Tvá výživa bude tvým lékem, hlásal Hippocrates v době dávno minulé. Nejen proto řada pacientek hledá tu správnou cestu ve správné výživě, změně stravovacích návyků a celkového životního stylu. S Hipporatovými slovy souhlasí celá řada odborníků, ale jak jsme v letošním roce průzkumem zjistili celá řada lékařů o důležitosti a významu výživy v průběhu onkologického […]
Maminka Jana Jmenuji se Jana a jsem maminka tří dětí, nejstaší je syn Lukáš a ještě mám dvě dcery (starší Šárku mladší Klárku). S manželem spolu žijeme v manželství už 30 let a za tu dobu jsme prožili spoustu dobrého i špatného. První část života s dětmi jsme prožili ve dvougeneračním domě v Táboře. Manželovi […]
Chceš se uzdravit?
“Vážně se mě ptáš na tohle? Co je tohle za otázku? Jasně, že chci.”
Vedu rozhovor s maminkou. Sází odpověď za odpovědí. Pak chvilku ticho. Uvnitř totiž hloubá červík, který svým způsobem říká. “Je mi mizerně z léčby. Po chemoterapii je mi zle. Jsem unavená. Ale… začalo se něco konečně dít. Manžel víc pomáhá, děti míň zlobí. Mám konečně chvilku pro sebe. Nechají mě odpočinout. S prádlem mi pomáhají. Občas uvaří. Najednou nejsem jen ta služka. Vidí mě. Slyší mě. Mají o mě strach a já konečně cítím, že existuju. Najednou je něco jinak. Není to jako předtím. Co když se to pak vrátí do stejných kolejí?” a já mám jasno. Pokračujeme v rozhovoru. Vyvíjí se dál a celá situace se objasňuje. Otázku pokládám znovu. Takže se chceš uzdravit? Odpověď, kterou je těžké připustit si v hlavě, natož odpovědět na ni nahlas.
V hlavě křičím a vztekám se, že mě to vlastně samotnou vůbec napadlo. Padne na mě úzkost. Je mi do pláče. Takže je mi tu vlastně dobře. Že jsem nemocná rakovinou. Proč jsem ale tedy onemocněla? A to je přesně ta první otázka, která měla padnout. Ta otázka, která proběhne hlavou každému onkologicky nemocnému hned po vyřčení toho strašného slova. RAKOVINA. Proč já? Ta otázka pak padá dokola tak dlouho dokud na ni nenajdeme odpověď. Někdo ji najde, jiný ne. A do ze statistik dále vyplývá. Rakovina se vrací! Víte proč? Nepřišlo uzdravení! Čtěte více
Rakovina prsu. K mamince Paťe přišla ve 26 letech. Jejímu synovi nebyl ani rok.
Ahoj, jmenuji se Patricie a je mi 26 let. Jsem 3 roky šťastně vdaná za skvělého manžela a máme spolu 20 měsíčního chlapečka. Nyní jsem na mateřské dovolené, ale před ní jsem pracovala jako odborná asistentka v pojišťovnictví. Zní to idylicky, že? Bohužel to tak opravdu jen zní…
Už odmala jsem spíš klidnější povaha a tak trochu i uzavřená do sebe. Většinou než něco udělám, několikrát si to promyslím, poradím se a až pak konám. Je pro mě obtížnější pustit si někoho k tělu a otevřít se mu. Proto moje povaha nekoresponduje s tím, že se v následujících řádcích otevřu veřejnosti nejvíc v životě. A proč? Protože jsem se změnila. Nemoc mě změnila. Díky ní bych chtěla pomoct ostatním. Takže jestli můj příběh přiměje alespoň jednu jedinou ženu k pravidelnému samovyšetřování a kontrolám, pak jsem pomohla dobré věci a o to mi jde.
Onemocněla jsem rakovinou prsu. Nicméně můj příběh o boji s touto nemocí nezačíná okamžikem, kdy jsem si nahmatala bulku. Začíná mnohem dříve. Čtěte více
Výročních 100 článků vyšlo na první setkání s Nikolou z Vítěz bere všechno! Moc krásně a velmi záhadně vyšlo toto číslo vydaného článku na našem blogu na zarovnanou 100! Ano, čtete správně, protože tento příspěvek má opravdu své zarovnané číslo 100! Je to tedy taková malá oslava, která bude ještě záhadnější. Nikča mě osobně totiž […]
Hektický život lékařky Vždycky jsem byla veselý ,hyperaktivní člověk, který všem hodně naslouchal a stále jsem se snažila pomoci úplně všem na světě a já byla někde na posledním místě. Až mě ten můj altruismus někdy vyčerpával. Ale to jsem prostě byla já, vždycky v dobré náladě, plná elánu, všechno jsem chtěla mít dokonalé. Dětství jsem […]
Potřeba být perfektní mě dovedla k nemoci Jmenuju se Denisa. Od malička jsem byla hodná holčička, která chtěla ostatním dokazovat, že všechno zvládne. Školu, kamarády, sport, hudbu, cestování a jazyky postupně střídala vysoká, život v zahraničí, kariéra, rodina, dítě… Životní role přibývaly a já ve všech chtěla uspět na výbornou. Nechtěla jsem polevit v ničem. Být skvělá […]
Čas na záření Když jsem ukončila svou chemoterapii vyslechla jsem rozhodnutí lékařů o tom podstoupit fotonovou radioterapii. Vzhledem k tomu, že jsem mladá maminka co má v plánu ještě jedno dítě mít, byla volba jasná. Na fotonovou léčbu jít nehodlám! Tím to pro mě skončilo. Tedy to jsem si myslela. A to do chvíle kdy […]
Kam nechodí Slunce, tam musí lékař
Jako to bylo v pohádce O Zubejdě, která neměla dostatek slunečního záření a byla unavená a neměla chuť k jídlu, hubla a byla často nemocná. Vitamin D má totiž v organismu své širokospektrální využití. Jeho nedostatky mají neblahé účinky na náš organismus, vede k častým zlomeninám, oslabení imunity, i zpomalení růstu dětí. V dostatečném množství zabraňuje nadměrnému ukládání tuku v těle, takže eliminuje riziko obezity.
Vitamín D má v lidském organismu aktivní roli při získávání vápníku a fosforu z konzumované potravy a také při udržování optimální hladiny těchto látek 
v krvi čímž také udržuje jejich správnou hladinu v krvi. Což v překladu znamená, že má velký vliv na pevnost našich kostí, ale co je zásadní pro nás maminky i z pohledu na rakovinu je jeho nepochybný vliv na imunitu.
Za dětskými nekonečnými rýmičkami a dalšími onemocněními v zimě stojí i zmíněný nedostatek vitamínu D. Který se projevuje častějšími infekty mezi listopadem až dubnem. Nedostatek vitaminu D pak eskaluje právě na jaře, kdy se do nás pouští i stará známá jarní únava. To vše souvisí s nedostatkem vitaminu D, který je nejčastěji možno nachytat ze sluníčka, kterého právě v zimě nemáme zcela dostatek. V zimě se často pobytu venku vyhýbáme a brzké stmívání nás k delšímu pobytu venku také nepobízí. A jak souvisí vitamin D s rakovinou? Čtěte dále.. Čtěte více
Jmenuji se Lucie
Jmenuji se Lucie a před šesti lety jsem byla úplně normální ženská, která se hnala za zaměstnáním. Bylo mi 24 let. Pracovala jsem v domově pro seniory jako pečovatelka a moje práce mě naplňovala. Vždy jsem ráda pomáhala ostatním a tahle práce mi tuto možnost dávala. Jednoho dne jsem však měla pracovní úraz a nohužel jsem musela v práci skončit. Rok jsem zůstala na úřadě práce a měla spoustu času, tak jsem začala brouzdat po internetu a díky tomu jsem pozala svého manžela.
Rok se uzavírá Letošní rok se chýlí ke konci. Ušla jsem dlouho cestu. Prožila chvíle útrpné, ale dokázala jsem si na nich najít i to dobré. To co mě posílilo a dostalo zase o krok dál. I Vám tak mohu jedině doporučit, najít si za vším co Vás letošní rok potkalo hledat to dobré, to […]
Mince má vždy dvě strany
Zdálo se Vám, že předchozí článek byl příliš tvrdý? Život totiž takový opravdu je. Záleží však na úhlu pohledu. I mince mají vždy dvě strany a záleží, kterou z 
nich si vyberete. Chcete vidět i tu druhou? Tu, který si držím téměř od začátku září? Tu, jež je mnohem příjemnější? Pro mě i pro Vás. Tu stránku roku jež vnímám jako tu, o které mohu říct, že mě přivedla k životu s rakovinou a pomohla mě přivést k takové myšlence, že mohu s klidným svědomím říct, že i přes všechno co se přihodilo svůj život miluji?
Problémy se zjevují tam, kde je vidět chceme..
A tohle tvrzení jste si s největší pravděpodobností mohli přečíst i na instagramu. Tahle myšlenka mi vrtala v hlavě několik dní než jsem ji popsala a upřesnila si jak jí vlastně chci brát. Když jsem 27.září skončila chemoterapii a měla odpočinkový říjen, stala se spousta věcí. Věcí, který málokdo v rodině rozdýchával. Já jsem však zůstala relativně klidná. Našla jsem svou rovnováhu a stres mě už tak vůbec nemohl rozhodit. Po změně životní filozofie a přístupu, který jsem našla, jsem to totiž přestala vnímat jako překážky, jako problémy. Nepřistupovala jsem tak k nim. Brala jsem je jako čistou realitu a dívala se na ně s odstupem, jakoby z jiného úhlu. Problémy pro mě již nyní neexistovali. A co byl ten další problém, který vlastně problém není? Čtěte až do konce.. Čtěte více
Rakovina z pohledu psychosomatiky
Na rozdíl od předchozího článku, který byl věnovaný akademickému pohledu a definicím rakoviny jako takové se na to dneska podíváme trochu z jiného úhlu. Úhel, který dnešní medicína ještě zcela nepřijímá jako prokazatelný, či hmatatelný, vědecký. Je to totiž něco co si málokdo dokáže představit. Hlavně to nelze pevně uchopit do rukou a málokdo chce vlastně tuhle problematiku pochopit. Studie a statistiky se na ně totiž nedají ještě plně aplikovat ačkoliv již spoustu věcí prokazatelně fungují. Hlava je totiž i pro vědeckou medicínu totiž 
pořád stále ještě velmi záhadnou částí těla, třeba stejně jako apendix (slepé střevo) a studie, které se v posledních letech na toto zaměření rozběhli si začínají hledat své místo mezi léčebnými postupy.
V následujících článcích budeme střídavě nahlížet do západní medicíny a pak i do té, kterou naše společnost nemá v popředí ačkoliv tu byla mnohem dříve než ta medicína kterou známe dnes. Obě totiž mají stejné kořeny, jen se postupem času vyvinuly a rozešli každá svou vlastní cestou a stali se z nich dva odlišné světy. Mým úkolem tu však nebude nabádat Vás k alternativní léčbě, jen jako nabídka pohledu a rozšíření vlastních obzorů. Psychosomatika je někde na pomezí mezi oběma směry. Tak co je to ta psychosomatika? Jdeme na to.. Čtěte více
Moje další chemoterapie
Po zážitku z první chemoterapie se připravuji na další léčbu. Pokud to bude probíhat jako první chemoška tak se nemám čeho bát. Špatně mi bylo jen v den podání cytostatik a následujících pár dní jsem byla jen více unavená s lehkým žaludkem na vodě a pachutí v ústech. Po druhé chemoterapii se k tomu přidalo mravenčení v konečcích prstů. Což bylo stále velmi snesitelné ačkoliv mi tentokrát bylo špatně už dva dny. Syn byl u babičky Martiny, ale chyběl mi už mnohem více. Snažila jsem proto celé dny ležet a více odpočívat.
Hlava hraje prim
Na třetí chemoterapii jsem se už den předtím musela psychicky připravit, už vím o čem ta léčba je a co po ní přijde. Nechtěla jsem být ale doma sama, tak 
jsme tentokrát syna k babičce neodvezli. Vypořádat jsem se ale musela i s pocity mojí mámy, od které jsem pořád slýchala: “Jakto, že ti není tak špatně jako mě. Já jsem neschopná ničeho celých 14 dní a ty si tři dny potom lítáš jakoby nic.” Srovnávání naší léčby mě v jejím případě trápilo. Neustále jsem jí musela vysvětlovat, že každá máme jinou rakovinu a každá jinou léčbu. Hlavně máme od sebe celou generaci a každá máme jiné energetické zásoby v těle. Já jsem už před nemocí konzumovala spoustu zdravých potravin i superpotravin a možná proto si mé tělo s tím tak hravě poradilo. Čtěte více
Před třiceti lety se toho o rakovině příliš nevědělo, moc se o ní nemluvilo a rozhodně rakovinou neonemocnělo tolik lidí, jako v dnešní době. Před deseti lety tomu dokonce bylo podle statistik tak, že rakovinou onemocní 1 z 10. Podle nových statistik se dokonce ukázalo, že toto onemocnění postihne 1 z 4 lidí. To už je hrozivé číslo, nemyslíte? Co za tímto onemocněním tedy stojí a co 
to ta rakovina vlastně je? Podíváme se na to dvěma úhly. Začněme tím odborným pohledem, z pohledů lékařů a moderní medicíny. Tím druhým očkem na to koukneme z trochu alternativnějšího směru. Směru, psychosomatiky, který si už v dnešní době proráží cestu i v přístupech moderní medicíny a začíná být braný vážně. V dnešním článku si tedy vysvětlíme základní termíny, kde definuji rakovinu, nádor a další k tomu navazující termíny, které v souvislosti s tímto můžete slyšet. Tak jdeme na to? Čtěte více
Jdu si pro výsledek, ale ten den mě čeká další nemilé překvapení
Den D přišel nečekaně ze zálohy. Sotva jsem si vyslechla prognózy a detaily o mojí nemoci už jsem čelila svojí první chemoterapii. To slovo mi neříkalo nic víc, něž komukoliv jinému. Jakožto zdravotní sestře jsem se jí vždycky šikovně vyhnula, aby ne. Jsem nedostudovaná dentální hygienistka a na zubním v soukromém sektoru se člověk horko těžko vyskytne na onkologii. Hemato-onkologie, ale teď začíná být místem, kde budu trávit spoustu času. To úmorné, nudné místo, který si nese svůj typický pach. Pach, který se mi již brzy vryje tak hluboko pod kůži, že začnu hledat způsoby jak to přebít. Hlavně v hlavě. Čtěte více
Celá diagnostika nyní vrcholí Týden minul a s ránou na krku je potřeba chodit na kontroly. Během toho jsem navštívila i svou lékařku z hemato-onkologie, která na tohle všechno během jednoho krátkého rozhovoru přišla. To co jiní nemohli několik měsíců rozlousknout se jí válelo na jazyku již od našeho posledního setkání. Vzhledem k rychle se zhoršujícímu […]
Rakytník, bojovník za imunitu Rakytník je rostlina, která má spoustu příznivých účinků na zdraví a její využitelnost je opravdu široká. Roste jako trnitý keř s úzkými a stříbřitě šedými listy a drobnými květy. Ty se na podzim mění v oranžové bobule. Právě ty obsahují mnohem více vitamínu C než pomeranče a je proto právem vyhledávaný při oslabené imunitě. […]
Rakytníkový sirup Za studena připravený sirup si uchová své cenné látky, které jsou velmi často tepelnou úpravou zničeny, pokud chcete tepelně upravovat doporučuji u rakytníku opatrně a zahřát pro rychlejší rozpuštění cukru nebo sirupu jen do teploty 40 stupňů, aby byl zachovaný co nejvyšší poměr vitamínů a dalších cenných látek. Postup: Bobule rakytníku properte ve […]
Odběr uzliny na histologii
Ve chvíli, kdy přišla na řadu potřebná excize uzliny pro její následné odeslání na 
histolku, jsem byla už se situací smířená ačkoliv nebyla jistá. Prvních pár dní minulo a já se dostala na řadu k zákroku, který měl všechno definitivně potvrdit. Zákrok měl být rychlý a provedený jen v lokální anestezii. Být minimálně invazivní a měla bych ho snést velmi dobře. To bych, ale nebyla já kdyby to u mě neprobíhalo bez komplikací, jak je v minulosti už dobrým zvykem vždy a všude jde-li o lékařské zákroky na mém těle.
Přípava je důležitá
Na zákrok přicházím klidná, s čistou hlavou. Smířená se situací, která spustí v mém životě převrat. Lékaři jež mě mají operovat přichází v dobré náladě, je to rutinní zákrok, dělají to denně. není se čeho obávat. Nebo ano?
Touha po mateřství
Dlouho jsem už v téhle rubrice ohledně těhotenství chtěla něco přidat. A konečně nastal čas, kdy na střídačku s úterními recenzemi bude vycházet článek do této rubriky než jí pochopitelně po krátkém časovém úseku uzavřu. Protože těhotenství bohužel netrvá věčně.
