Jak jsem se rozhodla být maminkou

Touha po mateřství

Dlouho jsem už v téhle rubrice ohledně těhotenství chtěla něco přidat. A konečně nastal čas, kdy na střídačku s úterními recenzemi bude vycházet článek do této rubriky než jí pochopitelně po krátkém časovém úseku uzavřu. Protože těhotenství bohužel netrvá věčně.


Divoženka Šárka

V jistém věku, u někoho dříve a u někoho později nastane zlom. Začne toužit po dětech a rodinném štěstí. V době střední školy jsem byla poměrně divoká, a kdo mě zná ví, že jsem se žádné párty nevyhnula. Ale v posledním ročníku střední školy už tomu tak nebylo, po těžkém školním úrazu a vyhřeznutí plotýnky jsem se dávala zdravotně dlouho dohromady. Ve škole jsem začala mít problémy se spolužáky, kteří velmi těžce nesli, že do školy téměř nechodím. Až se stalo, že jsem ve třídě neměla téměř nikoho s kým bych promluvila sotva pár slov. V té době jsem už ale chodila s Lukášem, a i když mě trápilo, že už nemám žádné kamarádky byl mi oporou hlavně on. Nasadila jsem růžové zamilované brýle, a neřešila nic. Trávila čas s ním a užívala si to. V té době jsem už byla zklidněná, na párty jsem už moc nechodila a začala se zklidňovat. Pokračovat ve čtení “Jak jsem se rozhodla být maminkou”

Rakovina. Trest nebo zkouška?

Když si vyslechneš zprávu, která ti otočí život naruby

Po kolečku vyšetření, excizi uzliny pro histologický rozbor a zdlouhavém týdnu čekání na výsledky, se asi každá z nás děsí výsledku. Pro mě to byl nejdelší týden v historii. To čekání na konečný verdikt mě ubíjelo. A nejen mě, hlavně manžela a zbytek rodiny, který už po prvotních odhadech lékařů už tušili co znovu přijde. Vyslechneme si diagnózu rakoviny podruhé. Maminka mi sdělila svou diagnózu na konci dubna. A já již o několik dní později s obavami o tom co s ní bude a jak to bude zvládat, absolvuji svoje kolečko vyšetření. Čekání a obav z toho, že by se neuvěřitelná situace mohla dít znovu. A teď i mě!

Uzlina na krku, může být i rakovina

Moje zdravotnické vzdělání a touha po vědění se nezapře. Po lékařce na hematologii požaduji jednání narovinu, docházím k ní už od těhotenství pro chudokrevnost a když mi sdělila svoje obavy, zhrozila jsem se. A nejen já! “Holčičko moje zlatá, já to vidím bledě. Tohle dělám už 50 let a všechny Hodkiny na plzeňsku mi prošli pod rukama.” To ještě téměř netuším, co ten Hodkin o kterém mluví přesně je. Ale shodou okolností jsem se několik dní předtím dozvěděla o kamarádovi, který se léčí na rakovinu lymfatických cest. Je ve stejném věku jako já a zpráva o jeho nemoci mě totálně šokovala. Je toho okolo mě teď nějak moc, a že se nakonec jedná o to samé onemocnění jako má on, zjistím vlastně záhy poté.


S největší pravděpodobností máte rakovinu, na potvrzení z histologie si, ale počkáme

Na prvnotní vyšetření jsem si odskočila od syna, kterého se v dětském koutku ujala kamarádka Jaruška. Vyšetření, ale zabírají více času než jsem předpokládala a tak volám z polikliniky Jarče i manželovi, aby si Domíka převzal aby si mohla jít se synem domů. Svoje obavy si v hlavě nesu zpátky do Galerie kde je dětská herna. Sedím na lavičce s Jaruškou a probíráme první dojmy z vyšetření. Doktorka je zkušená a věděla hned o čem mluví, odběr vzorku je pro ní už jen drobný detail, který doplní její předpoklad.

