Osamělá matka

Z rutiny do světa maminek

 

Domíkovi jsou čtyři měsíce, opuchlá jsem v obličeji i na nohách a vypadám jako slon. Kila dolů nejdou a svižné drandění s kočárkem po celé Plzni i jejím okolí asi nemá ty správné grády. Rozseknout to musím nějakou další aktivitou a taky společností, která mi na mateřské prostě chybí. Žádná s kamarádek, které tu  mám ještě nemají děti a nebo nemají čas. A Jaruška z porodnice? Na tu jsem nějak pozapomněla v tom kole s dítetem, ze kterého si vycházím jenom jako funkční robot. Osamělé procházky městem mi socializaci nepřináší, Vyhledávám mateřské centrum a začínám každý týden docházet na cvičení s miminky. Ubíjí mě jen to časné vstávání.

Zpátky do formy!

Cvičení mě baví, je tu rušno. Vidím tu jak je Domík oproti ostatním miminkům napřed a to mi neskutečně dělá dobře. Je vyjímečný a to se musí nějak podpořit. Chvilky doma prokládáme cvičením a písničkami. Básničkami a hlavně čtením. Že jsou děti na slovo vnímávé se říká všude se ukázalo i u něj. Domík krásně prospívá a naslouchá. Začíná být klidný. Jen opět míň spí. Chce víc zažít. Aby ne, vedu ho k zážitkům kvapně. Je neposedný a spát se mu nechce. Vždyť by mohl o něco přijít. Trápí mě jen to časté kojení, u prsu je snad pořád. Ty okamžiky kdy kojím jsou vzácné a zprvu si je užívám, ale to kojení mi bere čas na úklid, vždyť se tu převaluje na koberci na zemi a co kdyby něco našel a spolknul?

Když Domík spí, zase se učím. Jak být dokonalou matkou a jak na Montesorri techniky. Zjisťuji, že existuje nějaká Nevýchova a že už od miminka jí na něj můžu aplikovat. Hned s tím začínám a zase si na sebe nakládám další nároky. Další aktivity a stále se mi zdá, že nedělám dost. Hlavně ta váha, ta se mě stále drží. A proč mě stále svědí kůže? Asi bych to měla řešit. A objednám se na dermatologii, kde se s paní doktorkou znám už  z minulosti. Rok jsme se neviděli, léčila mi akné a hele, že mám pleť jak prdýlku od miminka jsem si všimla až teď. Jenže po těle mám spoustů fleků a kůže mě svědí. “začalo to desátý den po porodu a pořád se to drží. Svědí to.” často se drbu a je to rozškrábané. Je to ekzém. Dostala jsem krém, který to zklidnil.

Vyrážka mě přivádí k šílenství!

Krémy užívám několik týdnů, trochu zabírají. Ale ta váha, ta mě už začíná štvát. Plačtivé scény se začínají eliminovat na minimum a zůstavá jen únava. Kojení je každé tři hodiny, přijde mi že nědělám nic jiného. Naštestí je tu ukončený 5. měsíc a protože to už můžou být dokrmy. To rutinu určitě rozruší. Začínáme s mrkvičkou. Domíkovi to chutná a lžička za lžičkou do něj padají jako do sudu. S každým týdnem navíc přidáváme další a další dobroty. A to kdy a jak a kolik toho může sníst? Tak na to jsem se taky řádně připravila. Už má oběd a svačinku, o dvě kojení za den méně. Teď začínám řešit tu váhu, protože vyvařování BIO dobrot a přesnídavek v té nejlepší kvalitě a v opravdu ohromném množství, zabíralo nejen spoustu času, ale i spoustu místa a taky jsem toho spoustu ochutnávala i já. Kynu. To nechceš.

Tlaku není nikdy dost

Začínám se cvičením. Stará dobrá Jillien Michaels, která mi byla bezvadnou pomocnicí při hubnutí před těhotenstvím to jistí. Začínám pěkně od podlahy. Každý den cvičím. Kojím. Pečuju o díte a domácnost. Ručička na váze poskočila o kousek dolů. Jenže já stále nejsem spokojená. Sama se sebou. Stále a stále na sebe vyvíjím tlak, protože kdo chce vidět sexy maminku s miminem na pláži u jezírka? No přeci všichni. V časopisech jsou ty maminky taky tak dokonalé a štastné. Tak proč bych neměla být i já.

