Teď jsem šťastnější. Pomohla mi k tomu rakovina

V roce 2016 mě navštívila rakovina a změnila mi celý život. Díky rakovině jsem dokázala změnit spoustu věcí ve svém životě a nyní jsem šťastnější a spokojenější než kdykoliv dřív. Rakovina mi zachránila život tím, že mě donutila učinit v mém životě zásadní změny. Vždy jsem toužila založit rodinu a proto jsem Liborovi vděčná, že s ním mám dvě děti. Nicméně celé naše soužití provázely finanční problémy, které výrazně ovlivňovaly náš život. Dnes už bývalý manžel si tajně po celou dobu našeho vztahu bral úvěry a celou naši rodinu zadlužoval, zmíněné peníze nikdy nešly do rodinného rozpočtu. Viděla jsem, že se doma objevují různé věci, na které jsme neměli peníze. Koupil si notebook, nejmodernější mobil, nové auto. Zavírala jsem před tím oči, protože jsem věděla, že když do toho začnu šťourat, bude to
znamenat konec našeho manželství. Proto jsem se tvářila, že nic nevidím a nevyptávala jsem se, kde na uvedené věci vzal peníze. Pak se mi náhodou dostal do ruky jeden dokument a já zjistila, že dluží půl miliónu. Chtěla jsem se rozvést, ale právnička mi řekla, že i když o jeho dluzích nic nevím, jsem jako manželka spoludlužníkem. Poradila mi raději zůstat v manželství a dohlédnout na splácení úvěrů a až poté se rozvést. Úvěry měly být doplaceny do pěti let. Nechtěla jsem zahodit pět let života a proto jsem se pokusila obnovit náš vztah. Myslela jsem si, že se mi to podařilo. Ve skutečnosti to bylo tak, že jsem vzala na svá bedra starost o splácení dluhů a o celou rodinu. Žila jsem v obrovském neutuchajícím stresu. Manžel byl v klidu, protože já se o vše postarala. Neměli jsme peníze na nic, i když jsme oba slušně vydělávali. Já stále věřila, že až se úvěry splatí, další si už nevezme. Uplynulo pět let a dluhy splacené nebyly, Libor je totiž opět tajně, bez mého vědomí, přeúvěroval. Prý to bylo výhodné. Snížil splátky a doba splácení se prodloužila. Prý to udělal kvůli nám, abychom měli více peněz. Dnes nechápu, jak jsem to mohla tak dlouho vydržet, ale nechtěla jsem být sama a snažila jsem se udržet manželství za každou cenu.

Důležitý životní krok

Před Vánoci 2015 jsem cítila obrovskou únavu, proto jsem po Vánocích zašla k lékaři. Dostala jsem antibiotika, ale moje výsledky byly po dobrání ještě horší. Na CT se ukázalo, že mám zduřelý B-lymfom. Když mi lékařka řekla, že jsem vážně nemocná a půjdu na chemoterapii, nedokázala jsem jí uvěřit. Až když mě odvezli na hematologickou onkologii, pochopila jsem, že je zle, a zhroutila jsem se. Velice rychle mi došlo,  z čeho moje rakovina vznikla. Když za mnou do nemocnice přišel můj manžel, neřešila jsem s ním svoji nemoc, ale náš vztah. Sáhla na mne smrt a já jsem přemýšlela, co musím udělat, než umřu. Smířit se s mým tátou! Zavolala jsem mu, popovídala si s ním a 40 let nenávisti se rozplynulo jako pára nad hrncem. Došlo mi, že není co odpouštět, protože mi neudělal nic zlého záměrně, že mě celou dobu miluje a já jeho. Pak jsem pochopila, že dlužím lásku svojí dceři, že ji sice miluji, ale nedávám jí to najevo, proto to neví. Odmítla jsem hospitalizaci a zůstala doma. Problém, kvůli kterému se objevila rakovina, vznikl doma, proto jsem chtěla být doma. A bylo mi krásně. Děti si za mnou vlezly do postele a já si je užívala. Hovořila jsem několikrát se svojí dcerou a podařilo se mi ji získat. Cítila jsem, že to bylo na poslední
chvíli. V době mé nemoci jí bylo 14 let. V den jejích narozenin jsem zkolabovala a odvezla mne záchranka. Byla jsem přesvědčená, že umírám a že svoje děti už nikdy neuvidím. Rozloučila jsem se s nimi a Liborovi řekla, že mu odpouštím. V nemocnici jsem čekala, kdy umřu. Dívala jsem se na hodiny a čekala. Když bylo 6 hodin ráno, došlo mi, že neumřu, že kdyby Bůh chtěl, tak si mě v noci vzal. Vím, že je to naprosto nelogická úvaha, ale já o tom byla přesvědčená. Uvěřila jsem, že se uzdravím, že je to moje cesta, na jejímž konci budu zdravá.
Už před onemocněním jsem užívala koloidní stříbro, které působí protizánětlivě. A protože mi navíc pomáhalo zmírňovat vedlejší účinky léků, které jsem musela brát, v jeho užívání jsem pokračovala. Po návratu z nemocnice, kde jsem absolvovala chemoterapii, jsem se vrátila domů a zjistila, že mi můj muž všechny potravinové doplňky vyhodil. Těšila jsem se, že přípravky, které mi pomáhaly, budu znovu brát a on mi je sebral. Pamatuju si na ten pocit bezmoci. Byla jsem nešťastná a zoufalá. Můj zdravotní stav se rapidně zhoršil. Musela jsem znovu do nemocnice, protože vedlejší účinky chemoterapie byly tak silné, že jsem nevěděla, jestli mě ničí více chemoterapie nebo rakovina. Rozhodla jsem se, že se rozvedu. Opět jsem začala užívat koloidní stříbro a dozvěděla jsem se, že existuje i koloidní zlato. Užívala jsem tedy pravidelně koloidní stříbro a koloidní zlato a vedlejší účinky chemoterapie zmizely. Po chemoterapii jsem pak už byla jen velice unavená. Věděla jsem, že tři dny musím ležet a že pak už to půjde zase nahoru. Nevypadala jsem nemocně. Tedy alespoň v obličeji ne. Byla jsem extrémně hubená a vypadaly mi vlasy, ale přesto jsem měla zdravé červené tváře. Lidé mi říkali, že vypadám dobře, a zdravotníci se shodli na tom, že člověk po
chemoterapii vypadá jinak. Věřím, že to bylo díky koloidnímu zlatu a stříbru. Nevím, jak léčbu prožívají ostatní, ale já jsem velice dobře spala, měla jsem chuť na sex a na jídlo. Nezvracela jsem, prostě jsem byla jen unavená, ale i ta únava ustupovala. Čím déle jsem byla po chemoterapii, tím lépe mi bylo.

Žádost o rozvod, ale doma klid

Po osmi dávkách chemoterapie mi lékařka v listopadu 2016 sdělila, že nádor je v remisi. Já jsem se ale zdravá necítila, protože můj problém, kvůli kterému se rakovina objevila, vyřešen nebyl. Nebyla léčena příčina nemoci, ale jen průvodní znak. Pochopila jsem, že pokud něco neudělám, do půl roku budu v nemocnici zpět a budu to celé absolvovat znovu. Zlato, stříbro a terapie jsou sice super a pomohly mi, ale nemohly samy o sobě zabránit tomu, aby se rakovina nevrátila. To jsem musela udělat sama. Proto jsem po Vánocích podala žádost o rozvod a ulevilo se mi. Nyní je to rok a půl od rozvodu. Bývalý muž se odstěhoval, přestože jsem si napřed myslela, že to bez něj nezvládnu. Postupně jsem s údivem zjišťovala, že mám více peněz, než když jsem byla vdaná. Je běžné, že po rozvodu je méně peněz, ale z mého života zmizela černá díra, tudíž jsem na tom byla finančně lépe. Snažím se dětem vynahradit léta strádání a učím je jak zacházet s penězi. Nyní uběhly dva roky od verdiktu, kdy jsem uslyšela, že nádor z mého těla zmizel. Zdravá ale nejsem. Imunita byla během chemoterapie silně oslabena a já bývám často nemocná. Myslím, že je to i proto, že jsem až moc chtěla zase žít a rychle jsem vplula zpátky do života. Uvědomila jsem si, že musím zpomalit. Vyléčením z rakoviny to bohužel nekončí. Můj bývalý muž si dál bere úvěry a nyní požádal soud o snížení alimentů. V práci jsem dostala výpověď. Po vyléčení nikdo nemávne kouzelným proutkem a vaše problémy nezmizí. Pochopila jsem, že v započatých změnách musím pokračovat. Už se nemůžu a nechci vrátit zpět. Ještě nikdy jsem se necítila tak dobře jako nyní. Uvědomuju si, že vše, co se mi děje, do mého života patří, i když se mi to někdy nelíbí.

 

 

Příběh Moniky
Štítky:                                                    

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *