Moje další chemoterapie
Po zážitku z první chemoterapie se připravuji na další léčbu. Pokud to bude probíhat jako první chemoška tak se nemám čeho bát. Špatně mi bylo jen v den podání cytostatik a následujících pár dní jsem byla jen více unavená s lehkým žaludkem na vodě a pachutí v ústech. Po druhé chemoterapii se k tomu přidalo mravenčení v konečcích prstů. Což bylo stále velmi snesitelné ačkoliv mi tentokrát bylo špatně už dva dny. Syn byl u babičky Martiny, ale chyběl mi už mnohem více. Snažila jsem proto celé dny ležet a více odpočívat.
Hlava hraje prim
Na třetí chemoterapii jsem se už den předtím musela psychicky připravit, už vím o čem ta léčba je a co po ní přijde. Nechtěla jsem být ale doma sama, tak 
jsme tentokrát syna k babičce neodvezli. Vypořádat jsem se ale musela i s pocity mojí mámy, od které jsem pořád slýchala: “Jakto, že ti není tak špatně jako mě. Já jsem neschopná ničeho celých 14 dní a ty si tři dny potom lítáš jakoby nic.” Srovnávání naší léčby mě v jejím případě trápilo. Neustále jsem jí musela vysvětlovat, že každá máme jinou rakovinu a každá jinou léčbu. Hlavně máme od sebe celou generaci a každá máme jiné energetické zásoby v těle. Já jsem už před nemocí konzumovala spoustu zdravých potravin i superpotravin a možná proto si mé tělo s tím tak hravě poradilo. Čtěte více
Jdu si pro výsledek, ale ten den mě čeká další nemilé překvapení
Den D přišel nečekaně ze zálohy. Sotva jsem si vyslechla prognózy a detaily o mojí nemoci už jsem čelila svojí první chemoterapii. To slovo mi neříkalo nic víc, něž komukoliv jinému. Jakožto zdravotní sestře jsem se jí vždycky šikovně vyhnula, aby ne. Jsem nedostudovaná dentální hygienistka a na zubním v soukromém sektoru se člověk horko těžko vyskytne na onkologii. Hemato-onkologie, ale teď začíná být místem, kde budu trávit spoustu času. To úmorné, nudné místo, který si nese svůj typický pach. Pach, který se mi již brzy vryje tak hluboko pod kůži, že začnu hledat způsoby jak to přebít. Hlavně v hlavě. Čtěte více
Touha po mateřství
Dlouho jsem už v téhle rubrice ohledně těhotenství chtěla něco přidat. A konečně nastal čas, kdy na střídačku s úterními recenzemi bude vycházet článek do této rubriky než jí pochopitelně po krátkém časovém úseku uzavřu. Protože těhotenství bohužel netrvá věčně.
Divoženka Šárka
V jistém věku, u někoho dříve a u někoho později nastane zlom. Začne toužit po dětech a rodinném štěstí. V době střední školy jsem byla poměrně divoká, a kdo mě zná ví, že jsem se žádné párty nevyhnula. Ale v posledním ročníku
střední školy už tomu tak nebylo, po těžkém školním úrazu a vyhřeznutí plotýnky jsem se dávala zdravotně dlouho dohromady. Ve škole jsem začala mít problémy se spolužáky, kteří velmi těžce nesli, že do školy téměř nechodím. Až se stalo, že jsem ve třídě neměla téměř nikoho s kým bych promluvila sotva pár slov. V té době jsem už ale chodila s Lukášem, a i když mě trápilo, že už nemám žádné kamarádky byl mi oporou hlavně on. Nasadila jsem růžové zamilované brýle, a neřešila nic. Trávila čas s ním a užívala si to. V té době jsem už byla zklidněná, na párty jsem už moc nechodila a začala se zklidňovat. Čtěte více
Když si vyslechneš zprávu, která ti otočí život naruby Po kolečku vyšetření, excizi uzliny pro histologický rozbor a zdlouhavém týdnu čekání na výsledky, se asi každá z nás děsí výsledku. Pro mě to byl nejdelší týden v historii. To čekání na konečný verdikt mě ubíjelo. A nejen mě, hlavně manžela a zbytek rodiny, který už […]
Stresová zkouška
Každému se jednou za čas objeví období, kdy se mu vše sype pod rukama. Je to období zkoušky. Stres, který na nás v danou dobu působí má velkou sílu. Záleží na spoustě okolnostech zda zkouška, jež jste 
právě absolvovali na Vás zanechá následky. Zda to tělo a mysl ustojí. Pokud v ní uspějete život běží dál, než přijde další, která Vás tentokrát složí. Stres je jedním z hlavních faktorů mající vliv na naše zdraví, mysl i pohodlí. Vše dohromady funguje, pokud ovšem jedna z nich není nalomená. Tady u mě to tak bylo.
Duben, měsíc zvratu
Po návštěvě alergologie jsem brala pravidelně své nové tabletky na alergii. Příznaky se umírnily a já už nebojovala s tím nutkavým pocitem strhat si vlastní 
kůži z těla. Přebývalo už jen mučící svědění v uších, které mě po večerech dohánělo téměř k šílenství. Objednala jsem se k lékaři znovu, výsledky krve prý byli mírně zvýšené a je potřeba hodnoty nechat přeměřit znovu za tři měsíce. Mohli být mírně zvýšené z předchozí nemoci, kterou jsem prodělala před necelým měsícem. Nechtěla jsem nic zanedbat, i když jsem si říkala že to nic nebude, když doposud se nic nezjistilo. Přišlo, ale něco co mi změnilo život. Co to bylo? Stresující dubnový týden. Čtěte více
Chybami se člověk učí.
V životě jsou věci důležité a pak ty, které jsou důležité méně. Pro mě ovšem byli důležité naprosto všechny, není proto divu, že jsem se točila v bludném kruhu. Z životní etapy, kterou jsem si měla užívat se najednou stala
rutina, která mi brala sílu. Z barevných dní, které jsem si měla naplno užívat se stala šeď. Teď už zpětně vím, že jsem po celou dobu na sebe kladla přehnané nároky. Zpátky bych to sice nevrátila, ale jsem ráda za to jak mě to poučilo. Přeci jen, chybami se člověk učí. Čtěte více
„Rodinný kruh často mívá podobu trojúhelníka.“
Ráno po porodu mě převážejí na oddělení porodnice. Doporučují zůstat na lůžku, ležet, nejlépe spát a nabírat síly. Je potřeba toho využít po tak náročném dni a spím 
tak dlouho co to jde. Asi za tři hodiny mi vezou ten malý nevinný uzlíček. Nemůžu se vynadívat, asi jako každá jiná máma. Jsem šťastná za to co jsem dokázala, a že jsem to vůbec dokázala. Co přijde dál, zatím ani nemám tušení. Čtěte více
