Terapeutický MamaBlog

Aplikace ryzího a moderního života maminek do něčeho co dokáže pomáhat.

Nejen, že psaní a sdílení našich mateřských funkcí nám pomáhá vypořádat se s rutinními situacemi. Život s dětmi a s miminky je náročný. A ten kdo vymyslel termín mateřská dovolená, měl by se stydět. Pravděpodobně to byl muž, ale nehaňme tu mužské pohlaví, které většinou nemá naše ratolesti na starost a často někteří tatínci ani nemají ponětí co všechno musí ženy nosit v hlavě.

Zkrátka mateřství je radost i starost. A někdy ta starost nebo dokonalost, přeroste v něco víc. Ve chvíli, kdy se žena rozhodne stát matkou, její psychika i povinnosti se mění. V popředí hned stojí dítě, pak fungující domácnost, manžel a někde na samém konci stojí samotná žena. Matka, na které to všechno stojí.

S mateřstvím přichází změny

Ve chvíli  kdy se staneme matkami, už nikdy není nic jako dřív, všechno okolo je důležitější než my sami. V závalu praní, krmení, žehlení, uklízení, přebalování a uspávání. To známe asi každá, ne? A druhý den znova a znova. Nehledě na fakt, že za tím vším se rostoucí robátka snažíme ještě motivovat, vést, prohlubovat jeho dovednosti, vedeme k čistotě, k výslovnosti, k učení a později s nimi zasedáme i k domácím úkolům.. Často jsme se spěchu, stresu a často si připadáme jako kdybychom měli deset rukou. Nebo bychom je alespoň potřebovali.

Všechen ten shon a stres i pocity, že nám neporozumí nikdo jiný než jiné maminky. Nebo naopak pocity, že všechno zvládáme hravě. Nebo se to tak alespoň zdá. Rutina, obohacení denní rutiny nebo  jen potřeba sdělit světu, co všechno děláme, co za tím stojí a že se to dá v takto náročné situaci s dětmi všechno zvládat. To je často důvod proč si ženy, maminky zakládají blogy.

odkaz do sekce MamaBlogu – klikněte na obrázek

Terapeutický MamaBlog? Co to je a proč?

Proč je tohle jiné? Má za úkol svěřit se nejen v péči o děti, ale i svou tíživou situaci s nemocí, která přišla. Často i z přetížení, ze stresu, z nedostatku spánku, hormonálních změn po porodu a dalších hrajících faktorech. Tyhle blogy doslova křičí: “Já jsem máma, mám rakovinu a zvládám to!” To, ale není hlavní důvod proč terapeutický mamablog vzniká. Pomáhá totiž ulehčit v tíživé situaci. Na počátku tohohle projektu stál také mamablog, moje vlastní potřeba podělit se o situaci u nás doma. Také do světa křičel: “Jsem máma, mám rakovinu. Pomoc, co s tím.”

Hlavní pro mě bylo, ale jiné sdělení. O těch věcech, na které se mě ptala řada lidí. O nemoci, o diagnostice, o chemoterapii, o synovi i o tom jak to zvládám. Ale já jsem nějak nemohla mluvit. První týdny pro mě byli dost bolestné. Ale ne kvůli nemoci, kterou si mé tělo vytvořilo na obranu, proti mému konání. Opět proti stresu, nedostatku spánku a mnoha dalším věcem. Neměla jsem sílu se o tom bavit, protože jsem na to byla sama. Měla jsem pocit, že jsem najednou jako matka selhala. Neznala jsem nikoho kdo si prochází stejnou situací. kdo má doma stejně malého živého človíčka a už vůbec žádná rodina nefunguje stejně pokud přijde krutá nemoc, která dokáže i zabíjet.

Spousta otázek, žádá odpovědi

V prvních týdnech, jsem nebyla schopná konat jako doposud, být matkou svému synovi na 150% procent jako jsem tomu byla zvyklá doposud. A když přišla řada lidí, se spoustou otázek, na které jsem neměla sílu denně odpovídat, přišel taky ten nápad, že si o tom začnu psát. A světe div se, mě se začalo ulevovat.

Nápad z vlastní terapie

Vznikla z toho moje vlastní terapie. Už jsem nepotřebovala psychiatra a pilulky. Všechno se to odplavilo pryč. Starosti, myšlenky i problémy a začalo to zabírat tak skvělé, že mě napadlo, že to možná stejně prožívají i ostatní mámy. Jen si zkrátka nechtějí sami začít platit prostor, matlat se v programování a jen psát a sdílet to s jinými. Od toho Terapeutický MamaBlog. Stačí se jen vypsat a výsledky se brzy dostaví.

Maminky redaktorkami vlastního života

Zkrátka terapie psaním, terapie sdílením, která pomáhá. Převede myšlenky k jinému, něčemu tvůrčímu, něčemu díky čemuž můžou ostatní srovnávat svojí situaci. A víte co? Tomuhle nápadu se daří a tak se hlásí maminky, co si to píšou na papír, píšou do wordu a pak mi to pošlou a já to pro ně zveřejním, nebo v nejlepší možném případě dostanou zcela otevřeně svůj vlastní prostor na těchto webových stránkách a píšou si to celé sami. Tak jak to cítí, jak to vnímají nebo vnímali. Zpětně nebo aktuálně, záleží na nich kdy se rozhodnou a zda se rozhodnou to s námi veřejně sdílet. A jeden takový příběh odvážné maminky, která se rozhodla si o své situaci s námi psát je Lucie. Její příběh začíná už v roce 2012 a stále je co řešit, rakovina totiž sebou nese jedno úskalí. Už je navždy s námi.. Odkaz na její první článek po kliknutí na obrázek.

 

Založení webových stránek a vznik projektové vize

Původní záměr tohohle webu se vyvinul v něco mnohem lepšího

Když jsem si zakládala tenhle web, měl mi sloužit jako místo, kde se zbavím svých starostí, vypustím své myšlenky na svět a podělím se o své trápení.  Tuhle funkci má doposud, ale vyvinul se v něco mnohem většího a hlavně lepšího, nemyslíte?

Krok 1 – Zaplatit si virtuální prostor

Poměrně dlouhou dobu jsem k tomu si ten vlastní virtuální prostor zaplatit odhodlávala. Až jsem se konečně rozhodla, kolem srpna toho byla na mě a mojí hlavu příliš. Můj zdravotní a psychický stav se horšil. Kamarádů v Plzni vlastně moc nemáme, a ty které jsem měla paradoxně ze všech nejblíž, tak ti si na mě vůbec neudělali čas. Někteří dokonce od chvíle co se dozvěděli o mé nemoci nehli ani brvou, natož aby je napadlo zjistit zda nepotřebuji s něčím pomoct. Nemám jim to za zlé, protože pro někoho je tohle příliš náročné a bojí se. Navíc jsem toho názoru, že určití lidé v našich životech hrají významnou roli jen po určitý čas. A možná, že jejich čas skončíl právě tím, že jsem zase o kus jinde než oni.

Byli jsme tak na to sami. Já, můj manžel a syn Domík. My tři v Plzni v boji proti něčemu co se nesmí vzdávat. Další oporou nám byli hlavně manželovi rodiče, kteří si ochotně přebírali Domíka na hlídání na ty kritické dny. Dál jen několik výjimečných osob, ke kterým jsem si našla cestu hlavně díky nemoci a pak i smýšlením.

Krok 2 – Změna smýšlení a nastavení priorit

Založený a zaplacený prostor s doménou 2. řádu tak byl krokem číslo jedna. Následně jsem ještě tak týden váhala zda se do nějakého psaní vůbec pustím. Zlom přišel v den bratrovi svatby. Kdy se odehrálo něco co mě nastavilo na jiné uvažování a to byl ten krok číslo dvě, co jsem potřebovala k tomu, abych se odpíchla ode dna. “Takhle to dál nejde. Někdo tu musí stát pevně na nohou.” Byla jsem to tedy já a vzala si celou rodinnou situaci na hrb. Změnila myšlení, Postavila se pevně na nohy a zatnula zuby. Vypustila jsem svět svůj první článek. Během týdne jsem si dala hlavu dohromady, prolistovala spoustu knih o seberealizaci, motivaci a změně myšlení. Začala psát pravidelně články.

