Výročních 100 článků vyšlo na první setkání s Nikolou z Vítěz bere všechno! Moc krásně a velmi záhadně vyšlo toto číslo vydaného článku na našem blogu na zarovnanou 100! Ano, čtete správně, protože tento příspěvek má opravdu své zarovnané číslo 100! Je to tedy taková malá oslava, která bude ještě záhadnější. Nikča mě osobně totiž […]
“I za stínem stojí Slunce “ Kdo mě sleduje na instagramu, možná vzpomíná na můj únorový příspěvek krátce po ozařování, který zlehka koketoval s depresí, kterou jsem těsně po ukončení aktinoterapie začínala prožívat. Po ozářkách to nebylo nejlepší, už jen z důvodu které Vám zde vysvětlím. V úvodu, ale k příspěvku za kterým celé to […]
Po ukončeném ozařování ač neproběhlo bez komplikací v posledních dnech terapie jsem byla se sebou konečně spokojená. Během těch tří týdnů jsem si uvědomila spoustu věcí a začala se cítít štastná a šířila to do okolí jako Slunce. A přesně takhle to popsal jeden tatínek se kterým jsem byla v kontaktu už od září, kdy […]
Po cestě zářící
Návrat po třech týdnech relaxace, ač byla léčbou pro mě byla návratem domů. Do místa kde jsem měla útočiště, pocit bezpečí včetně milujícího manžela a natěšeného Domíska. To odloučení nám dalo nadhled. Prostor. Prostor který jsem si už od té doby chtěla uchovat a nechtěla si jej nechat vzít. Proč jsem onemocněla Hodkinovým lymfomem jsem si z posledních náročných let vysvětlila během prvních týdnů své psací terapie. Dala jsem se na cestu, která ukázala všechny ty vyšlapané cestičky, které mě někam dovedly. Některé byli správné, některé ne. Některé byli jen nutné a některé mě měli jen dál posunout. Něčemu novému se naučit. Všechny, se ale sešly v současnosti a dali se najednou použít. Nebyli vůbec zbytečné. Čtěte více
V záři práce a meetingů Poslední týden ozařování začal mou těžkou dehydratací. Tehdy jsem prvně svolila k polknutí nějakých tabletek, abych zmírnila následky otoků a bolesti. Polykala rehydratační roztoky a snažila se alespoň pít. Povedlo se a k večerní frakci jsem došla po svých. Tedy spíše jsem byla dovezena a zbytek došla po svých. Frakce […]
už ti holka není 25.. Na víkend jsme měli štěstí. Narozeniny jsme oslavili společně venku v hromadě sněhu a to byl jeden z největších dárků letošní zimy. Sníh dorazil na poslední chvíli, ale v dostatečném množství, tak abychom si mohli užit zimních radovánek během dvou dní, které jsme měli jako rodina společné. Když jsme venku […]
Týden záře v Praze Je úterý ráno. Nebolí mě nic a vlastně ani nic necítím. Jen únavu, která přišla po probděné noci. Zrovna testuji koloidní zlato a je potřeba dokumentovat si progres a natáčím videovlog, do kterého se vzbudí Domík a svým kouzelným breptáním a úsměvem mi hned zvedne náladu. Den strávíme spolu a já […]
Čas na záři bez záře Páteční vstupní vyšetření v Protonovém centru proběhlo na výbornou. Přijali mě a to bylo hlavní. Rozpis s časy na ozařování jsem dostala do ruky ještě ten den. A vypravit se na zpáteční cestu domů pro mě byla priorita číslo jedna. Z Prahy sebou vezu nečekanou výpomoc Něco mě, ale zdrželo. […]
Z rutiny do světa maminek Domíkovi jsou čtyři měsíce, opuchlá jsem v obličeji i na nohách a vypadám jako slon. Kila dolů nejdou a svižné drandění s kočárkem po celé Plzni i jejím okolí asi nemá ty správné grády. Rozseknout to musím nějakou další aktivitou a taky společností, která mi na mateřské prostě chybí. […]
Matkou nejsi na zvykání, ale na makání!
Asi to známe každá. V těhotenství si vysníme naše miminko. Jeho vzhled, jeho tváře, to jak se s ním budeme cítit. To jak budeme šťastné a spokojené maminky. Měla jsem to stejně. Domík byl vymodlené miminko a to, že budu šťastná maminka je přece jasné! Nebo ne?
Čas na záření Když jsem ukončila svou chemoterapii vyslechla jsem rozhodnutí lékařů o tom podstoupit fotonovou radioterapii. Vzhledem k tomu, že jsem mladá maminka co má v plánu ještě jedno dítě mít, byla volba jasná. Na fotonovou léčbu jít nehodlám! Tím to pro mě skončilo. Tedy to jsem si myslela. A to do chvíle kdy […]
Nelehký 3. trimestr
S posledním trimestrem přicházeli i komplikace. Podezření na cukrovku, preeklampsie, poleženíčko v nemocnici a taky masivní otoky dolních končetin. Poslední týdny těhotenství už tak rázem nebyli o tom užívání, poletování po výbavičkách a radovánkách jako doposud. Těhotenství najednou začala být dřina. Doslova!
Začala jsem nečekaně rychle kynout, což pro mě která si chtěla hlídat doslova každý zbytečný gram navíc bylo opravdu velké zklamání. Velký nárůst váhy mě trápil, ale na cvičení už nebyla energie. Hlásili se dost silné křeče, tvrdnutí bříska a tak bylo nutno pouze odpočívat a ideálně ležet s nohama nahoře. To mě samozřejmě příliš nebavilo. A tak jsem začala nenávidět naši sedačku v obýváku. Mimojiné máme jí doposud a mám dny kdy se na ní kvůli poslední fázi svého těhotenství nemůžu ani podívat.
A co byli ty další komplikace kromě nenáviděného gauče? Čtěte více
Tenhle článek bude trochu jiný, kombinace článku o společně s recenzí.
Na instagramu jste se mohli dočíst krátkého příspěvku o tom, že k dokonalosti mi chybí se už jen pořádně vyspat. A protože ten spánek při rakovině opravdu 
není zrovna výhra, nehledě na mou minulost s výhřezem bederní plotýnky v pouhých 18 letech a opravdu posledním neopomentulným faktem, že jsem maminkou teď již dvouletého chlapečka, ke kterému jsem se toho v noci hodně navstávala. Navzdory kvalitní stravě i dostatku pohybu mi kvalitní spánek chyběl.
Matrace je faktor hrající v kvalitě spánku
No a proč? S tím totiž souvisí i matrace na které se spíme. Matrace, které doma máme jsme zakoupili v Kika, nesáhly jsme po těch úplně nejlevnějších co tam byli, ale tenkrát jsme moc nehleděli na potřeby a účel, které matrace měli plnit. Říkáte si: “Který účel než si na ně lehnout by asi měli plnit?” No to jsem si taky říkala. A tak není divu, že během tří let co jsme na těch matracích trávili téměř každou noc mi došlo, že jsme si asi pěkně naběhli. Čtěte více
Štedrý den byl vše, jen ne pohodový Ráno vstáváme unavení, rozlámaní a nervní. Noc v úplňku dala zabrat všem. Mě se připojili ke vší smůle i ženské hormony, které se chystali rozpoutat “nechtěné” červené řádění. Hormony a únavou napjatá jsem se dopajdala do kuchyně k přípravě snídaně, kde pak rovnou následovala příprava oběda, u jehož […]
Neplánovat, nesrovnávat.. V životě je lepší nic neplánovat, nesrovnávat. Ne kvůli tomu, že život dokáže překvapit ze všech možných koutů, ale spíše z důvodů, že takovým plánováním může na jedné straně buď mile nebo nemile překvapit i přivést do stresu. Příkladem toho byli i naše letošní Vánoce. Když tedy srovnat musím, protože tím prvotním plánováním […]
Rok se uzavírá Letošní rok se chýlí ke konci. Ušla jsem dlouho cestu. Prožila chvíle útrpné, ale dokázala jsem si na nich najít i to dobré. To co mě posílilo a dostalo zase o krok dál. I Vám tak mohu jedině doporučit, najít si za vším co Vás letošní rok potkalo hledat to dobré, to […]
Mince má vždy dvě strany
Zdálo se Vám, že předchozí článek byl příliš tvrdý? Život totiž takový opravdu je. Záleží však na úhlu pohledu. I mince mají vždy dvě strany a záleží, kterou z 
nich si vyberete. Chcete vidět i tu druhou? Tu, který si držím téměř od začátku září? Tu, jež je mnohem příjemnější? Pro mě i pro Vás. Tu stránku roku jež vnímám jako tu, o které mohu říct, že mě přivedla k životu s rakovinou a pomohla mě přivést k takové myšlence, že mohu s klidným svědomím říct, že i přes všechno co se přihodilo svůj život miluji?
Problémy se zjevují tam, kde je vidět chceme..
A tohle tvrzení jste si s největší pravděpodobností mohli přečíst i na instagramu. Tahle myšlenka mi vrtala v hlavě několik dní než jsem ji popsala a upřesnila si jak jí vlastně chci brát. Když jsem 27.září skončila chemoterapii a měla odpočinkový říjen, stala se spousta věcí. Věcí, který málokdo v rodině rozdýchával. Já jsem však zůstala relativně klidná. Našla jsem svou rovnováhu a stres mě už tak vůbec nemohl rozhodit. Po změně životní filozofie a přístupu, který jsem našla, jsem to totiž přestala vnímat jako překážky, jako problémy. Nepřistupovala jsem tak k nim. Brala jsem je jako čistou realitu a dívala se na ně s odstupem, jakoby z jiného úhlu. Problémy pro mě již nyní neexistovali. A co byl ten další problém, který vlastně problém není? Čtěte až do konce.. Čtěte více
Téma rakovina zaplavila nás letošní rok jako parazit
a když to má stát za to, tak se letošní rok musí opravdu vydařit. Pokud o to
stojíte pojďte trochu nahlédnout pod pokličku rodiny, kterou toho v letošním roce příliš dobrého nepotkalo. A upřímně řečeno, vlastně nechápu jak celý letošní rok mohl tak rychle utéct, za týden jsou Vánoce a blíží se Nový rok, doufám, že do něho vkročíme už tou správnou nohou. Ty letošní osmičky jsou pro nás byli opravdu prokleté a nadcházející dny doufám budou už jen pozitivní. Nový člen rodiny se totiž už chystá a já budu konečně teta. 🙂 Čtěte více
Pyramida, která se chystá spadnout
Jeden člen rodiny s rakovinou je smutná zpráva, dva jsou smůla a tři ti jsou už vyloženě pro zlost! Jenže když se k tomu připojí demence, skleróza a srdeční 
aritmie ve věku 85 let, je to už Vážně boj o život. Aby ta pyramida byla ovšem kompletní, musíme připojit ještě několik dalších členů. Že je na mého manžela z náročného zaměstnání a hypotékou vyvíjený velký tlak je jasnost číslo jedna. Jenže, když se k tomu připojí ještě moje sestra? Nebo dědeček číslo dvě? Je té smůly a špatnosti v naší rodině za letošní rok už nějak příliš. A prosím Vás pěkně, to co si níže přečtete jsou všechno události mého “odpočinkového” měsíce října, kdy jsem měla nabírat síly. Tak jdeme postavit pyramidu? Čtěte více
Tento článek bude o tom co se během léčby chemoterapií přihodilo a nemuselo. O komplikacích, které mě v průběhu celé nemoci neustále pokoušeli skolit. Jak vidíte, jsem tu stále. Ustála jsem všechny komplikace a vyšla z nich jako Fénix povstává z popela. Silná, plná energie a odhodlání do dalších dnů.. Tak, co že to provázelo celou léčbu chemoterapií? Čtěte více
Den na který se těší celá rodina
Je polovina srpna, a blíží se jediný světlý moment. V té době jsem už uvažovala že si začnu psát blog, k jeho realizaci jsem se ale nedostala. Pořád jsem na něco čekala. Spouštěč se už ale blížil. Přišel 25. srpen. Den, na který se těšila celá rodina. Bratrova svatba.
Jako přes kopírák
Starší bratr Lukáš se zasnoubil s přítelkyní loňského roku na dovolené, přesně 24. září, což byl pro mě významný den, ne pro jejich zásnuby, které jsem jim
přála, ale i protože ten den jsme se roku 2016 brali s Lukynem. A svatbu začali plánovat tak aby jí stihli do roka a do dne jak se traduje. Zvolili proto začátkem roku termín o trochu dříve a to už na konec srpna. V té době ještě netušili, že nám budou jako přes kopírák. Andri přichází do jiného stavu zhruba ten samý týden v dubnu jako já. Tím snad doufám, všechny kopie končí. O pár týdnů později byla mamce zjištěna rakovina, a o necelý měsíc na to už bylo jasné, že jí mám i já. To však nikdo nemohl tušit. Nikdo po nich ani nechtěl, aby se svatba rušila. Navíc pozvánky byli natištěné a na tenhle jediný světlý moment letošního roku jsme se všichni neskutečně těšili.. Tak jak to probíhalo? Čtěte více
Druhý trimestr pokračuje Do druhé fáze svého těhotenství vcházím už bez žaludečních nevolností, drželi se mě opravdu celé první tři měsíce. Srpen značil, že se blíží svatba a s tím přicházeli i obavy, že mi budou malé svatební šaty. Zakoupila jsem si druhé. Logika ženy, šatů není nikdy dost. 😀 Za 5 měsíců 4 kila […]
Moje další chemoterapie
Po zážitku z první chemoterapie se připravuji na další léčbu. Pokud to bude probíhat jako první chemoška tak se nemám čeho bát. Špatně mi bylo jen v den podání cytostatik a následujících pár dní jsem byla jen více unavená s lehkým žaludkem na vodě a pachutí v ústech. Po druhé chemoterapii se k tomu přidalo mravenčení v konečcích prstů. Což bylo stále velmi snesitelné ačkoliv mi tentokrát bylo špatně už dva dny. Syn byl u babičky Martiny, ale chyběl mi už mnohem více. Snažila jsem proto celé dny ležet a více odpočívat.
Hlava hraje prim
Na třetí chemoterapii jsem se už den předtím musela psychicky připravit, už vím o čem ta léčba je a co po ní přijde. Nechtěla jsem být ale doma sama, tak 
jsme tentokrát syna k babičce neodvezli. Vypořádat jsem se ale musela i s pocity mojí mámy, od které jsem pořád slýchala: “Jakto, že ti není tak špatně jako mě. Já jsem neschopná ničeho celých 14 dní a ty si tři dny potom lítáš jakoby nic.” Srovnávání naší léčby mě v jejím případě trápilo. Neustále jsem jí musela vysvětlovat, že každá máme jinou rakovinu a každá jinou léčbu. Hlavně máme od sebe celou generaci a každá máme jiné energetické zásoby v těle. Já jsem už před nemocí konzumovala spoustu zdravých potravin i superpotravin a možná proto si mé tělo s tím tak hravě poradilo. Čtěte více
Duch na papírku Od čtvrtečního oplodňováku uběhli sotva tři dny. Nervní, nejistá a plná strachu. Každý večer usínajíc s modlitbou na rtech. A od třetího dne po oplodnění taky každý den máčím testy do skleničky s močí a doufám v zázrak. Světe div se, po sedmi dnech nacházím na testovacím papírku dvě slabounké čárky, ještě […]
Jak jsem řešila “ztrátu” vlasů Jak jsem psala v jednom z předchozích článku, vlasy pro mě nejsou úplně stěžejní záležitostí. Jsem člověk co se do věcí vrhne po hlavě a hlavně s bojovným duchem. Stejné to bylo i s vlasy. Hned po první chemoterapii jsem se nechala ostříhat na krátko, abych neviděla jak plešatím a […]
Jdu si pro výsledek, ale ten den mě čeká další nemilé překvapení
Den D přišel nečekaně ze zálohy. Sotva jsem si vyslechla prognózy a detaily o mojí nemoci už jsem čelila svojí první chemoterapii. To slovo mi neříkalo nic víc, něž komukoliv jinému. Jakožto zdravotní sestře jsem se jí vždycky šikovně vyhnula, aby ne. Jsem nedostudovaná dentální hygienistka a na zubním v soukromém sektoru se člověk horko těžko vyskytne na onkologii. Hemato-onkologie, ale teď začíná být místem, kde budu trávit spoustu času. To úmorné, nudné místo, který si nese svůj typický pach. Pach, který se mi již brzy vryje tak hluboko pod kůži, že začnu hledat způsoby jak to přebít. Hlavně v hlavě. Čtěte více
Celá diagnostika nyní vrcholí Týden minul a s ránou na krku je potřeba chodit na kontroly. Během toho jsem navštívila i svou lékařku z hemato-onkologie, která na tohle všechno během jednoho krátkého rozhovoru přišla. To co jiní nemohli několik měsíců rozlousknout se jí válelo na jazyku již od našeho posledního setkání. Vzhledem k rychle se zhoršujícímu […]
Odběr uzliny na histologii
Ve chvíli, kdy přišla na řadu potřebná excize uzliny pro její následné odeslání na 
histolku, jsem byla už se situací smířená ačkoliv nebyla jistá. Prvních pár dní minulo a já se dostala na řadu k zákroku, který měl všechno definitivně potvrdit. Zákrok měl být rychlý a provedený jen v lokální anestezii. Být minimálně invazivní a měla bych ho snést velmi dobře. To bych, ale nebyla já kdyby to u mě neprobíhalo bez komplikací, jak je v minulosti už dobrým zvykem vždy a všude jde-li o lékařské zákroky na mém těle.
Přípava je důležitá
Na zákrok přicházím klidná, s čistou hlavou. Smířená se situací, která spustí v mém životě převrat. Lékaři jež mě mají operovat přichází v dobré náladě, je to rutinní zákrok, dělají to denně. není se čeho obávat. Nebo ano?
Když si vyslechneš zprávu, která ti otočí život naruby Po kolečku vyšetření, excizi uzliny pro histologický rozbor a zdlouhavém týdnu čekání na výsledky, se asi každá z nás děsí výsledku. Pro mě to byl nejdelší týden v historii. To čekání na konečný verdikt mě ubíjelo. A nejen mě, hlavně manžela a zbytek rodiny, který už […]
Na řadu přichází výběr lahviček
V době, kdy jsem musela začít odstavovat syna od kojení bylo potřeba začít
vymýšlet, které lahvičky synovi pořídím. Vybírala jsem mezi několika značkami (Medella – Calma, Phillips Avent, Tommy Tippee). V době kdy jsem ještě plně kojila jsem byla rozhodnutá pořídit si Calmu, odrazovala mě jen vyšší cena, kdy se za jednu savičku pohybuje okolo 399,-. To mě od nákupu prvotně odradilo. Ale uvažovat jsem o ní zcela nepřestala. Zdála se mi jako nejvhodnější kombinace pro kojení a pití z lahvičky zárověň.
Když bylo potřeba přestat kojit
Když pak přišlo období, kdy se kojení muselo nuceně ukončit. Usoudila jsem, že investice do Calmy je pro mě tudíž již nyní zbytečná. A tak jsem vybírala už jen mezi dvěma značkami. Bylo mi jasné, že upřednostním lahvičku s antikolikovým systémem. To splňovali oba výrobci. Zvolila jsem nakonec lahvičky od Avent, které mi byli zároveň sympatičtější vzhledem a také levnější variantou. Navíc jsem měla už jednu ve výbavě. Zvolila jsem vyzkoušenou a nechtěla dál experimentovat. Bylo to jednodušší. Lahvičky jsem zvolila plastové, které splňovali veškeré nároky Evropské unie na složení i pro náročné maminky. Líbil se mi i jejich kompaktní systém, sterilizační nádoby i ohřívačky. Čtěte více
Po plačtivé fázi přichází vzteklá
Po tak náročných dnech jsem měla potřebu ze sebe všechno setřást. Už jsem 
neměla potřebu plakat. Myslím, že jsem ze sebe už všechno vyplakala během těch tří neskutečně náročných dní. Nyní jsem měla potřebu křičet. Dostat ze sebe všechen ten vztek, který jsem měla sama na sebe. K tomu byla vhodná příležitost už v sobotu. Jaká? Jestli jste četli moje předchozí články, tak už asi tušíte o čem je řeč. Tak čtěte dál a uvidíte. Čtěte více
Stresová zkouška
Každému se jednou za čas objeví období, kdy se mu vše sype pod rukama. Je to období zkoušky. Stres, který na nás v danou dobu působí má velkou sílu. Záleží na spoustě okolnostech zda zkouška, jež jste 
právě absolvovali na Vás zanechá následky. Zda to tělo a mysl ustojí. Pokud v ní uspějete život běží dál, než přijde další, která Vás tentokrát složí. Stres je jedním z hlavních faktorů mající vliv na naše zdraví, mysl i pohodlí. Vše dohromady funguje, pokud ovšem jedna z nich není nalomená. Tady u mě to tak bylo.
Duben, měsíc zvratu
Po návštěvě alergologie jsem brala pravidelně své nové tabletky na alergii. Příznaky se umírnily a já už nebojovala s tím nutkavým pocitem strhat si vlastní 
kůži z těla. Přebývalo už jen mučící svědění v uších, které mě po večerech dohánělo téměř k šílenství. Objednala jsem se k lékaři znovu, výsledky krve prý byli mírně zvýšené a je potřeba hodnoty nechat přeměřit znovu za tři měsíce. Mohli být mírně zvýšené z předchozí nemoci, kterou jsem prodělala před necelým měsícem. Nechtěla jsem nic zanedbat, i když jsem si říkala že to nic nebude, když doposud se nic nezjistilo. Přišlo, ale něco co mi změnilo život. Co to bylo? Stresující dubnový týden. Čtěte více
Jak, že je to v té písničce? Když nemůžeš tak přidej víc? Ano, ale ne vždy.
Balancuji s těmi samými míčky jako na začátku. Teď se ukáže jak dlouho je 
ještě dokážu udržet všechny ve vzduchu. Vypadá to, že pohroma je už na spadnutí. Nebo, že by se už dávno vše zhroutilo a já o tom zatím jen nevím, nebo to nechci vnímat? Jak to dopadá, když všechny tvoje smysly hlásí o pozornost a ty nad nimi přimhouříš oko? Čtěte více
Chybami se člověk učí.
V životě jsou věci důležité a pak ty, které jsou důležité méně. Pro mě ovšem byli důležité naprosto všechny, není proto divu, že jsem se točila v bludném kruhu. Z životní etapy, kterou jsem si měla užívat se najednou stala
rutina, která mi brala sílu. Z barevných dní, které jsem si měla naplno užívat se stala šeď. Teď už zpětně vím, že jsem po celou dobu na sebe kladla přehnané nároky. Zpátky bych to sice nevrátila, ale jsem ráda za to jak mě to poučilo. Přeci jen, chybami se člověk učí. Čtěte více
,,Rodinný život, je zásah do života soukromého.”
Teď zcela upřímně. Člověk, může toužit po dětech sebevíc, může je milovat 
celým svým srdcem, ale jsou věci, které se s jejich příchodem zásadně změní. Konkrétně tím, že se začne točit vše jen okolo nich. Na soukromý život už jaksi není prostor. Tedy, alespoň tak tomu bývá na začátku. Než se člověk s novou situací vypořádá, nastaví si funkční režim a určí si pravidla boje. Čtěte více
„Rodinný kruh často mívá podobu trojúhelníka.“
Ráno po porodu mě převážejí na oddělení porodnice. Doporučují zůstat na lůžku, ležet, nejlépe spát a nabírat síly. Je potřeba toho využít po tak náročném dni a spím 
tak dlouho co to jde. Asi za tři hodiny mi vezou ten malý nevinný uzlíček. Nemůžu se vynadívat, asi jako každá jiná máma. Jsem šťastná za to co jsem dokázala, a že jsem to vůbec dokázala. Co přijde dál, zatím ani nemám tušení. Čtěte více
Příprava je půl úspěchu
Když Vás čeká něco poprvé, chcete to udělat s maximálním usilím, tak abyste byli dokonale připraveni. Když se jedná o porod, není příprava zcela jednoduchá. Doufáme v jednoduchý a nekomplikovaný porod. Je spousta věcí, které ovlivnit nedokážeme, ale dokážeme to, že se na to zkusíme alespoň připravit. Nejprve tím, že se pokusíme zjistit co nejvíce informací o tom co nás čeká a nemine. Prvotně to je asi předporodní kurz – pro běžné laiky dost užitečná část, pro mě jako zdravotní sestru to záplava nových informací bohužel nebyla. Pro mě byla přínosná pouze tím, že jsem se seznámila s několika rodičkami a také si prohlédla porodní pokoj a mrkla na sál, tedy místa kde se těch posledních 9. krásných měsíců nenávratně završí. Další věc, kterou můžeme ovlivnit je fyzická příprava, mezi ně můžeme řadit jak procházky, udržování kondice, dechová cvičení, ale i masáže poševní hráze olejíčky 
k tomu určenými (např. Saloos) nebo právě nácvik pánevního svalstva a trénink vypuzovacího mechanismu k vědomému uvolnění za pomoci nafukovacího silikonového balónku. Čtěte více
Na svatební cestu jsme nejeli.
Na svatební cestu jsme vzhledem k začínajícímu 7. měsíci těhotenství raději nejeli. Do porodu už zbývá jen několik měsíců a je na čase začít se věnovat tomu našemu klučíkovi. Brouzdání po netu ohledně výbavy pro miminko a správné výchově dětí je na denním programu. Vzdělávat se je potřeba, 
obzvlášť jedná-li se o výchovu prvního dítěte, nechci nic zanedbat. Je listopad, blíží se Vánoce, zase vymýšlet co se komu koupí. Dosud jsem si držela váhu v rámci normy, ale s blížícím se porodem začínám zadržovat neskutečná kvanta vody, křeče v břiše i nohách začínají opět zvyšovat svou intenzitu. Během předposledního měsíce tak nabírám navíc asi 4kg, mám tedy už 12kg navrch. třetí den po oslavách Nového roku přichází porod. Čtěte více
Svatbu chci mít prostě podle svého!
Na řade je stresové zkouškové období, všechno zvládnu i s rostoucím človíčkem v mém lůně. Pro bolesti však nastupuji na rizikové těhotenství. V oblíbené práci končím během 14 dní a svojí dosavadní práci zakončuji dovolenou, během které připravuji blížící se svatbu a ladím její detaily. Jsem hodně kreativní člověk, veškeré dekorace a potřebné věci si vyrábím sama, chci mít vše naprosto podle svých představ, proto se občas neshodnu se svými rodiči, kteří mají tendence se do příprav vměšovat. Pochopili, že ikdyž svatbu konající se v Chýnově řídím z Plzně, nemá cenu mi oponovat. Chci to mít prostě podle svého! Čtěte více
„Představte si život jako hru, kde 24 hodin denně žonglujete s pěti míčky: práce, rodina, zdraví, přátelé a smysl života a snažíte se je udržet ve vzduchu.“
Tímto úvodním sloganem se dají popsat mé poslední tři roky, jak dlouho se dá tímto způsobem žonglovat, než jeden z míčků spadne?
Pracovala jsem jako zdravotní sestra v soukromé zubní ordinaci v centru Plzně, studovala obor diplomované dentální hygienistky prvním ročníkem, plánovala svou vysněnou svatbu ode dne svých 23. narozenin, kdy přede mnou konečně moje drahá polovička poklekla a požádala mě o mou ruku.
