Ve svém okolí jsem neměla nikoho, kdo by si procházel stejnou situací jako já. Byla jsem maminkou s malým synem, která se ze všech sil snažila zajistit, aby vše fungovalo. Snažila jsem se najít balanc mezi svou onkologickou léčbou, mezi péčí o syna a manžela, péčí o domácnost a hypotékou na krku. Jediná možnost jak vše zvládnout, byla vozit syna na hlídání k manželovým rodičům do 135 km vzdáleného Tábora, kde se o něj v těch nejkrušnějších okamžicích léčby rádi postarali. Trápilo mě, že se svým patnáctiměsíčním drobkem nemohu být. Trápil mě nedostatek sil, pocity selhání ve své mateřské roli. Odloučení i strach z celé situace.
Nezbývalo než to přijmout a postavit se daným okolnostem čelem. Pokračovala jsem v psaní svého blogu a přemýšlela: „Co když je na tom někdo ještě hůř než já?“ „ Co když někdo nemá vůbec nikoho, kdo by pohlídal?“ Co když některé maminy neví, jak nastavit fungování jejich rodiny během těžké nemoci?“
Ještě během své léčby jsem začala pracovat na projektu, který pomohl celé naší rodině náročné období překlenout. Krátce po ukončení léčby již vznikla organizace se srdcem pro nemocné maminky a jejich rodiny. Od dubna 2019 jsme tak nablízku pacientkám všech onkologických diagnóz. Radíme s léčbou, podporujeme se na cestě k uzdravení. Pomáháme materiálně i prakticky zajistit harmonické a fungující domácnosti. Rádi poradíme v tom, jak o nemoci mluvit s dětmi a jak zvládnout starosti o rodinu, tak aby byly následky pro všechny zúčastněné co nejmenší. Naším úkolem je vykouzlit úsměv ve tváři maminkám i jejich rodinám v nejtěžší zkoušce jejich života.
S námi to zvládnete. Nebojte se nám napsat.
Se srdcem,
mamina Šárka Šteinochrová