S takovým seberozvojem, ale přichází i další síla. (Když to čtu, připadám si jako bych se dívala na hvězdné války 😀 ) Mě osobně to přijde jako samozřejmost a povinnost. Vždycky jsem směřovala k tomu dělat něco navíc i pro ostatní. A tak jsem si říkala. “Co když je tu takových lidí v podobné situaci víc? Co když jim nemá kdo děti pohlídat? Co když mají v nějaké rodině taky dvě rakoviny naráz? Jak fungují?  Co můžu udělat pro to, aby to ti ostatní měli jednodušší než já?”

A tak se stalo, že jsem začala vymýšlet plán projektu, který by měl změnit životy těm, kteří jsou na tom podobně, nebo dokonce hůř. Právě probíhala stále první fáze. Můj příběh. Léčba rakoviny se sice blíží ke zdárnému konci, ale kdo rakovinou prošel, ví,že po téhle nemoci už nikdy není nic jako předtím. Tělo zůstává po náročné léčbě už vždy oslabené a velmi náchylné. Hlídání sebe samého je tak samozřejmost číslo jedna.

Fáze 2 – Krok 1

Postupně pak začnou přibývat další příběhy. Příběhy těch, které jsem aktivně oslovila nebo oslovili oni mě v rámci budování komunity. A protože název webu z původního záměru zůstal stejný je jasné, že pojednává minimálně o dvou příbězích maminek s rakovinou. Ten druhý, mojí mamky jste už měli možnost si přečíst.  Odkaz na 1.článek jejího příběhu najdete – ZDE

Výzva přichází i s fází číslo dvě

A protože je tahle rubrika o rozvoji projektu, povíme si příště nějaké další informace o tom jakou mám vizi. Možná zjistíte, že v tomhle nejsem žádný troškař a není proto divu, že s tím budu potřebovat trochu vaší pomoci. S čím potřebuji pomoct právě v této chvíli? Se šířením! Zaplavte sítě (i ty sociální) letáčky nebo je tiskněte a vyvěste kde Vás napadne. Ať se dostanou do rukou těm správným lidem.  Čím víc lidí se to dozví, tím líp. Verze letáčku se v průběhu už několikrát změnila. Tady najdete tu nejaktuálnější z nich. Tak velmi děkuji, pokud jste sdíleli kde jste mohli a teď už to závisí na ostatních  a na tom zda se budou chtít ozvat.

 Jak říká františek z Kouzelné školky: “Mějte se famfárově!” tohle totiž tak trochu Kouzelná školka zatím je.

 

 

Oploďňovací článek

Umělé oplodnění

Hned v úvodu utnu tu detektivku, kterou jsem rozjela na konci prvního

těhotenského článku. Kdo mě čte od začátku, ví že je Lukáš jistojistě Dominikův tatínek. Navíc je jasně vidět, že Domík jako by Lukymu z oka vypadl. 🙂 To Vás jen musím trošku napínat. Tak trochu mě to baví. Tady jsem si zahrála trochu na potvoru, ale snad mi to odpustíte. Lukáš je právoplatný tatínek, a ihned po prvních obavách zda do mě nevložili cizí děťátko se odplavili jako voda, když jsme to naše klubíčko spatřili na světle světa. Ta nejisto v nás chvilku plavala, ale byli jsme rádi, že se nám to podařilo a bylo by nám asi vesměs jedno zda je to Lukyho spermík nebo ne. Už by byl prostě náš. 🙂 Pokračovat ve čtení “Oploďňovací článek”

Rakovina. Trest nebo zkouška?

Když si vyslechneš zprávu, která ti otočí život naruby

Po kolečku vyšetření, excizi uzliny pro histologický rozbor a zdlouhavém týdnu čekání na výsledky, se asi každá z nás děsí výsledku. Pro mě to byl nejdelší týden v historii. To čekání na konečný verdikt mě ubíjelo. A nejen mě, hlavně manžela a zbytek rodiny, který už po prvotních odhadech lékařů už tušili co znovu přijde. Vyslechneme si diagnózu rakoviny podruhé. Maminka mi sdělila svou diagnózu na konci dubna. A já již o několik dní později s obavami o tom co s ní bude a jak to bude zvládat, absolvuji svoje kolečko vyšetření. Čekání a obav z toho, že by se neuvěřitelná situace mohla dít znovu. A teď i mě!

