Rodina je jednou z nevyhnutelných podmínek štěstí.

Na svatební cestu jsme nejeli.

Na svatební cestu jsme vzhledem k začínajícímu 7. měsíci těhotenství raději nejeli. Do porodu už zbývá jen několik měsíců a je na čase začít se věnovat tomu našemu klučíkovi. Brouzdání po netu ohledně výbavy pro miminko a správné výchově dětí je na denním programu. Vzdělávat se je potřeba, obzvlášť jedná-li se o výchovu prvního dítěte, nechci nic zanedbat. Je listopad, blíží se Vánoce, zase vymýšlet co se komu koupí. Dosud jsem si držela váhu v rámci normy, ale s blížícím se porodem začínám zadržovat neskutečná kvanta vody, křeče v břiše i nohách začínají opět zvyšovat svou intenzitu. Během předposledního měsíce tak nabírám navíc asi 4kg, mám tedy už 12kg navrch. třetí den po oslavách Nového roku přichází porod. 

1. fáze porodu je nejnáročnější

Velice zdlouhavý porod, od prvních kontrakcí, které rovnou přichází po 5 minutách a s odchodem hlenové zátky. Člověk by řekl, tak to bude rychlé a tak volám manželovi. Opak je pravdou. V nemocnici nás lékař zdrtí faktem, že kontrakce mají kolísající tendenci a tudíž předpokládá že porod dnes určitě nenastane, spíš by očekával třeba i čtvrtek a posílá nás domů. Říkám si, že je to blbec a s manželem uléháme na gauč, abychom si trochu odpočinuli. Kontrakce však neustávají a s příchodem třetí odpolední hodiny se začínají vracet na 5 minutové intervaly. Kolem 17 hodiny už nemůžu vydržet a hlásím: “jedeme do porodnice znovu a tentokrát, že už nás domů nikdo nepošle.” Je to tak, domů už nás nikdo neposlal. přijímají nás kolem 18 hodiny přímo porodní oddělení, které mimo jiné možná znáte i z televize. Pořad TV Nova Malé lásky se natáčel právě od 3. ledna a nabízeli nám přihlášku už během kontrolních návštěv gynekologie v prosinci.

Sprcha je moje kamarádka

Začíná kolotoč otázek a papírování. Opakovaně navštěvuji sprchu a cintám tolik horké vody, že by ze mě děti v Africe radost neměli. Pak přichází ty příšerné křížové bolesti od kterých není úlevy a kontrakce neustále kolísají, takže se zpomaluje i otevírání dělohy. Porodní asistentka doporučuje spánek, ale s těmi úmornými bolestmi spát prostě nejde. Když začíná manžel usínat, probírám ho pokaždé naříkáním ze zvyšujících se bolesti porodních vztahů. Otevírání dělohy teprve na 4 cm, sestra doporučuje propíchnou vodu, aby se to urychlilo. Chce s tím počkat do 1hodiny ranní. Chvíli předtím než se však chystá dorazit, je z koupelny slyšet rána jako z děla. Po celé koupelně louže, ze které by měla radost nejen Pepina, ale celá její rodina.

2. doba porodní – jde se na věc

Porod se konečně urychluje, kolem půl sedmé ranní už je vše připravené k poslední fázi porodu. “Jo, tlačíte jak lvice!” – povídá mi porodní asistentka, která nahradila noční směnu, máme štěstí je to ta se kterou jsme absolvovali předporodní kurz. Cvičila jsem poctivě celý prosinec s balónkem, takže vypuzovací techniky mám na háku. V 7:33 po téměř 27 hodinách je Dominiček na světě.  Dlouhý porod mu také dal zabrat, nalokal se plodové vody a tak ho museli řádně pročistit. Bonding tedy neproběhl přesně podle mého očekávání a do ruky dostal malého první manžel už teple zabaleného. Mě mezitím zašívají branku, kterou ani nemuseli nastřihnout. Přikládají mi malého a já rázem zapomínám na celé to utrpení, hormony fungují tak jak mají. 
Šití trvá snad věčnost, říkám si že mi tam asi vyšívá nějakou krajku. Připadám si jak v divadle, je tam snad 10 lidí a všichni mi koukají do rozkroku nebo sledují mou nadměrnou placentu pohozenou na nerezovém tácku.

Rodičem během pár minut

Malého mám u sebe sotva pár minut a už mi ho berou. Odváží ho na novorozenecké, kde se o něj prý náležitě postarají. Vypadá jako malý ufonek s tou protaženou hlavičkou z mých úzkých pánevních prostor. Mě převážejí na oddělení a manžel si jde  domů po tak velkém výkonu, který absolvoval pořádně odpočinout.  Spí sotva pár hodin a už jede zase zpátky za námi, uvítat se s novým členem našeho klanu. Můj bratr už je v lihu od doby co manžel napsal že jsme v porodnici, zapíjel ho celou noc a když mělo začínat pravé zapíjení, odpadl. Novopečený tatínek musel zvolit online formu. S tchánem po Skype padla půlka moravské slivovice na obou stranách. Takže zdraví synáčkovi doufejme zajistili. 

Sotva jsem si zvykla na úlohu manželskou, musím si teď začít zvykat na úlohu rodičovskou. Na  to být mámou Vás nikdo nepřipraví, hupneš do toho po hlavě a snažíš se dělat všechno co umíš, a že toho vlastně moc není o tom se přesvědčíš docela rychle.

 

 

Recenze na balonek Aniball, se kterým jsem cvičila poslední měsíc těhotenství –ZDE


Těhotenské foto: Sylvie Svačinová – Zachováme zážitky

Newborn foto: Dagmar Nesvadbová – Foto Nesvadbovi

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *