Štítek: maminka

maminy s rakovinou příběh jana rakovina prsu

Příběh – maminka Jana

Maminka Jana Jmenuji se Jana a jsem maminka tří dětí, nejstaší je syn Lukáš a ještě mám dvě dcery (starší Šárku  mladší Klárku). S manželem spolu žijeme v manželství už […]

Čtěte více

První Club u Mamin

Fungujeme on-line Náš provoz sice ovlivnila nařízení vlády České republiky související s ochranou proti šíření epidemie koronaviru, ale neovlivnila naše vize a plány. My MAMINY jsme silné, zvyklé na drsná […]

Čtěte více

Příběh Patricie

Rakovina prsu. K mamince Paťe přišla ve 26 letech. Jejímu synovi nebyl ani rok.

Ahoj, jmenuji se Patricie a je mi 26 let. Jsem 3 roky šťastně vdaná za skvělého manžela a máme spolu 20 měsíčního chlapečka. Nyní jsem na mateřské dovolené, ale před ní jsem pracovala jako odborná asistentka v pojišťovnictví. Zní to idylicky, že? Bohužel to tak opravdu jen zní…

Už odmala jsem spíš klidnější povaha a tak trochu i uzavřená do sebe. Většinou než něco udělám, několikrát si to promyslím, poradím se a až pak konám. Je pro mě obtížnější pustit si někoho k tělu a otevřít se mu. Proto moje povaha nekoresponduje s tím, že se v následujících řádcích otevřu veřejnosti nejvíc v životě. A proč? Protože jsem se změnila. Nemoc mě změnila. Díky ní bych chtěla pomoct ostatním. Takže jestli můj příběh přiměje alespoň jednu jedinou ženu k pravidelnému samovyšetřování a kontrolám, pak jsem pomohla dobré věci a o to mi jde.

Onemocněla jsem rakovinou prsu. Nicméně můj příběh o boji s touto nemocí nezačíná okamžikem, kdy jsem si nahmatala bulku. Začíná mnohem dříve. Čtěte více

maminy s rakovinou - Příběh Saši - rakovina děložního čípku

Příběh Saša

Hektický život lékařky Vždycky jsem byla veselý ,hyperaktivní člověk, který všem hodně naslouchal a stále jsem se snažila pomoci úplně všem na světě a já byla někde na posledním místě. […]

Čtěte více

Nemocný lékař

Lékařka s osobní zkušeností s rakovinou Alexandra je lékařka na Hemato-onkologii v Plzeňské nemocnici. Seznámily jsme se díky mým komplikacím během léčby, kdy bylo potřeba vykonat nějaké kroky potřebné k […]

Čtěte více

Příběh Veronika

V naději být maminkou Příběh, který vám budu vyprávět, je lehce jiný než příběh většiny z Vás. Nebyla jsem maminkou, kterou postihla tahle ošklivá nemoc, přesně naopak. Už od dětství […]

Čtěte více

Příběh Denisky

Potřeba být perfektní mě dovedla k nemoci Jmenuju se Denisa. Od malička jsem byla hodná holčička, která chtěla ostatním dokazovat, že všechno zvládne. Školu, kamarády, sport, hudbu, cestování a jazyky […]

Čtěte více

Osamělá matka

Z rutiny do světa maminek   Domíkovi jsou čtyři měsíce, opuchlá jsem v obličeji i na nohách a vypadám jako slon. Kila dolů nejdou a svižné drandění s kočárkem po […]

Čtěte více

Čas na záření

Čas na záření Když jsem ukončila svou chemoterapii vyslechla jsem rozhodnutí lékařů o tom podstoupit fotonovou radioterapii. Vzhledem k tomu, že jsem mladá maminka co má v plánu ještě jedno […]

Čtěte více

Těhotenství končí – Poslední vlna i poslední dech

Nelehký 3. trimestr

S posledním trimestrem přicházeli i komplikace. Podezření na cukrovku, preeklampsie, poleženíčko v nemocnici a taky masivní otoky dolních končetin. Poslední týdny těhotenství už tak rázem nebyli o tom užívání, poletování po výbavičkách a radovánkách jako doposud. Těhotenství najednou začala být dřina. Doslova!

