Vánoční speciál 1.část

Neplánovat, nesrovnávat..

V životě je lepší nic neplánovat, nesrovnávat. Ne kvůli tomu, že život dokáže překvapit ze všech možných koutů, ale spíše z důvodů, že takovým plánováním může na jedné straně buď mile nebo nemile překvapit i přivést do stresu. Příkladem toho byli i naše letošní Vánoce.

Když tedy srovnat musím, protože tím prvotním plánováním a nadšením jsem na sebe uvrtala bič, kterým se teď musím dobičovat až do úplného konce. Srovnám tedy čistě pro efekt to co jsem v počátku vůbec neměla srovnávat. To čím jsem si na letošní Vánoce vlastně uškodila a přivodila si spíše více trápení než radosti. A dostalo se to až do té fáze, že jsem byla ráda, že to mám za sebou.

Vánoce 2018

Letošní Vánoce jsem plánovala nebo spíše neplánovala. Chtěla jsem jen užit ten krásný Vánoční čas, který tak miluji. Ale chybovat je lidské. A já jsem zde pro svou vlastní škodu napáchala škod na miliony. Promarnila jsem tím ty nejkrásnější chvíle, které jsem si měla prostě jen užít. Proč byli letošní Vánoce tak nepovedené? Copak na Vánocích samotných se dá něco zkazit? Když spíše více než to krásné a pohodové nám v hlavě zůstává spíše to co se nepovede nebo to co nás dovede k nové, další zkušenosti, která nás zase na příště dovede o kousek dál a poučí? Tedy v případě, chceme-li s i z toho to poučení vzít.

Takže pěkně od začátku..

Bylo nebylo. Přišel prosinec a já do něj vstoupila s klidným dojmem. Že vše letos proběhne naprosto ukázkově, bezstresově a poklidně. Vše se dařilo jak mělo. Cukroví sem tam jednou týdně sem tam vytvořené, sem tam poklizeno. Absolutně poklidně, vše bez stresu a zbytečného honění. Dárky objednány online, jen je zabalit. Měsíc krásně plynul a byla jsem se sebou nadmíru spokojena. Přípravný Vánoční čas jsme trávili společně, syn pomáhal, kde mohl a když viděl, že potřebuju tvořit něco sama pro sebe a mít chvilku na práci dobrovolně se odklidil do svého světa plného fantazie a věnoval se svému dětskému světu. Bez narušení jsme takto fungovali až středy před Vánoci.

Vánoční večírky a shon mě dohnal

Ve čtvrtek přišlo na řadu tradiční Vánoční večírkování. Abychom si mohli užít společně stráveného času s manželem bez dítěte nabídli se tchýně s tchánem, že nás předvánočně obdarují svou přítomností :-). Měli přijet ve čtvrtek krátce po obědě, ale já potřebovala honem honem doklidit co zbylo, na co jsem v rámci svého  no-stress přístupu nedostala. Skutečnost byla taková, že syn toho dne po obídku neusnul, ačkoliv jsem se snažila učíst ho téměř do znudění. On nabýval na síle a rozhodl se zvolit pohádku v televizi, ačkoliv jsem z něj cítila, že on sám by spánek potřeboval. No, ví sám nejlépe co potřebuje a tak jsem jej nechala. Začala jsem se připravovat na večírek od 16 hodiny. Byla třetí a manžel v práci, tchýně nikde. Začala jsem pociťovat nervozitu ze zpozdění. Všichni dorazili o půl čtvrté. Já jak na jehličkách a manžel v totálním rozpoložení, kolaboval na cukrovku a už to bylo pro mě znamení, že měl raději na první večírek v naší štaci raději zůstat doma a odpočívat. Rychlá káva a sladké zakousnutí do letošního cukroví to spravilo. Vyrazili jsme a večer na večírcích jsme si náležitě užili.

