Téma rakovina zaplavila nás letošní rok jako parazit
a když to má stát za to, tak se letošní rok musí opravdu vydařit. Pokud o to
stojíte pojďte trochu nahlédnout pod pokličku rodiny, kterou toho v letošním roce příliš dobrého nepotkalo. A upřímně řečeno, vlastně nechápu jak celý letošní rok mohl tak rychle utéct, za týden jsou Vánoce a blíží se Nový rok, doufám, že do něho vkročíme už tou správnou nohou. Ty letošní osmičky jsou pro nás byli opravdu prokleté a nadcházející dny doufám budou už jen pozitivní. Nový člen rodiny se totiž už chystá a já budu konečně teta. 🙂
Jak rok začal snad i skončí.
Začátek letošního roku začal pozitivně. Rok jsme zahájili pokračovat rozhodnutím v koupi pozemku a stavby domu. I po prvním zrušeném nákupu pozemku, o kterém jsme zjistili, že se nachází v záplavové zóně. S novým jako zázrakem nalezeným pozemkem kousek za Plzní jsme byli rozhodnuti v nákupu setrvat a pozemek se koupil se sousedy napůl a náležitě uzemně rozdělit. Tím pak ale všechno pozitivní končilo. Začali se objevovat první problémy s povolením a zahájením stavby, která ještě k naší smůle nebyla doposud zahájena. Moje opakované hospitalizace začátkem roku a zdravotní obtíže. Synovo dubnové koupání, mámina rakovina a 14 dní na to moje.
Květen všechno zlomil
Už od první chvíle, kdy jsem se dozvěděla diagnózu rakoviny mi proběhlo 
hlavou hned několik myšlenek. První z nich byla: Co bude s Domíkem? Syn je pro mě to hlavní a chci aby byl v pořádku. Jako zdravotník vím, že léčba rakoviny není žádná chřipečka, která přijde a za 14 dní vymizí jako pára nad hrncem. Bylo mi jasné, že to bude náročné, že tak jako jsem teď unavená, budu během léčby ještě víc. Nehledě na nevolnosti, které s léčbou přijdou.
Připravovala jsem si věci k pohřbu
Teprve v následujících dnech se mi v hlavě začala rozlévat myšlenka na smrt. Tyhle myšlenky potkají asi každého kdo si tuhle diagnózu vyslechne. Obzvlášť, když kolem sebe vidíme tolik případů, které konči tak špatně. Začala jsem se i na tuhle alternativu připravovat. Začala plánovat jakým způsobem chci být pohřbena a co chci, aby mi na mou poslední cestu zahráli.
Co bude se synem?
V těchto temných myšlenkách jsem byla zhruba prvních 14 dní. Pak mě začali svévolně opouštět. Noci jsem už neproplakala a začala se soustředit na to, jak to uděláme s Domíkem. Hlídání během léčby bude dost náročné. Vzhledem k tomu, že jsem absolutně netušila jak budu léčbu přijímat po fyzické stránce, jsme zvolili i vzhledem k mému fyzickému stavu cestu nejmenšího odporu.
Mámou jenom napůl
Domík byl tak vždy na tři dny až celý pracovní týden odvezený z Plzně do Tábora k babičkám, kde se o něj střídavě starali obě naše rodiny. Bylo to dost 
náročné pro všechny zúčastněné. Byli dvě varianty, přijet o víkendu tam a v neděli ho tam s těžkým srdcem nechat a odjet zpátky do Plzně. Nebo se pak vždy v pondělí na půli cesty sejít a předat si ho k jeho dobrodružství. Pro něj to tak totiž bylo. Odjet si k babičce i v jeho věku 17 měsíců pro něj bylo jako prázdniny. Bylo o něj postaráno. Užil si babiček a dědečků a na maminku si sotva kdy vzpomněl.
