Jsem máma se děravou hlavou

Řešení se vždycky najde

Nastal den D a  31.7. 2017 jsem podstoupila osmihodinovou operaci, kde mi byl odstraněn z temporální části hlavy nádor včetně části lebky, kůže, svalů, čelistního kloubu, části vnitřního ucha atd. a zároveň mi do vzniklé ,,díry,, byla našita část širokého svalu zádového a kus nové kůže. Měla jsem velké štěstí na skvělé, velmi profesionální lékaře  a jsem opravdu moc ráda, že žiji v době, kdy se již i takovýto – poměrně vzácný druh rakoviny dá řešit. Byl to samozřejmě šok pro mne, mého partnera, rodinu i blízké přátele, ale jelikož jsou prostě úžasní a dodávali a dodávají mi neskutečnou sílu, vše jsem nějak zmákla a mohu se opět radovat ze života. Zásadní věcí byla včasná diagnóza, za což v první řadě děkuji mému partnerovi, protože si raději ani nechci domýšlet, kdyby se na to přišlo pozdě.

Vzácný typ rakoviny

Říkají si jednorožci a já jsem jedním z nich –  od svého ošetřujícího lékaře jsem dostala informaci, že jsem se dostala do celosvětového žebřčku a jsem v TOP 7čce lidí (dnes již tomu může být jinak), kteří DFSP mají ve stejné/ podobné části hlavy jako já. Jinak to až taková rarita není. No i když patřit mezi 1 z milionu lidí, co mají právě tento DFSP, vás přeci jen trošku vymezuje a díky tomu si právě pacienti s touto diagnózou říkají ,,jednorožci,, (dokonce i svou vlastní ,,rakovinovou stuhu,, máme vlastní). Tak aspoň trošku se mohu cítit výjimečně 🙂

A jak mi bylo po operaci a jak jsem svůj nový vzhled zvládla?

Musím konstatovat, že zas taková procházka růžovým sadem to nebyla. Když pominu bolesti hlavy i zbytku těla po operaci, tak mi po psychické stránce nebylo úplně hej. Stále jsem čekala na výsledky z patologie a několik týdnů byla napjatá, jak to dopadlo, zda-li budu podstupovat ozařování atd. Díky tomu jsem také den před operací přestala kojit svou, tehdy 15ti měsíční dcerku, jelikož jsem se obávala ozařování a podstupovat odstav 2x jsem nechtěla. Markétka to naštěstí zvládla líp jak já a dokonce mne týden po operaci poprvé objala. Do té doby se mne bála. No, musím uznat, že jsem si moc podobná s nateklou hlavou, modřinami a obvazy nebyla :).  Byl to jeden z nejdojemnějších zážitků, co jsem zažila a to i díky tomu, že jsem poprvé z jejich úst slyšela to kouzelné … ,,máma,,. Byla jsem po operaci opravdu ráda, že  vše dopadlo dobře a vyhlídky do budoucna také. Co mne ovšem trápilo, to vám přiznám, tak byl můj nový vzhled. Několik týdnů jsem měla hlavu oteklou tak, jak kdyby mne napadl roj včel 🙂 a jizvy byly dost viditelné. Vím, že jsem byla dost netrpělivá, ale touto fází si asi musí projít každý, když ho něco podobného potká. Každopádně jsem se prostě necítila příliš dobře a ze začátku jsem se opravdu za své zjizvené a ,,děravé,, tělo styděla. Nakonec jsem se rozhodla, že se o svůj příběh podělím a začala jsem psát příspěvky na Facebook i Instagram. Byla a je to taková má osobní terapie a díky mnoha krásným ohlasům musím říci, že jsem se se sebou smířila.

Překvapení za všechny peníze

Jedním takovým velkým překvapením, které mne čekalo pár měsíců po operaci , bylo zjištění, že jsem těhotná. Musím přiznat, že plán to nebyl. Ne, že bych další dítě nechtěla, to právě naopak, ale přeci jen jsem s tím nějak nepočítala takto brzy. Ten strach, že se historie bude opakovat a mé tělo se zase po těhotenství a porodu zase zblázní, tu prostě byl. Podstoupila jsem řadu vyšetření a byla pod velkým drobnohledem lékařů celé těhotenství a vše naštěstí probíhalo v pořádku. Já si prostě byla jistá, že toto miminko za námi nepřichází jen tak náhodně. Už jen fakt, že jsem otěhotněla +/- ve stejný den, jako u mého první těhotenství, které bohužel nedopadlo dobře, bylo mi jasné, že ta dušička, která nás před lety opustila se zase vrátila zpět. Ano, je to náhoda, ale já věřím tomu, že v našich životech se nám dějí věci z určitých důvodů.

Jak to se mnou vypadá teď?

dobře 🙂 .. Žádnou další onkologickou léčbu jsem podstupovat po operaci nemusela. Hlavně tedy proto, že účinnost nebyla prokázána a údajně by mi mohla ve finále více ublížit. Operace proběhla velmi radikálním řešením a jsem pod velkým drobnohledem lékařů, jelikož tato potvora má tendenci se vracet. Každopádně lednová magnetická rezonance dopadla dobře a nadále docházím každou chvíli na kontroly. Mám dvě zdravé děti, je mi dobře a to, že má hlava není zrovna kulatá mi už vážně nevadí. Alespoň nejsem tuctová blondýna 😀 .

Klady a zápory

A co mi tento ,,zážitek,, vzal? – čas strávený s rodinou, kojení, doufám, že jen dočasnou možnost běhání a již zmiňovaný ,,zdeformovaný,, vzhled 🙂

Co mi však tento ,,zážitek dal? – trpělivost,, nový pohled na svět, na životní hodnoty,, pocit, že bojovat mám opravdu za co,, . Připomnělo mi to, že se mám obklopovat opravdu jen těmi, kteří za mou energii stojí. Myslet pozitivně a dělat si život krásným 🙂 –  Přeci jen tu šanci na život máme jen jednu a je třeba k tomu tak přistupovat !

A pokud budu upřímná, tak mohu veřejně prohlásit, že to opravdu bolelo, obrečela jsem to, 14dní mi trvalo, než jsem se podívala do zrcadla a vnitřně bojovala s tím, že budu mít na dosmrti bouli na hlavě, poté se ukázalo, že z boule vznikla díra a s tou už jsem smířená :). Ale hlavně jsem vděčná za to, že jsem, jsem zdravá a mohu žít svůj život, který nemíním promrhat.

A jedno takové poselství – choďte k doktorům i s prkotinama, ono to občas fakt stojí za to !!!! A hlavně bojujte, ať už jste zdraví nebo nemocní, vždy je za co !!!!

Děkuji za pozornost 🙂

Baru

 

Čas na záření

Čas na záření

Když jsem ukončila svou chemoterapii vyslechla jsem rozhodnutí lékařů o tom podstoupit fotonovou radioterapii. Vzhledem k tomu, že jsem mladá maminka co má v plánu ještě jedno dítě mít, byla volba jasná. Na fotonovou léčbu jít nehodlám! Tím to pro mě skončilo. Tedy to jsem si myslela. A to do chvíle kdy lékaři dali hlavy dohromady a všeobecně se shodli na tom, že další léčbu moje stádium lymfomu potřebuje. Jenže já jsem trvala jsem na svém a fotony se opravdu rozhodla nepodstoupit. Rozhodla jsem se však pro jinou variantu, takovou kdy budou spokojení všichni a nebudu nazvána problémovým pacientem. Jen mocným. Tím, který rozhoduje o svém zdraví a o tom jaký způsob léčby zvolí. Stejně jako jsem chemoterapii doplnila alternativou i ozařovací léčbu jsem podle některých lékařů zvolila alternativní. Ačkoliv název takto zvolený se mi zdá mylný.

