Jsem máma se děravou hlavou

Řešení se vždycky najde

Nastal den D a  31.7. 2017 jsem podstoupila osmihodinovou operaci, kde mi byl odstraněn z temporální části hlavy nádor včetně části lebky, kůže, svalů, čelistního kloubu, části vnitřního ucha atd. a zároveň mi do vzniklé ,,díry,, byla našita část širokého svalu zádového a kus nové kůže. Měla jsem velké štěstí na skvělé, velmi profesionální lékaře  a jsem opravdu moc ráda, že žiji v době, kdy se již i takovýto – poměrně vzácný druh rakoviny dá řešit. Byl to samozřejmě šok pro mne, mého partnera, rodinu i blízké přátele, ale jelikož jsou prostě úžasní a dodávali a dodávají mi neskutečnou sílu, vše jsem nějak zmákla a mohu se opět radovat ze života. Zásadní věcí byla včasná diagnóza, za což v první řadě děkuji mému partnerovi, protože si raději ani nechci domýšlet, kdyby se na to přišlo pozdě.

Vzácný typ rakoviny

Říkají si jednorožci a já jsem jedním z nich –  od svého ošetřujícího lékaře jsem dostala informaci, že jsem se dostala do celosvětového žebřčku a jsem v TOP 7čce lidí (dnes již tomu může být jinak), kteří DFSP mají ve stejné/ podobné části hlavy jako já. Jinak to až taková rarita není. No i když patřit mezi 1 z milionu lidí, co mají právě tento DFSP, vás přeci jen trošku vymezuje a díky tomu si právě pacienti s touto diagnózou říkají ,,jednorožci,, (dokonce i svou vlastní ,,rakovinovou stuhu,, máme vlastní). Tak aspoň trošku se mohu cítit výjimečně 🙂

A jak mi bylo po operaci a jak jsem svůj nový vzhled zvládla?

Musím konstatovat, že zas taková procházka růžovým sadem to nebyla. Když pominu bolesti hlavy i zbytku těla po operaci, tak mi po psychické stránce nebylo úplně hej. Stále jsem čekala na výsledky z patologie a několik týdnů byla napjatá, jak to dopadlo, zda-li budu podstupovat ozařování atd. Díky tomu jsem také den před operací přestala kojit svou, tehdy 15ti měsíční dcerku, jelikož jsem se obávala ozařování a podstupovat odstav 2x jsem nechtěla. Markétka to naštěstí zvládla líp jak já a dokonce mne týden po operaci poprvé objala. Do té doby se mne bála. No, musím uznat, že jsem si moc podobná s nateklou hlavou, modřinami a obvazy nebyla :).  Byl to jeden z nejdojemnějších zážitků, co jsem zažila a to i díky tomu, že jsem poprvé z jejich úst slyšela to kouzelné … ,,máma,,. Byla jsem po operaci opravdu ráda, že  vše dopadlo dobře a vyhlídky do budoucna také. Co mne ovšem trápilo, to vám přiznám, tak byl můj nový vzhled. Několik týdnů jsem měla hlavu oteklou tak, jak kdyby mne napadl roj včel 🙂 a jizvy byly dost viditelné. Vím, že jsem byla dost netrpělivá, ale touto fází si asi musí projít každý, když ho něco podobného potká. Každopádně jsem se prostě necítila příliš dobře a ze začátku jsem se opravdu za své zjizvené a ,,děravé,, tělo styděla. Nakonec jsem se rozhodla, že se o svůj příběh podělím a začala jsem psát příspěvky na Facebook i Instagram. Byla a je to taková má osobní terapie a díky mnoha krásným ohlasům musím říci, že jsem se se sebou smířila.

Překvapení za všechny peníze

Jedním takovým velkým překvapením, které mne čekalo pár měsíců po operaci , bylo zjištění, že jsem těhotná. Musím přiznat, že plán to nebyl. Ne, že bych další dítě nechtěla, to právě naopak, ale přeci jen jsem s tím nějak nepočítala takto brzy. Ten strach, že se historie bude opakovat a mé tělo se zase po těhotenství a porodu zase zblázní, tu prostě byl. Podstoupila jsem řadu vyšetření a byla pod velkým drobnohledem lékařů celé těhotenství a vše naštěstí probíhalo v pořádku. Já si prostě byla jistá, že toto miminko za námi nepřichází jen tak náhodně. Už jen fakt, že jsem otěhotněla +/- ve stejný den, jako u mého první těhotenství, které bohužel nedopadlo dobře, bylo mi jasné, že ta dušička, která nás před lety opustila se zase vrátila zpět. Ano, je to náhoda, ale já věřím tomu, že v našich životech se nám dějí věci z určitých důvodů.

Jak to se mnou vypadá teď?

dobře 🙂 .. Žádnou další onkologickou léčbu jsem podstupovat po operaci nemusela. Hlavně tedy proto, že účinnost nebyla prokázána a údajně by mi mohla ve finále více ublížit. Operace proběhla velmi radikálním řešením a jsem pod velkým drobnohledem lékařů, jelikož tato potvora má tendenci se vracet. Každopádně lednová magnetická rezonance dopadla dobře a nadále docházím každou chvíli na kontroly. Mám dvě zdravé děti, je mi dobře a to, že má hlava není zrovna kulatá mi už vážně nevadí. Alespoň nejsem tuctová blondýna 😀 .

Klady a zápory

A co mi tento ,,zážitek,, vzal? – čas strávený s rodinou, kojení, doufám, že jen dočasnou možnost běhání a již zmiňovaný ,,zdeformovaný,, vzhled 🙂

Co mi však tento ,,zážitek dal? – trpělivost,, nový pohled na svět, na životní hodnoty,, pocit, že bojovat mám opravdu za co,, . Připomnělo mi to, že se mám obklopovat opravdu jen těmi, kteří za mou energii stojí. Myslet pozitivně a dělat si život krásným 🙂 –  Přeci jen tu šanci na život máme jen jednu a je třeba k tomu tak přistupovat !

A pokud budu upřímná, tak mohu veřejně prohlásit, že to opravdu bolelo, obrečela jsem to, 14dní mi trvalo, než jsem se podívala do zrcadla a vnitřně bojovala s tím, že budu mít na dosmrti bouli na hlavě, poté se ukázalo, že z boule vznikla díra a s tou už jsem smířená :). Ale hlavně jsem vděčná za to, že jsem, jsem zdravá a mohu žít svůj život, který nemíním promrhat.

A jedno takové poselství – choďte k doktorům i s prkotinama, ono to občas fakt stojí za to !!!! A hlavně bojujte, ať už jste zdraví nebo nemocní, vždy je za co !!!!

Děkuji za pozornost 🙂

Baru

 

Čas na záření

Čas na záření

Když jsem ukončila svou chemoterapii vyslechla jsem rozhodnutí lékařů o tom podstoupit fotonovou radioterapii. Vzhledem k tomu, že jsem mladá maminka co má v plánu ještě jedno dítě mít, byla volba jasná. Na fotonovou léčbu jít nehodlám! Tím to pro mě skončilo. Tedy to jsem si myslela. A to do chvíle kdy lékaři dali hlavy dohromady a všeobecně se shodli na tom, že další léčbu moje stádium lymfomu potřebuje. Jenže já jsem trvala jsem na svém a fotony se opravdu rozhodla nepodstoupit. Rozhodla jsem se však pro jinou variantu, takovou kdy budou spokojení všichni a nebudu nazvána problémovým pacientem. Jen mocným. Tím, který rozhoduje o svém zdraví a o tom jaký způsob léčby zvolí. Stejně jako jsem chemoterapii doplnila alternativou i ozařovací léčbu jsem podle některých lékařů zvolila alternativní. Ačkoliv název takto zvolený se mi zdá mylný.

Protonová terapie

Protonová terapie totiž podle mého názoru není žádná alternativní medicína. Pouze evoluce. Vývoj léčby. Způsob který ušetří ze 30% mému chemoterapií oslabenému tělu. Po chemoterapeutické léčbě mi totiž zůstalo poškozené srdce, jak jsem se však definitivně dozvěděla až po skončení samotných ozáření.  Jakto? Měsíc po ukončení chemoterapie jsem totiž začala pociťovat dušnost a bolesti na hrudi. Absolvovala jsem vyšetření na kardiu, ale nic nebylo prokazatelně na srdci vidět. kardiotoxicita, která mi byla zjištěna se totiž viditelně na srdeční stěně projevila až o měsíc později. V době, kdy lékaři a tým fyziků rozhodovali o tom zda mě na Protonové ozařování přijmout.

Začal boj s byrokracií, a nebyl zrovna krátký.

Rozhodnutí o tom zda mě na protonovou terapii přijmou jsem čekala dlouhé dva měsíce. Lékaři v protonovém centru si stáli na svém a na pojištovnu, která mou léčbu v první fázi odmítla, stále tlačili. Stálo je to velké úsílí, ale s vědomím, že jsem jen seštadvacetilá matka s dvouletým synem a prokazatelnou kardiotoxicitou, by pro mě klasická fotonová léčba byla jasným ukazatelem k selhání několika orgánů. Stálo je to opakované podání žádosti na pojištovnu a podpisya schválení několika dlaších lékařů než jak bylo běžné. Vypadalo to špatně. Ještě v pondělí při telefonátu to vypadalo, že mě opravdu nepřijmou a já jsem byla smířená s faktem žádnou další léčbu nepodstoupit.

Definitivní výsledek padl ve čtvrtek. Spokojená s tím, že už mám konec jsem se pomalu připravovala na víkend a ukončení léčby. když v tom zazněl telefon.

přijali jsme Vás, zítra nastupujete na vstupní testy a v pondělí zahajujete ozařování.

Začal opětovný shon a plánování, narychlo se odbavit do Prahy. Manželovi volno, aby mohl hlídat syna až já pojedu na testy do Prahy. Ale hlavně. Kdo bude Domíka hlídat celou dobuběhem ozařování? Je to najednou tak narychlo a sebou ho brát nemůžu. Celý víkend padl na plánování následujících tří týdnů. Jeden týden s Lukášem, další u tchýně a poslední u mých rodičů, kdy v té době měla moje maminka po aktivní léčbě. Jenže. V té době jsme už řešili i další trable s jedním ze členů rodiny. A že nejsou zrovna malé a řeší se jejich následky ještě dodnes, tak to je Vám asi jasné. Trable které působí spoustu stresu a starostí na už tak ustaranou a nemocnou rodinu

Onkologická léčba VÝDAJE navyšuje!

Každopádně hlídání nebyl jediný problém, který jsem museli během víkendu vyřešit. Vyřešit bylo potřeba také ubytování. Protože každodenní dojíždění by pro nás byl značně velký vítr v kapsách. nehledě na fakt, že jsem netušila co se mnou fyzicky ozařování způsobí. Všichni hlásí jak jsou vždy všichni tak extrémně unavení. A každodenní dojíždění by se mnou asi pěkně zamávalo, když už takhle jsem unavená z celého prosince a ledna, kdy se dennodenně řešili trable mladých s cizokrajnou láskou.

Elegantní řešení problému, aneb hned 2v1

Naštěstí, se to vyřešilo s grácií. nadační fond Pink Bubble, který pomáhá mladým onkologicky nemocným, se nabídli a poskytli mi ubytování u nich, čímž mi vytáhli trn z paty. Mohla jsem tak trávit čas přímo v Praze, dojíždět jen 10 kilometrů a v mezidobí pracovat na naší spolupráci s nadačním fondem a setkávat se s dalšími maminkami s rakovinou i mnohými dalšími, kteří významně ovlivnili moje počínání.

O tom jak ozařování probíhalo a co všechno se přihodilo, tak o tom si povíme zase příště, tohle by by totiž bylo na moc dlouhé povídání. Navíc věcí, které se v těch pouhých třech týdnech stali, to je dokonce na více rubrik. 😀

Vaše Šárka,

stále a stále mamina s rakovinou.


Velmi děkuji NF Pink Bubble za přetelství, které mezi námi vzniklo, za ubytování v době nouze podporu a také za nové lidi, které jsme díky nim mohla poznat.

www.pinkbubble.cz

Moje chemoterapie

Nastal čas první chemoterapie…

Na mou první chemoterapii se mnou jel můj švagr, chtěl mi byt oporou, ale kupodivu byl více nervózní než já sama. 🙂

Nevědela jsem co mě čeká a stále jsem mela plnou hlavu otazek a neustale zadne odpovedi. Cekala jsem v cekarne na onkologii, než mě prohlídne doktorka před začatkem a napíše mi recept na můj první koktejlik 🙂 Vyfasovala jsem 8x chemo, no nebylo mi z toho zrovna nejlépe, ale co nadelame že??  Po vyšetřeni mě doktorka poslala na 8.patro,kde se podávaly chemo.

Vzhůru na párty

Vyjela jsem vytahem do 8.patra a čekala jsem na chodbě, než mi v lékárně umixují můj koketjl… Čekáni bylo nekonečné i kdyz to byla pouze pul hodina. Rozhlížela jsem se kolem sebe a pozorovala ostatní pacienty čekajíci na své mixy.

Dala jsem se do řeči s jednou paní a ta mi říkala, že pokud se chci se všim vyrovnat a smířit mam se naučit byt sobecká…, ale jak to má člověk udělat když je od jak živa DOBROMIL A VZDY POMAHA OSTATNIM A ON SAM JE AZ NA POSLEDNÍM MISTE!!!

Konečně na mě přišla řada a sestra mě zavolala a povídá: „pojďte půjdeme vás připravit. Její první otázka zněla: „VADI VAM INJEKCE?“ Má odpověď: „ano nesnášim je….“ Na to konto mi povída, tak si radši lehněte to bude jistější 🙂 Napíchla mi kanylu a vysvětluje abych se neděsila té barvy, která bude kapat (byla to ošklivá oranžová barva). A začala mi tím pádem první série chemo 4x agresivní a pote následovaly 4x nějake udržovací….. Kapalo mi to skoro 3h tak sem měla dost času pozorovat okolí kolem sebe a dost času na přemýšlení, jak to vše budu zvládat….  Po skončení chemo na mě čekal v čekárně můj švagr , celý vystrašený a nervózni jestli vůbec zvládnu cestu domu (bylo to cca 70km).

Dny po chemoterapiích

Kupodivu jsem se cítila velice dobře po chemo a největší radostí pro mě bylo vzít mou malou princeznu a vyrazit společně na velkou procházku… takhle jsem to praktikovala vždy a nehodlala jsem se našeho rituálu vzdát !!! I když mi párkrát nebylo nejlépe. Ale vždy jsem šla, nabírala energii z přírody, nenechala jsem se nijak a ničím odradit… důležité pro mě bylo strávit co nejvíce času s moji malou, jelikož vím, že jsem v době nemoci pro ni nebyla TA 100% MÁMA, kterou by si zasloužila.

Následoval kolotoč CHEMO – ODBERY KRVE – A ZASE CHEMO mezitím i nějaká jiná vyšetřeni apod.

Snažila jsem se byt na venek silná, aby mě lidi nelitovali o to jsem vůbec nestála a tak v podstatě zacal čas přetvářky 🙁  Samozřejmě lidé z města si začali všímat, že pomalu přicházím o vlasy a měni se mi barva pleti ,že vypadám jinak apod. Zastavovali mého manžela a ptali se co se děje ….

Ale byla jsem v kondici a tak jsem začala sama jezdit vlakem na chemo do 70km vzdáleného města….

Po druhé chemo jsem už ztratila vlasy a doktorka mi napsala poukaz na paruku, který jsem nikdy nevyužila…. Bylo mi to proti srsti nosit paruku a tak jsem se rozhodla, že si nechám holou hlavu a ten kdo se semnou bude chtít nadále bavit, ať se baví a ten kdo ne jeho problém… Nezajímali mě názory jiných na to jak vypadám. Můj manžel se toho chytil a na podporu mého sebevědomi si také oholil hlavu a tak jsme byly RODINKA HOLOHLAVYCH 🙂

Chemoterapie odpočívám od konce

Ty zbylé dvě chemo jsem zvládla v pohodě a mohlo se pokračovat v podání udržovacích chemoterapií. Po podani 1.udržovací chemo, ktere jsem dostávala vždy v útery mi bylo pokaždé až do pátka odpoledne dobře.. Pak nastal patek večer a já přestávala pomalu chodit a vše mě bolelo, tento stav trval vždy cely víkend a v pondělí ráno jak kdyz mávneš kouzelným proutkem sem byla zase v pořádku. Ale co vám budu povídat, ten víkend to pro mě byla muka a utrpení. Manžel mě musel nosit na záchod, do sprchy a vše doma zastat. Tak poníženě jsem se nikdy necítila. TA BEZMOC; BEZNADEJ A VSE KOLEM, BYLO TO DESNÉ A STRAŠNĚ MĚ TO BOLELO. Nebyla jsem 100% MÁMA ANI MANŽELKA 🙁

RAKOVINA JAKO NEMOC CELÉ RODINY

Postupně se začaly přidávat další problémy. Zdravotní, nechuť k jídlu (bylo mi doporučeno zkusit marihuanu na podporu apetitu – a pomohlo to 🙂 , objevili se znovu problémy s děložním čípkem, bolesti levé ruky apod. Ale tohle všechno se mohlo řešit až když je léčba chemoterapií i ta další ukončená.. Problémy si na svoje řešení musely počkat..

Jak již zmiňovala Šárka RAKOVINA  je nemoc cele rodiny a nejen jednoho. Když to jde musí se zapojit cela rodina a tím pádem zajistíte chod rodiny…. V mém případě se to dalo nějak skloubit dohromady, ale chyběl mi někdo s kým bych mohla mluvit a mých pocitech a všem co jsem prožívala.