Přijetí špatné zprávy

Sotva dvě minuty po mě dorazí manžel.  Ve chvíli kdy ho spatřím, se ve mně zalknou všechny slzy a okamžitě prýskají na povrch. Spustí se mi na veřejnosti záchvat pláče a valím jedno slovo za druhým. Lukyn mě drží a není schopný jediného slovo. Slzy se mu tlačí do očí, ale není schopen ničeho. Asi za minutu se vzpmatuje a hned hrne slova podpory. “Tohle zvládneme, to bude dobrý.” Sedíme na té lavičce a díváme se na syna, který si jen nevinně hraje s ostatními dětmi. Je mu sotva 16 měsíců a jeho máma má rakovinu. No jak tohle dopadne?

Špatné myšlenky se honí každé

O tom co se mi honí v hlavě, víme asi každá svoje. Myšlenky o smrti. Proplakané noci i dny. Co bude se se synem když to nedopadne? Jak to budu řešit? Co léčba? Co mě čeká? Jak to probíhá? Moc myšlenek, které nenechají hlavu vydechnout a to ten ortel ještě není finálně vyřčen. Hlava je mocná a když to sdělím rodině, už jsem s nemocí smířená. Fáze přijetí u mě probíhá rychle, mamka se v tom pořád topí a já to přijímám jako zkoušku. Oni propadají na dno. Ale já musím být statečná! Mám přeci malého syna, který mě potřebuje. V tuhle chvíli se ze mě stává mamina s rakovinou!  A v rodině jsme rázem dvě s rakovínou, 30 dní od sebe ta stejná zpráva. Co to udělá s rodinou to asi dokážete představit. Jedna rakovina je smůla, ale dvě? Neštěstí? Hm.. Možná zkouška, nebo trest, ale za co? Za to jak jsem se poslední tři roky stresovala a honila? I takové myšlenky se honí hlavou..

Rakovina – jedna situace a přesto každá jiná

Každopádně jsme v rodině už dvě a tak či tak, musíme si být oporou, obě nás čeká to stejné. Operace, chemoterapie, ozařování..  Rakovina, diagnóza smrti nebo zkoušky? Já volím zkoušku a jak se ta zkouška bude vyvíjet dál? Čtěte v dalším sobotním článku.

Tak ahoj,

teď už maminy s rakovinou

 

Maminka Jana – 1. část

Maminka Jana

Jana je maminka tří dětí, jedním z nich jsem já, dále je tu starší bratr Lukáš a nejmladší Klárka. S tátou jsou v manželství už 29 let a za tu dobu prožili spoustu dobrého i špatného. Prožili si krušné období v dvougeneračním domě

v Táboře, který jsme sdíleli s otcovou sestrou Věrou a její rodinou. Pro složité rodinné vztahy se rozhodli postavit si vlastní rodinný dům v Chýnově. Ve kterém nyní žijí ve třech už jen s nejmladší dcerou Klárkou. My je navštěvujeme zhruba dvakrát do měsíce a bratr Lukáš s manželkou jsou v očekávání prvního dítěte a bydlí nedaleko od nich.


Příběh Jany

Život před nemocí

Maminka pracuje v Domově pro seniory. Její práce je náročná fyzicky i psychicky. Manipuluje s těžce nemocnými seniory a psychickou zátěží bývá obzvláště práce s lidmi, kteří mají Alzheimerovu chorobu nebo trpí demencí, se kterými obzvláště potřeba komunikovat trpělivěji a pečlivěji než s kterýmikoliv

před nemocí

jinými. Další psychickou zátěží bývají i členové rodin ubytovaných seniorů, se kterými není někdy lehké vyjít, obzvláště v situacích kdy se blíží jejich rodičům smrt a vědí, že nemohou nijak pomoci. Smrt přijde každému z nás a někteří se s ní vypořádat nechtějí nebo neumějí. A často si své trápení vybírají na personálu, jež tak ještě dodatečně přidávají na tak už náročném zaměstnání. Situaci v zaměstnání ještě zhoršili změny v kolektivu i výměna vedení, kteří tak zvýšili nároky na své zaměstnance. Není proto divu, že veškerý tlak se projevil hlavně zvýšeným stresem v zaměstnání, ale i doma, kde se už nějakou dobu vyskytovali problémy s dospívající dcerou, která byla na základní škole šikanována spolužáky. Vybralo si to na ní daň, která způsobila jisté psychické obtíže, uzavření se do sebe a zkomplikovalo tak situaci v rodině.

Jak to začalo?

Od svých 45 let jsem pravidelně navštěvovala mamograf. Necelý půl rok po předchozím mamografu jsem si našla malou bulku v prsu. Myslela jsem, že se jedná o cystu a  že se objevila a zase zmizí. O bulce jsem řekla starší dceři,  která okamžitě doporučovala situaci řešit, ale já jsem na to nebrala ohledy. Na celou situaci jsem zapomněla a o tři měsíce později jsem tam bulku stále cítila. Manžel byl na lázeňském pobytu a když se vrátil oznámila jsem mu informaci o bulce v prsu. Chtěl situaci okamžitě řešit a už mě nenechal to dál zanedbávat. Objednala jsem se ke gynekoložce na prohlídku kam jsem šla na preventivku a přitom sdělila obavy z bulky. Lékařka mi tvrdila, že to určitě nic nebude, že tam dokonce nic nehmatá. A na vyšetření mě nechtěla odeslat. Naléhali jsme, aby situaci přehodnotila. A tak pro náš vlastní klid napsala doporučení alespoň na vyšetření ultrazvukem.

Diagnostika

Ještě týž den jsem volala do Českých Budějovic a objednala se na ultrazvuk, kam si mě zapsali k vyšetření za necelých 14 dní. Přišlo netrpělivé období a já měla strach, ale pořád jsem se ujišťovala že to nebude nic znamenat. Přišel den kdy jsem měla absolvovat vyšetření ultravukem a paní doktorce se již zde něco nezdálo. Ještě toho dne jsem se přesunula k vyšetření na mamografu , kde se ukázalo, že tam opravdu nějaký nález je. Nelíbilo se jim to a opětovně mě odeslali zpátky na ultrazvuk, kde navrhli biopsii, kterou ihned provedli.

Období plné strachu

Po biopsii jsme museli počkat na výsledky. A po dni stráveném v nemocnici vyšetřeními jsem opravdu začínala mít obavy, že něco není v pořádku. Čekali jsme týden, než zavolali. Během této doby jsme nikomu nic neřekli, žádné obavy ani o vyšetření jsme nikomu s manželem neřekli. Bylo to jen mezi námi, a i když přijela druhá dcera s rodinou žádné obavy jsme nedali najevo. O  více než týden později jsme měli volat na výsledek. Byl pátek a diagnózu mi po předchozí dohodě sdělili po telefonu. To už jsem nevnímala nic. Jen tma. Byla jsem v tu dobu v práci a nebyla schopná témeř ničeho, z rozhovoru si nepamatuji takřka nic. Proto manžel po víkendu volal pro další informace znovu. Chtěli abychom přijeli, že vše vysvětlí podrobněji. Po příjezdu nás přijali a sdělili co přesně našli a doplnili plán léčby a veškeré informace.

Mám rakovinu prsu

Po sdělení informace o zhoubném nádoru nastala fáze doplňujících vyšetření. Preventivně udělali scintigrafii, která měla vyloučit nebo potvrdit metastázy v kostech. Naštěstí nebyli žádné další nádory objeveny. Jezdím na kontroly do Českých Budějovic, ale samotnou léčbu navrhli do Tábora. Ložisko je velké 69×18 mm a nelze ho operovat. Potřebují ho zmenšit chemoterapií a pak se rozhodne o dalším postupu.