Za to pro mě to byla muka. Období léčby chemoterapií jsem si první dva měsíce prošla peklem, nejen kvůli tomu, že jsem se necítila dobře. Ale právě kvůli tomu, že jsem postrádala svůj poklad. Být od něj odloučená bylo pro mě to nejhorší. Téměř denně jsme se snažili volat na Skype. On s radostným výrazem ukazoval co má nového, nebo jak si hraje a lítá tam jak blázínek. Zato já tu pak se slzami v očích a těžkostí na hrudi seděla po videohovoru jako opařená, dalších deset minut. Moje rodičovské pudy utrpěli ránu největší. Bylo mi mizerně psychicky. Přijetí nemoci pro mě trvalo více jak dva měsíce a zhoršovalo se vše jen proto, že jsem se cítila mizerně psychicky.
Hypotéka a finanční situace
Občas jsme se snažili mít ho i během chemoterapie doma. O to víc jsem pak, 
ale byla vyčerpaná, když jsem na něj byla úplně sama. Lukyn musel chodit do práce a držet naší finanční situaci, obzvlášť s hypotékou na stavbu domu, která byla v té době v přípravové fázi. K mojí nemoci se tak zařizovalo s pomocí najaté agentky stavební povolení. My bychom za dané situace totiž neoběhli ani jeden papír. ke vší smůle se však ke stavbě navalují stále další a další problémy. . Obzvláště se sousedy, kteří celou situaci zbytečně prodlužují a nechtějí nám podepsat povolení. Nám tím tak přibývají další starosti a hlavně poplatky navíc, které prohlubovali naši finanční situaci.
Nebylo jiné řešení, museli jsme pokračovat..
Hypotéku jsme totiž podepsali v březnu letošního roku, něž se zásadně zvýšila úroková sazba. Pojištění neschopnosti splácet nám neprošlo. Lukáš jako těžký diabetik pro svůj zdravotní handicap nemá nárok. A na mě jako matku na rodičovské by se nedala nákladově pokrýt. Když jsme se na konci května dozvěděli o tom, že mám rakovinu. Jen blázen by ve stavbě domu pokračoval. My neměli v podstatě na výběr. Bez pojištění jsme nemohli podepsanou smlouvu zrušit. Což na nás celou tu dobu vyvíjí další tlak, který rodinné situaci nepomáhal.
Celý rok v jedné kupce
Pro ucelený obraz si shrnmě naši situaci. V březnu jsem prvně ležela v nemocnici, kde se na nic nepřišlo. Upsali jsme se čertům a v dubnu jsem téměř přišla o své dítě. Ten samý den mi moje máma sdělila, že má rakovinu. Což mě srazilo na kolena, ale v té době jsem ještě absolutně neměla ponětí o tom, že 
ve mě koluje rakovina také. Když sdělili tuhle informaci, mysleli jsme, že nás klepne pepka. S mamkou jsme zahájili léčbu téměř nastejno a na konci srpna špatná situace dolehla na mého taťku. V té době jsem spustila tento projekt a začala svou mysl směřovat k něčemu pozitivnímu, což mi vytáhlo trn z paty. Díky tomu, že jsem to ustála já a dala se dohromady, jsem tak mohla přebrat trochu tátovi zodpovědnosti na sebe, protože pro něj to byla manželka a dcera kdo mají rakovinu.
Někdo září v Září
Koncem září se mi začala navracet rovnováha sil a i všichni se tak nějak začali dávat dohromady. Jenže přišla další rána. Děda začíná kolabovat a jezdí k nim čím dál častěji sanitka. Střídavě s hospitalizací v nemocnici je doma, kdy se stav opětovně horší. Říjen (můj i mamky měsíc pauzy pro zdravotní komplikace), se diagnostikovala do třetice rakovina v naší rodině! Dědovi zjistili nádor v konečníku a začíná kolečko vyšetření a hospitalizací a komplikací, které má na krku do jiný než můj táta!
Kloubouk dolů před tím chlapem! Ale jak se zberkal tak je jako skála. Drží! 1Vlastně musí. A začala ta pyramida, o které jste si mohli přečíst minule, která zatím drží jen, ale jen tak tak. Na hodnocení je totiž ještě příliš brzy. Ráda bych článek zakončila nějak pozitivně, ale bohužel, takový je život a kdo ho neunese má smůlu. Život totiž také ústupky nedělá. A ačkoliv se zdá tohle jako neskutečně depresivní existuje jako vždy i druhá stránka. A na tu se můžete těšit v úterý.
Ahoj,
Šárka
