Chceš  se uzdravit?

“Vážně se mě ptáš na tohle? Co je tohle za otázku? Jasně, že chci.”

Vedu rozhovor s maminkou. Sází odpověď za odpovědí. Pak chvilku ticho. Uvnitř totiž hloubá červík, který svým způsobem říká. “Je mi mizerně z léčby. Po chemoterapii je mi zle. Jsem unavená. Ale… začalo se něco konečně dít. Manžel víc pomáhá, děti míň zlobí. Mám konečně chvilku pro sebe. Nechají mě odpočinout. S prádlem mi pomáhají. Občas uvaří. Najednou nejsem jen ta služka. Vidí mě. Slyší mě. Mají o mě strach a já konečně cítím, že existuju. Najednou je něco jinak. Není to jako předtím.  Co když se to pak vrátí do stejných kolejí?” a já mám jasno. Pokračujeme v rozhovoru. Vyvíjí se dál a celá situace se objasňuje. Otázku pokládám znovu. Takže se chceš uzdravit? Odpověď, kterou je těžké připustit si v hlavě, natož odpovědět na ni nahlas.

 V hlavě křičím a vztekám se, že mě to vlastně samotnou vůbec napadlo. Padne na mě úzkost. Je mi do pláče.  Takže je mi tu vlastně dobře. Že jsem nemocná rakovinou. Proč jsem ale tedy onemocněla? A to je přesně ta první otázka, která měla padnout. Ta otázka, která proběhne hlavou každému onkologicky nemocnému hned po vyřčení toho strašného slova. RAKOVINA. Proč já? Ta otázka pak padá dokola tak dlouho dokud na ni nenajdeme odpověď. Někdo ji najde, jiný ne. A do ze statistik dále vyplývá. Rakovina se vrací! Víte proč? Nepřišlo uzdravení!

V pasti svých n-e-mocí

Tak i tímhle způsobem by se dal popsat stav mysli pacientek i některých našich maminek, které mě kontaktují a prosí o pomoc. Chceme tu pomoc ale doopravdy? Opravdu se chceme uzdravit? S čím chceme vlastně pomoci? Na otázku s čím potřebujete pomoc, často sami nevědí. Po založení organizace jsem si vzala na starost nejen vedení celé organizace, ale i tu nejtěžší a nejnáročnější práci. Individuální plán. Všichni chtějí hlavně mluvit. Pocity a rozum si totiž od sebe rozdělily cestu. S indivuálním plánem a takto náročnou komunikací přichází i průchod mezi všemi fázemi onemocnění. O čem se však nemluví, je role. Role oběti, do které se postupně může pacient transformovat a v tomto stavu se mu v této roli podvědomě líbí. Záměrně zmiňuji, že tento stav je podvědomý. Pacienti o něm často nevědí a to jim právě brání v jejich uzdravení.

Tam kde selže podpůrná skupina, tam kde se otevírají nové podskupiny (selektující pacienty na jednotlivé druhy onenocnění či fáze nemoci a typy léčby) a stále se řeší a řeší a nic se nevyřeší. To je pro ty, co potřebují berličku. Co potřebují víc než jen setkání. Pro ty co odmítají změnu. Ta změna, ale musí přijít zevnitř. Nedovolí si uzdravení. A proč? Jednoduše ze strachu. A teď není potřeba hanit všechny za emoce. Ty jsou zdravé, ty jsou naší součástí. Nezdravé na nich je jejich skrývání.  Víte, … ono vědět,  je totiž mnohdy horší. A slovo rakovina doteď vzbuzuje v celé společnosti velký strach. Ten strach je přímo paralizující. A ten dokáže leccos překrýt. Naše hlava s námi dokáže čarovat. A Vykouzlí tolik různých scénářů, které si s naší myslí i psychikou dokáží pohrát. Bohužel však k tomu horšímu. Neustálé hodnocení, upínání se ke srovnávání nemocí, aktuálnímu stavu i všem komplikacím, které se k léčbě připojují, nás opět a znovu uvádějí do dalšího stresu. Ten budí strach. Strach ze samotné nemoci i uzdravení. A je jedno, jakou máme diagnózu. Důležitá je psychika. Ta ovlivní průběh celé léčby z 80% a je jedno, s jakou prognózu a jakým druhem rakoviny.