Sdělení členům rodiny

Od objevení rakoviny uběhlo několik týdnů a my jsme to dosud nikomu neřekli. První komu jsme to řekli byla Šárka, za kterou jsme po nehodě s vnukem museli okamžitě vyrazit, abychom zjistili jak na tom je. Načasování jsem si ale zrovna správně nevybrala a když jsem jí viděla jaký má strach o Domíka, nějak se ve mě probudil můj strach z nemoci a prostě jsem to na ní vyhrkla. Přijala to samozřejmě velmi špatně, ale ona je hodně silná a v porovnání s ostatními jsem se jí bála říct to vlastně ze všech nejmíň. Ještě týž den, jsme po příjezdu z Plzně navštívili syna Lukáše se snoubenkou Andri a tu špatnou zprávu sdělili i jim. Syn je hodně citlivý a informace o mé nemoci ho velmi zdrtila. ten večer jsme si všichni poplakali. O několik dní později jsem to sdělila svým rodičům a připravovali se na nejtěžší fázi. Sdělit to nejmladší dceři.

Nejtěžší bylo říct to nejmladší dceři

Klárka bydlí s námi v jedné domácnosti, není ještě plnoletá a v dubnu, kdy jsem podstupovala vyšetření jsme před ní všechno tajili, protože jí čekala stáž v Itálii na kterou se strašně těšila. Chtěli jsme aby si jí užila a nechtěli jsme, aby si v cizině ublížila, nebo aby se zhroutila a tak jsme na doporučení dcery Šárky a po konzultaci s psycholožkou počkali až se z ciziny vrátí. Dali jsme jí den na aklimatizaci a sdělení jejích krásných zážitků z Itálie. A následující den jsme jí tu špatnou zprávu sdělili. Nesla to ze všech nejhůř, psychicky se zhroutila a dlouze plakala. Trvalo několik dní než se z toho vzpamatovala. A doteď se situací bojuje. O to horší pak bylo, když o týden později sdělila i Šárka svou diagnózu rakoviny. Mysleli jsme, že se hroutí celý svět. To snad není ani možné. Svět se zbláznil. Jeden člen rodiny s rakovinou budiž, ale dva? A ve stejnou dobu?

Průběh léčby

Celé té situaci jsem nevěřila a nemohla se s tím smířit. Nevěřila jsem, že se tohle děje a nechápala jsem jak se to stalo a proč se mi to stalo. S přijetím zhoubného onemocnění jsem bojovala velmi dlouho. Vlastně téměř dva měsíce a to i v době kdy jsem už podstupovala léčbu chemoterapií. Mám okolo sebe spoustu lidí, kteří mě v mé léčbě podporují a mají mě rádi. Ale situaci zvládám velmi těžce. Velmi nelibě nesu chemoterapie a s ní spojené nežádoucí účinky. Od začátku beru antidepresiva, ale myslím že mi nepomáhají.  A k situaci se stále nabalují další nemoci a další situace v rodině, které tomu všemu vůbec nepomáhají.


Pokračování příběhu v dalším díle.

 

RECENZE: Phillips Avent dětské lahvičky

Na řadu přichází výběr lahviček

V době, kdy jsem musela začít odstavovat syna od kojení bylo potřeba začít

vymýšlet, které lahvičky synovi pořídím. Vybírala jsem mezi několika značkami (Medella – Calma, Phillips Avent, Tommy Tippee). V době kdy jsem ještě plně kojila jsem byla rozhodnutá pořídit si Calmu, odrazovala mě jen vyšší cena, kdy se za jednu savičku pohybuje okolo 399,-. To mě od nákupu prvotně odradilo. Ale uvažovat jsem o ní zcela nepřestala. Zdála se mi jako nejvhodnější kombinace pro kojení a pití z lahvičky zárověň.

Když bylo potřeba přestat kojit

Když pak přišlo období, kdy se kojení muselo nuceně ukončit. Usoudila jsem, že investice do Calmy je pro mě tudíž již nyní zbytečná. A tak jsem vybírala už jen mezi dvěma značkami. Bylo mi jasné, že upřednostním lahvičku s antikolikovým systémem. To splňovali oba výrobci. Zvolila jsem nakonec lahvičky od Avent, které mi byli zároveň sympatičtější vzhledem a také levnější variantou. Navíc jsem měla už jednu ve výbavě. Zvolila jsem vyzkoušenou a nechtěla dál experimentovat. Bylo to jednodušší. Lahvičky jsem zvolila plastové, které splňovali veškeré nároky  Evropské unie na složení i pro náročné maminky.  Líbil se mi i jejich kompaktní systém, sterilizační nádoby i ohřívačky. Pokračovat ve čtení “RECENZE: Phillips Avent dětské lahvičky”

Predator Race – Moje fyzická zkouška

Po plačtivé fázi přichází vzteklá

Po tak náročných dnech jsem měla potřebu ze sebe všechno setřást. Už jsem neměla potřebu plakat. Myslím, že jsem ze sebe už všechno vyplakala během těch tří neskutečně náročných dní. Nyní jsem měla potřebu křičet. Dostat ze sebe všechen ten vztek, který jsem měla sama na sebe. K tomu byla vhodná příležitost už v sobotu. Jaká? Jestli jste četli moje předchozí články, tak už asi tušíte o čem je řeč. Tak čtěte dál a uvidíte. Pokračovat ve čtení “Predator Race – Moje fyzická zkouška”

Salátová zálivka z lněného oleje

Zálivka nebo také majonéza

Zálivka je jedním z receptů podle receptů Dr. Johanny Budwig a je pro mě mnohem oblíbenější variantou konzumace lněného oleje v kombinaci s tvarohem než samotný tvarohovo-lněný krém. Zálivka obsahuje kvalitní olej, bílkoviny obsažené v tvarohu a hořčice ubere na nepříjemné vůni lněného oleje. V kombinaci se zeleninovým salátem tak přidáte i lehce stravitelné potraviny s vysokým obsahem vlákniny. Zkrátka vhodná večeře, nejen vhodná pro pacienty s rakovinou ale i jako lehké dietní jídlo.

Potřebujete:

3 lžíce kvalitního lněného oleje

3 lžíce čerstvého plnotučného mléka

3 lžíce odtučněného bio tvarohu

1 lžíce jablečného octa nebo 2 lžíce citronové šťávy

1 lžíce plnotučné hořčice

1 lžička bylinkové soli

Příprava

Do nádoby mixéru nalijeme olej a mléko. krátce mixujeme, aby se olej spojil s mlékem. Přidáme ostatní suroviny, tvaroh, hořčici, ocet i sůl a umixujeme

tyčovým mixérem dohladka.  Hotová zálivka je vhodná k salátu či pečivu. Jako zeleninu do salátu často volím okurku hadovku pokrájenou na kostičky, k tomu několik rajčátek a doplním nahrubo nastrouhanou čerstvou červenou řepou, která je také vhodnou potravinou pro své účinky v boji s rakovinou.

O lněném oleji  a olejovo-bílkovinné stravě si přečtete zde: Lněný olej a semínkoOlejovo-bílkovinná strava.

 


Do komentáře mi můžete napsat jak Vám zálivka na salát chutnala. 🙂

RECENZE: Tyčový mixér Braun MQ 9087

Zvýšené nároky, vyžadují řešení

Se zvýšenými nároky na stravování v nemoci bylo potřeba udělat změny i v kuchyňském vybavení. Můj bývalý výborný pomocníček od Sencoru po svých 3 letech v mé domácnosti začal přestávat stačit mým požadavkům. Denní mixování lněného krému a majonézy do salátu od Dr. Budwig na jeho 3 leté používání už začínal být mnoho. Začal proto občasně zadrhávat motor. Vypouštěl tak do jídla své ,,provozní kapaliny”, které začali postupně navyšovat své množství. Čímž začali měnit barvu i chuť hotového pokrmu a tak musel chtě nechtě poputovat jinam.

Výběr nového přístroje

Dlouho jsem vybírala, který tyčový mixér pořídím nyní. Pro recepty od Dr. Budwig doporučovali zvon bez vnitřních dírek, který prý nerovnoměrně mixuje. Vybírala jsem tedy mezi těmi jejichž nástavec nemá žádné otvory. Což splňovali tyčové mixéry od německé značky Braun. Dalšími požadavky byli nerez, minimum plastů a široké vybavení. Na cenu jsme v tomto ohledu příliš nehleděli, takže se stalo že mám tyčový mixér za 3,5 tisíce. Značka Braun je jedním z výrobců tyčových mixérů s nejdelší tradicí tak jsem spoléhala i na jejich slibovanou kvalitu. Vybrala jsem si z jejich nejnovější řady, série Multiquick a to rovnou s nejširší výbavou. Braun Multiquick 9087x. Pokračovat ve čtení “RECENZE: Tyčový mixér Braun MQ 9087”

Stresová zkouška

Stresová zkouška

Každému se jednou za čas objeví období, kdy se mu vše sype pod rukama. Je to období zkoušky. Stres, který na nás v danou dobu působí má velkou sílu. Záleží na spoustě okolnostech zda zkouška, jež jste právě absolvovali na Vás zanechá následky. Zda to tělo a mysl ustojí. Pokud v ní uspějete život běží dál, než přijde další, která Vás tentokrát složí.  Stres je jedním z hlavních faktorů mající vliv na naše zdraví, mysl i pohodlí. Vše dohromady funguje, pokud ovšem jedna z nich není nalomená. Tady u mě to tak bylo.

Duben, měsíc zvratu

Po návštěvě alergologie jsem brala pravidelně své nové tabletky na alergii. Příznaky se umírnily a já už nebojovala s tím nutkavým pocitem strhat si vlastní kůži z těla. Přebývalo už jen mučící svědění v uších, které mě po večerech dohánělo téměř k šílenství. Objednala jsem se k lékaři znovu, výsledky krve prý byli mírně zvýšené a je potřeba hodnoty nechat přeměřit znovu za tři měsíce. Mohli být mírně zvýšené z předchozí nemoci, kterou jsem prodělala před necelým měsícem. Nechtěla jsem nic zanedbat, i když jsem si říkala že to nic nebude, když doposud se nic nezjistilo. Přišlo, ale něco co mi změnilo život. Co to bylo? Stresující dubnový týden. Pokračovat ve čtení “Stresová zkouška”

Tuk a jeho souvislost s rakovinou

Pravda okolo tuků

Již dlouho se vedou debaty o tom, který tuk je ten zdravý a který je špatný. kterému bychom se měli vyhnout a který naopak vyhledávat. Tahle doporučení jsou nejen od výživových poradců, v reklamách, ale slyšíme je i ze stran odborné veřejnosti a vyznavačů zdravého životního stylu. Podle některých studií se dokonce ukázalo, že tuk, který člověk konzumuje má svůj určitý podíl na vzniku rakoviny. Jak to tedy s těmi tuky vlastně doopravdy je?

Vyhýbáním tuků jsem si uškodila

S tuky mám i svojí osobní zkušenost. Nikdy jsem přehnaně nekonzumovala vysoké množství tuků,  netrpěla jsem obezitou a konzumovala ty zdravější varianty. Tukům jsem se v posledních letech snažila dokonce obloukem výhýbat. Což se nakonec ukázalo také jako nesprávný postup. V loňském roce jsem s příjmem tuků také velmi experintovala, až jsem podle tabulek konzumovala kolem 20 g zdravých tuků denně. Index mého tuku v těle klesl v době mého hubnutí až pod hranici 18%. Což už podle norem značí tukovou podvýživu. Tuky totiž v organismu hrají svou důležitou roli a jejich vyloučením ze stravy nebo konzumací těch nesprávných tuků dokážeme svému tělu poměrně snadno zavařit. Pokračovat ve čtení “Tuk a jeho souvislost s rakovinou”