Protonová terapie

Protonová terapie totiž podle mého názoru není žádná alternativní medicína. Pouze evoluce. Vývoj léčby. Způsob který ušetří ze 30% mému chemoterapií oslabenému tělu. Po chemoterapeutické léčbě mi totiž zůstalo poškozené srdce, jak jsem se však definitivně dozvěděla až po skončení samotných ozáření.  Jakto? Měsíc po ukončení chemoterapie jsem totiž začala pociťovat dušnost a bolesti na hrudi. Absolvovala jsem vyšetření na kardiu, ale nic nebylo prokazatelně na srdci vidět. kardiotoxicita, která mi byla zjištěna se totiž viditelně na srdeční stěně projevila až o měsíc později. V době, kdy lékaři a tým fyziků rozhodovali o tom zda mě na Protonové ozařování přijmout.

Začal boj s byrokracií, a nebyl zrovna krátký.

Rozhodnutí o tom zda mě na protonovou terapii přijmou jsem čekala dlouhé dva měsíce. Lékaři v protonovém centru si stáli na svém a na pojištovnu, která mou léčbu v první fázi odmítla, stále tlačili. Stálo je to velké úsílí, ale s vědomím, že jsem jen seštadvacetilá matka s dvouletým synem a prokazatelnou kardiotoxicitou, by pro mě klasická fotonová léčba byla jasným ukazatelem k selhání několika orgánů. Stálo je to opakované podání žádosti na pojištovnu a podpisya schválení několika dlaších lékařů než jak bylo běžné. Vypadalo to špatně. Ještě v pondělí při telefonátu to vypadalo, že mě opravdu nepřijmou a já jsem byla smířená s faktem žádnou další léčbu nepodstoupit.

Definitivní výsledek padl ve čtvrtek. Spokojená s tím, že už mám konec jsem se pomalu připravovala na víkend a ukončení léčby. když v tom zazněl telefon.

přijali jsme Vás, zítra nastupujete na vstupní testy a v pondělí zahajujete ozařování.

Začal opětovný shon a plánování, narychlo se odbavit do Prahy. Manželovi volno, aby mohl hlídat syna až já pojedu na testy do Prahy. Ale hlavně. Kdo bude Domíka hlídat celou dobuběhem ozařování? Je to najednou tak narychlo a sebou ho brát nemůžu. Celý víkend padl na plánování následujících tří týdnů. Jeden týden s Lukášem, další u tchýně a poslední u mých rodičů, kdy v té době měla moje maminka po aktivní léčbě. Jenže. V té době jsme už řešili i další trable s jedním ze členů rodiny. A že nejsou zrovna malé a řeší se jejich následky ještě dodnes, tak to je Vám asi jasné. Trable které působí spoustu stresu a starostí na už tak ustaranou a nemocnou rodinu

Onkologická léčba VÝDAJE navyšuje!

Každopádně hlídání nebyl jediný problém, který jsem museli během víkendu vyřešit. Vyřešit bylo potřeba také ubytování. Protože každodenní dojíždění by pro nás byl značně velký vítr v kapsách. nehledě na fakt, že jsem netušila co se mnou fyzicky ozařování způsobí. Všichni hlásí jak jsou vždy všichni tak extrémně unavení. A každodenní dojíždění by se mnou asi pěkně zamávalo, když už takhle jsem unavená z celého prosince a ledna, kdy se dennodenně řešili trable mladých s cizokrajnou láskou.

Elegantní řešení problému, aneb hned 2v1

Naštěstí, se to vyřešilo s grácií. nadační fond Pink Bubble, který pomáhá mladým onkologicky nemocným, se nabídli a poskytli mi ubytování u nich, čímž mi vytáhli trn z paty. Mohla jsem tak trávit čas přímo v Praze, dojíždět jen 10 kilometrů a v mezidobí pracovat na naší spolupráci s nadačním fondem a setkávat se s dalšími maminkami s rakovinou i mnohými dalšími, kteří významně ovlivnili moje počínání.

O tom jak ozařování probíhalo a co všechno se přihodilo, tak o tom si povíme zase příště, tohle by by totiž bylo na moc dlouhé povídání. Navíc věcí, které se v těch pouhých třech týdnech stali, to je dokonce na více rubrik. 😀

Vaše Šárka,

stále a stále mamina s rakovinou.


Velmi děkuji NF Pink Bubble za přetelství, které mezi námi vzniklo, za ubytování v době nouze podporu a také za nové lidi, které jsme díky nim mohla poznat.

www.pinkbubble.cz

Moje chemoterapie

Nastal čas první chemoterapie…

Na mou první chemoterapii se mnou jel můj švagr, chtěl mi byt oporou, ale kupodivu byl více nervózní než já sama. 🙂

Nevědela jsem co mě čeká a stále jsem mela plnou hlavu otazek a neustale zadne odpovedi. Cekala jsem v cekarne na onkologii, než mě prohlídne doktorka před začatkem a napíše mi recept na můj první koktejlik 🙂 Vyfasovala jsem 8x chemo, no nebylo mi z toho zrovna nejlépe, ale co nadelame že??  Po vyšetřeni mě doktorka poslala na 8.patro,kde se podávaly chemo.

Vzhůru na párty

Vyjela jsem vytahem do 8.patra a čekala jsem na chodbě, než mi v lékárně umixují můj koketjl… Čekáni bylo nekonečné i kdyz to byla pouze pul hodina. Rozhlížela jsem se kolem sebe a pozorovala ostatní pacienty čekajíci na své mixy.

Dala jsem se do řeči s jednou paní a ta mi říkala, že pokud se chci se všim vyrovnat a smířit mam se naučit byt sobecká…, ale jak to má člověk udělat když je od jak živa DOBROMIL A VZDY POMAHA OSTATNIM A ON SAM JE AZ NA POSLEDNÍM MISTE!!!

Konečně na mě přišla řada a sestra mě zavolala a povídá: „pojďte půjdeme vás připravit. Její první otázka zněla: „VADI VAM INJEKCE?“ Má odpověď: „ano nesnášim je….“ Na to konto mi povída, tak si radši lehněte to bude jistější 🙂 Napíchla mi kanylu a vysvětluje abych se neděsila té barvy, která bude kapat (byla to ošklivá oranžová barva). A začala mi tím pádem první série chemo 4x agresivní a pote následovaly 4x nějake udržovací….. Kapalo mi to skoro 3h tak sem měla dost času pozorovat okolí kolem sebe a dost času na přemýšlení, jak to vše budu zvládat….  Po skončení chemo na mě čekal v čekárně můj švagr , celý vystrašený a nervózni jestli vůbec zvládnu cestu domu (bylo to cca 70km).

Dny po chemoterapiích

Kupodivu jsem se cítila velice dobře po chemo a největší radostí pro mě bylo vzít mou malou princeznu a vyrazit společně na velkou procházku… takhle jsem to praktikovala vždy a nehodlala jsem se našeho rituálu vzdát !!! I když mi párkrát nebylo nejlépe. Ale vždy jsem šla, nabírala energii z přírody, nenechala jsem se nijak a ničím odradit… důležité pro mě bylo strávit co nejvíce času s moji malou, jelikož vím, že jsem v době nemoci pro ni nebyla TA 100% MÁMA, kterou by si zasloužila.

Následoval kolotoč CHEMO – ODBERY KRVE – A ZASE CHEMO mezitím i nějaká jiná vyšetřeni apod.

Snažila jsem se byt na venek silná, aby mě lidi nelitovali o to jsem vůbec nestála a tak v podstatě zacal čas přetvářky 🙁  Samozřejmě lidé z města si začali všímat, že pomalu přicházím o vlasy a měni se mi barva pleti ,že vypadám jinak apod. Zastavovali mého manžela a ptali se co se děje ….

Ale byla jsem v kondici a tak jsem začala sama jezdit vlakem na chemo do 70km vzdáleného města….

Po druhé chemo jsem už ztratila vlasy a doktorka mi napsala poukaz na paruku, který jsem nikdy nevyužila…. Bylo mi to proti srsti nosit paruku a tak jsem se rozhodla, že si nechám holou hlavu a ten kdo se semnou bude chtít nadále bavit, ať se baví a ten kdo ne jeho problém… Nezajímali mě názory jiných na to jak vypadám. Můj manžel se toho chytil a na podporu mého sebevědomi si také oholil hlavu a tak jsme byly RODINKA HOLOHLAVYCH 🙂

Chemoterapie odpočívám od konce

Ty zbylé dvě chemo jsem zvládla v pohodě a mohlo se pokračovat v podání udržovacích chemoterapií. Po podani 1.udržovací chemo, ktere jsem dostávala vždy v útery mi bylo pokaždé až do pátka odpoledne dobře.. Pak nastal patek večer a já přestávala pomalu chodit a vše mě bolelo, tento stav trval vždy cely víkend a v pondělí ráno jak kdyz mávneš kouzelným proutkem sem byla zase v pořádku. Ale co vám budu povídat, ten víkend to pro mě byla muka a utrpení. Manžel mě musel nosit na záchod, do sprchy a vše doma zastat. Tak poníženě jsem se nikdy necítila. TA BEZMOC; BEZNADEJ A VSE KOLEM, BYLO TO DESNÉ A STRAŠNĚ MĚ TO BOLELO. Nebyla jsem 100% MÁMA ANI MANŽELKA 🙁

RAKOVINA JAKO NEMOC CELÉ RODINY

Postupně se začaly přidávat další problémy. Zdravotní, nechuť k jídlu (bylo mi doporučeno zkusit marihuanu na podporu apetitu – a pomohlo to 🙂 , objevili se znovu problémy s děložním čípkem, bolesti levé ruky apod. Ale tohle všechno se mohlo řešit až když je léčba chemoterapií i ta další ukončená.. Problémy si na svoje řešení musely počkat..

Jak již zmiňovala Šárka RAKOVINA  je nemoc cele rodiny a nejen jednoho. Když to jde musí se zapojit cela rodina a tím pádem zajistíte chod rodiny…. V mém případě se to dalo nějak skloubit dohromady, ale chyběl mi někdo s kým bych mohla mluvit a mých pocitech a všem co jsem prožívala.

Připadala jsem si na všechno sama

Asi si řeknete, vždyť má manžela mohla mluvit s ním! Ale já jsme nemohla, jelikož už tak jsem mu ublížila tím, že jsem nemocná. Pokaždé když jsem se na něj podívala jsem v jeho očích viděla JEHO BEZBŘEHOU LÁSKU KE MĚ ; ALE TAKÉ BEZMOC A NESKUTEČNOU BEZNADĚJ , ŽE MI NEMUŽE NIJAK VÍCE POMOCI….

Kolik nocí jsem probrečela ve sprše, když ti moji dva miláčci spali a já měla bolesti, nebo výčitky sebevědomí, že pro ně nejsem dost dobrá…A nejvíce me štvalo, když vám někdo na ulici řekne: „já vim jak se cítíš“ nikdo to neví do té doby dokud si tím člověk sám neprojde.

Ahoj příště,

Lucie

 

 

 

 

Zázračný Vitamín D v boji s rakovinou

Kam nechodí Slunce, tam musí lékař

Jako to bylo v pohádce O Zubejdě, která neměla dostatek slunečního záření a byla unavená a neměla chuť k jídlu, hubla a byla často nemocná. Vitamin D má totiž v organismu své širokospektrální využití. Jeho nedostatky mají neblahé účinky na náš organismus, vede k častým zlomeninám, oslabení imunity, i zpomalení růstu dětí. V dostatečném množství zabraňuje nadměrnému ukládání tuku v těle, takže eliminuje riziko obezity.

Vitamín D má v lidském organismu aktivní roli při získávání vápníku a fosforu z konzumované potravy a také při udržování optimální hladiny těchto látek v krvi čímž také udržuje jejich správnou hladinu v krvi. Což v překladu znamená, že má velký vliv na pevnost našich kostí, ale co je zásadní pro nás maminky  i z pohledu na rakovinu je jeho nepochybný vliv na imunitu.

Za dětskými nekonečnými rýmičkami a dalšími onemocněními v zimě stojí i zmíněný nedostatek vitamínu D. Který se projevuje častějšími infekty mezi listopadem až dubnem. Nedostatek vitaminu D pak eskaluje právě na jaře, kdy se do nás pouští i stará známá jarní únava. To vše souvisí s nedostatkem vitaminu D, který je nejčastěji možno nachytat ze sluníčka, kterého právě v zimě nemáme zcela dostatek. V zimě se často pobytu venku vyhýbáme a brzké stmívání nás k delšímu pobytu venku také nepobízí.  A jak souvisí vitamin D s rakovinou? Čtěte dále.. Pokračovat ve čtení “Zázračný Vitamín D v boji s rakovinou”

Lucie úvodní článek

Kdo je Lucie L.

Před šesti lety to bylo úplně normální ženská která se hnala za zaměstnáním. Bylo jí 24 let pracovala v domově pro seniory jako pečovatelka práce ji naplňovala. Byla ráda že může pomáhat ostatním. Měla pracovní úraz po nějaké době musela svojí práce bohužel zanechat což jí velice mrzelo. Rok byla na úřadě práce a měla času na sebe až až. Stále byla sama bez přítele a jak to tak bývá v době internetu a různých věcí potkala svého nynějšího manžela.

Pokračovat ve čtení “Lucie úvodní článek”

Loučení s letošním rokem

Rok se uzavírá

Letošní rok se chýlí ke konci. Ušla jsem dlouho cestu. Prožila chvíle útrpné, ale dokázala jsem si na nich najít i to dobré. To co mě posílilo a dostalo zase o krok dál.  I Vám tak mohu jedině doporučit, najít si za vším co Vás letošní rok potkalo hledat to dobré, to pozitivní a tím se nechat zaplavit v době Vánoční naplnit se hřejivým pocitem i do Nového a celého příštího roku. V obklopení rodiny a Vašich přátel se vyhřívali třeba u rodinného krbu a společně rekapitulovali letošní rok a radovali se z něj stejně jako to mám v plánu já.

Chystám se být s rodinou

Trávit svůj čas s rodinou a budovat to jedinečné a vzácné co mezi sebou máme. Upevňovat naše vztahy, najít si čas na věci, na které jsme si nebyli schopni během celého roku najít čas. Radovat se z maličkostí. Nestresovat se z hloupostí. Nechat po domech rozvonět vůně cukroví, vonné svíčky a pozorovat plápolající plamínky. Rozsvítit Vánoční světýlka a pozorovat tu radost v dětských očích při rozbalování dárků. Nechat po domě rozeznít písně Vánoční a těšit se nejkrásnějšího a pro mě osobně nejromantičtějším obdobím roku.

Těším se na pohádky i vůni Vánoc

Z pohodlí gauče společně koukat na pohádky a pozorovat ty čisté dětské duše, ze kterých se teď každý den učím. Učím se objevovat krásu, jednoduchost, čistotu lidského bytí a radost z maličkostí. Učím se hledat v sobě roky zakopané dítě a probudit v sobě radost, štěstí i aktivity, kterým by se děti vydali bez zaváhání vstříc. Čerpám energii z nekompromisního dětského života a hledám v sobě samé. Svou podstatu, svou krásu, svou lásku k sobě samé.

To přeji i Vám

Vám mohu jen popřát to samé. Užít si poslední část roku a alespoň na chvíli se zastavit a podívat se na svět očima našich dětí. Všimnou si té krásy kolem a nevidět za vším jen shon a stres. Vnímat každou sekundu jako dar a trávit čas společně. Protože to je ve vší podstatě ze všeho nejdůležitější. nemyslet alespoň na chvíli na peníze, které  budou, my nebudeme. Zdraví je jen jedno a žádné peníze na světě Vám ho nevrátí. Nevrátí ani chvíle, které jsme měli možnost strávit společně. Nevrátí úsměvy, nevrátí čas. Čas, který máme trávit spolu, a to nejen o Vánocích, ale po celý rok. Zůstanou jen vzpomínky, které Vám naštěstí nevezme ani stáří.