Připadala jsem si na všechno sama

Asi si řeknete, vždyť má manžela mohla mluvit s ním! Ale já jsme nemohla, jelikož už tak jsem mu ublížila tím, že jsem nemocná. Pokaždé když jsem se na něj podívala jsem v jeho očích viděla JEHO BEZBŘEHOU LÁSKU KE MĚ ; ALE TAKÉ BEZMOC A NESKUTEČNOU BEZNADĚJ , ŽE MI NEMUŽE NIJAK VÍCE POMOCI….

Kolik nocí jsem probrečela ve sprše, když ti moji dva miláčci spali a já měla bolesti, nebo výčitky sebevědomí, že pro ně nejsem dost dobrá…A nejvíce me štvalo, když vám někdo na ulici řekne: „já vim jak se cítíš“ nikdo to neví do té doby dokud si tím člověk sám neprojde.

Ahoj příště,

Lucie

 

 

 

 

Život pred nemocí

Život před nemocí

Som Slovenka a preto som sa rozhodla napisat svoj příběh v rodnom jazyku ❤ Ako skoro všetky ženy milujem módu 😃 mam rada prírodu,milujem České filmy☝,milujem smiech a som Velká fanynka Dary Rolins.Mám priatela s ktorym zijem už 11 rokov.Zoznámili sme sa na diskoteke😃 a po čase sme začali spolu chodit a potom aj žit. Začali sme spolu byvat a plánovali spolocnu buducnost,boli sme bezstarostný plný plánov a snov. Obaja sme pracovali, takže sme si dopriali všetko co sme chceli a užívali si života. K dokonalému šťastiu, nám chybalo dietatko, ale to sme este netušili ake zložité to bude……..a o tom zase nabuduce  …

S láskou Miša

Maminka Míša – kráska z instagramu

Krásná maminka s původem ze Slovenska se hlásí do nové role redaktorky

Míša je maminka dvou kluků, ke kterým bohužel také nepřišla úplně jednoduše. Endometrióza stejně jako u mě,  průchod IVF a teď po několika letech rakovina prsu. Diagnóza jí zdrtila, ale rozhodla se jít si za tím že uzdraví, Míša je rozhodnutá a velmi optimistická, ačkoliv má za sebou teprve první dávky koktejlů zvládá to skvěle. To proto, že má pozitivní mysl.

Akční maminka z Instagramu

Seznámili jsme se na instagramu, kde mi napsala sotva pár dní po tom co si našla bulku v prsu a měla po prvním vyšetření. V té době ještě nevěděli zda se bude jednat skutečně o rakovinu, ale už v té době jsme spolu zůstali v kontaktu. A musím říct, že mi  maminka Míša hned od začátku přirostla k srdci. Je akční, pozitivní a rozhodla se zapojit do tohoto projektu po hlavě. Míša se zapojila i do kampaně #SlovemProtiRakovi na sociálních sítích, kde je poměrně oblíbená a aktivní a najdete jí na instagramu pod jménem @misa_282.

A bez zdlouhavých otálek a dalších keců, jí předávám slovo k jejímu Terapeutickému MamaBlogu s rakovinou.

Míšo? Je to tvoje.

ODKAZ NA PRVNÍ PŘÍSPĚVEK

Vaše Šárka

Zázračný Vitamín D v boji s rakovinou

Kam nechodí Slunce, tam musí lékař

Jako to bylo v pohádce O Zubejdě, která neměla dostatek slunečního záření a byla unavená a neměla chuť k jídlu, hubla a byla často nemocná. Vitamin D má totiž v organismu své širokospektrální využití. Jeho nedostatky mají neblahé účinky na náš organismus, vede k častým zlomeninám, oslabení imunity, i zpomalení růstu dětí. V dostatečném množství zabraňuje nadměrnému ukládání tuku v těle, takže eliminuje riziko obezity.

Vitamín D má v lidském organismu aktivní roli při získávání vápníku a fosforu z konzumované potravy a také při udržování optimální hladiny těchto látek v krvi čímž také udržuje jejich správnou hladinu v krvi. Což v překladu znamená, že má velký vliv na pevnost našich kostí, ale co je zásadní pro nás maminky  i z pohledu na rakovinu je jeho nepochybný vliv na imunitu.

Za dětskými nekonečnými rýmičkami a dalšími onemocněními v zimě stojí i zmíněný nedostatek vitamínu D. Který se projevuje častějšími infekty mezi listopadem až dubnem. Nedostatek vitaminu D pak eskaluje právě na jaře, kdy se do nás pouští i stará známá jarní únava. To vše souvisí s nedostatkem vitaminu D, který je nejčastěji možno nachytat ze sluníčka, kterého právě v zimě nemáme zcela dostatek. V zimě se často pobytu venku vyhýbáme a brzké stmívání nás k delšímu pobytu venku také nepobízí.  A jak souvisí vitamin D s rakovinou? Čtěte dále.. Pokračovat ve čtení “Zázračný Vitamín D v boji s rakovinou”

Diagnóza: RAKOVINA PRSU

ŽIVOT PŘED NEMOCÍ

Svůj volný čas jsem trávila s přáteli a rodinou, miluji poznávání nových míst, památky, nové lidi a miluji přírodu a cestování.
Má povaha je velmi milá, vlídná,ráda pomáhám ostatním. Jsem přátelská, komunikativní, dobrodružná a velmi tvrdě si jdu za svým!!!

Pracovala jsem jako ošetřovatelka v domově pro seniory, ta práce mě velmi naplňovala a hlavně jsem věděla, že má prace má nějaký smysl. Vždy jsem pomáhala ostatním… Bohužel jsem měla pracovní úraz, po němjsem musela na operaci kolene a musela jsem mé práce zanechat. Poté jsem byla necelý rok na úřadu práce a v srpnu 2010 jsem zjistila,že jsem těhotná. 🙂

Já a moje těhotenství

Těhotenství bylo vcelku hektické co se tyče strachu o nenarozené dítě, hormony si dělaly co chtěly…. ale většinu času jsem byla velmi šťastná. Má dcerka byla velmi vytoužené dítko a byla jsem ochotná za ni dát vše. V těhotenství jsem měla problémy s děložním čípkem, několikrát za sebou mi vyšly špatně testy a na poslední kontrole (to byl konec února) mi “musel ” lékař odebrat část čípku, dodnes vlastně nechápu proč….
Po pár týdnech mě museli hospitalizovat v nemocnici s diagnózou předčasný porod,  bylo to v 31 týdnu těhotenství. Celou noc jsem dostávala kapačky a tablety abych neporodila. Nakonec se lékařům podařilo porod zastavit, ale já jsem už musela zůstat v nemocnici. Má hospitalizace trvala měsíc a 1.4.2011 mě propustili s tím abych si doma stihla připravit vše potřebné na příchod nového človíčka. 🙂 Dcerka se narodila 15.4.2011 o 3 týdny dříve ale vše bylo v pořádku a hlavně byla úplně zdravá!!!

JÁ A MOJE RODINA

Pocházím z celkem početné rodiny. Mám 4 sourozence ( 2 sestry a 2 bratry ), jeden z bratrů je nevlastní. Poznali jsme se teprve před 4 lety a máme skvělý vztah.

Jsem vdaná 7 let. Můj manžel je mi velkou oporou jak ve chvílích těžkých tak i ve chvílích krásných!
V podstatě nám rok 2011 krásně začal a v dubnu jsem se stala tou nejšťastnější ženou na světě STALA JSEM SE MATKOU KRÁSNÉ HOLČIČKY NOEMI. V srpnu 2011 jsme měli svatbu malou, ale krásnou a tím jsme zpečetili náš vztah a stali jsme se šťastnou rodinou 🙂
Užívali jsem si každou chvíli s naší malou princeznou. Jezdili jsme na výlety a trávili čas s rodinou a přáteli…

Kojení v bolestech s následným nálezem bulky

Byl listopad 2011 a já si nahmatala bulku v levém prsu. Tím, že jsem stále kojila myslela jsem si, že to bude pouze “namožené nebo tak něco “. Postupně se přidávali i bolesti. Nakonec mě manžel dohnal k doktoru. Bylo krátce před Vánocemi a já byla u doktora, který mi oznámil, že je to pouze ” tuková bulka” nic víc. Bylo mi řečeno, že to samo zmizí.

Bolesti se zhoršovali a bulka také

Překlenuly Vánoce a přišel Nový Rok 2012 a bulka byla větší a bolestivější.  Můj vnitřní hlas “takový ten 6.smysl” mi napovídal, že není něco v pořádku…. Po několika dnech stresu jsem si udělala další termín lékaře, ten mě po prohlídce odeslal na ultrazvuk prsou. Vidím to jako dnes na žádance bylo napsáno,že mají udělat ultrazvuk a odebrat vzorek z bulky.
Na ultrazvuku mi lékař oznámil, že nevidí žádný stín za bulkou a že je vše v pořádku a poslal mě domů.

Odjížděla jsem domů s divnými pocity. Nechtěla jsem se smířit s rozhodnutím lékaře a tak jsem za pár dní volala na onkologii s tím, že chci aby tu bulku vyndali. Paní onkoložka mě odeslala do MAMARNÍHO TÝMU, kde na mě koukalo X doktorů a všichni mi tvrdili, že to nic není. Po dlouhém přemlouvání MAMARNÍHO TÝMU mi dali termín operace. Jenže ten byl volný až za měsíc. Ano dlouhá doba, ale já jsem dosáhla svého!!!

NASTAL DEN “D” NÁSTUP NA OPERACI

Byl začátek dubna pár dní před Velikonocemi. Je pondělí a dcerka je u mých rodičů a já se chystám a cestu do nemocnice. Sedím na příjmu, druhý den ráno mě budou operovat, hlavou se mi honí spousta myšlenek…. po příjmu mě sestra odvádí na pokoj. Je odpoledne a já mám návštěvu přijel za mnou manžel s malou a bylo to krásné rozptýlení před operací.
Úterý ráno byla operace, která proběhla bez komplikací. Jediné co mě zarazilo bylo chování personálu, chovali se ke mě jako ke kusu masa beze jména..
Po dvou dnech mě pustili domů. Strašně jsem se těšila na moje dva miláčky co na mě doma čekají 🙂 Užívala jsem si s nimi každou chvíli a zároveň jsem čekala na výsledky z histologie…

Podezřelý telefonát

Je pátek odpoledne a zvoní mi telefon a tam doktor z nemocnice, kterého ani neznám a žádá mě, abych přijela pokud možno hned nebo o víkendu, že prý má službu. Chtěl se mnou mluvit o výsledcích z histologie…. Po telefonátu z nemocnice by se ve mě krve nedořezal. Manžel měl odpolední a já byla s malou sama doma. Bylo mi jasné, co se mi chystají říct. Držím Noemi v náruči a koukám na ni jako na “svatý obrázek ” a hlavou se mi honila spousta myšlenek ( co bude s malou a s manželem, proč mi nikdo nevěřil, že ta bulka je něco špatně atd..). Přemýšlím jak to oznámím manželovi. V hlavě mám spoustu otázek a odpovědi žádné…. 🙁

Výlet za ortelem

V sobotu jedeme do nemocnice a já se připravuji na ortel. Sedím v ordinaci a čekám na doktora, po chvíli se otevřou dveře a stojí tam velmi sympatický a usměvavý doktor (což mě trochu uklidnilo).
Sedl si naproti mě, vzal mě za ruku a povídá: MÁME UŽ VÝSLEDKY BOHUŽEL… V TOM HO PŘERUŠÍM A POVÍDÁM MU MÁM RAKOVINU ,ŽE ANO??
On na mě kouká a povídá mi : ANO, BYL TO ZHOUBNÝ NÁDOR 2cm široký a 3,5cm do hloubky.
Má odpověď: JÁ TO VĚDĚLA A NIKDO Z VÁS MI NEVĚŘIL..!!!!
Žádal mě abych nastoupila hned v pondělí na příjem, že bude potřeba další operace a následně začátek CHEMOTERAPIE.
Odjíždíme domů a manžel se mě ptá co mi řekl doktor a já mu odpověděla, že mu to povím až v pondělí, že se o tom nechci bavit. Navrhla jsem že si uděláme pěkný společný víkend.. Musela jsem se s tím nejdříve sama smířit a prokousat se tím, co jsem se teď dozvěděla…

10.4.2012 – JSEM MĚLA VERDIKT ČERNÝ NA BÍLÉM ” RAKOVINA PRSU ” . BYLO TO 5 DNÍ PŘED 1.NAROZENINAMI MÉ MILOVANÉ DCERKY…

Další operace

Po druhé operaci kdy mi byly odstraněny uzliny v podpaží cca 10ks. .Mě čekalo něco opravdu velmi těžkého a to oznámit manželovi, že mám rakovinu a že 17.4.2012 nastupuji na CHEMOTERAPII.
Když jsem mu to oznámila viděla jsem v jeho očích bolest, bezmoc a beznaděj…

ale jeho slova mě uklidnila : ” NEBOJ LÁSKO SPOLEČNĚ TO ZVLÁDNEME A TEN BOJ O TVŮJ ŽIVOT VYHRAJEME”!!!! Dodalo mi to tolik energie a síly bojovat a všem dokázat, že mě ta mrcha nedostane…
Poté mě čekalo další těžké sdělení o mé nemoci mým rodičům a babičce. Babička je pro mě velmi důležitá a hodně mi pomáhala a stále pomáhá. Jelikož už není nejmladší a její přítel zemřel také na rakovinu, rozhodla jsem se s těžkým srdcem jí “milosrdně lhát “. Ale jak všichni víme, babičky jsou chytré a své děti a vnoučata dobře znají a po nějaké době mou “LEŽ ” prokoukla.. 🙂
Dále jsem zlou novinu sdělila mému otci, bylo to těžké jelikož jsem prvorozená a teď můžu i první zemřít?? Vzal to velmi těžko…..

Na pokračování se můžete těšit příště,

Vaše Lucie 🙂

Lucie úvodní článek

Kdo je Lucie L.

Před šesti lety to bylo úplně normální ženská která se hnala za zaměstnáním. Bylo jí 24 let pracovala v domově pro seniory jako pečovatelka práce ji naplňovala. Byla ráda že může pomáhat ostatním. Měla pracovní úraz po nějaké době musela svojí práce bohužel zanechat což jí velice mrzelo. Rok byla na úřadě práce a měla času na sebe až až. Stále byla sama bez přítele a jak to tak bývá v době internetu a různých věcí potkala svého nynějšího manžela.

Pokračovat ve čtení “Lucie úvodní článek”

Vánoční přání – Kvalitní spánek

Tenhle článek bude trochu jiný, kombinace článku o společně s recenzí.

Na instagramu jste se mohli dočíst krátkého příspěvku o tom, že k dokonalosti mi chybí se už jen pořádně vyspat. A protože ten spánek při rakovině opravdu není zrovna výhra, nehledě na mou minulost s výhřezem bederní plotýnky v pouhých 18 letech a opravdu posledním neopomentulným faktem, že jsem maminkou teď již dvouletého chlapečka, ke kterému jsem se toho v noci hodně navstávala. Navzdory kvalitní stravě i dostatku pohybu mi kvalitní spánek chyběl.

Matrace je faktor hrající v kvalitě spánku

No a proč? S tím totiž souvisí i matrace na které se spíme. Matrace, které doma máme jsme zakoupili v Kika, nesáhly jsme po těch úplně nejlevnějších co tam byli, ale tenkrát jsme moc nehleděli na potřeby a účel, které matrace měli plnit. Říkáte si: “Který účel než si na ně lehnout by asi měli plnit?” No to jsem si taky říkala. A tak není divu, že během tří let co jsme na těch matracích trávili téměř každou noc mi došlo, že jsme si asi pěkně naběhli. Pokračovat ve čtení “Vánoční přání – Kvalitní spánek”

Můj rok s rakovinou 2.část

Mince má vždy dvě strany

Zdálo se Vám, že předchozí článek byl příliš tvrdý? Život totiž takový opravdu je. Záleží však na úhlu pohledu. I mince mají vždy dvě strany a záleží, kterou z nich si vyberete. Chcete vidět i tu druhou? Tu, který si držím téměř od začátku září? Tu, jež je mnohem příjemnější? Pro mě i pro Vás. Tu stránku roku jež vnímám jako tu, o které mohu říct, že mě přivedla k životu s rakovinou a pomohla mě přivést k takové myšlence, že mohu s klidným svědomím říct, že i přes všechno co se přihodilo svůj život miluji?

Problémy se zjevují tam, kde je vidět chceme..

A tohle tvrzení jste si s největší pravděpodobností mohli přečíst i na instagramu. Tahle myšlenka mi vrtala v hlavě několik dní než jsem ji popsala a upřesnila si jak jí vlastně chci brát. Když jsem 27.září skončila chemoterapii a měla odpočinkový říjen, stala se spousta věcí. Věcí, který málokdo v rodině rozdýchával. Já jsem však zůstala relativně klidná. Našla jsem svou rovnováhu a stres mě už tak vůbec nemohl rozhodit. Po změně životní filozofie a přístupu, který jsem našla, jsem to totiž přestala vnímat jako překážky, jako problémy. Nepřistupovala jsem tak k nim. Brala jsem je jako čistou realitu a dívala se na ně s odstupem, jakoby z jiného úhlu. Problémy pro mě již nyní neexistovali. A co byl ten další problém, který vlastně problém není? Čtěte až do konce.. Pokračovat ve čtení “Můj rok s rakovinou 2.část”