Pátek to srovnal, no-stress day. Jen vaření oběda a čekání na manžela než dorazí z práce, který opět nešel.. Vyrazilo se na slíbené trhy, kde jsme řádně promrzli a vrátili se do teplého domova. Ulehli k pozdnímu spánku a tím nastartovali proces kdy se misky vah vychýlili ze své rovnováhy.

Jenže: Sobota mi vzala moji rovnováhu

Chceš-li se vyhnout stresu, nechoď do nákupního centra. Jenže před odjezdem rodičů si museli doplnit zásoby na Vánoce a tak se do obchodu zkrátka muselo. Poklidný oběd to měl zakončit a v poklidu se před Vánoci rozloučit. Problém číslo jedna. Před Vánoci jsou všude davy lidí ve stresu. Problém číslo dva. Obchodní centrum je samo o sobe stres. Problém číslo tři. Hlad je také stres. Abych to vysvětlila. jsem hodně vnímavá a moje empatická stránka to vždycky do sebe nasaje jako houba. To je někdy na škodu. Obzvlášť stres ze všech lidí okolo se do mě nasávál jako flaška tequily, kterou jsem při svých 18 narozeninách polkla jako láhev vody. Stres z přítomných lidí mě zahltil od buňky k buňce a já cítila jak s ním v tu chvíli nedokážu pracovat. Připojil se hlad, synova únava spojená s protivností a několik ran do mé hlavy od okolních lidí sápajících se po jídle z pultu v samoobslužné restauraci, které tomu jen nasadili korunu.

Večer jsme zabili kapra, u toho syn nesměl chybět. Přebral a byl přetažený a nemohl usnout. Nám začala noční předvánoční honička. Naložit kapra, přestěhovat nábytek kvůli stromečku, který se nám do bytu sotva vejde.  Dobalit zbývající dárky. Opět spánek v pozdní hodiny.

Neděle dílo dokoná

Vánoční zázrak se u nás chystá v noci před Štědrým dnem. Večer jsme syna uložili, jenže se hlásil jeden hlavní nedostatek. A to úplněk. To bývá syn v noci hodně čilý, nespí, blouzní a pláče. Toho večera nemohl usnout, a ačkoliv byl za celý  den utahaný jako kotě nezabral a nezabral. Uložen k 21 hodině a o půlnoci ještě nespal. Já v tu dobu připravovala rybí vývar a bramborový salát a manžel připravoval ozdoby ke zdobení stromečku, ke kterému jsme radostně přistoupili s lahví kvalitního vína a konečně se dostali k samotnému zdobení. To padla 2 hodina a se vším hotoví, včetně nás jsme dopili poslední lok vína a vydali se vstříc osvěžující sprše. Znavení jsme upadli téměř do kómatu.


2. část si můžete přečíst – ZDE

 

Loučení s letošním rokem

Rok se uzavírá

Letošní rok se chýlí ke konci. Ušla jsem dlouho cestu. Prožila chvíle útrpné, ale dokázala jsem si na nich najít i to dobré. To co mě posílilo a dostalo zase o krok dál.  I Vám tak mohu jedině doporučit, najít si za vším co Vás letošní rok potkalo hledat to dobré, to pozitivní a tím se nechat zaplavit v době Vánoční naplnit se hřejivým pocitem i do Nového a celého příštího roku. V obklopení rodiny a Vašich přátel se vyhřívali třeba u rodinného krbu a společně rekapitulovali letošní rok a radovali se z něj stejně jako to mám v plánu já.

Chystám se být s rodinou

Trávit svůj čas s rodinou a budovat to jedinečné a vzácné co mezi sebou máme. Upevňovat naše vztahy, najít si čas na věci, na které jsme si nebyli schopni během celého roku najít čas. Radovat se z maličkostí. Nestresovat se z hloupostí. Nechat po domech rozvonět vůně cukroví, vonné svíčky a pozorovat plápolající plamínky. Rozsvítit Vánoční světýlka a pozorovat tu radost v dětských očích při rozbalování dárků. Nechat po domě rozeznít písně Vánoční a těšit se nejkrásnějšího a pro mě osobně nejromantičtějším obdobím roku.