2.11.2016

Začala jsem nečekaně rychle kynout, což pro mě která si chtěla hlídat doslova každý zbytečný gram navíc bylo opravdu velké zklamání. Velký nárůst váhy mě trápil, ale na cvičení už nebyla energie. Hlásili se dost silné křeče, tvrdnutí bříska a tak bylo nutno pouze odpočívat a ideálně ležet s nohama nahoře. To mě samozřejmě příliš nebavilo. A tak jsem začala nenávidět naši sedačku v obýváku. Mimojiné máme jí doposud a mám dny kdy se na ní kvůli poslední fázi svého těhotenství nemůžu ani podívat.

A co byli ty další komplikace kromě nenáviděného gauče? Čtěte více

maminy s rakovinou příběh lucie rakovina prsu

Příběh Lucie

Jmenuji se Lucie

Jmenuji se Lucie a před šesti lety jsem byla úplně normální ženská, která se hnala za zaměstnáním. Bylo mi 24 let. Pracovala jsem  v domově pro seniory jako pečovatelka a moje práce mě naplňovala. Vždy jsem ráda pomáhala ostatním a tahle práce mi tuto možnost dávala. Jednoho dne jsem však měla pracovní úraz  a nohužel jsem musela v práci skončit. Rok jsem zůstala na úřadě práce a měla spoustu času, tak jsem začala brouzdat po internetu a díky tomu jsem pozala svého manžela.

Čtěte více

Loučení s letošním rokem

Rok se uzavírá Letošní rok se chýlí ke konci. Ušla jsem dlouho cestu. Prožila chvíle útrpné, ale dokázala jsem si na nich najít i to dobré. To co mě posílilo […]

Čtěte více

Svatba – Světlý srpnový moment

Den na který se těší celá rodina

Je polovina srpna, a blíží se jediný světlý moment. V té době jsem už uvažovala že si začnu psát blog, k jeho realizaci jsem se ale nedostala. Pořád jsem na něco čekala. Spouštěč se už ale blížil. Přišel 25. srpen. Den, na který se těšila celá rodina. Bratrova svatba.

Jako přes kopírák

Starší bratr Lukáš se zasnoubil s přítelkyní loňského roku na dovolené, přesně 24. září, což byl pro mě významný den, ne pro jejich zásnuby, které jsem jim přála, ale i protože ten den jsme se roku 2016 brali s Lukynem. A svatbu začali plánovat tak aby jí stihli do roka a do dne jak se traduje. Zvolili proto začátkem roku termín o trochu dříve a to už na konec srpna. V té době ještě netušili, že nám budou jako přes kopírák. Andri přichází do jiného stavu zhruba ten samý týden v dubnu jako já. Tím snad doufám, všechny kopie končí. O pár týdnů později byla mamce zjištěna rakovina, a o necelý měsíc na to už bylo jasné, že jí mám i já. To však nikdo nemohl tušit. Nikdo po nich ani nechtěl, aby se svatba rušila. Navíc pozvánky byli natištěné a na tenhle jediný světlý moment letošního roku jsme se všichni neskutečně těšili.. Tak jak to probíhalo? Čtěte více

Druhý trimestr pokračuje

Druhý trimestr pokračuje Do druhé fáze svého těhotenství vcházím už bez žaludečních nevolností, drželi se mě opravdu celé první tři měsíce. Srpen značil, že se blíží svatba a s tím […]

Čtěte více

Pokračujeme v léčbě

Moje další chemoterapie

Po zážitku z první chemoterapie se připravuji na další léčbu. Pokud to bude probíhat jako první chemoška tak se nemám čeho bát. Špatně mi bylo jen v den podání cytostatik a následujících pár dní jsem byla jen více unavená s lehkým žaludkem na vodě a pachutí v ústech. Po druhé chemoterapii se k tomu přidalo mravenčení v konečcích prstů. Což bylo stále velmi snesitelné ačkoliv mi tentokrát bylo špatně už dva dny. Syn byl u babičky Martiny, ale chyběl mi už mnohem více. Snažila jsem proto celé dny ležet a více odpočívat.