Období spurtu, znamená míň spánku

Léto v plném proudu, ale k té vodě se nějak nedostanu. Na dovolenou letos nejedeme. Je polovina srpna, váha 68 kilo. Už se blížím ke své váze. Pět kilo je dole. Jenže zase mě začíná svědit ta kůže. Další návštěva na dermatologii a rázná změna stravování. Asi to bude mít souvislost s nějakou alergií. Mění se mastičky a hrozí mi kortikoidy, to se ale musí přestat kojit. Domíkovi je 8 měsíců, jídlo na lžičce pochopil jako to, které ho do budoucna bude živit. Prsa přes den už prakticky odmítá, něco jiného je to ale v noci. To je jako přísavka. Asi zase období spurtů, který mi přijdou že jsou mnohem častější než jak se všude píše.

Máme jet na Moravu ke tchýniným rodičům, strašně se těším, že vypadnu z bytu a někam se podívám. Návštevy u rodiny v Táboře se tolik nepočítají. Máme tam být týden, takže to bude náhrada za dovolenou a někde se podíváme. Bude to fajn. Cesta autem z Plzně do Vyškova v koloně a horku bohužel zábava nebyla. 5 hodin jízdy a jsme teprve v půlce. Začínám být unavená a je mi děsná zima. Drncám zubama zimou a venku je přitom přijemných letních 30. Hlava mi třeští, asi jsem přetažená. Domíkovi je vajičko už natěsno a pohybu to taky moc nemá. Kde by h oasi v koloně mohl tak mít?

Zasloužená dovolená

Když dorazíme do Vyškova, raději se omluvím a jdu si odpočinout. Prý mám kojit a mě už půl hodny budí všichni kolem na kojení hladového Domíka. Mám horečku přes 40 a na nohy se ani nepostavím. Domíka přiloží k prsu a já ani nevím, že tam byl. Odváží mě na pohotovost a bez zjevné diagnózy automaticky dostávám antibiotika. To ta dovolená krásné začíná.


Jaké nároky jste na sebe kladli vy v prvním roce Vašeho miminka? Napište do komentáře Vaše postřehy a názory, nesmírně nás tu zajímají.

Těhotenství končí – Poslední vlna i poslední dech

Nelehký 3. trimestr

S posledním trimestrem přicházeli i komplikace. Podezření na cukrovku, preeklampsie, poleženíčko v nemocnici a taky masivní otoky dolních končetin. Poslední týdny těhotenství už tak rázem nebyli o tom užívání, poletování po výbavičkách a radovánkách jako doposud. Těhotenství najednou začala být dřina. Doslova!

2.11.2016

Začala jsem nečekaně rychle kynout, což pro mě která si chtěla hlídat doslova každý zbytečný gram navíc bylo opravdu velké zklamání. Velký nárůst váhy mě trápil, ale na cvičení už nebyla energie. Hlásili se dost silné křeče, tvrdnutí bříska a tak bylo nutno pouze odpočívat a ideálně ležet s nohama nahoře. To mě samozřejmě příliš nebavilo. A tak jsem začala nenávidět naši sedačku v obýváku. Mimojiné máme jí doposud a mám dny kdy se na ní kvůli poslední fázi svého těhotenství nemůžu ani podívat.

A co byli ty další komplikace kromě nenáviděného gauče? Pokračovat ve čtení “Těhotenství končí – Poslední vlna i poslední dech”

Druhý trimestr pokračuje

Druhý trimestr pokračuje

Do druhé fáze svého těhotenství vcházím už bez žaludečních nevolností, drželi se mě opravdu celé první tři měsíce. Srpen značil, že se blíží svatba a s tím přicházeli i obavy, že mi budou malé svatební šaty. Zakoupila jsem si druhé. Logika ženy, šatů není nikdy dost. 😀

Za 5 měsíců 4 kila

Na svatbu jsem měla času dost, dolaďovala jsem detaily a doplňky. Dokončila   výrobu všech stužek, ozdob a dalších věcí. Na svatbu jsem byla připravená. Bude za měsíc. Šaty mi zatím sedí oboje. Bezvadný. S kolegyní/svědkyní Káťou jsme vyzkoušeli oboje šaty, slušeli i seděli skvěle. Doufali jsme, že stále v den svatby obléknu ty první, které jsem už ovšem nedotáhla úplně na maximum. Což mi vadilo, že nebude dokonalé. Smířila jsem se s tím, že na svatbu obléknu ty rezervní. Stále jsem zdravě jedla a cvičila a udržovala se v kondici. Bříško rostlo pomalu a těhotenství na mě začínalo být teprve trochu vidět. Na váze jsem měla asi 68kg. Do svatby už zbývají jen tři týdny a kousek jdu opětovně vyzkoušet šaty.

Několik týdnů do svatby

Paradoxně rezervní šaty mi nejsou. Bříško o dost poskočilo a tak začínám shánět třetí! “Dost, už žádné další šaty” lamentuje Lukáš. Hormony se už ve mě mísili a já chtěla být dokonalá. “Prostě si oblékněš ty první, neříkej mi, že ti opravdu nebudou.” lamentovala Káťa. Byli mi. Jen to nevypadalo tak krásně jako když jsem si je koupila. Ještě, že měl Lukyn rozum a tady mě zasekl. Opravdu jsem hledala po Vinted od koho seženu další náhradní šaty. Koupila jsem si už jen ty “popůnoční” na převléknutí.

Změny chutí a nálad

22tt

Svatba se kvapem blížila a já cítila jak  ve mě hormony vášnivě diskutují a hrají si se mnou jako s panenkou. Jednou pláč a smutek a pak hned smích a neskutečná radost. Začali přicházet neskutečné chutě na slané. Nemohla jsem odolat, zdravou stravu jsem doplnila chipsy, křupkami, wasabi oříšky, olivami, okurky a dalšími laskominami. Začala jsem pociťovat větší únavu a hlava se mi točila. S cvičením jsem přestala a na svatbu jsem ve 23 týdnu těhotenství mám už 70kg (7 těhotenských kil). – článek o svatbě –ZDE

Což mě samozřejmě začínalo v té době trápit, že nevycházím podle statistiky. Měla jsem mít totiž zhruba kolem 5 kilo. Nechápu, kde jsem tenkrát měla halvu a řešila takové malichernosti, ale byla jsem taková pečlivka a nechtěla jsem vyběhnout z řady. Mezi námi z roku 2016 a 2018 je tak zásadní rozdíl. 🙂

Kluk jako buk

Bříško kvapem rostlo a s ním i miminko ve mě sílilo a rychle rostlo. Za to mě ubýval dech, začala jsem opětovně pociťovat tlak na žaludek. To už  však byli synovi nožičky, které se protahovali směrem k mému hrudnímu koši a vyvíjeli nepříjemnou bolest. V 04té době byl už poměrně velký neposeda. Otáčel se několikrát denně a těhotenství teď bylo více nepříjemné. Začali jsme k němu ještě víc promlouvat. Lukyn s ním vedl monology, nebo jsme mu pouštěli naše oblíbené písničky. Třeba naše píseň z prvního manželského tance ho neskutečně uklidňovala a miluje ji dodnes. Asi mu připomíná období kdy kolem něj bylo ještě všechno červené.

Nákupy a výbavička

Koncem října objednáváme vybranou postýlku. Místa v bytě není tolik kolik potřebujeme a tak si nemůžeme vyskakovat ohledně velikosti nábytku, můžeme mít akorát postýlku a přebalovací pultík na okraji postýlky. Jak na potvoru se ani postýlka o jeden jediný centimetr nevešla do ložnice tak jak měla. Musíme jí proto umístit na délku.

25tt

Navštěvujeme i Babies Expo 2016, kde se definitivně rozhoduji pro nákup Bamboolikových plenek. Ten den stíháme i kočárky a objednáváme dlouho vybíraný kočárek od české značky. Zbytek druhého trimestru věnujeme častým návštěvám rodiny v Plané a v Chýnově. Jezdíme téměř každých 14 dní a pro mě začíná být cestování poměrně velké nepohodlí. Nevydržím sedět v kuse už ani tu hodinu a půl a během cesty tak musíme třeba i dvakrát zastavit na krátkou procházku. Také se začínají připojovat staří známí – poslíčci, kteří mě nenechali klidnou.