Těším se na pohádky i vůni Vánoc

Z pohodlí gauče společně koukat na pohádky a pozorovat ty čisté dětské duše, ze kterých se teď každý den učím. Učím se objevovat krásu, jednoduchost, čistotu lidského bytí a radost z maličkostí. Učím se hledat v sobě roky zakopané dítě a probudit v sobě radost, štěstí i aktivity, kterým by se děti vydali bez zaváhání vstříc. Čerpám energii z nekompromisního dětského života a hledám v sobě samé. Svou podstatu, svou krásu, svou lásku k sobě samé.

To přeji i Vám

Vám mohu jen popřát to samé. Užít si poslední část roku a alespoň na chvíli se zastavit a podívat se na svět očima našich dětí. Všimnou si té krásy kolem a nevidět za vším jen shon a stres. Vnímat každou sekundu jako dar a trávit čas společně. Protože to je ve vší podstatě ze všeho nejdůležitější. nemyslet alespoň na chvíli na peníze, které  budou, my nebudeme. Zdraví je jen jedno a žádné peníze na světě Vám ho nevrátí. Nevrátí ani chvíle, které jsme měli možnost strávit společně. Nevrátí úsměvy, nevrátí čas. Čas, který máme trávit spolu, a to nejen o Vánocích, ale po celý rok. Zůstanou jen vzpomínky, které Vám naštěstí nevezme ani stáří.

Letošní rok pro mě byl zlomový

Rakovina mě toho naučila spoustu, jedním z nich bylo i to, ukázat mi co pro mě mělo být důležité už od počátku. Vnímat sebe jako celek, snažit se dělat co nás baví nehledě na to co říkají druzí. Užívat si každou chvíli na tomto světě, protože nikdy nevíme, kolik času máme odměřeno. Dostala jsem druhou šanci. Hodlám jí využít naplno. Zlom, který ve mě nastal se již nikdy nevrátí do starých kolejí, jen se každým rokem posune dál. Objevím toho více a více a neskutečně se těším na to co mě příští rok naučí.

Loučím se s Vámi v letošním roce

Přeji Vám krásné svátky i pohodový vstup do Nového roku! Tohle jsou poslední slova, která si ode mě letos přečtete. Hodlám svůj vzácný čas investovat do toho nejvzácnějšího co mám. Do rodiny, do naší lásky a užít si 14 dní dovolené. Strávit je v pohodlí a přítomnosti milujícího manžela, báječného syna a zbytku rodiny a to až do synových narozenin po začátku roku. První článek roku 2019 tak budete mít možnost přečíst si až 8.ledna. Do té doby budu sdílet maximálně na sociálních sítích a to jen v nejkrajnějších případech.

Loučím se s Vámi se slovy Marka Twaina, které mě provází každý den.

Krásné Vánoce!

Vaše Šárka

 

 

 

 

Můj rok s rakovinou 2.část

Mince má vždy dvě strany

Zdálo se Vám, že předchozí článek byl příliš tvrdý? Život totiž takový opravdu je. Záleží však na úhlu pohledu. I mince mají vždy dvě strany a záleží, kterou z nich si vyberete. Chcete vidět i tu druhou? Tu, který si držím téměř od začátku září? Tu, jež je mnohem příjemnější? Pro mě i pro Vás. Tu stránku roku jež vnímám jako tu, o které mohu říct, že mě přivedla k životu s rakovinou a pomohla mě přivést k takové myšlence, že mohu s klidným svědomím říct, že i přes všechno co se přihodilo svůj život miluji?

Problémy se zjevují tam, kde je vidět chceme..

