Jsou to 2 roky, co jsem si vyslechla diagnózu duktální invazivní karcinom prsu. Bylo mi 46 a bylo to, jako když bouchne atomovka. Hrůza z toho, co bude a strach. Srazí vás to totálně na kolena. Do této chvíle jsem si myslela, že se mě to netýká. Čekání na výsledky z biopsie byly tehdy nekonečné, ale moje sestra doktorka mě uklidňovala:” neboj, to bude dobrý, víš co všechno tam může narůst? Ale nebylo. Řekla mi to sestřička do telefonu, pak si mě vzala pani doktorka, ale to už jsem snad ani nevnímala… bylo to ve středu.. a od toho dne už bylo všechno jinak…
Teď když o tom píšu a znovu vzpomínám, přijde mi, jako by se to ani nedělo mě, ale někomu jinému.
Realita je, ale jiná. Už vím, že to může potkat i ženu, která absolutně nezapadá do těch rizikových tabulek, které čtete v gynekologických ordinacích a mamologickych poradnách. A to já četla. Chodila na prevence a byla fakt v klidu. Žila jsem si spokojený život, krásná rodina, milující manžel, šikovní synové na prahu dospělosti. Práce učitelky v ZUŠ na dvou školách, takže více než jeden úvazek. K tomu péče o domácnost, dům, zahrádka. S žáky na soutěže, se syny na soutěže, na nohejbal, do hudebky, na fotbal, na turisťák, další hudebka… Dokonce i se psem na cvičák, protože přece nechceme nějakého pralesního nevychovance. Manžel se samozřejmě také zapojoval, ale přeci jen… Nu asi toho bylo dost… a hlavně! Kde byla péče o tu maminku? Kde bylo to, co maminka dělá a má ráda? Nebylo…Asi to, co následovalo, měl být zdvižený prst s výzvou: ˚koukej se sebou něco dělat, starej se taky sama o sebe!”
A jednoho dubnového večera ve vaně jsem si nahmatala v prsu zatuhlé misto. Bylo to divné a přišlo mi, že jsem to tam dřív neměla. I manžel se toho lekl. Napadlo mě, že to asi bude nějaká zduřelá žláza po nedávné prodělané viróze. Tak týden jsem to nosila v hlavě, a pak jsem si to šla vysedět do prsní poradny. Sem chodím na prevenci už tak 12 let. Bylo mi to doporučeno. Prý ta moje žláza má takovou strukturu, že bych si tam sama sotva něco našla. Nu a našla.
Doktorka na to kouká a diví se: “to bude nějaká cysta, však jste tu byla nedávno “. Byl to právě rok, co jsem byla i na mamografu. Udělala mi punkci suchou jehlou… Brrrr…. Fuj… a v dalších dnech byl mamograf, sono i biopsie. Výsledky z punkce byly dobré, ale rozhodující byla biopsie. Dělali mi ji 13.5., výsledky byly 25.5., operace 20.6. Některé datumy prostě nezapomenete. Po vyndání byl nádor jednou takový, než původní odhad z biopsie a už byly metastáze ve 2 uzlinách. Byla to velká potvora.
Od 22.7. jsem zahájila léčbu chemoterapiemi 4+12… poslední chemoterapii jsem dostala 30. 12. 2022.
A nový rok jsem začala s tím, že nejhorší mám za sebou. Dne 6.1. mě nasadili souběžně bioléčbu Herceptinem a hormonální léčbu Anastrazolem a Zoladexem a od konce ledna začalo 30 ozařování. Měla jsem toho tehdy “plný kecky “v podobě děsné únavy a bolestí celého těla. Během následujícího období jsem prodělala 2x zánět močových cest, perianálni abces, který mi operovali. Ještě ten rok byla velmi dlouhá zima, málo sluníčka a to člověku také příliš nepřidá. Radostí moc nebylo… prostě léčba se podepsala i na psychice.
Už rok jsem byla doma, ale na to jít zpět do zaměstnání jsem se absolutně necítila. Skončila mi neschopenka, která mi nebyla prodloužena. Byl mi schválený invalidní důchod 3.stupně. S tím jsem se těžko srovnávala. Připadala jsem si zbytečná, bolavá. A právě v to období jsem si řekla, že se sebou musím začít něco dělat. Ta medikovaná léčba byla za mnou, ale cítila jsem, že ještě musím dál a sice, uzdravovat svoji duši. Konec fňukání! Nejhorší je sebelítost! Prostě nabrat sílu a začít žít. Tady a teď. Hlavně myslet sama na sebe a dělat si radost. A to je ta cesta, aby se nemoc nevrátila. A v tom boji mi strašně moc pomáhá můj manžel, který je mou oporou v dobrém a hlavně v tom zlém, moji krásní, úžasní, šikovní kluci, moje chápající a skvělá kamarádka Lenka, Maminy s rakovinou v tom, jak jsou inspirativní a statečné, a vedle těch všech mě vede za ruku psychoterapeutka. Díky nim už nejsem mamina s rakovinou!
P.S. Také už 2 roky piju zelený ječmen a zobu chlorelu a jsem po tom krásně žlutá, vyživená těmi karotenoidy a všemi možnými vitaminy, enzymy, antioxidanty a mám po tom krásný kudrnatý vlasy bez šedin, pěknou pleť a ani moc nepřibírám při té hormonální léčbě. Diky tomu se také cítím fajn!
A vy se budete také cítít fajn. Vytrvejte. 🙂
