Touha po mateřství
Dlouho jsem už v téhle rubrice ohledně těhotenství chtěla něco přidat. A konečně nastal čas, kdy na střídačku s úterními recenzemi bude vycházet článek do této rubriky než jí pochopitelně po krátkém časovém úseku uzavřu. Protože těhotenství bohužel netrvá věčně.
Divoženka Šárka
V jistém věku, u někoho dříve a u někoho později nastane zlom. Začne toužit po dětech a rodinném štěstí. V době střední školy jsem byla poměrně divoká, a kdo mě zná ví, že jsem se žádné párty nevyhnula. Ale v posledním ročníku
střední školy už tomu tak nebylo, po těžkém školním úrazu a vyhřeznutí plotýnky jsem se dávala zdravotně dlouho dohromady. Ve škole jsem začala mít problémy se spolužáky, kteří velmi těžce nesli, že do školy téměř nechodím. Až se stalo, že jsem ve třídě neměla téměř nikoho s kým bych promluvila sotva pár slov. V té době jsem už ale chodila s Lukášem, a i když mě trápilo, že už nemám žádné kamarádky byl mi oporou hlavně on. Nasadila jsem růžové zamilované brýle, a neřešila nic. Trávila čas s ním a užívala si to. V té době jsem už byla zklidněná, na párty jsem už moc nechodila a začala se zklidňovat.
Zabydleni v Plzni
Levou zadní, téměř bez příprav jsem odmaturovala a rozhodla se celkově osamostatnit. Odeslala přihlášky na vysokou do Plzně a společně se odstěhovali. Na medicínu jsem se ale nedostala, chybělo mi několik bodíků. 
Začala jsem pracovat v nemocnici na chirurgii jako zdravotní sestra. Po čase jsem našla lepší místo, na ortodoncii a zamilovala si zuby. A tak jsem v září 2013 začala studovat dentální hygienu, ale nastali mi zdravotní komplikace a nebyla jsem schopná zorganizovat si čas ve škole s prací a školu načas přerušila. V té době jsem pak našla zaměstnání ve větší zubní praxi. A to jsme jsme bydleli v našem dosavadním bytě. Usadili se, zařídili plně byt a asi po dvou letech společného života ve dvou, jsem samosebou začala toužit po něčem víc.
Těhotenství nepřichází
V té době mi necelých 22 let, okolí možná vnímá tento věk na děti jako velmi časný, ale nakonec mi byl ku prospěchu. O miminko jsme se v první fázi nijak vehementně nesnažili. Jen jsme se přestali hlídat. Asi po 8 měsících se, ale stále nic nestalo. Začala jsem si říkat, že by mohl být nějaký problém. Objednala jsem se na gynekologii. Nechala se vyšetřit a na první pohled se nic nezdálo v nepořádku. Na vyšetření proto musel Lukyn. Dostal žádanku na spermiogram do IVF centra prof. Zecha. Což je mimochodem jedno z nejlepších pracovišť v celé republice.
Lukáš musí na spermiogram!
Vyšetření musela předcházet několika denní abstinence a po vyšetření to bylo jasné. Lukyn, jakožto těžký diabetik byl prakticky neplodný. U zdravého člověka se spermiogram pohybuje okolo 15 mil. spermií na 1 ml. Luky měl pod 3 miliony a byl označen za prakticky neplodného, jeho přeživší spermie byli pomalé, někdy patologicky deformované a některé obsažené ve vzorku dokonce mrtvé. Procento jeho zdravých spermií se pohybovalo okolo 1%. V této fázi jsme byli samosebou vyděšení. Začala jsem se obávat, že vlastní dítě mít vůbec nebudeme. Zkoušet jsme to prý přirozeně, ale měli dál, protože naděje umírá poslední.
Potřebovala jsem přijít na jiné myšlenky
Tohle bylo v listopadu 2015. Lukáš neplodný a já plná obav, že dítě nepřijde. 
velkou spoustu volného času jsem trávila po obchodech a zaplňovala svou prázdnotu nákupy. Abych přišla na jiné myšlenky a dělala něco co má smysl, vrátila jsem se s Novým rokem 2016 do školy, začala pokračovat v denním studiu dentální hygieny při práci v zubní praxi. Zhruba po druhé polovině ledna, ale přišli s tím, že takhle k miminku nepřijdeme. IVF nás převzalo do své plné péče a začali nás detailně zkoumat.
Moje vyšetření
Na čase bylo prošetřit mě. Byli udělány testy a začali se řešit bolesti přetrvávající od ovulace až k samotné menstruaci. Bolesti jsem mívala léta letoucí, že jsem si na ně za tu dobu zvykla. Někdy mě, ale omezovali příliš. V minulosti jsem někdy nemohla jít do školy a v době zaměstnání jsem nebyla schopná stát a fungovat. Tohle se jim v IVF nelíbilo a pojali podezření, že uvnitř mě nebude něco v pořádku. A taky, že ne. Po operaci slepého střeva vznikli srůsty, kterým měli zabránit lázně do kterých mě moje tehdejší lékařka s laxním přístupem odmítla poslat. (Do lázní se po apendoctomii jezdí vždy!)
Na řadu se hlásí operace
Srůsty, ale nebylo to jediné. Podezření bylo i na něco dalšího. To bylo, ale nutné zjistit pouze operativně. Byl konec února roku 2016. Čerstvě zasnoubená jsem
byla přijata k diagnostické operaci, která měla jejich obavy potvrdit. Během operace odstranili srůsty sahající až k vejcovodu, který měl díky nim omezený průtok. Vejcovody profoukli a našli i další obávaný problém. Ložiska děložní sliznice rozeseté po břišní dutině.
Chronické onemocnění Endometrióza bránila v početí
Ložiska odstranili. Vysvětlili mi, že se jedná o chronické onemocnění Endometrióza. Kvůli němuž jsem nemohla přijít do jiného stavu. Tohle onemocnění si dělá co chce. Roztrousí sliznici z dělohy do jiných míst, než kde běžně bývá. Proto v období ovulace začínali ty kruté bolesti břicha i zad a křeče, které téměř půl měsíce nebrali konce. Sliznice si tak narůstala tam kde neměla, ale nemohla odejít jako ta děložní. To zabraňovalo početí miminka společně se srůsty u vejcovodu.
Lukáš je, ale neplodný.
Naše problémy to, ale nevyřešilo. Stále tu zůstávál problém s Lukášem a jeho 
neplodností. To, že jsem maminkou Vám asi říká, že se to přeci nakonec povedlo. A že píšu o těhotenství? Adopce to nebude. Asi tušíte kam to směřuje.. Je Lukyn Domíkův pokrevní tatínek? Tak se nechte překvapit v pokračování.
Ahoj, Šárka
A kdy jste si vy uvědomili, že chcete být rodiči? Plánovaně, neplánovaně? Povídejte v komentářích 🙂
