Nevyužitý dárek

Před Vánoci v r. 2010 jsem si koupila neobvyklý vánoční dárek a to nitroděložní tělísko. Protože jsme moc chtěli třetí dítě, ale jelikož jsem otěhotněla vždy na první pokus, tak jsme chtěli chvilku počkat. Tělísko jsem si koupila před Vánoci a hned začátkem ledna jsem volala svému gynekologovi, že bych ho chtěla zavést. Dodnes mám pocit, že mě něco vedlo k tomuto kroku, protože jsem většinou taková, že „nedůležité“ věci odkládám , co to jde. Tohle taky nebyla úplně důležitá věc, ale přesto jsem to vyřešila velmi rychle. Nic mi nebylo, nic nebolelo. Tak jsem se koncem ledna 2011 vypravila na gynekologii na zavedení tělíska. Ležím na stole a najednou jsem viděla, že se panu doktorovi něco nezdá. Nejdřív mi řekl, že jsem hodně zjizvená po porodu, ale pak že se mu tam něco nelíbí, že mi tělísko nedá a že musím na biopsii. To jsem byla ještě v klidu, netušila jsem vůbec nic zlého. Biopsie proběhla za 2 dny , nebolelo to. Ale za týden!!! Jedu po městě s kočárkem s miminkem 6 měsíčním a 4 ,5 letou holčičkou a telefon. Volal mi doktor přímo z histologie, se kterým se roky znám a  do telefonu mi to řekl. Rakovina děložního čípku, adenokarcinom. Krve by se ve mně nedořezal, začala jsem hrozně brečet. Dcera se hned ptala a měla strach, co se s maminkou děje.

Hned další týden jsem šla za svým gynekologem a začala předoperační vyšetření- vyšetření moč. cest, magnetická rezonance… to se celkem dalo, ale čekání na operaci bylo strašné, čekala jsem  skoro 4 týdny, protože zrovna v tu dobu probíhala akce lékařů – Děkujeme, odcházíme , takže všechny operace byly odsouvány na pozdější termíny – i ta moje!! . Nejvíc mě trápilo, že „to“ mám pořád v sobě až to klidně může dál růst, protože když to mohlo vyrůst za 4 měsíce o 4 cm, tak co v tu chvíli. Bylo mi nepříjemné i mytí, když jsem věděla, že „to“ tam je…. Co pro mě bylo nejhorší, že od začátku se plány léčby neustále měnily, nejprve jen operace, pak zase ozařování a stejně nakonec to skončilo i chemoterapií. Vždycky jsem se s nějakou variantou smířila a zas to bylo jinak. Pro mě horší bylo, že jsem si moc přála třetí dítě a to mi bylo jasné, že se mi už nikdy nepodaří. I když mi říkali, že bych mohla podstoupit jen tzv. konizaci čípku, tak jeden starší doktor mi poradil, abych to nedělala, že adenokarcinom je agresivní a ať si nechám udělat kompletní operaci. Ještě, že jsem poslechla, měla jsem metastázy ve 2 uzlinách!!!

Tak konečně nadešel den D, 2.3.2011, kdy jsem nastupovala na operaci, strašně jsem tu operaci chtěla mít za sebou. Aby se v tu dobu dařilo, zjistila jsem 2 dny před operací, že jsem chytila od dcery vši, tak jsem měla pocit, že se mi vše hroutí pod rukama, ale nakonec jsme se tomu smáli. Operace proběhla bez větších komplikací, sice to bolelo, ale dalo se to zvládnout. Nejhorší zážitek mám asi z 1. Pooperačního dne, kdy při ranní vizitě mi pan doktor řekl, že operace dopadla dobře, ale ať ještě ten den ležím, že to byla velká operace a mám ještě hadičky všude možně. Vzápětí přišla sestřička a hnala mě  z postele pryč. Tak jsem ji prosila, že nemůžu. Byla dost neoblomná. Tak jsem to zkusila, ale udělalo se mi zle. Prosila jsem ji, ať se zeptá doktora, že nemám vstávat. Odešla a když se vrátila, tak mě sjela a řekla mi: „ Jo vy nejste výškrab,  ale rakovina, to jste měla říct hned. Tak si klidně ležte dál.“  Strašné, jste den po operaci rakoviny, je vám zle, stýská se po dětech a teď tohle.  Další průběh už byl celkem klidný, hojila jsem se dobře, takž jsem po týdnu mohla domů . Poslední rána byla, když mě pan doktor propouštěl a sděloval mi prognózu. „ Kolik je vašemu synovi??“  Řekla jsem, že 7 měsíců. Tak odpověď „ tak to bude syn v první třídě asi sirotek“ byla totální uzemnění. V tu chvíli jsem chtěla umřít, abych neměla trápení dlouhé a on taky. Naštěstí přijel můj muž a maminka a děti a já se na tuhle strašnou informaci snažila zapomenout a být co nejvíc s nimi.

 

Pokračování příště

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *