Léčba s komplikacemi

Tento článek bude o tom co se během léčby chemoterapií přihodilo a nemuselo. O komplikacích, které mě v průběhu celé nemoci neustále pokoušeli skolit. Jak vidíte, jsem tu stále. Ustála jsem všechny komplikace a vyšla z nich jako Fénix povstává z popela. Silná, plná energie a odhodlání do dalších dnů.. Tak, co že to provázelo celou léčbu chemoterapií? Pokračovat ve čtení “Léčba s komplikacemi”

Pokračujeme v léčbě

Moje další chemoterapie

Po zážitku z první chemoterapie se připravuji na další léčbu. Pokud to bude probíhat jako první chemoška tak se nemám čeho bát. Špatně mi bylo jen v den podání cytostatik a následujících pár dní jsem byla jen více unavená s lehkým žaludkem na vodě a pachutí v ústech. Po druhé chemoterapii se k tomu přidalo mravenčení v konečcích prstů. Což bylo stále velmi snesitelné ačkoliv mi tentokrát bylo špatně už dva dny. Syn byl u babičky Martiny, ale chyběl mi už mnohem více. Snažila jsem proto celé dny ležet a více odpočívat.

Hlava hraje prim

Na třetí chemoterapii jsem se už den předtím musela psychicky připravit, už vím o čem ta léčba je a co po ní přijde. Nechtěla jsem být ale doma sama, tak jsme tentokrát syna k babičce neodvezli. Vypořádat jsem se ale musela i s pocity mojí mámy, od které jsem pořád slýchala: “Jakto, že ti není tak špatně jako mě. Já jsem neschopná ničeho celých 14 dní a ty si tři dny potom lítáš jakoby nic.” Srovnávání naší léčby mě v jejím případě trápilo. Neustále jsem jí musela vysvětlovat, že každá máme jinou rakovinu a každá jinou léčbu. Hlavně máme od sebe celou generaci a každá máme jiné energetické zásoby v těle. Já jsem už před nemocí konzumovala spoustu zdravých potravin i superpotravin a možná proto si mé tělo s tím tak hravě poradilo. Pokračovat ve čtení “Pokračujeme v léčbě”

Chemoterapie poprvé

Jdu si pro výsledek, ale ten den mě čeká další nemilé překvapení

pořízeno na 1. chemoterapii, už to teče do žil

Den D přišel nečekaně ze zálohy. Sotva jsem si vyslechla prognózy a detaily o mojí nemoci už jsem čelila svojí první chemoterapii. To slovo mi neříkalo nic víc, něž komukoliv jinému. Jakožto zdravotní sestře jsem se jí vždycky šikovně vyhnula, aby ne. Jsem nedostudovaná dentální hygienistka a na zubním v soukromém sektoru se člověk horko těžko vyskytne na onkologii. Hemato-onkologie, ale teď začíná být místem, kde budu trávit spoustu času. To úmorné, nudné místo, který si nese svůj typický pach. Pach, který se mi již brzy vryje tak hluboko pod kůži, že začnu hledat způsoby jak to přebít. Hlavně v hlavě. Pokračovat ve čtení “Chemoterapie poprvé”

Mamina s rakovinou – diagnostika vrcholí

Celá diagnostika nyní vrcholí

Týden minul a s ránou na krku je potřeba chodit na kontroly. Během toho jsem

navštívila i svou lékařku z hemato-onkologie, která na tohle všechno během jednoho krátkého rozhovoru přišla. To co jiní nemohli několik měsíců rozlousknout se jí válelo na jazyku již od našeho posledního setkání. Vzhledem k rychle se zhoršujícímu stavu. Rychlému hubnutí a velmi silným dýchacím obtížím se obávala nakonec ještě horšího. Co? To mi neprozradila, ale vzbudila tím ve mě nevědomky opět strach. Moje mysl začalo cíleně brouzdat po internetu a hledat informace o tom, co tím myslela. Celá rodina se začala obávat finálního verdiktu.

Finální verdikt

Když pak přichází poslední kontrola na ORL, vyjmutí stehů po deseti dnech a moje otázka jestli jsou konečně výsledky? Byli tam. Lékař mi je sdělit nechtěl. Na kontrole jsem byla se synem, seděl mi v kočárku a z pobytu v nemocnicích býval neposedný, tam prvně začal dostávat do rukou pohádku v telefonu. Do té doby znal jen pohádky z knížek. Na mě tam vždy sedala nervozita z toho jak to s Domíkem v nemocnici dneska ustojím. Lidí je tu spousta a každý je tu nervní. Ty pocity si lidé předávají mezi sebou a na personál jsou někteří velmi vulgární.

Lékař mi diagnózu sdělit nechtěl

Po prvotním ostychu a mém naléhání lékař začal hledat výsledek histolky. Číst se mu nechtěl. Obličej mu zblednul. Díval se na mého syna v kočárku a do obličeje se mi nepodíval. “Nejsem Vás ošetřující lékař a neměl bych Vám to říkal, ale bohužel máte rakovinu.” To jsem nevnímala, povídám “No a? Který typ? Je to jen Hodkin?” Proškolená informacemi z předchozího průzkumu čekám co  z něj vypadne. “Klasický Hodkinův lymfom” pokračuje. Já se usmívám, to on ani přihlížející sestra nechápou, asi si myslí, že je to můj postoj na přijetí zprávy. Pro mě je to ovšem uklidňující zpráva. Je to ta lehčí a lépe léčitelnější varianta. Pokud by si člověk musel vybrat typ rakoviny, byl by to tenhle. Má nejúspěšnější léčitelnost ze všech.

Doplňující vyšetření a první odloučení od syna

Když následující den přicházím na hemato-onkologii lékařka mě už očekává. Chce mi sdělit smutnou zprávu. Já už všechno vím. Informuje mě o dalších vyšetřeních. A tím je PET MR. Je to zobrazovací vyšetření, které detailně zobrazí vyšetřovanou oblast těla s působením radioaktivní kontrastní látky, která má za úkol zvýraznit pro přístroje postižené tkáně. Na tohle vyšetření začínám být nervózní. Objeví stádium nemoci. Syna nesmím mít doma, abych mu nezpůsobila po vyšetření újmu na zdraví z radioaktivní látky. Domlouváme proto jeho převoz a první pobyt u babiček bez rodičů. Z toho mám samosebou největší strach.

PET – MR

Syn je první noc bez mámy, my se po víkendu u rodiny vracíme do Plzně jen ve dvou. Cestou v autě se ohlížím a hledám svého syna. Po něm v autě nezůstala ani autosedačka a ten pocit, že ho nemám u sebe mě mučil. První noc jsem strávila v neklidu a když bylo ráno potřeba opětovně vyrazit do nemocnice, kde pomalu začínám trávit stejně času jako doma jsem nervózní. Během vyšetření je potřeba zadržet na  požádání několikrát dech. Zadržení dechu trvá sotva 15 vteřin, ale pro mě to byl téměř nadlidsktý úkol. Nehnutě ležet a držet dech kdy mi začíná praskat hlava  stále se hlídat abych nehnula ani brvou. Pro mě náročná situace. Proč se mi v té době tak špatně dýchá vlastně ještě netuším.

Zhodnocení stádia nemoci

Následující den očekávám telefon. Volající lékařka mě zve do ordinace. Jdu sama, manžel musí zůstat v práci. Dozvídám se výsledek. Několik paketů

ložisek je oboustranně na krku z nichž už jednu uzlinu vyjmuli pro rozbor. Další ložiska jsou oboustranně umístěny v hrudníku o čemž jsem samozřejmě neměla ani ponětí.  Celkem kolem desítky nádorů. Překvapivě jsem tohle nečekala. A už vůbec jsem nebyla připravená na to, že mi lékařka vlastně už objednala chemoterapii. Na kterou tedy souhlasně kývnu, vlastně musím. Je třeba využít situace, že momentálně nemám doma své dítě o které bych se musela postarat. Ten si užívá u tchýně a vůbec mu nechybím. Je to pro něj osvěžení. Má v tomhle stejný přístup jako já. Nemá rád stereotyp. To vše mě po telefonátu s Lukyho rodiči uklidňuje. Vím, že je o něj velmi dobře postaráno a to je nejdůležijtější. A u mě oficiálně začíná moje cesta.. Teď jsem mamina s rakovinou!


Jak probíhali moje chemoterapie se dočtete příští týden.

Nezbývá než Vám popřát hezký víkend a těšit se na Vaše komentáře nebo vzkazy. Ať už zde, nebo na Facebooku či Instagramu .

Ahoj, mamina s rakovinou