„Chtěla bych jen jediné – aby mě nic nebolelo a mohla jsem zase naplno obejmout své děti.“
Jmenuji se Lucka, je mi 35 let a jsem maminkou dvou dětí – šestileté Theušky a tříapůlletého Kristiánka. Ještě donedávna jsem pracovala jako zubní instrumentářka na poliklinice v Olšanské ulici. Práce mě bavila, tvořily jsme s paní doktorkou sehraný tým. Teď ale místo ordinace navštěvuji onkologická oddělení, nemocnice a rehabilitace.
V květnu loňského roku mi diagnostikovali karcinom prsu. Od června do prosince jsem podstoupila 16 chemoterapií a v lednu operaci prsu a uzlin. Čekají mě ještě radioterapie a imunoterapie, která mě ještě více oslabí. K tomu se přidaly nesnesitelné bolesti – mám silnou neuropatii dolních končetin a vyhřezlou ploténku v oblasti L4–L5. Chůze je pro mě skoro nemožná a po operaci sotva pohnu pravou rukou.
Nejvíc mě bolí, že se nedokážu plně postarat o svého syna Kristiánka. Narodil se předčasně, ve 23. týdnu těhotenství, s váhou pouhých 495 gramů. Prošel si dlouhým pobytem v nemocnici, několika operacemi a má doživotní následky. Vidí jen částečně, má zkrácená střeva, problémy s trávením i s váhou. Vyžaduje nepřetržitou péči a pravidelné návštěvy specialistů. Do chvíle, než jsem onemocněla já, jsme to jako rodina zvládali.
Můj manžel Martin je mi velkou oporou, ale nemůže být na všechno sám. Musí pracovat, aby nás uživil, a zároveň se stará o děti i o mě. Je to pro něj nesmírně těžké.
Mými koníčky byly vždy moje děti, kreslení, vaření a společné pohádky s manželem. Dnes je mým jediným snem moci se hýbat bez bolesti, vrátit se zpátky k rodině a jednou se všemi vyrazit k moři.
Proto jsem vyhledala pomoc u Mamin s rakovinou. Začaly nám pomáhat nejen po psychické stránce – učí mě zvládat náročné emoce a myšlenky – ale také prakticky. Zaplatily nám hlídání dětí a úklid v domácnosti, což je pro nás obrovská úleva. Jsme za tuto pomoc nesmírně vděční.