Letošní rok pro mě byl zlomový

Rakovina mě toho naučila spoustu, jedním z nich bylo i to, ukázat mi co pro mě mělo být důležité už od počátku. Vnímat sebe jako celek, snažit se dělat co nás baví nehledě na to co říkají druzí. Užívat si každou chvíli na tomto světě, protože nikdy nevíme, kolik času máme odměřeno. Dostala jsem druhou šanci. Hodlám jí využít naplno. Zlom, který ve mě nastal se již nikdy nevrátí do starých kolejí, jen se každým rokem posune dál. Objevím toho více a více a neskutečně se těším na to co mě příští rok naučí.

Loučím se s Vámi v letošním roce

Přeji Vám krásné svátky i pohodový vstup do Nového roku! Tohle jsou poslední slova, která si ode mě letos přečtete. Hodlám svůj vzácný čas investovat do toho nejvzácnějšího co mám. Do rodiny, do naší lásky a užít si 14 dní dovolené. Strávit je v pohodlí a přítomnosti milujícího manžela, báječného syna a zbytku rodiny a to až do synových narozenin po začátku roku. První článek roku 2019 tak budete mít možnost přečíst si až 8.ledna. Do té doby budu sdílet maximálně na sociálních sítích a to jen v nejkrajnějších případech.

Loučím se s Vámi se slovy Marka Twaina, které mě provází každý den.

Krásné Vánoce!

Vaše Šárka

 

 

 

 

Můj rok s rakovinou 2.část

Mince má vždy dvě strany

Zdálo se Vám, že předchozí článek byl příliš tvrdý? Život totiž takový opravdu je. Záleží však na úhlu pohledu. I mince mají vždy dvě strany a záleží, kterou z nich si vyberete. Chcete vidět i tu druhou? Tu, který si držím téměř od začátku září? Tu, jež je mnohem příjemnější? Pro mě i pro Vás. Tu stránku roku jež vnímám jako tu, o které mohu říct, že mě přivedla k životu s rakovinou a pomohla mě přivést k takové myšlence, že mohu s klidným svědomím říct, že i přes všechno co se přihodilo svůj život miluji?

Problémy se zjevují tam, kde je vidět chceme..

A tohle tvrzení jste si s největší pravděpodobností mohli přečíst i na instagramu. Tahle myšlenka mi vrtala v hlavě několik dní než jsem ji popsala a upřesnila si jak jí vlastně chci brát. Když jsem 27.září skončila chemoterapii a měla odpočinkový říjen, stala se spousta věcí. Věcí, který málokdo v rodině rozdýchával. Já jsem však zůstala relativně klidná. Našla jsem svou rovnováhu a stres mě už tak vůbec nemohl rozhodit. Po změně životní filozofie a přístupu, který jsem našla, jsem to totiž přestala vnímat jako překážky, jako problémy. Nepřistupovala jsem tak k nim. Brala jsem je jako čistou realitu a dívala se na ně s odstupem, jakoby z jiného úhlu. Problémy pro mě již nyní neexistovali. A co byl ten další problém, který vlastně problém není? Čtěte až do konce.. Pokračovat ve čtení “Můj rok s rakovinou 2.část”

Rakovina 2. část- Psychosomatika

Rakovina z pohledu psychosomatiky

Na rozdíl od předchozího článku, který byl věnovaný akademickému pohledu a definicím rakoviny jako takové se na to dneska podíváme trochu z jiného úhlu. Úhel, který dnešní medicína ještě zcela nepřijímá jako prokazatelný, či hmatatelný, vědecký. Je to totiž něco co si málokdo dokáže představit. Hlavně to nelze pevně uchopit do rukou a málokdo chce vlastně tuhle problematiku pochopit. Studie a statistiky se na ně totiž nedají ještě plně aplikovat ačkoliv již spoustu věcí prokazatelně fungují. Hlava je totiž i pro vědeckou medicínu totiž   pořád stále ještě velmi záhadnou částí těla, třeba stejně jako apendix (slepé střevo) a studie, které se v posledních letech na toto zaměření rozběhli si začínají hledat své místo mezi léčebnými postupy.