Uzlina na krku, může být i rakovina

Moje zdravotnické vzdělání a touha po vědění se nezapře. Po lékařce na hematologii požaduji jednání narovinu, docházím k ní už od těhotenství pro chudokrevnost a když mi sdělila svoje obavy, zhrozila jsem se. A nejen já! “Holčičko moje zlatá, já to vidím bledě. Tohle dělám už 50 let a všechny Hodkiny na plzeňsku mi prošli pod rukama.” To ještě téměř netuším, co ten Hodkin o kterém mluví přesně je. Ale shodou okolností jsem se několik dní předtím dozvěděla o kamarádovi, který se léčí na rakovinu lymfatických cest. Je ve stejném věku jako já a zpráva o jeho nemoci mě totálně šokovala. Je toho okolo mě teď nějak moc, a že se nakonec jedná o to samé onemocnění jako má on, zjistím vlastně záhy poté.


S největší pravděpodobností máte rakovinu, na potvrzení z histologie si, ale počkáme

Na prvnotní vyšetření jsem si odskočila od syna, kterého se v dětském koutku ujala kamarádka Jaruška. Vyšetření, ale zabírají více času než jsem předpokládala a tak volám z polikliniky Jarče i manželovi, aby si Domíka převzal aby si mohla jít se synem domů. Svoje obavy si v hlavě nesu zpátky do Galerie kde je dětská herna. Sedím na lavičce s Jaruškou a probíráme první dojmy z vyšetření. Doktorka je zkušená a věděla hned o čem mluví, odběr vzorku je pro ní už jen drobný detail, který doplní její předpoklad.

Přijetí špatné zprávy

Sotva dvě minuty po mě dorazí manžel.  Ve chvíli kdy ho spatřím, se ve mně zalknou všechny slzy a okamžitě prýskají na povrch. Spustí se mi na veřejnosti záchvat pláče a valím jedno slovo za druhým. Lukyn mě drží a není schopný jediného slovo. Slzy se mu tlačí do očí, ale není schopen ničeho. Asi za minutu se vzpmatuje a hned hrne slova podpory. “Tohle zvládneme, to bude dobrý.” Sedíme na té lavičce a díváme se na syna, který si jen nevinně hraje s ostatními dětmi. Je mu sotva 16 měsíců a jeho máma má rakovinu. No jak tohle dopadne?

Špatné myšlenky se honí každé

O tom co se mi honí v hlavě, víme asi každá svoje. Myšlenky o smrti. Proplakané noci i dny. Co bude se se synem když to nedopadne? Jak to budu řešit? Co léčba? Co mě čeká? Jak to probíhá? Moc myšlenek, které nenechají hlavu vydechnout a to ten ortel ještě není finálně vyřčen. Hlava je mocná a když to sdělím rodině, už jsem s nemocí smířená. Fáze přijetí u mě probíhá rychle, mamka se v tom pořád topí a já to přijímám jako zkoušku. Oni propadají na dno. Ale já musím být statečná! Mám přeci malého syna, který mě potřebuje. V tuhle chvíli se ze mě stává mamina s rakovinou!  A v rodině jsme rázem dvě s rakovínou, 30 dní od sebe ta stejná zpráva. Co to udělá s rodinou to asi dokážete představit. Jedna rakovina je smůla, ale dvě? Neštěstí? Hm.. Možná zkouška, nebo trest, ale za co? Za to jak jsem se poslední tři roky stresovala a honila? I takové myšlenky se honí hlavou..

Rakovina – jedna situace a přesto každá jiná

Každopádně jsme v rodině už dvě a tak či tak, musíme si být oporou, obě nás čeká to stejné. Operace, chemoterapie, ozařování..  Rakovina, diagnóza smrti nebo zkoušky? Já volím zkoušku a jak se ta zkouška bude vyvíjet dál? Čtěte v dalším sobotním článku.

Tak ahoj,

teď už maminy s rakovinou

 

RECENZE: Phillips Avent dětské lahvičky

Na řadu přichází výběr lahviček

V době, kdy jsem musela začít odstavovat syna od kojení bylo potřeba začít

vymýšlet, které lahvičky synovi pořídím. Vybírala jsem mezi několika značkami (Medella – Calma, Phillips Avent, Tommy Tippee). V době kdy jsem ještě plně kojila jsem byla rozhodnutá pořídit si Calmu, odrazovala mě jen vyšší cena, kdy se za jednu savičku pohybuje okolo 399,-. To mě od nákupu prvotně odradilo. Ale uvažovat jsem o ní zcela nepřestala. Zdála se mi jako nejvhodnější kombinace pro kojení a pití z lahvičky zárověň.

Když bylo potřeba přestat kojit

Když pak přišlo období, kdy se kojení muselo nuceně ukončit. Usoudila jsem, že investice do Calmy je pro mě tudíž již nyní zbytečná. A tak jsem vybírala už jen mezi dvěma značkami. Bylo mi jasné, že upřednostním lahvičku s antikolikovým systémem. To splňovali oba výrobci. Zvolila jsem nakonec lahvičky od Avent, které mi byli zároveň sympatičtější vzhledem a také levnější variantou. Navíc jsem měla už jednu ve výbavě. Zvolila jsem vyzkoušenou a nechtěla dál experimentovat. Bylo to jednodušší. Lahvičky jsem zvolila plastové, které splňovali veškeré nároky  Evropské unie na složení i pro náročné maminky.  Líbil se mi i jejich kompaktní systém, sterilizační nádoby i ohřívačky. Pokračovat ve čtení “RECENZE: Phillips Avent dětské lahvičky”

Stresová zkouška

Stresová zkouška

Každému se jednou za čas objeví období, kdy se mu vše sype pod rukama. Je to období zkoušky. Stres, který na nás v danou dobu působí má velkou sílu. Záleží na spoustě okolnostech zda zkouška, jež jste právě absolvovali na Vás zanechá následky. Zda to tělo a mysl ustojí. Pokud v ní uspějete život běží dál, než přijde další, která Vás tentokrát složí.  Stres je jedním z hlavních faktorů mající vliv na naše zdraví, mysl i pohodlí. Vše dohromady funguje, pokud ovšem jedna z nich není nalomená. Tady u mě to tak bylo.

Duben, měsíc zvratu

Po návštěvě alergologie jsem brala pravidelně své nové tabletky na alergii. Příznaky se umírnily a já už nebojovala s tím nutkavým pocitem strhat si vlastní kůži z těla. Přebývalo už jen mučící svědění v uších, které mě po večerech dohánělo téměř k šílenství. Objednala jsem se k lékaři znovu, výsledky krve prý byli mírně zvýšené a je potřeba hodnoty nechat přeměřit znovu za tři měsíce. Mohli být mírně zvýšené z předchozí nemoci, kterou jsem prodělala před necelým měsícem. Nechtěla jsem nic zanedbat, i když jsem si říkala že to nic nebude, když doposud se nic nezjistilo. Přišlo, ale něco co mi změnilo život. Co to bylo? Stresující dubnový týden. Pokračovat ve čtení “Stresová zkouška”

Mysl jako součást našeho zdraví

Ne nadarmo se říká. že duše a tělo jedno jsou. A že mysl hraje v podstatě zásadní roli během nemoci to asi není potřeba nějak blíže vysvětlovat.

Pominu-li fakt, že dnešní doba je plná shonu, stresu a vyvíjí na jedince i celou společnost neustálý tlak, stále se zapomíná na to jak si chránit svou mysl proti těmto vnějším vlivům. Psychosomatika je zdravotní obor, který se věnuje propojení mysli a těla. A podle nových studií se ukazuje, že onkologické onemocnění není následkem jen vlivu genetiky, špatného životního stylu nebo stravovacími návyky.  Pokračovat ve čtení “Mysl jako součást našeho zdraví”