První dobrá duše co se chce podělit
Lucie je jedna z prvních (vlastně úplně první) kdo mě oslovil na Facebookové skupině a hned od začátku byla rozhodnutá se do tohoto projektu zapojit. Naše nyní již přátelství probíhalo oťukáváním po chatu a postupnému seznamování, srovnávání průběhu nemoci i zvládání chemoterapií.
Lucka je dost obětavý typ, velmi ráda pomáhá a paradoxně hned na začátku pomohla mně, ne tak jak jsem si to představovala já, že vlastně pomáhat bych měla já. Lucka už tohle všechno má několik let za sebou a tak ví, o čem mluví.
Lucie pomáhá snad každému
Lucka, ale pomohla úplně z jiného směru. Pomohla s projektem. Hned potom co jsem totiž vydala letáčky na sociální sítě a nechala je rozutéct se do světa, tak přišla s tím, že se musí natisknout, aby se dostali tam kde je potřeba. A šla na to totiž docela od lesa. Napsala mi, že má známého v tiskárně a že mi letáčky v několika kusech natisknou. Na jejich výlohy. Jenže krátce potom jsem se dozvěděla, že to vlastně taková pravda nebyla. Několik dní po tom, co letáčky dorazili domů, z Lucky vypadlo, že letáčky vlastně platila ona, že jí jen dali slevu. Asi mě už po té chvíli znala natolik, že věděla, že bych s tím nikdy nesouhlasila. Pomáhat jsem tu přeci měla já jí a ne ona mně.
Nakonec z toho vlastně vyplynulo, že ona mi tím opravdu pomohla, protože když letáčky přišli domů, tak jsem z toho měla opravdu šílenou radost. “Takže Luci, já ti znovu zpětně děkuji” i když se s tím pojí i vzpomínka na to, že jsem byla i chvíli naštvaná když jsem se dozvěděla pravdu.
Kdo je Lucka a o čem Vám tu bude psát?
Lucka je výjimečná už jen v tom, že je také ze zdravotnického (sociálního) prostředí. Před rakovinou pomáhala seniorům jako pečovatelka v domově pro seniory a po diagnostice rakoviny a jejím doléčení se přestěhovali do Německa, kde je lepší lékařská péče. Takže se tu určitě můžeme těšit nejen na její příběh, ale také na to jak chodí zdravotnictví u našich sousedů, kde řeší stále trable a komplikace po rakovině. Protože těch s tímhle onemocněním bohužel stále není málo. A nebude to jen o zdravotnictví, ale i školském přístupu a výchově dětí v Německu, takže pro nás toto srovnání bude určitě velmi zajímavé.
Tak ve čtvrtek se můžete těšit na první slova o rakovině v podání Lucie, o tom co jí provázelo, co jí trápilo a jak si to prožívala. Já už se nemůžu dočkat a co vy?
Ahoj a od teď předávám slovo Lucii
Šárka