A tohle tvrzení jste si s největší pravděpodobností mohli přečíst i na instagramu. Tahle myšlenka mi vrtala v hlavě několik dní než jsem ji popsala a upřesnila si jak jí vlastně chci brát. Když jsem 27.září skončila chemoterapii a měla odpočinkový říjen, stala se spousta věcí. Věcí, který málokdo v rodině rozdýchával. Já jsem však zůstala relativně klidná. Našla jsem svou rovnováhu a stres mě už tak vůbec nemohl rozhodit. Po změně životní filozofie a přístupu, který jsem našla, jsem to totiž přestala vnímat jako překážky, jako problémy. Nepřistupovala jsem tak k nim. Brala jsem je jako čistou realitu a dívala se na ně s odstupem, jakoby z jiného úhlu. Problémy pro mě již nyní neexistovali. A co byl ten další problém, který vlastně problém není? Čtěte až do konce.. Pokračovat ve čtení “Můj rok s rakovinou 2.část”

Můj rok s rakovinou 1.část

Téma rakovina zaplavila nás letošní rok jako parazit

a když to má stát za to, tak se letošní rok musí opravdu vydařit. Pokud o tostojíte pojďte trochu nahlédnout pod pokličku rodiny, kterou toho v letošním roce příliš dobrého nepotkalo. A upřímně řečeno, vlastně nechápu jak celý letošní rok mohl tak rychle utéct, za týden jsou Vánoce a blíží se Nový rok, doufám, že do něho vkročíme už tou správnou nohou. Ty letošní osmičky jsou pro nás byli opravdu prokleté a nadcházející dny doufám budou už jen pozitivní. Nový člen rodiny se totiž už chystá a já budu konečně teta. 🙂 Pokračovat ve čtení “Můj rok s rakovinou 1.část”

Pyramida, která se chystá spadnout


Pyramida, která se chystá spadnout

Jeden člen rodiny s rakovinou je smutná zpráva, dva jsou smůla a tři ti jsou už vyloženě pro zlost! Jenže když se k tomu připojí demence, skleróza a srdeční aritmie ve věku 85 let, je to už Vážně boj o život. Aby ta pyramida byla ovšem kompletní, musíme připojit ještě několik dalších členů. Že je na mého manžela  z náročného zaměstnání a hypotékou vyvíjený velký tlak je jasnost číslo jedna. Jenže, když se k tomu připojí ještě moje sestra? Nebo dědeček číslo dvě? Je té smůly a špatnosti v naší rodině za letošní rok už nějak příliš. A prosím Vás pěkně, to co si níže přečtete jsou všechno události mého “odpočinkového” měsíce října, kdy jsem měla nabírat síly.  Tak jdeme postavit pyramidu? Pokračovat ve čtení “Pyramida, která se chystá spadnout”

Léčba s komplikacemi

Tento článek bude o tom co se během léčby chemoterapií přihodilo a nemuselo. O komplikacích, které mě v průběhu celé nemoci neustále pokoušeli skolit. Jak vidíte, jsem tu stále. Ustála jsem všechny komplikace a vyšla z nich jako Fénix povstává z popela. Silná, plná energie a odhodlání do dalších dnů.. Tak, co že to provázelo celou léčbu chemoterapií? Pokračovat ve čtení “Léčba s komplikacemi”

Svatba – Světlý srpnový moment

Den na který se těší celá rodina

Je polovina srpna, a blíží se jediný světlý moment. V té době jsem už uvažovala že si začnu psát blog, k jeho realizaci jsem se ale nedostala. Pořád jsem na něco čekala. Spouštěč se už ale blížil. Přišel 25. srpen. Den, na který se těšila celá rodina. Bratrova svatba.

Jako přes kopírák

Starší bratr Lukáš se zasnoubil s přítelkyní loňského roku na dovolené, přesně 24. září, což byl pro mě významný den, ne pro jejich zásnuby, které jsem jim přála, ale i protože ten den jsme se roku 2016 brali s Lukynem. A svatbu začali plánovat tak aby jí stihli do roka a do dne jak se traduje. Zvolili proto začátkem roku termín o trochu dříve a to už na konec srpna. V té době ještě netušili, že nám budou jako přes kopírák. Andri přichází do jiného stavu zhruba ten samý týden v dubnu jako já. Tím snad doufám, všechny kopie končí. O pár týdnů později byla mamce zjištěna rakovina, a o necelý měsíc na to už bylo jasné, že jí mám i já. To však nikdo nemohl tušit. Nikdo po nich ani nechtěl, aby se svatba rušila. Navíc pozvánky byli natištěné a na tenhle jediný světlý moment letošního roku jsme se všichni neskutečně těšili.. Tak jak to probíhalo? Pokračovat ve čtení “Svatba – Světlý srpnový moment”

Druhý trimestr pokračuje

Do druhé fáze svého těhotenství vcházím už bez žaludečních nevolností, drželi se mě opravdu celé první tři měsíce. Srpen značil, že se blíží svatba a s tím přicházeli i obavy, že mi budou malé svatební šaty. Zakoupila jsem si druhé. Logika ženy, šatů není nikdy dost. 😀

Za 5 měsíců 4 kila

Na svatbu jsem měla času dost, dolaďovala jsem detaily a doplňky. Dokončila   výrobu všech stužek, ozdob a dalších věcí. Na svatbu jsem byla připravená. Bude za měsíc. Šaty mi zatím sedí oboje. Bezvadný. S kolegyní/svědkyní Káťou jsme vyzkoušeli oboje šaty, slušeli i seděli skvěle. Doufali jsme, že stále v den svatby obléknu ty první, které jsem už ovšem nedotáhla úplně na maximum. Což mi vadilo, že nebude dokonalé. Smířila jsem se s tím, že na svatbu obléknu ty rezervní. Stále jsem zdravě jedla a cvičila a udržovala se v kondici. Bříško rostlo pomalu a těhotenství na mě začínalo být teprve trochu vidět. Na váze jsem měla asi 68kg. Do svatby už zbývají jen tři týdny a kousek jdu opětovně vyzkoušet šaty.

Několik týdnů do svatby

Paradoxně rezervní šaty mi nejsou. Bříško o dost poskočilo a tak začínám shánět třetí! “Dost, už žádné další šaty” lamentuje Lukáš. Hormony se už ve mě mísili a já chtěla být dokonalá. “Prostě si oblékněš ty první, neříkej mi, že ti opravdu nebudou.” lamentovala Káťa. Byli mi. Jen to nevypadalo tak krásně jako když jsem si je koupila. Ještě, že měl Lukyn rozum a tady mě zasekl. Opravdu jsem hledala po Vinted od koho seženu další náhradní šaty. Koupila jsem si už jen ty “popůnoční” na převléknutí.

Změny chutí a nálad

22tt

Svatba se kvapem blížila a já cítila jak  ve mě hormony vášnivě diskutují a hrají si se mnou jako s panenkou. Jednou pláč a smutek a pak hned smích a neskutečná radost. Začali přicházet neskutečné chutě na slané. Nemohla jsem odolat, zdravou stravu jsem doplnila chipsy, křupkami, wasabi oříšky, olivami, okurky a dalšími laskominami. Začala jsem pociťovat větší únavu a hlava se mi točila. S cvičením jsem přestala a na svatbu jsem ve 23 týdnu těhotenství mám už 70kg (7 těhotenských kil). – článek o svatbě –ZDE

Což mě samozřejmě začínalo v té době trápit, že nevycházím podle statistiky. Měla jsem mít totiž zhruba kolem 5 kilo. Nechápu, kde jsem tenkrát měla halvu a řešila takové malichernosti, ale byla jsem taková pečlivka a nechtěla jsem vyběhnout z řady. Mezi námi z roku 2016 a 2018 je tak zásadní rozdíl. 🙂

Kluk jako buk

Bříško kvapem rostlo a s ním i miminko ve mě sílilo a rychle rostlo. Za to mě ubýval dech, začala jsem opětovně pociťovat tlak na žaludek. To už  však byli synovi nožičky, které se protahovali směrem k mému hrudnímu koši a vyvíjeli nepříjemnou bolest. V 04té době byl už poměrně velký neposeda. Otáčel se několikrát denně a těhotenství teď bylo více nepříjemné. Začali jsme k němu ještě víc promlouvat. Lukyn s ním vedl monology, nebo jsme mu pouštěli naše oblíbené písničky. Třeba naše píseň z prvního manželského tance ho neskutečně uklidňovala a miluje ji dodnes. Asi mu připomíná období kdy kolem něj bylo ještě všechno červené.

Nákupy a výbavička

Koncem října objednáváme vybranou postýlku. Místa v bytě není tolik kolik potřebujeme a tak si nemůžeme vyskakovat ohledně velikosti nábytku, můžeme mít akorát postýlku a přebalovací pultík na okraji postýlky. Jak na potvoru se ani postýlka o jeden jediný centimetr nevešla do ložnice tak jak měla. Musíme jí proto umístit na délku.

25tt

Navštěvujeme i Babies Expo 2016, kde se definitivně rozhoduji pro nákup Bamboolikových plenek. Ten den stíháme i kočárky a objednáváme dlouho vybíraný kočárek od české značky. Zbytek druhého trimestru věnujeme častým návštěvám rodiny v Plané a v Chýnově. Jezdíme téměř každých 14 dní a pro mě začíná být cestování poměrně velké nepohodlí. Nevydržím sedět v kuse už ani tu hodinu a půl a během cesty tak musíme třeba i dvakrát zastavit na krátkou procházku. Také se začínají připojovat staří známí – poslíčci, kteří mě nenechali klidnou.

A pak než se člověk nadál se těhotenství přehouplo do poslední fáze, která pro mě začínala být docela peklo.. Tady jsem totiž ještě svoje tělo a všechno co se dělo milovala. V téhle fázi bylo bříško dokonalé, kdyby zůstalo tak jak bylo a nenavalila se k poslednímu trimestru spousta věcí, které se stán nemuseli byl by dokonalý rok.. O tom už příště..

Ahoj..

 

 

Pokračujeme v léčbě

Moje další chemoterapie

Po zážitku z první chemoterapie se připravuji na další léčbu. Pokud to bude probíhat jako první chemoška tak se nemám čeho bát. Špatně mi bylo jen v den podání cytostatik a následujících pár dní jsem byla jen více unavená s lehkým žaludkem na vodě a pachutí v ústech. Po druhé chemoterapii se k tomu přidalo mravenčení v konečcích prstů. Což bylo stále velmi snesitelné ačkoliv mi tentokrát bylo špatně už dva dny. Syn byl u babičky Martiny, ale chyběl mi už mnohem více. Snažila jsem proto celé dny ležet a více odpočívat.

Hlava hraje prim

Na třetí chemoterapii jsem se už den předtím musela psychicky připravit, už vím o čem ta léčba je a co po ní přijde. Nechtěla jsem být ale doma sama, tak jsme tentokrát syna k babičce neodvezli. Vypořádat jsem se ale musela i s pocity mojí mámy, od které jsem pořád slýchala: “Jakto, že ti není tak špatně jako mě. Já jsem neschopná ničeho celých 14 dní a ty si tři dny potom lítáš jakoby nic.” Srovnávání naší léčby mě v jejím případě trápilo. Neustále jsem jí musela vysvětlovat, že každá máme jinou rakovinu a každá jinou léčbu. Hlavně máme od sebe celou generaci a každá máme jiné energetické zásoby v těle. Já jsem už před nemocí konzumovala spoustu zdravých potravin i superpotravin a možná proto si mé tělo s tím tak hravě poradilo. Pokračovat ve čtení “Pokračujeme v léčbě”