Hlava hraje prim

Na třetí chemoterapii jsem se už den předtím musela psychicky připravit, už vím o čem ta léčba je a co po ní přijde. Nechtěla jsem být ale doma sama, tak jsme tentokrát syna k babičce neodvezli. Vypořádat jsem se ale musela i s pocity mojí mámy, od které jsem pořád slýchala: “Jakto, že ti není tak špatně jako mě. Já jsem neschopná ničeho celých 14 dní a ty si tři dny potom lítáš jakoby nic.” Srovnávání naší léčby mě v jejím případě trápilo. Neustále jsem jí musela vysvětlovat, že každá máme jinou rakovinu a každá jinou léčbu. Hlavně máme od sebe celou generaci a každá máme jiné energetické zásoby v těle. Já jsem už před nemocí konzumovala spoustu zdravých potravin i superpotravin a možná proto si mé tělo s tím tak hravě poradilo. Čtěte více

Akce: Vlasy podruhé!

Jak jsem řešila “ztrátu” vlasů Jak jsem psala v jednom z předchozích článku, vlasy pro mě nejsou úplně stěžejní záležitostí. Jsem člověk co se do věcí vrhne po hlavě a […]

Čtěte více

Chemoterapie poprvé

Jdu si pro výsledek, ale ten den mě čeká další nemilé překvapení

pořízeno na 1. chemoterapii, už to teče do žil

Den D přišel nečekaně ze zálohy. Sotva jsem si vyslechla prognózy a detaily o mojí nemoci už jsem čelila svojí první chemoterapii. To slovo mi neříkalo nic víc, něž komukoliv jinému. Jakožto zdravotní sestře jsem se jí vždycky šikovně vyhnula, aby ne. Jsem nedostudovaná dentální hygienistka a na zubním v soukromém sektoru se člověk horko těžko vyskytne na onkologii. Hemato-onkologie, ale teď začíná být místem, kde budu trávit spoustu času. To úmorné, nudné místo, který si nese svůj typický pach. Pach, který se mi již brzy vryje tak hluboko pod kůži, že začnu hledat způsoby jak to přebít. Hlavně v hlavě. Čtěte více

Mamina s rakovinou – diagnostika vrcholí

Celá diagnostika nyní vrcholí Týden minul a s ránou na krku je potřeba chodit na kontroly. Během toho jsem navštívila i svou lékařku z hemato-onkologie, která na tohle všechno během […]

Čtěte více

Rakovina. Trest nebo zkouška?

Když si vyslechneš zprávu, která ti otočí život naruby Po kolečku vyšetření, excizi uzliny pro histologický rozbor a zdlouhavém týdnu čekání na výsledky, se asi každá z nás děsí výsledku. […]

Čtěte více

RECENZE: Phillips Avent dětské lahvičky

Na řadu přichází výběr lahviček

V době, kdy jsem musela začít odstavovat syna od kojení bylo potřeba začít

vymýšlet, které lahvičky synovi pořídím. Vybírala jsem mezi několika značkami (Medella – Calma, Phillips Avent, Tommy Tippee). V době kdy jsem ještě plně kojila jsem byla rozhodnutá pořídit si Calmu, odrazovala mě jen vyšší cena, kdy se za jednu savičku pohybuje okolo 399,-. To mě od nákupu prvotně odradilo. Ale uvažovat jsem o ní zcela nepřestala. Zdála se mi jako nejvhodnější kombinace pro kojení a pití z lahvičky zárověň.

Když bylo potřeba přestat kojit

Když pak přišlo období, kdy se kojení muselo nuceně ukončit. Usoudila jsem, že investice do Calmy je pro mě tudíž již nyní zbytečná. A tak jsem vybírala už jen mezi dvěma značkami. Bylo mi jasné, že upřednostním lahvičku s antikolikovým systémem. To splňovali oba výrobci. Zvolila jsem nakonec lahvičky od Avent, které mi byli zároveň sympatičtější vzhledem a také levnější variantou. Navíc jsem měla už jednu ve výbavě. Zvolila jsem vyzkoušenou a nechtěla dál experimentovat. Bylo to jednodušší. Lahvičky jsem zvolila plastové, které splňovali veškeré nároky  Evropské unie na složení i pro náročné maminky.  Líbil se mi i jejich kompaktní systém, sterilizační nádoby i ohřívačky. Čtěte více

Stresová zkouška

Stresová zkouška

Každému se jednou za čas objeví období, kdy se mu vše sype pod rukama. Je to období zkoušky. Stres, který na nás v danou dobu působí má velkou sílu. Záleží na spoustě okolnostech zda zkouška, jež jste právě absolvovali na Vás zanechá následky. Zda to tělo a mysl ustojí. Pokud v ní uspějete život běží dál, než přijde další, která Vás tentokrát složí.  Stres je jedním z hlavních faktorů mající vliv na naše zdraví, mysl i pohodlí. Vše dohromady funguje, pokud ovšem jedna z nich není nalomená. Tady u mě to tak bylo.

Duben, měsíc zvratu

Po návštěvě alergologie jsem brala pravidelně své nové tabletky na alergii. Příznaky se umírnily a já už nebojovala s tím nutkavým pocitem strhat si vlastní kůži z těla. Přebývalo už jen mučící svědění v uších, které mě po večerech dohánělo téměř k šílenství. Objednala jsem se k lékaři znovu, výsledky krve prý byli mírně zvýšené a je potřeba hodnoty nechat přeměřit znovu za tři měsíce. Mohli být mírně zvýšené z předchozí nemoci, kterou jsem prodělala před necelým měsícem. Nechtěla jsem nic zanedbat, i když jsem si říkala že to nic nebude, když doposud se nic nezjistilo. Přišlo, ale něco co mi změnilo život. Co to bylo? Stresující dubnový týden. Čtěte více

RECENZE: Bamboolik Látkové pleny 3.díl

Tapírovy látkovky

Konečně se dostávám na zlatý hřeb v oblasti látkování. Můj korunní princ, kterého jsem si zamilovala už na první pohled. Přivedl mě na ně manžel. Povídal: ,,Najdi si netu látkový plínky z česka. Vyrábí je prej maminky z Brna.” Značku mi neřekl. A tak jsem začala pátrat. Hledání nebylo vůbec těžké a tak jsem natrefila na tapíra. A s tapírem jsme v “suchu”.

S výběrem pomůže látková poradkyně

Líbil se mi jejich design. Jednoduchý, to mám rada. Žádné přeplácanosti , klikyháky a podobně. Definitivně rozhodnutí  o zakoupení právě těchto plenek padlo  na Babies Expo Praha v roce 2016. Jeli jsme se na ně podívat, abychom nekoupili zajíce v pytli. A tam jsem si je zamilovala. Přístup látkové poradkyně i její názory se mi líbili. Navíc tam nechyběl ten maminkovský přístup  a fakt, že nabízejí produkt samotné maminky, které si je osobně prvotně vyzkoušeli mě nadchl. Bamboolik vyrábí plenky AIO (All-In-One) a SIO (Snap-In-One).  AIO bamboolik funguje podobně jako kapsovky, obsahuje svrchní kalhotky s vnitřními savými jádry. Gumičky bych řekla však nemají tak dobré těsnění jako SIO systém, který má tu výhodu ve dvojité gumičce. Tu neobsahují například ani kalhotky od Petite a Lulu, které mají lépe řešeny šírší gumičky i lem z froté které tolik neškrábou, ale mají častější nehodovost právě při protečení protože nemají dvojitou gumku. Čtěte více

Smysly mi velí do pozoru a já nevnímám

Jak, že je to v té písničce? Když nemůžeš tak přidej víc? Ano, ale ne vždy.

Balancuji s těmi samými míčky jako na začátku. Teď se ukáže jak dlouho je ještě dokážu udržet všechny ve vzduchu. Vypadá to, že pohroma je už na spadnutí. Nebo, že by se už dávno vše zhroutilo a já o tom zatím jen nevím, nebo to nechci vnímat? Jak to dopadá, když všechny tvoje smysly hlásí o pozornost a ty nad nimi přimhouříš oko? Čtěte více

RECENZE: Kapsovky aneb látkování – 2.část

Pokračujeme v látkování

V předchozím díle jsem se podělila o základy v oblasti látkových plen. Zjistili jsme, že i klasické čtvercové pleny, jinak zvané tetra plenky mají svoje úskalí a specifika a ne každému pro látkování vyhovují. Ovšem jako základ nebo nouzové použití se hodí v každé domácnosti s miminkem. Tento díl látkování se bude týkat kapsovky. Rychleschnoucí a všestranné plence vhodné od začátku do konce.

kapsovky z ciziny jenž s klidným svědomím doporučím

Čtěte více

V píli tě může poučovat včela

Chybami se člověk učí.

V životě jsou věci důležité a pak ty, které jsou důležité méně. Pro mě ovšem byli důležité naprosto všechny, není proto divu, že jsem se točila v bludném kruhu. Z životní etapy, kterou jsem si měla užívat se najednou stala rutina, která mi brala sílu. Z barevných dní, které jsem si měla naplno užívat se stala šeď. Teď už zpětně vím, že jsem po celou dobu na sebe kladla přehnané nároky. Zpátky bych to sice nevrátila,  ale jsem ráda za to jak mě to poučilo. Přeci jen, chybami se člověk učí. Čtěte více

Šestinedělí je škola života pro každou mámu

,,Rodinný život, je zásah do života soukromého.”

Teď zcela upřímně. Člověk, může toužit po dětech sebevíc, může je milovat celým svým srdcem, ale jsou věci, které se s jejich příchodem zásadně změní. Konkrétně tím, že se začne točit vše jen okolo nich. Na soukromý život už jaksi není prostor. Tedy, alespoň tak tomu bývá na začátku. Než se člověk s novou situací vypořádá, nastaví si funkční režim a určí si pravidla boje. Čtěte více

Porodnice – místo kde jsme si zažila peklo

„Rodinný kruh často mívá podobu trojúhelníka.“

Ráno po porodu mě převážejí na oddělení porodnice. Doporučují zůstat na lůžku, ležet, nejlépe spát a nabírat síly. Je potřeba toho využít po tak náročném dni a spím 

tak dlouho co to jde. Asi za tři hodiny mi vezou ten malý nevinný uzlíček. Nemůžu se vynadívat, asi jako každá jiná máma. Jsem šťastná za to co jsem dokázala, a že jsem to vůbec dokázala. Co přijde dál, zatím ani nemám tušení. Čtěte více

Rodina je jednou z nevyhnutelných podmínek štěstí.

Na svatební cestu jsme nejeli.

Na svatební cestu jsme vzhledem k začínajícímu 7. měsíci těhotenství raději nejeli. Do porodu už zbývá jen několik měsíců a je na čase začít se věnovat tomu našemu klučíkovi. Brouzdání po netu ohledně výbavy pro miminko a správné výchově dětí je na denním programu. Vzdělávat se je potřeba, obzvlášť jedná-li se o výchovu prvního dítěte, nechci nic zanedbat. Je listopad, blíží se Vánoce, zase vymýšlet co se komu koupí. Dosud jsem si držela váhu v rámci normy, ale s blížícím se porodem začínám zadržovat neskutečná kvanta vody, křeče v břiše i nohách začínají opět zvyšovat svou intenzitu. Během předposledního měsíce tak nabírám navíc asi 4kg, mám tedy už 12kg navrch. třetí den po oslavách Nového roku přichází porod.  Čtěte více

Stereotyp nedávám v běžném životě, natož ve stravě.

„Patrně jediný způsob, jak si zachovat zdraví, je jíst, co ti nechutná, pít, co se ti oškliví, a dělat, co se ti nechce.“

I tímto citátem by se dalo shrnout období které u mě přichází po několika měsících snažení se dodržovat všechny rady, které po své diagnóze člověk dostane nejen od lékařů, ale hlavně přátel a rodiny. Každý má s rakovinou jinou zkušenost a proto absolvoval jiné alternativní způsoby léčby podporující své vysněné vyléčení. Čtěte více