Zpracujme emoce

Když se naučíme od tohoto odpoutat a emočně filtrovat, máme už prakticky vyhráno. Klasická léčba půjde mnohem líp. Komplikací ubude a celé se to bude snášet o poznání lépe. Naše nemoc pak přestane být bezmoc. Osobně netvrdím, že občas neztratím pevnou půdu pod nohama. Když zapomenu na svoje naladění a jdu proti němu i svojí energií. To se pak panečku dějí věci a ovlivní nejen mě, ale i celou rodinu. A víte koho nejvíce? Ty naše malé houby… v mém případě mého syna, který pak sám svoje emoce ventiluje velmi často vztekem směrovaným k mé osobě nebo i dalším dětem. Je to pak velmi smutné a když dojdu k závěru, že jsem to byla zase já, která byla tím, kdo to způsobil … . Je to bludný kruh. Naštěstí vždy rychle  přijde uvědomění, že z toho bludného kruhu vede jen jedna cesta. Ta moje. Ta tvoje, kterou si zvolíš.

„Čím se budete cítit šťastnější, tím nešťastnější bude Vaše rakovina.“

Šárka Šteinochrová

Uzdravení

Jenže jak tedy přijít k tomu uzdravení? Jak se jen neléčit, ale uzdravovat? A je v tom opravdu rozdíl? Řekněme, že zásadní. V první řadě je potřeba si uvědomit, že veškerá rozhodnutí jsou naše. Nás lékař léčí nemoc. Ta má takový a makový průběh, který do velké míry ovlivňuje naše psychika. (o tom nás učí již lékaři a obor Psychosomatika – například PhDr. Ing. Martin Pospíchal na přednáškách). Náš ošetřující onkolog zodpovídá za onkologickou léčbu, kterou se jen málokdo v této zemi rozhodne odmítnout a ani to nikomu nedoporučujeme. To, jaké vedlejší účinky léčba přinese, lze těžko odhadnout, lze je ale zmírnit. Na řadu přichází ta kouzelná čarodějka. Hlava. A jak z toho ven? Podle mě je nejlepším způsobem udělat k tomu něco navíc. A začnu od toho nejlehčího, protože to ovlivní metabolismus a zlepší uzdravovací procesy.

Změna je třeba

Zaprvé je nejjednodušší změna v jídelníčku – vyřazení všech potravin  které obsahují bakterie a vyvolávají v těle hnilobné procesy. (plísňové sýry, maso). Vhodné je zařazení těch protirakovinných (lněné semínko a lněný olej, pohanka, žampiony, čerstvé ovocné i zeleninové šťávy). Často se doporučuje omezení sacharidů, případně vyřazení lepku. Podle Vašeho uvážení i držení se stravovaní podle Whole30, RAW, vegan, protokolu AIP nebo přinejměnším stravováním podle Dr. Budwig  . Dále pak doplnění zelených potravin (chlorella, zelený ječmen nebo matchaTea), které pomáhají neutralizovat účinky chemoterapie a překyselení organismu. Pokud do ničeho z toho nechcete investovat,  začnětě pít vodu s citronem nebo si dejte alespoň dvě sklenice vody s rozpuštenou lžičkou jedlé sody denně. Když se zmákne tohle, začne tělo měnit svůj metabolický pochod. Čím víc se toho navíc udělá, tím lepší bude výsledek. Účinky chemoterapie se začnou mírnit a Vám nebude tak zle. Je to ale fuška. Je potřeba vytrvat a jakákoliv změna je vítaná. I kdyby se zmírnila reakce jen o tolik, že po chemoterapii nebudete celý den zvracet. Tyto změny ale nepřijdou za týden. Pozorovat můžete něco málo za minimálně 21 dní. A za 90 dní uvidíte velký pokrok a zvyknete si na tuto změnu.

