Můj život s rakovinou: Osobní příběh matky bojující s nemocí
Rakovina mi vstoupila do života jako nezvaný host a obrátila mi ho vzhůru nohama. Jsem Alena, máma dvou úžasných dětí, a chci se s Vámi podělit o svůj příběh. Věřím, že Vám dodá naději a ukáže, že i v těch nejtěžších chvílích nejste samy.
Diagnóza, která změnila vše
Když jsem v létě 2021 zjistila, že mám karcinom prsu, byl to šok. Najednou jsem se ocitla v situaci, kterou jsem si nedokázala představit ani v těch nejhorších snech. Bála jsem se o sebe, ale především o své děti. Jak jim to vysvětlím? Kdo se o ně postará, když budu v nemocnici?
Věděla jsem ale, že musím bojovat. Pro sebe, pro svou rodinu. A tak jsem se pustila do léčby s odhodláním a vírou, že to zvládnu. Často se říká a je to opravdu tak. Rakovina je jako emocionální horská dráha. Některé dny jsem cítila naději a odhodlání, jiné jsem propadala strachu a beznaději. V těch chvílích pro mě byla klíčová podpora.
Mateřství s rakovinou
Být mámou je samo o sobě náročné, ale být mámou s rakovinou? To je výzva, na kterou vás život nepřipraví. Musela jsem skloubit léčbu s péčí o děti, a to nebylo vždy snadné. Bohužel nemám ve svém okolí babičky ani dědečky, kteří by mi pomohli s hlídáním dětí. Proto jsem požádala o pomoc s hlídáním. Maminy mi zajistili sbírkou prostředky na úhradu schůvy a já jsem tak s poklidem mohla absolvovat zbývající část léčby v protonovém centru v Praze. Byla jsem za to nesmírně vděčná, protože představa, že neabsolvuji poslední fází léčby a vystavím se možným komplikacím, pro mě byla děsiv
Díky spolku Maminy s rakovinou jsem poznala ženy, které procházely podobnou zkušeností. Mohly jsme si vzájemně naslouchat, sdílet rady a podporovat se. Už jsem se necítila sama.
Co mi rakovina dala a vzala
Rakovina mi vzala pocit bezpečí a jistoty. Ale taky mi dala nový pohled na život. Naučila mě vážit si maličkostí, být vděčná za každý den a nevzdávat se tváří v tvář překážkám.
Teď, když jsem se přiblížila konci léčby, cítím vděčnost. Za svou rodinu, za přátele, za všechny, kteří při mně stáli. A taky za sebe, že jsem to nevzdala.
Vím, že nejsem sama, kdo takovou pomoc potřeboval. Asi i to je důvod, proč cítím, jak důležité je vzájemně pomáhat a podporovat se. Teším se, že se do toho také trochu více zapojím.
Díky z celého srdce za přečtení mého příběhu. Pokud procházíte podobnou zkušeností, věřte, že v tom nejste samy. Ozvěte se spolku Maminy s rakovinou – jejich podpora pro mě byla k nezaplacení.
Držím Vám všem palce a posílám spoustu pozitivní energie!
