Fungujeme on-line Náš provoz sice ovlivnila nařízení vlády České republiky související s ochranou proti šíření epidemie koronaviru, ale neovlivnila naše vize a plány. My MAMINY jsme silné, zvyklé na drsná opatření, změny a někdy i extrémní situace, do kterých nás přivádí nejen naše děti. Pevně věříme, že to všichni zvládneme. Dočasně jsme musely zrušit všechna […]
Chceš se uzdravit?
“Vážně se mě ptáš na tohle? Co je tohle za otázku? Jasně, že chci.”
Vedu rozhovor s maminkou. Sází odpověď za odpovědí. Pak chvilku ticho. Uvnitř totiž hloubá červík, který svým způsobem říká. “Je mi mizerně z léčby. Po chemoterapii je mi zle. Jsem unavená. Ale… začalo se něco konečně dít. Manžel víc pomáhá, děti míň zlobí. Mám konečně chvilku pro sebe. Nechají mě odpočinout. S prádlem mi pomáhají. Občas uvaří. Najednou nejsem jen ta služka. Vidí mě. Slyší mě. Mají o mě strach a já konečně cítím, že existuju. Najednou je něco jinak. Není to jako předtím. Co když se to pak vrátí do stejných kolejí?” a já mám jasno. Pokračujeme v rozhovoru. Vyvíjí se dál a celá situace se objasňuje. Otázku pokládám znovu. Takže se chceš uzdravit? Odpověď, kterou je těžké připustit si v hlavě, natož odpovědět na ni nahlas.
V hlavě křičím a vztekám se, že mě to vlastně samotnou vůbec napadlo. Padne na mě úzkost. Je mi do pláče. Takže je mi tu vlastně dobře. Že jsem nemocná rakovinou. Proč jsem ale tedy onemocněla? A to je přesně ta první otázka, která měla padnout. Ta otázka, která proběhne hlavou každému onkologicky nemocnému hned po vyřčení toho strašného slova. RAKOVINA. Proč já? Ta otázka pak padá dokola tak dlouho dokud na ni nenajdeme odpověď. Někdo ji najde, jiný ne. A do ze statistik dále vyplývá. Rakovina se vrací! Víte proč? Nepřišlo uzdravení! Čtěte více
Rakovina prsu. K mamince Paťe přišla ve 26 letech. Jejímu synovi nebyl ani rok.
Ahoj, jmenuji se Patricie a je mi 26 let. Jsem 3 roky šťastně vdaná za skvělého manžela a máme spolu 20 měsíčního chlapečka. Nyní jsem na mateřské dovolené, ale před ní jsem pracovala jako odborná asistentka v pojišťovnictví. Zní to idylicky, že? Bohužel to tak opravdu jen zní…
Už odmala jsem spíš klidnější povaha a tak trochu i uzavřená do sebe. Většinou než něco udělám, několikrát si to promyslím, poradím se a až pak konám. Je pro mě obtížnější pustit si někoho k tělu a otevřít se mu. Proto moje povaha nekoresponduje s tím, že se v následujících řádcích otevřu veřejnosti nejvíc v životě. A proč? Protože jsem se změnila. Nemoc mě změnila. Díky ní bych chtěla pomoct ostatním. Takže jestli můj příběh přiměje alespoň jednu jedinou ženu k pravidelnému samovyšetřování a kontrolám, pak jsem pomohla dobré věci a o to mi jde.
Onemocněla jsem rakovinou prsu. Nicméně můj příběh o boji s touto nemocí nezačíná okamžikem, kdy jsem si nahmatala bulku. Začíná mnohem dříve. Čtěte více
Tento článek bude o tom co se během léčby chemoterapií přihodilo a nemuselo. O komplikacích, které mě v průběhu celé nemoci neustále pokoušeli skolit. Jak vidíte, jsem tu stále. Ustála jsem všechny komplikace a vyšla z nich jako Fénix povstává z popela. Silná, plná energie a odhodlání do dalších dnů.. Tak, co že to provázelo celou léčbu chemoterapií? Čtěte více
Moje další chemoterapie
Po zážitku z první chemoterapie se připravuji na další léčbu. Pokud to bude probíhat jako první chemoška tak se nemám čeho bát. Špatně mi bylo jen v den podání cytostatik a následujících pár dní jsem byla jen více unavená s lehkým žaludkem na vodě a pachutí v ústech. Po druhé chemoterapii se k tomu přidalo mravenčení v konečcích prstů. Což bylo stále velmi snesitelné ačkoliv mi tentokrát bylo špatně už dva dny. Syn byl u babičky Martiny, ale chyběl mi už mnohem více. Snažila jsem proto celé dny ležet a více odpočívat.
Hlava hraje prim
Na třetí chemoterapii jsem se už den předtím musela psychicky připravit, už vím o čem ta léčba je a co po ní přijde. Nechtěla jsem být ale doma sama, tak 
jsme tentokrát syna k babičce neodvezli. Vypořádat jsem se ale musela i s pocity mojí mámy, od které jsem pořád slýchala: “Jakto, že ti není tak špatně jako mě. Já jsem neschopná ničeho celých 14 dní a ty si tři dny potom lítáš jakoby nic.” Srovnávání naší léčby mě v jejím případě trápilo. Neustále jsem jí musela vysvětlovat, že každá máme jinou rakovinu a každá jinou léčbu. Hlavně máme od sebe celou generaci a každá máme jiné energetické zásoby v těle. Já jsem už před nemocí konzumovala spoustu zdravých potravin i superpotravin a možná proto si mé tělo s tím tak hravě poradilo. Čtěte více
Jdu si pro výsledek, ale ten den mě čeká další nemilé překvapení
Den D přišel nečekaně ze zálohy. Sotva jsem si vyslechla prognózy a detaily o mojí nemoci už jsem čelila svojí první chemoterapii. To slovo mi neříkalo nic víc, něž komukoliv jinému. Jakožto zdravotní sestře jsem se jí vždycky šikovně vyhnula, aby ne. Jsem nedostudovaná dentální hygienistka a na zubním v soukromém sektoru se člověk horko těžko vyskytne na onkologii. Hemato-onkologie, ale teď začíná být místem, kde budu trávit spoustu času. To úmorné, nudné místo, který si nese svůj typický pach. Pach, který se mi již brzy vryje tak hluboko pod kůži, že začnu hledat způsoby jak to přebít. Hlavně v hlavě. Čtěte více
Celá diagnostika nyní vrcholí Týden minul a s ránou na krku je potřeba chodit na kontroly. Během toho jsem navštívila i svou lékařku z hemato-onkologie, která na tohle všechno během jednoho krátkého rozhovoru přišla. To co jiní nemohli několik měsíců rozlousknout se jí válelo na jazyku již od našeho posledního setkání. Vzhledem k rychle se zhoršujícímu […]