Jak zatočit s vedlejšími účinky? Jednou z možností je užívat předepsané léky. Tou druhou možností je přírodní cesta. Ostřopestřec, graviola, čersvé šťávy, vitamín b17, maca, kurkuma, colostrum, kořen z pampelišky, ženšen, Vitamin D, na sníženou imunitu rakytník, reichi, k léčbě zánětů volit koloidní stříbro, na únavu a psychickou pohodu sáhnout po zlatu

Léčba duše – to je to nejtěžší

Pak je tu ale ta psychika, která hraje prim. A o její uzdravení nám jde nejvíc. Když zjistíme, jakým způsobem se projektuje naše vnitřní pohodlí na úroveň fyzického těla. Už nebudeme chtít nikdy postupovat jinak. Budeme se chtít konečně opravdu uzdravit. Už nebudeme chtít být v roli oběti. Ale být zdraví a co nejdéle si ho uchovat.

Při této cestě si ale musíme uvědomit, že není potřeba se stydět za to, že máme v tomto období psychické obtíže. MÁME JE VŠICHNI. A ti co to nepřiznají je mají o poznání větší. Jednou z možností je užívání antidepresiv. Které poslouží v kritickém období jako berlička. Pokud svoje psychické stavy opravdu nezvládáte, nebojte se o ně svého lékaře požádat. Dnes je běžně píše už i praktický lékař. Pokud jsou ale tyto stavy velmi těžké, vždy vyhledejte odbornou pomoc v podobě psychologa, psychiatra nebo psychoonkologa. Případně si vyhledejte alespoň psychoterapeuta, kouče, nebo kamarádku, která má stejnou zkušenost (i v našem Clubu pro maminky se nachází odborníci, které je možno požádat o pomoc). Léčba duše je mnohem náročnější. Psychika doběhne dříve či později každého. Někdo léčbu zvládá díky svému psychickému nastavení celou dobu skvěle. Přesto ho může dohnat v toužebné cílové rovině zvané REMISE. A to byl třeba můj případ.

Léčit psychické zdraví jde na tisícero způsobů. Seberozvojem, samoléčením před spánkem, meditací, zkoumáním psychosomatiky. Ale i tvořením, zaměstnáním rukou, kreslením i kreativním psaním. (psaní je i součástí naší clubové terapie). Každému k uzdravení pomůže nejlépe to, co ho baví, co ho naplňuje. To u čeho si čistí mysl. Pokud nic takového nemáte, je to první krok k tomu, najít si to. Dalšími způsoby je možnost emoční terapie, čístící procesy a také aktivní psychoterapíí. (z naší spolupráce například Eva Kavková, nebo Lenka Michálková). Případně navštěvovat naše skupinové terapie zvané MamaKruhy, které se postupně rozšíří do více měst.

Holistická léčba

Kompletní uzdravení je náročné. Ta cesta je náročná. Ale jediná funkční. Dnes už s tolika informacemi vím, že udělat změnu je ten nejtěžší krok. Ale udělat ho a překročit past, je kořenem k růstu celého stromu. Ten, který pak stojí na konci bude velký, statný a silný. Ten, který pak  už ustojí všechno. Důležité je nebýt ani v tomto kroku sám a vyhledávat ty, kteří mají stejné zkušenosti. Kteří dokáží být oporou a mají dostatek empatie k tomu, pochopit co se s Vámi děje.  “Když se chce, tak to jde.” Říká jedno staré pořekadlo. Už se Vám chce být kompletně zdraví? Jestli ne kvůli těm, kteří v noci tak sladce spinkají ve svých postýlkách a taky kvůli sobě. Tak pro koho tedy?

Tak sílu, štěstí a víru v uzdravení!

Vaše Šárka

Share on Facebook

Tweet

Follow us