Umělé oplodnění
Hned v úvodu utnu tu detektivku, kterou jsem rozjela na konci prvního
těhotenského článku. Kdo mě čte od začátku, ví že je Lukáš jistojistě Dominikův tatínek. Navíc je jasně vidět, že Domík jako by Lukymu z oka vypadl. 🙂 To Vás jen musím trošku napínat. Tak trochu mě to baví. Tady jsem si zahrála trochu na potvoru, ale snad mi to odpustíte. Lukáš je právoplatný tatínek, a ihned po prvních obavách zda do mě nevložili cizí děťátko se odplavili jako voda, když jsme to naše klubíčko spatřili na světle světa. Ta nejisto v nás chvilku plavala, ale byli jsme rádi, že se nám to podařilo a bylo by nám asi vesměs jedno zda je to Lukyho spermík nebo ne. Už by byl prostě náš. 🙂
Průběh oplodnění
Jak to ale probíhalo? Byla jsem měsíc po operaci, brala nějaké hormony a pár dní předtím zkolabovala v práci, odvezli mě rychlou a já nuceně nasadila odpočinkový režim. Týden poležela doma a opětovně se vrátila do práce v plné polní. Z čehož měli samo sebou radost. Týden nato volali ať dorazím na kontrolu do IVF. Přišla jsem tam a usadila se v té jejich příjemně vyhlížející čekárně. Lékař si mě zavolal dovnitř a provedl prohlídku. Za tu dobu už asi desátou. Tahle byla ale jiná. Shodou okolností jsme se trefili přímo na den před ovulací. To jsme ani nemohli tušit.
Je to tady, můžeme (ale nemusíme) mít miminko!
Byla jsem proto postavena před hotovou věc. “Zítra uděláme oplodnění co vy na to?” Necelé dva měsíce po operaci tak zaskočeně reaguji: “Hned zítra?” “Pokud ne zítra tak až za měsíc, a to už nemusíme vychytat tak ideální prostředí, teď je vše připravené naprosto ideálně.” Vysvětluje lékař. Dostávám recept s dalšími hormony a ty musím užít hned a pak znovu zítra ráno pokud to chci podstoupit.
Ano či ne?
Na tohle jsem nebyla připravená. Po děťátku jsem toužila tak dlouho, ale najednou to přišlo jako blesk z čistého nebe. Bylo to jako teď nebo nikdy. Hned se rozhodnout a zítra to podstoupit. S Lukášem jsme to museli rozseknout, opravdu to tak chceme? Jsme na to připravení? Co když se to povede? No a nebo co když se to nepovede? Přijde další vlna zklamání.. Byli jsme toho plní. Museli jsme se poradit, přeci jen to bylo tak brzy po té operaci a týden předtím jsem zkolabovala. Volali jsme oba rodičům. Všichni doporučovali, abychom to podstoupili, lepší šance se hned tak nemusí naskytnout. Rozhodnutí však stálo na nás. Jdeme do toho!
Luky jde do akce!
Hned ráno v IVF Luky odvedl kus svojí práce. Dodal svůj rádoby “nefunční” 
materiál, aby se s ním pokusili udělat zázraky. Já byla v práci a podle domluvy se šéfovou odcházím ze sebe udělat pokusného králíčka do IVF. Dorazím tam, připraví si mě na sálek. Lékař mi vysvětlí, jak to bude probíhat. Vybrali několik přeživších spermíků, které roztočili v té jejich centrifuze a pomotali jim hlavy. Snad se jedna zamotá tam kam má. Bylo mi ale vysvětleno, jak to může proběhnout. Ať se na nic neupínám, protože naše situace je dost komplikovaná. Jen si to dnes vyzkoušíme a že moc nevěří, že by se to dnes povedlo.
Levný pokus No 1.
Tohle je pokus číslo jedna. Ta levnější varianta, neboli inseminace. Pokud tohle nevyjde, nemá cenu to dál zkoušet a podstoupíte ten druhý cyklus s opravdovým umělým oplodněním, kdy Vám vyjmeme vajíčka a ty oplodníme mimo Vaše tělo, které následně vložíme zpátky. Tyhle pokusy by stáli už 35 tisíc za jedno číslo. To už je docela sranda.
Sex se sterilní pistolí
Lékař provedl akci rychle, fouknul mi tam malý lukášky nějakou speciální sterilní pistolí, teď už si musí zapracovat sami. “Teď je to tak 50 na 50, ale spíš se klaním k tomu, že to nevyjde, tak z toho nebuďte smutná. Nestává se moc často, že by se to na první pokus povedlo. Navíc máte velmi agresivní prostředí. Dnes večer se za Vás pomodlím.” dodává lékař a pohladí mě při odchodu po rameni. Já si tam ještě musím poležet následujících 20 minut. Sestřičky odešli a ležím si tam sama. V hlavě mi běží spousta myšlenek. Hlavně těch negativních. Snažím se je vytlouct z hlavy.
“A teď už je to v rukou božích!”
Věřící nejsem, ale otčenáš znám. A v tuhle chvíli se mi to zdá jako dobrý nápad. Tohle bych si opravdu přála. A pres prvotní nejistoty jsem do toho šla, abych se stala konečně maminkou. Jsem tu teď a tady a podstupujeme to abychom byli rodina. Poprvé v životě se modlím s vážností k Bohu. Prosím ho, aby to vyšlo. Dnes bych měla odpočívat, ale vracím se do práce, službu na operačním sálku dokončím jako vždycky. Ten den byl frmol a já večer sotva stojím. “Tohle nemá šanci se ujmout” říkám si. Teď už je to na vyšší moci. Tak jak to bylo dál? Pokračujeme za 14 dní opět tady. V rubrice 9 měsíců na přípravu.
Tak ahoj, a příští týden v úterý se uvidíme u nějaké recenze, či tipu.
Vaše Šárka 🙂
Máte nějaké zkušenosti z IVF? Nebo tam byla kamarádka?
