Nikola s projektem Vítěz bere všechno se nás rozhodli podpořit

Výročních 100 článků vyšlo na první setkání s Nikolou z Vítěz bere všechno! Moc krásně a velmi záhadně vyšlo toto číslo vydaného článku na našem blogu na zarovnanou 100! Ano, čtete správně, protože tento příspěvek má opravdu své zarovnané číslo 100! Je to tedy taková malá oslava, která bude ještě záhadnější. Nikča mě osobně totiž[…]

Pokračovat ve čtení …

Stín před Sluncem

 “I za stínem stojí Slunce “ Kdo mě sleduje na instagramu, možná vzpomíná na můj únorový příspěvek krátce po ozařování, který zlehka koketoval s depresí, kterou jsem těsně po ukončení aktinoterapie začínala prožívat. Po ozářkách to nebylo nejlepší, už jen z důvodu které Vám zde vysvětlím. V úvodu, ale k příspěvku za kterým celé to[…]

Pokračovat ve čtení …

Mé zářící JÁ

Po ukončeném ozařování ač neproběhlo bez komplikací v posledních dnech terapie jsem byla se sebou konečně spokojená. Během těch tří týdnů jsem si uvědomila spoustu věcí a začala se cítít štastná a šířila to do okolí jako Slunce. A přesně takhle to popsal jeden tatínek se kterým jsem byla v kontaktu už od září, kdy[…]

Pokračovat ve čtení …

Po cestě zářící

Po cestě zářící Návrat po třech týdnech relaxace, ač byla léčbou pro mě byla návratem domů. Do místa kde jsem měla útočiště, pocit bezpečí včetně milujícího manžela a natěšeného Domíska. To odloučení nám dalo nadhled. Prostor. Prostor který jsem si už od té doby chtěla uchovat a nechtěla si jej nechat vzít. Proč jsem onemocněla[…]

Pokračovat ve čtení …

V záři práce a meetingů

V záři práce a meetingů Poslední týden ozařování začal mou těžkou dehydratací. Tehdy jsem prvně svolila k polknutí nějakých tabletek, abych zmírnila následky otoků a bolesti. Polykala rehydratační roztoky a snažila se alespoň pít. Povedlo se a k večerní frakci jsem došla po svých. Tedy spíše jsem byla dovezena a zbytek došla po svých. Frakce[…]

Pokračovat ve čtení …

Zářivý týden kultury

už ti holka není 25.. Na víkend jsme měli štěstí. Narozeniny jsme oslavili společně venku v hromadě sněhu a to byl jeden z největších dárků letošní zimy. Sníh dorazil na poslední chvíli, ale v dostatečném množství, tak abychom si mohli užit zimních radovánek během dvou dní, které jsme měli jako rodina společné. Když jsme venku[…]

Pokračovat ve čtení …

Týden záře v Praze

Týden záře v Praze Je úterý ráno. Nebolí mě nic a vlastně ani nic necítím. Jen únavu, která přišla po probděné noci. Zrovna testuji koloidní zlato a je potřeba dokumentovat si progres a natáčím videovlog, do kterého se vzbudí Domík a svým kouzelným breptáním a úsměvem mi hned zvedne náladu. Den strávíme spolu a já[…]

Pokračovat ve čtení …

Kapitola: Čas na záři

Čas na záři bez záře Páteční vstupní vyšetření v Protonovém centru proběhlo na výbornou. Přijali mě a to bylo hlavní. Rozpis s časy na ozařování jsem dostala do ruky ještě ten den. A vypravit se na zpáteční cestu domů pro mě byla priorita číslo jedna. Z Prahy sebou vezu nečekanou výpomoc Něco mě, ale zdrželo.[…]

Pokračovat ve čtení …

Osamělá matka

Z rutiny do světa maminek   Domíkovi jsou čtyři měsíce, opuchlá jsem v obličeji i na nohách a vypadám jako slon. Kila dolů nejdou a svižné drandění s kočárkem po celé Plzni i jejím okolí asi nemá ty správné grády. Rozseknout to musím nějakou další aktivitou a taky společností, která mi na mateřské prostě chybí.[…]

Pokračovat ve čtení …

Mateřská není dovolená

Matkou nejsi na zvykání, ale na makání! Asi to známe každá. V těhotenství si vysníme naše miminko. Jeho vzhled, jeho tváře, to jak se s ním budeme cítit. To jak budeme šťastné a spokojené maminky. Měla jsem to stejně. Domík byl vymodlené miminko a to, že budu šťastná maminka je přece jasné! Nebo ne?

Pokračovat ve čtení …