Divoženka Šárka
V jistém věku, u někoho dříve a u někoho později nastane zlom. Začne toužit po dětech a rodinném štěstí. V době střední školy jsem byla poměrně divoká, a kdo mě zná ví, že jsem se žádné párty nevyhnula. Ale v posledním ročníku
střední školy už tomu tak nebylo, po těžkém školním úrazu a vyhřeznutí plotýnky jsem se dávala zdravotně dlouho dohromady. Ve škole jsem začala mít problémy se spolužáky, kteří velmi těžce nesli, že do školy téměř nechodím. Až se stalo, že jsem ve třídě neměla téměř nikoho s kým bych promluvila sotva pár slov. V té době jsem už ale chodila s Lukášem, a i když mě trápilo, že už nemám žádné kamarádky byl mi oporou hlavně on. Nasadila jsem růžové zamilované brýle, a neřešila nic. Trávila čas s ním a užívala si to. V té době jsem už byla zklidněná, na párty jsem už moc nechodila a začala se zklidňovat. Čtěte více
Když si vyslechneš zprávu, která ti otočí život naruby Po kolečku vyšetření, excizi uzliny pro histologický rozbor a zdlouhavém týdnu čekání na výsledky, se asi každá z nás děsí výsledku. Pro mě to byl nejdelší týden v historii. To čekání na konečný verdikt mě ubíjelo. A nejen mě, hlavně manžela a zbytek rodiny, který už […]
Po plačtivé fázi přichází vzteklá
Po tak náročných dnech jsem měla potřebu ze sebe všechno setřást. Už jsem 
neměla potřebu plakat. Myslím, že jsem ze sebe už všechno vyplakala během těch tří neskutečně náročných dní. Nyní jsem měla potřebu křičet. Dostat ze sebe všechen ten vztek, který jsem měla sama na sebe. K tomu byla vhodná příležitost už v sobotu. Jaká? Jestli jste četli moje předchozí články, tak už asi tušíte o čem je řeč. Tak čtěte dál a uvidíte. Čtěte více
Stresová zkouška
Každému se jednou za čas objeví období, kdy se mu vše sype pod rukama. Je to období zkoušky. Stres, který na nás v danou dobu působí má velkou sílu. Záleží na spoustě okolnostech zda zkouška, jež jste 
právě absolvovali na Vás zanechá následky. Zda to tělo a mysl ustojí. Pokud v ní uspějete život běží dál, než přijde další, která Vás tentokrát složí. Stres je jedním z hlavních faktorů mající vliv na naše zdraví, mysl i pohodlí. Vše dohromady funguje, pokud ovšem jedna z nich není nalomená. Tady u mě to tak bylo.
Duben, měsíc zvratu
Po návštěvě alergologie jsem brala pravidelně své nové tabletky na alergii. Příznaky se umírnily a já už nebojovala s tím nutkavým pocitem strhat si vlastní 
kůži z těla. Přebývalo už jen mučící svědění v uších, které mě po večerech dohánělo téměř k šílenství. Objednala jsem se k lékaři znovu, výsledky krve prý byli mírně zvýšené a je potřeba hodnoty nechat přeměřit znovu za tři měsíce. Mohli být mírně zvýšené z předchozí nemoci, kterou jsem prodělala před necelým měsícem. Nechtěla jsem nic zanedbat, i když jsem si říkala že to nic nebude, když doposud se nic nezjistilo. Přišlo, ale něco co mi změnilo život. Co to bylo? Stresující dubnový týden. Čtěte více
Pravda okolo tuků
Již dlouho se vedou debaty o tom, který tuk je ten zdravý a který je špatný. 
kterému bychom se měli vyhnout a který naopak vyhledávat. Tahle doporučení jsou nejen od výživových poradců, v reklamách, ale slyšíme je i ze stran odborné veřejnosti a vyznavačů zdravého životního stylu. Podle některých studií se dokonce ukázalo, že tuk, který člověk konzumuje má svůj určitý podíl na vzniku rakoviny. Jak to tedy s těmi tuky vlastně doopravdy je?
Vyhýbáním tuků jsem si uškodila
S tuky mám i svojí osobní zkušenost. Nikdy jsem přehnaně nekonzumovala vysoké množství tuků, netrpěla jsem obezitou a konzumovala ty zdravější varianty. Tukům jsem se v posledních letech snažila dokonce obloukem výhýbat. Což se nakonec ukázalo také jako nesprávný postup. V loňském roce jsem s příjmem tuků také velmi experintovala, až jsem podle tabulek konzumovala kolem 20 g zdravých tuků denně. Index mého tuku v těle klesl v době mého hubnutí až pod hranici 18%. Což už podle norem značí tukovou podvýživu. Tuky totiž v organismu hrají svou důležitou roli a jejich vyloučením ze stravy nebo konzumací těch nesprávných tuků dokážeme svému tělu poměrně snadno zavařit. Čtěte více
Jak, že je to v té písničce? Když nemůžeš tak přidej víc? Ano, ale ne vždy.
Balancuji s těmi samými míčky jako na začátku. Teď se ukáže jak dlouho je 
ještě dokážu udržet všechny ve vzduchu. Vypadá to, že pohroma je už na spadnutí. Nebo, že by se už dávno vše zhroutilo a já o tom zatím jen nevím, nebo to nechci vnímat? Jak to dopadá, když všechny tvoje smysly hlásí o pozornost a ty nad nimi přimhouříš oko? Čtěte více
Strava pro onkologicky nemocné
Když mi diagnostikovali rakovinu, jedna z prvních rad, která se ke mě dostala byla strava zaměřená speciálně pro onkologicky nemocné a s ní i knížka sepsaná podle rad Dr. Budwig, která velmi striktně stanovuje co má pacient v době nemoci jíst. Její způsob stravování zdál se mi poněkud stereotypní,
nicméně jsem se do něj pustila s chutí. Tedy alespoň ze začátku. První dva měsíce jsem s tímto stylem stravy neměla problém, do doby než mi začal vadit její stereotyp, chuť po výrazném lněném oleji i změna chutí po chemoterapii.
Kdo je doktorka Budwig?
Dr. Johanna Budwig (1908–2003) byla aprobovaná lékárnice s diplomy z chemie a fyziky, nominovaná několikrát na Nobelovu cenu. Již v 50. letech objevila systém, který umožnil rozeznávat různé druhy tuků. Při svých výzkumech zjistila, že právě správné tuky spolu s bílkovinou obsahující aminokyseliny hrají tu nejdůležitější roli v buněčném dýchání a závisí na nich zdraví lidského organizmu. Tuky jsou totiž spolu s fosfolipidy hlavními stavebními kameny buněčné membrány. Je-li funkce těchto membrán kvůli konzumaci špatných tuků narušena, je narušena celá funkce buňky, tedy i celého organizmu, které se nejčastěji projeví nemocí. Čtěte více
Ne nadarmo se říká, že duše a tělo jedno jsou. A že mysl hraje v podstatě zásadní roli během nemoci to asi není potřeba nijak blíže vysvětlovat.
Pominu-li fakt, že dnešní doba je plná shonu, stresu a vyvíjí na jedince i celou společnost neustálý tlak, stále se zapomíná na to, jak si chránit svou mysl proti 
těmto vnějším vlivům. Psychosomatika je zdravotní obor, který se věnuje propojení mysli a těla. A podle nových studií se ukazuje, že onkologické onemocnění není následkem jen vlivu genetiky, špatného životního stylu nebo špatných stravovacích návyků. Čtěte více
„Patrně jediný způsob, jak si zachovat zdraví, je jíst, co ti nechutná, pít, co se ti oškliví, a dělat, co se ti nechce.“
I tímto citátem by se dalo shrnout období které u mě přichází po několika měsících snažení se dodržovat všechny rady, které po své diagnóze člověk dostane nejen od lékařů, ale hlavně přátel a rodiny. Každý má s rakovinou jinou zkušenost a proto absolvoval jiné alternativní způsoby léčby podporující své vysněné vyléčení. Čtěte více
„Představte si život jako hru, kde 24 hodin denně žonglujete s pěti míčky: práce, rodina, zdraví, přátelé a smysl života a snažíte se je udržet ve vzduchu.“
Tímto úvodním sloganem se dají popsat mé poslední tři roky, jak dlouho se dá tímto způsobem žonglovat, než jeden z míčků spadne?
Pracovala jsem jako zdravotní sestra v soukromé zubní ordinaci v centru Plzně, studovala obor diplomované dentální hygienistky prvním ročníkem, plánovala svou vysněnou svatbu ode dne svých 23. narozenin, kdy přede mnou konečně moje drahá polovička poklekla a požádala mě o mou ruku.
