Duch na papírku Od čtvrtečního oplodňováku uběhli sotva tři dny. Nervní, nejistá a plná strachu. Každý večer usínajíc s modlitbou na rtech. A od třetího dne po oplodnění taky každý den máčím testy do skleničky s močí a doufám v zázrak. Světe div se, po sedmi dnech nacházím na testovacím papírku dvě slabounké čárky, ještě […]
Po plačtivé fázi přichází vzteklá
Po tak náročných dnech jsem měla potřebu ze sebe všechno setřást. Už jsem 
neměla potřebu plakat. Myslím, že jsem ze sebe už všechno vyplakala během těch tří neskutečně náročných dní. Nyní jsem měla potřebu křičet. Dostat ze sebe všechen ten vztek, který jsem měla sama na sebe. K tomu byla vhodná příležitost už v sobotu. Jaká? Jestli jste četli moje předchozí články, tak už asi tušíte o čem je řeč. Tak čtěte dál a uvidíte. Čtěte více
Jak, že je to v té písničce? Když nemůžeš tak přidej víc? Ano, ale ne vždy.
Balancuji s těmi samými míčky jako na začátku. Teď se ukáže jak dlouho je 
ještě dokážu udržet všechny ve vzduchu. Vypadá to, že pohroma je už na spadnutí. Nebo, že by se už dávno vše zhroutilo a já o tom zatím jen nevím, nebo to nechci vnímat? Jak to dopadá, když všechny tvoje smysly hlásí o pozornost a ty nad nimi přimhouříš oko? Čtěte více
Chybami se člověk učí.
V životě jsou věci důležité a pak ty, které jsou důležité méně. Pro mě ovšem byli důležité naprosto všechny, není proto divu, že jsem se točila v bludném kruhu. Z životní etapy, kterou jsem si měla užívat se najednou stala
rutina, která mi brala sílu. Z barevných dní, které jsem si měla naplno užívat se stala šeď. Teď už zpětně vím, že jsem po celou dobu na sebe kladla přehnané nároky. Zpátky bych to sice nevrátila, ale jsem ráda za to jak mě to poučilo. Přeci jen, chybami se člověk učí. Čtěte více
,,Rodinný život, je zásah do života soukromého.”
Teď zcela upřímně. Člověk, může toužit po dětech sebevíc, může je milovat 
celým svým srdcem, ale jsou věci, které se s jejich příchodem zásadně změní. Konkrétně tím, že se začne točit vše jen okolo nich. Na soukromý život už jaksi není prostor. Tedy, alespoň tak tomu bývá na začátku. Než se člověk s novou situací vypořádá, nastaví si funkční režim a určí si pravidla boje. Čtěte více
Příprava je půl úspěchu
Když Vás čeká něco poprvé, chcete to udělat s maximálním usilím, tak abyste byli dokonale připraveni. Když se jedná o porod, není příprava zcela jednoduchá. Doufáme v jednoduchý a nekomplikovaný porod. Je spousta věcí, které ovlivnit nedokážeme, ale dokážeme to, že se na to zkusíme alespoň připravit. Nejprve tím, že se pokusíme zjistit co nejvíce informací o tom co nás čeká a nemine. Prvotně to je asi předporodní kurz – pro běžné laiky dost užitečná část, pro mě jako zdravotní sestru to záplava nových informací bohužel nebyla. Pro mě byla přínosná pouze tím, že jsem se seznámila s několika rodičkami a také si prohlédla porodní pokoj a mrkla na sál, tedy místa kde se těch posledních 9. krásných měsíců nenávratně završí. Další věc, kterou můžeme ovlivnit je fyzická příprava, mezi ně můžeme řadit jak procházky, udržování kondice, dechová cvičení, ale i masáže poševní hráze olejíčky 
k tomu určenými (např. Saloos) nebo právě nácvik pánevního svalstva a trénink vypuzovacího mechanismu k vědomému uvolnění za pomoci nafukovacího silikonového balónku. Čtěte více
