdy vychází jiné rubriky? Nový rok chci totiž zahájit s absolutně čistým štítem a všechno negativní definitivně nechat v tomto roce a proto se s letošními špatnými událostmi, které se letos stali, chci rozloučit ještě v posledních týdnech tohoto roku a vy tak díky tomu máte možnost dozvědět se o všem čím jsme si jako rodina prošli a na jakou cestu mě to dostalo.

Tak ahoj,

Vaše Šárka, mamina s rakovinou

Share on Facebook

Tweet

Follow us