Rakovina prsu? Tak to se mě netýká…myslela jsem si.

Svou osudnou bulku v podpaží, která byla již metastázou k nádoru v prsu, jsem si objevila v den svých 31. narozeninami. Na popud mamky jsem šla hned další den ke gynekologovi, kde jsem dostala žádanku na statimové vyšetření ultrazvukem. V tuto chvíli mohu říci, že tato rychlá akce od sestřiček na gynekologii mi zachránila život. V průběhu léčby jsem se totiž potkala se spoustou případů, kdy mladou ženu,  často odmítli s tím, že to určitě bude jen nějaká cysta. A v případě rakoviny se hraje o čas. Čím dříve začne léčba, tím je větší šance na vyléčení.

Červenec 2016, skoro 3 leté dcera a 18měsíční syn. V té době jsem ještě netušila, co se za měsíc spustí za kolotoč.

Pak už to šlo ráz na ráz. Ultrazvuk. Biopsie. Dlouhý týden během čekání na výsledky a na jeho konci šok s diagnózou rakovina prsu. Do té doby to pro mně bylo něco, co se mě absolutně netýká. Vždyť jsem téměř tři roky vkuse kojila a to je prý údajně nejlepší prevence. Tím spíš jsem nepočítala s tím, že si mě najde v tak mladém věku.

Má první návštěva Mammacentra. Ve stejné budově, kde jsem 3 roky pracovala a denně potkávala ženy s šátkama na hlavě a litovala je. Netušila jsem, že za pár let budu jedna z nich.
Týden čekání na výsledky z biopsie by byl velmi těžký. Naštěstí jsme měli naplánovanou dovolenou s kamarády a pro mě tedy bylo to čekání snesitelnější a často se mi dařilo na ty hrůzy zapomenout.

Ihned po sezení s lékařkou jsem byla odeslána na potřebná vyšetření, která naštěstí vyloučila metastáze a mě spadl obrovský kámen ze srdce a léčbu jsem nastoupila s odhodláním, že to zvládnu. Chemoterapie jsem zvládla bez větších potíží. Během léčby byla pro mě velikou oporou rodina. Zvláště manželova maminka, která skončila v práci, aby mi pomohla s dětmi.

Tchýně k nám jezdila vždy v době, kdy jsem měla chemoterapie a byla u nás cca týden, dokud jsem se nedala dohromady.
Babička moji nemoc nesla asi nejhůře. Takže oznámení bylo hodně těžké.

Po druhé chemoterapii mi vypadaly vlasy. Jelikož jsem věděla, že z tohoto důvodu asi svou nemoc neutajím a chtěla jsem se vyhnout okamžikům, kdy se vás okolí bojí zeptat, neví jak se k vám chovat a podobě, začala jsem si psát blog.

Konečně jsem sebrala odvahu zkusit malinko extravagantní účes. Když mi to stejně mělo za pár dnů vypadat. A vypadalo…

Na oslavě 3. narozenin mé dcery mi brácha vlasy oholil, protože přesně jak říkaly sestřičky na onkologii, 14dnů po první chemoterapii jsem začala vlasy sundavat po hrstech.

Ale konečně jsem mohla nosit všelijaké pokrývky hlavy. Často jsem to řešila šátky, které jsem dříve nosila na krku. A nové jsem nakupovala za pár korun v second handu.

Po třetím cyklu jsem zvládla rodinný výlet do Barcelony. Zpočátku se to doktorce moc nelíbilo, ale pak se se mnou rozloučila se slovy, ať si to užiju jako zdravá. A já jsem to dodržela. Kdybych nebyla holohlavá, tak ani nevím, že mi něco je. To byl jeden z momentů, kdy jsem si uvědomila sílu psychiky.

Do Bracelony nás jelo hodně. Jako Hujerů…

Ale ač jsem byla týden po 3. chemoterapii, tak momentem vstupu do letadla mě přešly veškeré nepříjemnosti a já se cítila jako naprosto zdravý člověk. Směle mohu říci, že jsem měla nejvíce elánu ze všech členů výpravy:-))
Zvládli jsme i fotbalový zápas slavné španělské ligy
Navštívili jsme akvárium, největší hit samozřejmě nebyly ryby, ale všechno ostatní okolo…

Ač jsem před odjezdem trpěla trochu nechutenstvím, tak tam jsem snědla a vypila úplně vše. Dokonce i chobotnici.

Po chemoterapiích, kdy se nádor zcela ztratil, následovala operace. Jednalo se o parciální resekci a vyjmutí asi 9 uzlin.

Přípravy na Vánoce jsme zvládli krásně. Ale o Vánocích mě smetl nějaký vir, který mě trápil hodně dlouho.
Během chemoterapií jsem se odvážila i na koncert mé oblíbené kapely Wohnout. Bylo to perfektní!
Taxany, jeden druh chemoterapie, kterou jsem dostávala, mi způsobovali šílenou únavu, která trvala 3-5 dní.
Operace mě čekala den po synových narozeninách. V Podolí, kde jsem ho před dvěmi lety porodila. A umístili mě na stejné patro, ve kterém jsem byla s dcerou.
4 dny po operaci jsem už byla na koncertě Ennia Morricona
Kompletní regrese tumoru…nejkrásnější čtení v životě

Po operaci jsem absolvovala radioterapii a celý rok jsem chodila na biologickou léčby. Tato léčba u mě neměla díkybohu žádné nežádoucí účinky.

Absolovovala jsem 33 cyklů ozařování. Spálená jsem byla jen nepatrně a rychle to odeznělo.
Absolovala jsem i genetické testy, které naštěstí vyšly negativně. Tzn.že nejsem nositelkou genů BRCA.

Nyní jsem fyzicky zdravá. Sportuji, nastoupila jsem do práce a zvládám péči o rodinu. Ale psychiku teprve léčím. Tíha nemoci na mě dolehla paradoxně až po ukončení léčby. Došlo mi, že pro lékaře, už nebudu zcela zdravá nikdy. Vždy pro ně budu jen v remisi.

Přesně rok po absolvování radioterapie jsem se postavila na start půlmaratonu a zaběhla si osobák.
Splnila jsem si sen a běžela jsem Vltava Run.
Měla jsem možnost promluvit o svém příběhu na FuckUp Night v Lucerně. Tady se můžete podívat o čem jsem mluvila. 
Spolu se mnou tam mluvila ještě skvěla Tonya Graves, David Deyl a Iva Lecká.
Jsem součástí skvělé party holek z projektu Bellisky, které pomáhají ženám, které onemocněly rakovinou prsu v mladém věku.
Bellisky dělají na středních školách o tom, jak je důležitá prevence a jak si provádět samovyšetření prsu
Měla jsem tu čest nafotit s nimi charitativní kalendář.
A každý rok na jaře pořádají modní přehlídku. Modelkami jsou pacientky s rakovinou prsu.

Našla jsem si psychoterapeutku a nyní léčím svou duši. A asi to bude na delší dobu než léčba rakoviny. Ale věřím tomu, že když si srovnám psychickou stránku, strach z návratu nemoci ustoupí a já budu a zůstanu opravdu zdravá. Bez ohledu na to co říkají lékaři a statistiky.

Už jen pro tyto dva zázraky chci zůstat zdravá. Jak fyzicky, tak i psychicky. A už věřím, že to dokážu.

Jelikož vím, jak je těžké hledat informace o léčbě a na internetu často nacházíme věci, které číst nechceme, popsala jsem své zkušenosti a informace v průvodci léčbou rakoviny prsu, který najdete tady: www.editastruskova.cz

Podrobněji popsaný příběh najdete u mně na blogu www.editastruskova.cz

Sledovat můj život po léčbě můžete na Instagramu nebo na FB stránkách Prsa v háji.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *