Čas na záření

Čas na záření

Když jsem ukončila svou chemoterapii vyslechla jsem rozhodnutí lékařů o tom podstoupit fotonovou radioterapii. Vzhledem k tomu, že jsem mladá maminka co má v plánu ještě jedno dítě mít, byla volba jasná. Na fotonovou léčbu jít nehodlám! Tím to pro mě skončilo. Tedy to jsem si myslela. A to do chvíle kdy lékaři dali hlavy dohromady a všeobecně se shodli na tom, že další léčbu moje stádium lymfomu potřebuje. Jenže já jsem trvala jsem na svém a fotony se opravdu rozhodla nepodstoupit. Rozhodla jsem se však pro jinou variantu, takovou kdy budou spokojení všichni a nebudu nazvána problémovým pacientem. Jen mocným. Tím, který rozhoduje o svém zdraví a o tom jaký způsob léčby zvolí. Stejně jako jsem chemoterapii doplnila alternativou i ozařovací léčbu jsem podle některých lékařů zvolila alternativní. Ačkoliv název takto zvolený se mi zdá mylný.

Protonová terapie

Protonová terapie totiž podle mého názoru není žádná alternativní medicína. Pouze evoluce. Vývoj léčby. Způsob který ušetří ze 30% mému chemoterapií oslabenému tělu. Po chemoterapeutické léčbě mi totiž zůstalo poškozené srdce, jak jsem se však definitivně dozvěděla až po skončení samotných ozáření.  Jakto? Měsíc po ukončení chemoterapie jsem totiž začala pociťovat dušnost a bolesti na hrudi. Absolvovala jsem vyšetření na kardiu, ale nic nebylo prokazatelně na srdci vidět. kardiotoxicita, která mi byla zjištěna se totiž viditelně na srdeční stěně projevila až o měsíc později. V době, kdy lékaři a tým fyziků rozhodovali o tom zda mě na Protonové ozařování přijmout.

Začal boj s byrokracií, a nebyl zrovna krátký.

Rozhodnutí o tom zda mě na protonovou terapii přijmou jsem čekala dlouhé dva měsíce. Lékaři v protonovém centru si stáli na svém a na pojištovnu, která mou léčbu v první fázi odmítla, stále tlačili. Stálo je to velké úsílí, ale s vědomím, že jsem jen seštadvacetilá matka s dvouletým synem a prokazatelnou kardiotoxicitou, by pro mě klasická fotonová léčba byla jasným ukazatelem k selhání několika orgánů. Stálo je to opakované podání žádosti na pojištovnu a podpisya schválení několika dlaších lékařů než jak bylo běžné. Vypadalo to špatně. Ještě v pondělí při telefonátu to vypadalo, že mě opravdu nepřijmou a já jsem byla smířená s faktem žádnou další léčbu nepodstoupit.

Definitivní výsledek padl ve čtvrtek. Spokojená s tím, že už mám konec jsem se pomalu připravovala na víkend a ukončení léčby. když v tom zazněl telefon.

přijali jsme Vás, zítra nastupujete na vstupní testy a v pondělí zahajujete ozařování.

Začal opětovný shon a plánování, narychlo se odbavit do Prahy. Manželovi volno, aby mohl hlídat syna až já pojedu na testy do Prahy. Ale hlavně. Kdo bude Domíka hlídat celou dobuběhem ozařování? Je to najednou tak narychlo a sebou ho brát nemůžu. Celý víkend padl na plánování následujících tří týdnů. Jeden týden s Lukášem, další u tchýně a poslední u mých rodičů, kdy v té době měla moje maminka po aktivní léčbě. Jenže. V té době jsme už řešili i další trable s jedním ze členů rodiny. A že nejsou zrovna malé a řeší se jejich následky ještě dodnes, tak to je Vám asi jasné. Trable které působí spoustu stresu a starostí na už tak ustaranou a nemocnou rodinu

Onkologická léčba VÝDAJE navyšuje!

Každopádně hlídání nebyl jediný problém, který jsem museli během víkendu vyřešit. Vyřešit bylo potřeba také ubytování. Protože každodenní dojíždění by pro nás byl značně velký vítr v kapsách. nehledě na fakt, že jsem netušila co se mnou fyzicky ozařování způsobí. Všichni hlásí jak jsou vždy všichni tak extrémně unavení. A každodenní dojíždění by se mnou asi pěkně zamávalo, když už takhle jsem unavená z celého prosince a ledna, kdy se dennodenně řešili trable mladých s cizokrajnou láskou.

Elegantní řešení problému, aneb hned 2v1

Naštěstí, se to vyřešilo s grácií. nadační fond Pink Bubble, který pomáhá mladým onkologicky nemocným, se nabídli a poskytli mi ubytování u nich, čímž mi vytáhli trn z paty. Mohla jsem tak trávit čas přímo v Praze, dojíždět jen 10 kilometrů a v mezidobí pracovat na naší spolupráci s nadačním fondem a setkávat se s dalšími maminkami s rakovinou i mnohými dalšími, kteří významně ovlivnili moje počínání.

O tom jak ozařování probíhalo a co všechno se přihodilo, tak o tom si povíme zase příště, tohle by by totiž bylo na moc dlouhé povídání. Navíc věcí, které se v těch pouhých třech týdnech stali, to je dokonce na více rubrik. 😀

Vaše Šárka,

stále a stále mamina s rakovinou.


Velmi děkuji NF Pink Bubble za přetelství, které mezi námi vzniklo, za ubytování v době nouze podporu a také za nové lidi, které jsme díky nim mohla poznat.

www.pinkbubble.cz

Fotoobraz za recenzi

Fotoobraz za recenzi

Chtěla jsem si uchovat vzpomínku z říjnového focení z období léčby chemoterapií a nenapadl mě lepší způsob než fotoobraz, který mi bude připomínat tohle neuveřitelné období. Jenže od koho si ho pořídit?

Spousta dodavatelů, spousta různých kvalit.
Saal Digital od kterých si nechávám vyrobit fotoknihy nabízí i možnost fotobrazů a tak jsem od nich jeden vyzkoušela a to díky jejich kampani Fotoobraz za recenzi. Pokračovat ve čtení “Fotoobraz za recenzi”

Pokračujeme v léčbě

Moje další chemoterapie

Po zážitku z první chemoterapie se připravuji na další léčbu. Pokud to bude probíhat jako první chemoška tak se nemám čeho bát. Špatně mi bylo jen v den podání cytostatik a následujících pár dní jsem byla jen více unavená s lehkým žaludkem na vodě a pachutí v ústech. Po druhé chemoterapii se k tomu přidalo mravenčení v konečcích prstů. Což bylo stále velmi snesitelné ačkoliv mi tentokrát bylo špatně už dva dny. Syn byl u babičky Martiny, ale chyběl mi už mnohem více. Snažila jsem proto celé dny ležet a více odpočívat.

Hlava hraje prim

Na třetí chemoterapii jsem se už den předtím musela psychicky připravit, už vím o čem ta léčba je a co po ní přijde. Nechtěla jsem být ale doma sama, tak jsme tentokrát syna k babičce neodvezli. Vypořádat jsem se ale musela i s pocity mojí mámy, od které jsem pořád slýchala: “Jakto, že ti není tak špatně jako mě. Já jsem neschopná ničeho celých 14 dní a ty si tři dny potom lítáš jakoby nic.” Srovnávání naší léčby mě v jejím případě trápilo. Neustále jsem jí musela vysvětlovat, že každá máme jinou rakovinu a každá jinou léčbu. Hlavně máme od sebe celou generaci a každá máme jiné energetické zásoby v těle. Já jsem už před nemocí konzumovala spoustu zdravých potravin i superpotravin a možná proto si mé tělo s tím tak hravě poradilo. Pokračovat ve čtení “Pokračujeme v léčbě”

RECENZE: Jogurtovač Tescoma Bambini

Domácí výroba jogurtů jako další krok v mém HomeMade systému

Už když byl syn menší, strašně jsem řešila, abych udělala co nejvíc věcí domácích. Domácí přesnídávky, domácí obídky, domácí sušenky a dokonce i jogurty. Syn s nimi od začátku neměl žádný problém a protože se klasicky začíná jogurtem bílým, začali jsme s ním. Zatím kupovaným. Pak přišlo období, kdy jsem chtěla vyzkoušet ty ovocné, ty se neujali. Vrátila jsem se zpět k těm bílým a u těch jsme dlouhou dobu zůstali. U nás doma, ale jogurty jedou poměrně ve velkém a tak jsem začala vymýšlet, že bych se pustila do těch domácích. Kdy budu mít jistotu, že obsahují co mají, nebo respektive co nemají.

Proč Tescoma Bambini?

Domácí jogurt byl tak další krok v mém HomeMade systému. V čem ale jogurty vyrábět? Kupovat další elektroniku do už tak malého a přeplněného bytu se mi nechtělo, natož tlačit zbytečně peníze do elektřiny na výrobu jogurtu, kdy se tak zbytečně jeho výroba prodraží.  Od Tescomy mám doma vícero kuchyňského vybavení se kterým jsem spokojená.  Koupila jsem tedy sadu na výrobu jogurtů od Tescoma s názvem Bambiny. S tím, že pokud nebudu spokojená, nebude mi líto té investice, která je oproti těm elektronickým výrobníkům o poznání levnější.

Výroba v lahvích pro mě nebyla praktická

Sice jsem zprvu nějakou dobu s nákupem váhala, ale poté co jsem si několik jogurtů vyrobila doma do skleněných lahvích a pak je složitě přelévala, když mi jogurty dozrály bylo jasno. Tohle je zbytečné špinění nádobí. Navíc z hrdla vysokých lahví, jogurty často ani netekly, jak byly husté a tak byla spousta nevyužitá. Navíc lahve s jogurty se poměrně špatně skladují. A tak jsem se konečně odhodlala a koupila tak praktickou sadů dóz na výrobu jogurtu i s elegantním termoobalem, kde si jogurty dozrají do krásy.

Elegantní sada v taštičce

Jogurty ve skle jsem musela balit do deky, nebo ukládat na vyhřívací podložku a usazovat na gauč. Místa tedy zabrali spoustu a ještě jsem musela hlídat, aby je syn neshodil ze sedačky. To bylo nepraktické. Sada od Tescomy má termoobal, kde jsou kelímky s jogurty pohodlně usazeny a v teple. Zabere tak minimum místa a zrají si v poklidu na kuchyňské lince. Termotaška má vyjímací vnitřní oddělovací výstélku. Pokud se tedy stane, že potřebuje vnitřek termoobalu vyčistit, lze to udělat velmi jednoduše. Vyjmout vnitřek, ten opláchnout pod tekoucí vodou a vnitřek tašky pak vytřít hadříkem.

Co obsahuje dál?

Termotaška obsahuje v základu šest kelímků o obsahu 150ml. Což je na porci ideální množství. Kelímky jsou po třech s víčky v růžové a po třech s víčky v barvě modré.  Víčka na kelímku velmi dobře drží a nevyteče z kelímku ani kapka.  Jogurty v kelímkách jsou v tašce v dostačujícím teple pro dozrávání.

Uskladnění

Se sadou jsem velmi spokojena, dokonce uvažuji o nákupu dalších kelímků, protože jsou velmi praktické, z pevného plastu bez BPA. Jsou vhodné do myčky, lednice i mrazáku nebo dokonce i mikrovlnné trouby. Jogurty v kelímku zrají minimálně 6 hodin, ale já je nechávám zrát delší dobu, jsou pak více husté. Dokonce jsem zkoušela i jogurty sojové, nebyly tak povedené, ale byli jediné u kterých vidím cenově výrazný rozdíl oproti kupovaným.

Hodnocení

Kdo říká, že k výrobě jogurtů bez éček a konzervantů potřebujete drahý přístroj na jeho výrobu. Když vlastní jogurty lze připravit za půl hodiny téměř bez práce. Dozrávání už nemusíte vůbec hlídat a pokud jste měli teplotu mléka při výrobě správnou nestane se, že by se Vám nepovedli a pochutnáte si celá rodina. Navíc tahle prima věcička nezabere doma příliš místa a jeho pořizovací cena nepřesáhne 400 korun. Já jsem velmi spokojena a mohu doporučit.

Recept na domácí jogurty – ZDE

Jak jsem se rozhodla být maminkou

Touha po mateřství

Dlouho jsem už v téhle rubrice ohledně těhotenství chtěla něco přidat. A konečně nastal čas, kdy na střídačku s úterními recenzemi bude vycházet článek do této rubriky než jí pochopitelně po krátkém časovém úseku uzavřu. Protože těhotenství bohužel netrvá věčně.


Divoženka Šárka

V jistém věku, u někoho dříve a u někoho později nastane zlom. Začne toužit po dětech a rodinném štěstí. V době střední školy jsem byla poměrně divoká, a kdo mě zná ví, že jsem se žádné párty nevyhnula. Ale v posledním ročníku střední školy už tomu tak nebylo, po těžkém školním úrazu a vyhřeznutí plotýnky jsem se dávala zdravotně dlouho dohromady. Ve škole jsem začala mít problémy se spolužáky, kteří velmi těžce nesli, že do školy téměř nechodím. Až se stalo, že jsem ve třídě neměla téměř nikoho s kým bych promluvila sotva pár slov. V té době jsem už ale chodila s Lukášem, a i když mě trápilo, že už nemám žádné kamarádky byl mi oporou hlavně on. Nasadila jsem růžové zamilované brýle, a neřešila nic. Trávila čas s ním a užívala si to. V té době jsem už byla zklidněná, na párty jsem už moc nechodila a začala se zklidňovat. Pokračovat ve čtení “Jak jsem se rozhodla být maminkou”

RECENZE: Phillips Avent dětské lahvičky

Na řadu přichází výběr lahviček

V době, kdy jsem musela začít odstavovat syna od kojení bylo potřeba začít

vymýšlet, které lahvičky synovi pořídím. Vybírala jsem mezi několika značkami (Medella – Calma, Phillips Avent, Tommy Tippee). V době kdy jsem ještě plně kojila jsem byla rozhodnutá pořídit si Calmu, odrazovala mě jen vyšší cena, kdy se za jednu savičku pohybuje okolo 399,-. To mě od nákupu prvotně odradilo. Ale uvažovat jsem o ní zcela nepřestala. Zdála se mi jako nejvhodnější kombinace pro kojení a pití z lahvičky zárověň.

Když bylo potřeba přestat kojit

Když pak přišlo období, kdy se kojení muselo nuceně ukončit. Usoudila jsem, že investice do Calmy je pro mě tudíž již nyní zbytečná. A tak jsem vybírala už jen mezi dvěma značkami. Bylo mi jasné, že upřednostním lahvičku s antikolikovým systémem. To splňovali oba výrobci. Zvolila jsem nakonec lahvičky od Avent, které mi byli zároveň sympatičtější vzhledem a také levnější variantou. Navíc jsem měla už jednu ve výbavě. Zvolila jsem vyzkoušenou a nechtěla dál experimentovat. Bylo to jednodušší. Lahvičky jsem zvolila plastové, které splňovali veškeré nároky  Evropské unie na složení i pro náročné maminky.  Líbil se mi i jejich kompaktní systém, sterilizační nádoby i ohřívačky. Pokračovat ve čtení “RECENZE: Phillips Avent dětské lahvičky”

RECENZE: Tyčový mixér Braun MQ 9087

Zvýšené nároky, vyžadují řešení

Se zvýšenými nároky na stravování v nemoci bylo potřeba udělat změny i v kuchyňském vybavení. Můj bývalý výborný pomocníček od Sencoru po svých 3 letech v mé domácnosti začal přestávat stačit mým požadavkům. Denní mixování lněného krému a majonézy do salátu od Dr. Budwig na jeho 3 leté používání už začínal být mnoho. Začal proto občasně zadrhávat motor. Vypouštěl tak do jídla své ,,provozní kapaliny”, které začali postupně navyšovat své množství. Čímž začali měnit barvu i chuť hotového pokrmu a tak musel chtě nechtě poputovat jinam.

Výběr nového přístroje

Dlouho jsem vybírala, který tyčový mixér pořídím nyní. Pro recepty od Dr. Budwig doporučovali zvon bez vnitřních dírek, který prý nerovnoměrně mixuje. Vybírala jsem tedy mezi těmi jejichž nástavec nemá žádné otvory. Což splňovali tyčové mixéry od německé značky Braun. Dalšími požadavky byli nerez, minimum plastů a široké vybavení. Na cenu jsme v tomto ohledu příliš nehleděli, takže se stalo že mám tyčový mixér za 3,5 tisíce. Značka Braun je jedním z výrobců tyčových mixérů s nejdelší tradicí tak jsem spoléhala i na jejich slibovanou kvalitu. Vybrala jsem si z jejich nejnovější řady, série Multiquick a to rovnou s nejširší výbavou. Braun Multiquick 9087x. Pokračovat ve čtení “RECENZE: Tyčový mixér Braun MQ 9087”

Smysly mi velí do pozoru a já nevnímám

Jak, že je to v té písničce? Když nemůžeš tak přidej víc? Ano, ale ne vždy.

Balancuji s těmi samými míčky jako na začátku. Teď se ukáže jak dlouho je ještě dokážu udržet všechny ve vzduchu. Vypadá to, že pohroma je už na spadnutí. Nebo, že by se už dávno vše zhroutilo a já o tom zatím jen nevím, nebo to nechci vnímat? Jak to dopadá, když všechny tvoje smysly hlásí o pozornost a ty nad nimi přimhouříš oko? Pokračovat ve čtení “Smysly mi velí do pozoru a já nevnímám”