A pak než se člověk nadál se těhotenství přehouplo do poslední fáze, která pro mě začínala být docela peklo.. Tady jsem totiž ještě svoje tělo a všechno co se dělo milovala. V téhle fázi bylo bříško dokonalé, kdyby zůstalo tak jak bylo a nenavalila se k poslednímu trimestru spousta věcí, které se stán nemuseli byl by dokonalý rok.. O tom už příště..

Ahoj..

 

 

Duch na papírku

Duch na papírku

Od čtvrtečního oplodňováku uběhli sotva tři dny. Nervní, nejistá a plná strachu. Každý večer usínajíc s modlitbou na rtech. A od třetího dne po oplodnění taky každý den máčím testy do skleničky s močí a doufám v zázrak. Světe div se, po sedmi dnech nacházím na testovacím papírku dvě slabounké čárky, ještě není vyhráno. Každý den se opakovaně ujišťuji, zda ten duch na testu gravidity nezmizel. Uf, stále je tam. Desátý den nadšeně telefonuji do IVF a objednávám si další rande s naším doktorem. O týden později mi těhotenství potvrdil ultrazvukem. Měli jsme opravdu štěstí. Na další kontrolu se hlásím už ke své gynekoložce.  K mému překvapení nedostávám hned další prohlídku těhotenskou průkazku jak jsem doufala. Na tu si počkám až do konce třetího měsíce. Vzhledem k mému zaměstnání, hlásím co nejdříve zaměstnavatelce šťastnou novinu, všichni nám to přáli. Vědeli jak dlouho jsme toužili a snažili se. Ale zárověň visel ve vzduchu ten zvláštní pocit zklamání. Zase o sestřičku méně. Tahle ordinace je snad prokletá. Byla jsem už 3 kdo během dvou let v téhle praxi přišel do jiného stavu. Holky se tam střídali jak na běžícím páse.

Štěstí v neštěstí

Ano, měli jsme štěstí. Zatím.  Nebo to byl zásah vyšší moci?  Každopádně jsem dosáhla svého. Mé srdce potřebovalo pocítit pocit štěstí v očekávání. Pocit který mohou pochopit jen lidé, kteří touží po svém malém uzlíčku stejně jako my. Nyní je čas  na sklizeň kýžených plodů v podobě  toho malého medvídka jak jej nazvala gynekoložka při prvním ultrazvuku. Není nad to slyšet poprvé zvuk toho nejmenšího a přesto tak silného tlukotu srdíčka. V tu chvíli se ve Vás něco změní. Dotknete se štěstí. A v tu chvíli jsem začala myslet hlavně na sebe a na to malé medvíďátko, které už bude jen moje po celý jeho život.

První trimestr

Velmi brzy přišli nevolnosti, ale ne ty ranní. Měla jsem je celý první trimestr a během celého dne. Nezvracela jsem, ale žaludek na vodě mě nutil zajídat ten podivný pocit v břiše. (Ten samý pocit přichází i po chemoterapii, jen je horší nedá se zajíst, jen přečkat) Chodila jsem při práci do školy. Byla čerstvě zasnoubená a připravovala svatbu. Přišlo zkouškové období (zkoušky za jedna) a taky první komplikace. Asi toho bylo moc a já si to nechtěla připustit. Nucený klid na lůžku. Rizikové těhotenství. Těhotná jsem teprve dva měsíce. A už se hlásí křeče a tvrdnutí dělohy.

Na čase je sehnat za mě náhradu a najde se naštěstí docela rychle, Naučím jí co nejvíc to jde. Vše připravuji na svůj nečekaný odchod z práce. Vybírám si zbylou dovolenou a prázdniny zahajuji jak jinak než rizikovým těhotenstvím a neschopenkou. Před otěhotněním jsme se snažila co nejvíc zhubnout, pročistit si tělo. Baštím chlorellu, zelený ječmen a další věci. Zhubla jsem i díky cvičení a to, že se chci udržet co nejvíc fit i v těhotenství si logicky přenáším i sem. Nechci přibrat zbytečně kila navíc. Obzvlášť když mám už od února doma svatební šaty. Každý týden proto hlídám váhu, skoro až hystericky hlídám kolik bych měla nabírat. pro větší zátěž v prvním trimestru z práce a školy, ale právě naopak hubnu.

