Jsem holka z milionu


Jsem holka z milionu

Ahoj, já jsem Bára, je mi 34 let a jsem mámou skoro 3leté cácorky  a 3 měsíčního chlapečka, no a taky mi chybí kus hlavy.

A tady je můj příběh …..

Kdyby mě partner nedonutil k lékaři, byla bych dnes jinde!

Měla jsem štěstí v neštěstí !! Na jaře tomu budou 2 roky, co mne můj partner upozornil na to, že vypadám tak nějak jinak a donutil mne k tomu, abych se zašla poradit se svou ošetřující lékařkou. Objevil mi na hlavě (u spánku) bouli, o které jsem netušila, že ji mám a to i přesto, že jsem žena a do toho zrcadla se poměrně často dívám :). Předpokládala jsem, že se mi boule objevila na hlavě přes noc a tak jsem původně neměla potřebu ,,otravovat,, lékaře, ale nakonec jsem se přeci jen nechala přemluvit. Upřímně řečeno, nebýt mého partnera, tak k lékařce nejdu a těžko říci, jak by to se mnou nyní vypadalo.

O banální bulku se bohužel nejednalo!

Návštěva obvodní lékařky mi však jasné vysvětlení k existenci mé boule na hlavě nedala. Setkala se s tím poprvé a raději mne obratem poslala na ORL pracoviště. Ani tady jsem však neuspěla a po 14ti dnech zkoumání mé záhadné boule (která tedy opravdu nebyla od štípnutí komárem) mne poslali nakonec na sono. Upřímně musím říct, že jsem z těch vyšetření byla už mírně otrávená a nechtělo se mi už nikam chodit, jelikož jsem byla přesvědčena o tom, že mi nic není a maximálně mám na hlavě tukovou bulku. Sono však ukázalo, že to až taková banalita pravděpodobně nebude, tak jsem byla vyslána na biopsii, která měla ukázat více. V tuto chvíli jsem již mírně znejistěla, ale žádné hrůzné scénáře jsem si nepřipouštěla. To čekání bylo nepříjemné, ale ještě nepříjemnější byly výsledky ………

Dermatofibrosarcom protuberans

to byl verdikt. Jde o maligní vazivový nádor, který rozhodně musí z hlavy ven a to co nejdříve. Tuto první informaci jsem brala ovšem na lehkou váhu, jelikož mi lékař řekl, že je to super zpráva, že to mám oslavit. Upřímně jsem měla radost. Ano, zní to divně, teď, když si na to vzpomenu zpětně. Já jsem si opravdu z telefonátu odnesla jen informaci – Je to dobré!! Až po nějaké době mi došlo, že to bylo míněno tak, že v rámci všech sarkomů a zhoubných nádorů obecně je to jeden z těch hodnějších. Ten, který jen ojediněle metastázuje. Ale i přesto jsem se nijak nehroutila a čekala na další kroky a informace od lékařů. Samozřejmě mi to nebylo jedno, ale asi jsem to prožívala mnohem víc v klidu než má rodina a nejbližší kamarádi. Já si jednoduše nějak v hlavě nastavila takový scénář, kde si dojdu na ORL ambulanci, tam mi vyříznou bouličku v lokální anestezii a odpoledne půjdu za svou malou Markétkou. Ano, byl to omyl, to přiznávám, ale aspoň jsem měla méně stresu, tedy nějakou dobu 🙂

Rozhodli se vzít mí část lebky

Dalším krokem byla návštěva ORL kliniky ve FN Královské Vinohrady a první CT vyšetření, které mělo ukázat, jak na tom jsem. Hned ráno, kdy jsem se hrnula na tomografii mi osobně volal přednosta ORL kliniky, abych za ním po vyšetření hned přišla a vše probereme. Upřímně řečeno, v tuto chvíli jsem tak trošku znervózněla a přemýšlela o tom, proč se mnou chce mluvit přímo přednosta kliniky. Za pár hodin jsem se to však dozvěděla. DFSP (dermatofibrosarcom protuberans) není zrovna často se vyskytující druh nádoru (naštěstí) a už vůbec ne v místě, kde mi vyrostl. A proto s ním tolik zkušeností není. Vyšetření CT ukázalo, že mi můj nádor začal nakusovat i lebku, což znamenalo jediné – je nutné její část odstranit . Než dali finálně lékaři hlavy dohromady, co se mnou, bylo třeba podstoupit ještě další CT vyšetření. To naštěstí ukázalo, že můj nádor již ve zbytku mého těla nemá žádné další kamarády a operace může proběhnout.

Je zvláštní, jak se diagnóza dá sdělit pacientovi různým způsobem. Zde na Vinohradech mi můj operatér i současný ošetřující lékař a můj anděl strážný v jednom sdělil:

,,No podívejte se, kdybyste to měla třeba na končetině, tak je optimální tuto záležitost vyřešit amputací, ale amputovat hlavu vám prostě nemůžeme,,

– uff, tak to byl docela šok, to bylo poprvé, co jsem se opravdu rozbrečela a přivolala si jako podporu do ordinace partnera s dcerkou. Až do této chvíle mi to přišlo zbytečné. S lékaři jsme se finálně tedy domluvili na operaci, kdy mi měli odstranit z hlavy vše, co bude nutné a já do naplánovaného termínu frčela na homeo antidepresivech, jelikož se mi v noci nějak nedařilo ani spát. Ono totiž nebylo zcela jasné, co vše mi z té mé makovičky budou muset vyříznout a jak moc se nádor prokousal do lebky. To vše se mělo ukázat až při operaci.

O hlavu jsem tedy nepřišla, jinak bych Vám to tu dneska nemohla odvyprávět. Takže na pokračování se můžete těšit zase příště.

Mějte se,

Baruš

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *