Chceš se uzdravit?
“Vážně se mě ptáš na tohle? Co je tohle za otázku? Jasně, že chci.”
Vedu rozhovor s maminkou. Sází odpověď za odpovědí. Pak chvilku ticho. Uvnitř totiž hloubá červík, který svým způsobem říká. “Je mi mizerně z léčby. Po chemoterapii je mi zle. Jsem unavená. Ale… začalo se něco konečně dít. Manžel víc pomáhá, děti míň zlobí. Mám konečně chvilku pro sebe. Nechají mě odpočinout. S prádlem mi pomáhají. Občas uvaří. Najednou nejsem jen ta služka. Vidí mě. Slyší mě. Mají o mě strach a já konečně cítím, že existuju. Najednou je něco jinak. Není to jako předtím. Co když se to pak vrátí do stejných kolejí?” a já mám jasno. Pokračujeme v rozhovoru. Vyvíjí se dál a celá situace se objasňuje. Otázku pokládám znovu. Takže se chceš uzdravit? Odpověď, kterou je těžké připustit si v hlavě, natož odpovědět na ni nahlas.
V hlavě křičím a vztekám se, že mě to vlastně samotnou vůbec napadlo. Padne na mě úzkost. Je mi do pláče. Takže je mi tu vlastně dobře. Že jsem nemocná rakovinou. Proč jsem ale tedy onemocněla? A to je přesně ta první otázka, která měla padnout. Ta otázka, která proběhne hlavou každému onkologicky nemocnému hned po vyřčení toho strašného slova. RAKOVINA. Proč já? Ta otázka pak padá dokola tak dlouho dokud na ni nenajdeme odpověď. Někdo ji najde, jiný ne. A do ze statistik dále vyplývá. Rakovina se vrací! Víte proč? Nepřišlo uzdravení! Čtěte více
Rakovina z pohledu psychosomatiky
Na rozdíl od předchozího článku, který byl věnovaný akademickému pohledu a definicím rakoviny jako takové se na to dneska podíváme trochu z jiného úhlu. Úhel, který dnešní medicína ještě zcela nepřijímá jako prokazatelný, či hmatatelný, vědecký. Je to totiž něco co si málokdo dokáže představit. Hlavně to nelze pevně uchopit do rukou a málokdo chce vlastně tuhle problematiku pochopit. Studie a statistiky se na ně totiž nedají ještě plně aplikovat ačkoliv již spoustu věcí prokazatelně fungují. Hlava je totiž i pro vědeckou medicínu totiž 
pořád stále ještě velmi záhadnou částí těla, třeba stejně jako apendix (slepé střevo) a studie, které se v posledních letech na toto zaměření rozběhli si začínají hledat své místo mezi léčebnými postupy.
V následujících článcích budeme střídavě nahlížet do západní medicíny a pak i do té, kterou naše společnost nemá v popředí ačkoliv tu byla mnohem dříve než ta medicína kterou známe dnes. Obě totiž mají stejné kořeny, jen se postupem času vyvinuly a rozešli každá svou vlastní cestou a stali se z nich dva odlišné světy. Mým úkolem tu však nebude nabádat Vás k alternativní léčbě, jen jako nabídka pohledu a rozšíření vlastních obzorů. Psychosomatika je někde na pomezí mezi oběma směry. Tak co je to ta psychosomatika? Jdeme na to.. Čtěte více
Ne nadarmo se říká, že duše a tělo jedno jsou. A že mysl hraje v podstatě zásadní roli během nemoci to asi není potřeba nijak blíže vysvětlovat.
Pominu-li fakt, že dnešní doba je plná shonu, stresu a vyvíjí na jedince i celou společnost neustálý tlak, stále se zapomíná na to, jak si chránit svou mysl proti 
těmto vnějším vlivům. Psychosomatika je zdravotní obor, který se věnuje propojení mysli a těla. A podle nových studií se ukazuje, že onkologické onemocnění není následkem jen vlivu genetiky, špatného životního stylu nebo špatných stravovacích návyků. Čtěte více