Matýsek je moje bříško

Těhotenství začínám  v dubnu na 64kg, po dvou měsících těhotenství mám však 63. Zdravě se stravuji, pravidelně cvičím těhotenské cvičení a taky si fotím narůstající bříško. Ve volných chvilkách se vzdělávám o těhotenství a povídám si s “matýskem” jak jsem říkala svému pomalu narůstajícímu bříšku.

Svět je malý a zmenšuje se

Genetické vyšetření bylo nutnost. Už jen z ohledu jak jsme k miminku do bříška přišli. Absolvovali jsme další detailní nekonečnou debatu s lékařem, který byl paradoxně původem z Tábora. Svět je opravdu malý. Po vyšetření jsme už jen čekali jak budou volat, že je potřeba dovyšetřit amniocentézou. Toho jsem se obávala, obzvlášť když jsem byla na rizikovém. To je to vyšetření kdy Vám mají píchnout jehlu těsně do blízkosti vašeho nenarozeného potomka a ohrozit ho ještě před narozením? Tak to ani náhodou, tam nepůjdu.

Hlásí se druhý trimestr

Naštěstí jsem nemusela. Nebylo to potřeba. A neskutečně se mi ulevilo. Od začátku jsem věděla, že to bude kluk, i když jsem si přála holčičku. Prostě jsem to tam uvnitř tak nějak věděla. A když nám to na té genetice hned v 16. týdnu těhotenství potvrdili na 3D ultrazvuku, byla jsem štěstím bez sebe. Z vyšetření jsem odcházela klidná a nemohla se vynadívat na tu malou fotečku s trojrozměrnou hlavičkou. Tak ty budeš můj syn? V tu chvíli se začali probouzet opravdové mateřské pudy. Začalo hlazení a mluvení k bříšku a prozpěvování písniček. V té době jsem už celá zářila, překypovala zdravím a štěstím. 

 

Oploďňovací článek

Umělé oplodnění

Hned v úvodu utnu tu detektivku, kterou jsem rozjela na konci prvníhotěhotenského článku. Kdo mě čte od začátku, ví že je Lukáš jistojistě Dominikův tatínek. Navíc je jasně vidět, že Domík jako by Lukymu z oka vypadl. 🙂 To Vás jen musím trošku napínat. Tak trochu mě to baví. Tady jsem si zahrála trochu na potvoru, ale snad mi to odpustíte. Lukáš je právoplatný tatínek, a ihned po prvních obavách zda do mě nevložili cizí děťátko se odplavili jako voda, když jsme to naše klubíčko spatřili na světle světa. Ta nejisto v nás chvilku plavala, ale byli jsme rádi, že se nám to podařilo a bylo by nám asi vesměs jedno zda je to Lukyho spermík nebo ne. Už by byl prostě náš. 🙂
Pokračovat ve čtení “Oploďňovací článek”

Jak jsem se rozhodla být maminkou

Touha po mateřství

Dlouho jsem už v téhle rubrice ohledně těhotenství chtěla něco přidat. A konečně nastal čas, kdy na střídačku s úterními recenzemi bude vycházet článek do této rubriky než jí pochopitelně po krátkém časovém úseku uzavřu. Protože těhotenství bohužel netrvá věčně.


Divoženka Šárka

V jistém věku, u někoho dříve a u někoho později nastane zlom. Začne toužit po dětech a rodinném štěstí. V době střední školy jsem byla poměrně divoká, a kdo mě zná ví, že jsem se žádné párty nevyhnula. Ale v posledním ročníku střední školy už tomu tak nebylo, po těžkém školním úrazu a vyhřeznutí plotýnky jsem se dávala zdravotně dlouho dohromady. Ve škole jsem začala mít problémy se spolužáky, kteří velmi těžce nesli, že do školy téměř nechodím. Až se stalo, že jsem ve třídě neměla téměř nikoho s kým bych promluvila sotva pár slov. V té době jsem už ale chodila s Lukášem, a i když mě trápilo, že už nemám žádné kamarádky byl mi oporou hlavně on. Nasadila jsem růžové zamilované brýle, a neřešila nic. Trávila čas s ním a užívala si to. V té době jsem už byla zklidněná, na párty jsem už moc nechodila a začala se zklidňovat. Pokračovat ve čtení “Jak jsem se rozhodla být maminkou”

RECENZE: Phillips Avent dětské lahvičky

Na řadu přichází výběr lahviček

V době, kdy jsem musela začít odstavovat syna od kojení bylo potřeba začít

vymýšlet, které lahvičky synovi pořídím. Vybírala jsem mezi několika značkami (Medella – Calma, Phillips Avent, Tommy Tippee). V době kdy jsem ještě plně kojila jsem byla rozhodnutá pořídit si Calmu, odrazovala mě jen vyšší cena, kdy se za jednu savičku pohybuje okolo 399,-. To mě od nákupu prvotně odradilo. Ale uvažovat jsem o ní zcela nepřestala. Zdála se mi jako nejvhodnější kombinace pro kojení a pití z lahvičky zárověň.

Když bylo potřeba přestat kojit

Když pak přišlo období, kdy se kojení muselo nuceně ukončit. Usoudila jsem, že investice do Calmy je pro mě tudíž již nyní zbytečná. A tak jsem vybírala už jen mezi dvěma značkami. Bylo mi jasné, že upřednostním lahvičku s antikolikovým systémem. To splňovali oba výrobci. Zvolila jsem nakonec lahvičky od Avent, které mi byli zároveň sympatičtější vzhledem a také levnější variantou. Navíc jsem měla už jednu ve výbavě. Zvolila jsem vyzkoušenou a nechtěla dál experimentovat. Bylo to jednodušší. Lahvičky jsem zvolila plastové, které splňovali veškeré nároky  Evropské unie na složení i pro náročné maminky.  Líbil se mi i jejich kompaktní systém, sterilizační nádoby i ohřívačky. Pokračovat ve čtení “RECENZE: Phillips Avent dětské lahvičky”

RECENZE: Bamboolik Látkové pleny 3.díl

Tapírovy látkovky

Konečně se dostávám na zlatý hřeb v oblasti látkování. Můj korunní princ, kterého jsem si zamilovala už na první pohled. Přivedl mě na ně manžel. Povídal: ,,Najdi si netu látkový plínky z česka. Vyrábí je prej maminky z Brna.” Značku mi neřekl. A tak jsem začala pátrat. Hledání nebylo vůbec těžké a tak jsem natrefila na tapíra. A s tapírem jsme v “suchu”.

S výběrem pomůže látková poradkyně

Líbil se mi jejich design. Jednoduchý, to mám rada. Žádné přeplácanosti , klikyháky a podobně. Definitivně rozhodnutí  o zakoupení právě těchto plenek padlo  na Babies Expo Praha v roce 2016. Jeli jsme se na ně podívat, abychom nekoupili zajíce v pytli. A tam jsem si je zamilovala. Přístup látkové poradkyně i její názory se mi líbili. Navíc tam nechyběl ten maminkovský přístup  a fakt, že nabízejí produkt samotné maminky, které si je osobně prvotně vyzkoušeli mě nadchl. Bamboolik vyrábí plenky AIO (All-In-One) a SIO (Snap-In-One).  AIO bamboolik funguje podobně jako kapsovky, obsahuje svrchní kalhotky s vnitřními savými jádry. Gumičky bych řekla však nemají tak dobré těsnění jako SIO systém, který má tu výhodu ve dvojité gumičce. Tu neobsahují například ani kalhotky od Petite a Lulu, které mají lépe řešeny šírší gumičky i lem z froté které tolik neškrábou, ale mají častější nehodovost právě při protečení protože nemají dvojitou gumku. Pokračovat ve čtení “RECENZE: Bamboolik Látkové pleny 3.díl”

RECENZE: Kapsovky aneb látkování – 2.část

Pokračujeme v látkování

V předchozím díle jsem se podělila o základy v oblasti látkových plen. Zjistili jsme, že i klasické čtvercové pleny, jinak zvané tetra plenky mají svoje úskalí a specifika a ne každému pro látkování vyhovují. Ovšem jako základ nebo nouzové použití se hodí v každé domácnosti s miminkem. Tento díl látkování se bude týkat kapsovky. Rychleschnoucí a všestranné plence vhodné od začátku do konce.

kapsovky z ciziny jenž s klidným svědomím doporučím

Pokračovat ve čtení “RECENZE: Kapsovky aneb látkování – 2.část”