Kapitola: Čas na záři

Čas na záři bez záře

Páteční vstupní vyšetření v Protonovém centru proběhlo na výbornou. Přijali mě a to bylo hlavní. Rozpis s časy na ozařování jsem dostala do ruky ještě ten den. A vypravit se na zpáteční cestu domů pro mě byla priorita číslo jedna.

Z Prahy sebou vezu nečekanou výpomoc

Něco mě, ale zdrželo. Původně jsem si říkala, že zmínka o ní půjde úplně stranou a situaci budeme řešit pouze mezi sebou. Ale měla bohužel svoje dohry i na těžce nastavený plán u ozařování. Moje sestra se totiž téhož dne zrovna také ocitla v Praze a se svým vztekem k celému světu a na celou naší rodinu svolila, že se mnou vše v klidu probere a stráví víkend u nás. To proto, že se nechtěla postavit čelem situaci, kterou si sama způsobila. Pobyt u nás se jí zalíbil a rozhodla se svůj pobyt ještě prodloužit o jeden až dva dny. Čímž usnadnila i plán péče o našeho syna. Já měla na pondělí ráno domluvené jednání s právníkem a ve 12 hodin jsem měla vyrazit na ozařování do Prahy, kde jsem již měla po zbytek týdne zůstat. Péče o syna tedy byla zajištěna a manžel, aby zajistil finanční stabilitu naší rodiny se rozhodl jít normálně do práce a první dva dny dovolené zrušil. Vždyť teď tu máme výpomoc, ta tu jindy nebývá.

Když pomoc není pomocí

Celá v nadějích jak se situace vyřešila a celá se usnadnila mě dostatečně zklidnila natolik, abych se do Prahy na ozařování začala těšit. Můj těžce nastolený klid, být ale klidem nemohl a tak se musela jako vždy objevit nečekaná komplikace. Sestra se zničehonic rozhodla, že se vypraví domů. Bylo 10 hodin a já se zrovna chystala vyrazit na schůzku k právníkovi, abych vyřešila náležitosti ke vzniku naší organizace. Sebrala se a odjela. A mě se tím rázem převrátil celý den a všechny plány jsem musela rušit, telefonovat a hledat nové řešení. že jsem byla v tu chvíli bílá vzteky asi vysvětlovat nemusím. Co mě ale dopálilo ještě víc. Byl opětovný návrat sestry a změna jejího rozhodnutí. V tu chvíli bylo 13 hodin a já byla již připravená k cestě do Prahy s taškami, Domíkem a manželem, kterého jsem vytáhla z práce. Samozřejmě, že jsem plány nenavracela k původně zamýšleným, ale jí jsem zkrátka vyhodila na vlak do Tábora. Důvěra se mezi mnou a mou sestrou téhož dne již navždy vytratila.

1 ozařování přede mnou

Cestu do Prahy jsem proplakala a protelefonovala s rodiči. Situace s mojí sestrou nyní vyvrcholila a nabyla jsem dojmu, že se opravdu zbláznila. Sama jsem si prošla láskou a nabila si několikrát hubu. Měla růžové brýle a byla od lásky odrazována. Ale její láska (neláska) ovlivňovala příliš. Tohle bylo rovnou desatero růžových brýlí s černočernými skly. A ovlivnila rovnou celou rodinu. Tímto dnem se pro mě opět spustila situace, která mi ubírala síly čím dál více. Situace, která se s ní a jejím indickým přítelem řeší už dlouhé měsíce nabrala nový spád. Uplakaná a zhroucená nad celou situací, která v podstatě nemá řešení byla pro mě více zatěžující než celá rakovina. Vystresovaná a naštvaná jsem vstoupila  do Protonového centra, kde jsem na následující týdny našla útočiště a klid.

Fleky jako důkaz

Ulehla jsem na lehátko, do kterého mě přikurtovali připraveným korzetem a dýchala podle pokynů. Nebo spíše prodýchávala celou situaci se sestrou. Půl hodina, kterou jsem strávila na lehátku mi tak utekla jako voda. Že jsem si prošla prvním ozářením jsem si v tu chvíli ani neuvědomila. Jako znak mi zůstalo pouze několik otlačených flíčků na zádech od kotvení, který vyvíjel korzet na lehátko. Vyrazili jsme všichni společně domů. Tašky a rozhodnutí k ubytování v Praze se ten den rozplynuly jako voda. Potřebovala jsem být s mými kluky.

Téhož dne jsem nemohla spát. Klid a štěstí se u mě v té chvíli vytratil a celou duši zalil pláč a smutek z celé situace. Ráno bylo krušné a unavené a odpoledne jsme opět společně vyrazili na ozařování do Prahy. Tentokrát mě tu nechávají a začíná nová kapitola. Léčba, která má být odpočinkem a týdnem zážitků.

A těch zážitcích si povíme zase příště.

Vaše Šárka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *