Příběh Veronika

V naději být maminkou Zdravím, hezký letní den přeji. Už pár týdnů jsem mezi vámi díky Barunce Hájkové, se kterou se znám osobně a která mi vaši komunitu doporučila. Příběh, který vám budu vyprávět, je lehce jiný než příběh většiny z vás. Nebyla jsem maminkou, kterou postihla tahle ošklivá nemoc, přesně naopak. Už od dětství[…]

Pokračovat ve čtení …

Příběh Veru

Všechno tohle peklo začalo měsíc po narození vytoužené dcerky. Nohy jsem měla oteklé jako konve, těžké. Bolely mě úplně všechny klouby na těle. Nedokázala jsem si kleknout, nedokázala jsem otočit víčkem od PET lahve. A vstát z postele k plačícímu dítěti? To byl neskutečný boj.

Pokračovat ve čtení …

Stín před Sluncem

 “I za stínem stojí Slunce “ Kdo mě sleduje na instagramu, možná vzpomíná na můj únorový příspěvek krátce po ozařování, který zlehka koketoval s depresí, kterou jsem těsně po ukončení aktinoterapie začínala prožívat. Po ozářkách to nebylo nejlepší, už jen z důvodu které Vám zde vysvětlím. V úvodu, ale k příspěvku za kterým celé to[…]

Pokračovat ve čtení …

Mé zářící JÁ

Po ukončeném ozařování ač neproběhlo bez komplikací v posledních dnech terapie jsem byla se sebou konečně spokojená. Během těch tří týdnů jsem si uvědomila spoustu věcí a začala se cítít štastná a šířila to do okolí jako Slunce. A přesně takhle to popsal jeden tatínek se kterým jsem byla v kontaktu už od září, kdy[…]

Pokračovat ve čtení …

Po cestě zářící

Po cestě zářící Návrat po třech týdnech relaxace, ač byla léčbou pro mě byla návratem domů. Do místa kde jsem měla útočiště, pocit bezpečí včetně milujícího manžela a natěšeného Domíska. To odloučení nám dalo nadhled. Prostor. Prostor který jsem si už od té doby chtěla uchovat a nechtěla si jej nechat vzít. Proč jsem onemocněla[…]

Pokračovat ve čtení …

V záři práce a meetingů

V záři práce a meetingů Poslední týden ozařování začal mou těžkou dehydratací. Tehdy jsem prvně svolila k polknutí nějakých tabletek, abych zmírnila následky otoků a bolesti. Polykala rehydratační roztoky a snažila se alespoň pít. Povedlo se a k večerní frakci jsem došla po svých. Tedy spíše jsem byla dovezena a zbytek došla po svých. Frakce[…]

Pokračovat ve čtení …

Zářivý týden kultury

už ti holka není 25.. Na víkend jsme měli štěstí. Narozeniny jsme oslavili společně venku v hromadě sněhu a to byl jeden z největších dárků letošní zimy. Sníh dorazil na poslední chvíli, ale v dostatečném množství, tak abychom si mohli užit zimních radovánek během dvou dní, které jsme měli jako rodina společné. Když jsme venku[…]

Pokračovat ve čtení …

Týden záře v Praze

Týden záře v Praze Je úterý ráno. Nebolí mě nic a vlastně ani nic necítím. Jen únavu, která přišla po probděné noci. Zrovna testuji koloidní zlato a je potřeba dokumentovat si progres a natáčím videovlog, do kterého se vzbudí Domík a svým kouzelným breptáním a úsměvem mi hned zvedne náladu. Den strávíme spolu a já[…]

Pokračovat ve čtení …

Kapitola: Čas na záři

Čas na záři bez záře Páteční vstupní vyšetření v Protonovém centru proběhlo na výbornou. Přijali mě a to bylo hlavní. Rozpis s časy na ozařování jsem dostala do ruky ještě ten den. A vypravit se na zpáteční cestu domů pro mě byla priorita číslo jedna. Z Prahy sebou vezu nečekanou výpomoc Něco mě, ale zdrželo.[…]

Pokračovat ve čtení …

Rakovina mi ukázala cestu k sobě

Potřeba být perfektní mě dovedla k nemoci Jmenuju se Denisa. Od malička jsem byla hodná holčička, která chtěla ostatním dokazovat, že všechno zvládne. Školu, kamarády, sport, hudbu, cestování a jazyky postupně střídala vysoká, život v zahraničí, kariéra, rodina, dítě… Životní role přibývaly a já ve všech chtěla uspět na výbornou. Nechtěla jsem polevit v ničem. Být skvělá[…]

Pokračovat ve čtení …