V následujících článcích budeme střídavě nahlížet do západní medicíny a pak i do té, kterou naše společnost nemá v popředí ačkoliv tu byla mnohem dříve než ta medicína kterou známe dnes. Obě totiž mají stejné kořeny, jen se postupem času vyvinuly a rozešli každá svou vlastní cestou a stali se z nich dva odlišné světy. Mým úkolem tu však nebude nabádat Vás k alternativní léčbě, jen jako nabídka pohledu a rozšíření vlastních obzorů. Psychosomatika je někde na pomezí mezi oběma směry. Tak co je to ta psychosomatika? Jdeme na to.. Pokračovat ve čtení “Rakovina 2. část- Psychosomatika”

Pokračujeme v léčbě

Moje další chemoterapie

Po zážitku z první chemoterapie se připravuji na další léčbu. Pokud to bude probíhat jako první chemoška tak se nemám čeho bát. Špatně mi bylo jen v den podání cytostatik a následujících pár dní jsem byla jen více unavená s lehkým žaludkem na vodě a pachutí v ústech. Po druhé chemoterapii se k tomu přidalo mravenčení v konečcích prstů. Což bylo stále velmi snesitelné ačkoliv mi tentokrát bylo špatně už dva dny. Syn byl u babičky Martiny, ale chyběl mi už mnohem více. Snažila jsem proto celé dny ležet a více odpočívat.

Hlava hraje prim

Na třetí chemoterapii jsem se už den předtím musela psychicky připravit, už vím o čem ta léčba je a co po ní přijde. Nechtěla jsem být ale doma sama, tak jsme tentokrát syna k babičce neodvezli. Vypořádat jsem se ale musela i s pocity mojí mámy, od které jsem pořád slýchala: “Jakto, že ti není tak špatně jako mě. Já jsem neschopná ničeho celých 14 dní a ty si tři dny potom lítáš jakoby nic.” Srovnávání naší léčby mě v jejím případě trápilo. Neustále jsem jí musela vysvětlovat, že každá máme jinou rakovinu a každá jinou léčbu. Hlavně máme od sebe celou generaci a každá máme jiné energetické zásoby v těle. Já jsem už před nemocí konzumovala spoustu zdravých potravin i superpotravin a možná proto si mé tělo s tím tak hravě poradilo. Pokračovat ve čtení “Pokračujeme v léčbě”

Co je to rakovina? část 1.

Před třiceti lety se toho o rakovině příliš nevědělo, moc se o ní nemluvilo a rozhodně rakovinou neonemocnělo tolik lidí, jako v dnešní době. Před deseti lety tomu dokonce bylo podle statistik tak, že rakovinou onemocní 1 z 10. Podle nových statistik se dokonce ukázalo, že toto onemocnění postihne 1 z 4 lidí. To už je hrozivé číslo, nemyslíte? Co za tímto onemocněním tedy stojí a co to ta rakovina vlastně je? Podíváme se na to dvěma úhly. Začněme tím odborným pohledem, z pohledů lékařů a moderní medicíny. Tím druhým očkem na to koukneme z trochu alternativnějšího směru. Směru, psychosomatiky, který si už v dnešní době proráží cestu i v přístupech moderní medicíny a začíná být braný vážně. V dnešním článku si tedy vysvětlíme základní termíny, kde definuji rakovinu, nádor a další k tomu navazující termíny, které v souvislosti s tímto můžete slyšet. Tak jdeme na to? Pokračovat ve čtení “Co je to rakovina? část 1.”