Maminka Jana Jmenuji se Jana a jsem maminka tří dětí, nejstaší je syn Lukáš a ještě mám dvě dcery (starší Šárku mladší Klárku). S manželem spolu žijeme v manželství už 30 let a za tu dobu jsme prožili spoustu dobrého i špatného. První část života s dětmi jsme prožili ve dvougeneračním domě v Táboře. Manželovi […]
Chceš se uzdravit?
“Vážně se mě ptáš na tohle? Co je tohle za otázku? Jasně, že chci.”
Vedu rozhovor s maminkou. Sází odpověď za odpovědí. Pak chvilku ticho. Uvnitř totiž hloubá červík, který svým způsobem říká. “Je mi mizerně z léčby. Po chemoterapii je mi zle. Jsem unavená. Ale… začalo se něco konečně dít. Manžel víc pomáhá, děti míň zlobí. Mám konečně chvilku pro sebe. Nechají mě odpočinout. S prádlem mi pomáhají. Občas uvaří. Najednou nejsem jen ta služka. Vidí mě. Slyší mě. Mají o mě strach a já konečně cítím, že existuju. Najednou je něco jinak. Není to jako předtím. Co když se to pak vrátí do stejných kolejí?” a já mám jasno. Pokračujeme v rozhovoru. Vyvíjí se dál a celá situace se objasňuje. Otázku pokládám znovu. Takže se chceš uzdravit? Odpověď, kterou je těžké připustit si v hlavě, natož odpovědět na ni nahlas.
V hlavě křičím a vztekám se, že mě to vlastně samotnou vůbec napadlo. Padne na mě úzkost. Je mi do pláče. Takže je mi tu vlastně dobře. Že jsem nemocná rakovinou. Proč jsem ale tedy onemocněla? A to je přesně ta první otázka, která měla padnout. Ta otázka, která proběhne hlavou každému onkologicky nemocnému hned po vyřčení toho strašného slova. RAKOVINA. Proč já? Ta otázka pak padá dokola tak dlouho dokud na ni nenajdeme odpověď. Někdo ji najde, jiný ne. A do ze statistik dále vyplývá. Rakovina se vrací! Víte proč? Nepřišlo uzdravení! Čtěte více
Z rutiny do světa maminek Domíkovi jsou čtyři měsíce, opuchlá jsem v obličeji i na nohách a vypadám jako slon. Kila dolů nejdou a svižné drandění s kočárkem po celé Plzni i jejím okolí asi nemá ty správné grády. Rozseknout to musím nějakou další aktivitou a taky společností, která mi na mateřské prostě chybí. […]
Štedrý den byl vše, jen ne pohodový Ráno vstáváme unavení, rozlámaní a nervní. Noc v úplňku dala zabrat všem. Mě se připojili ke vší smůle i ženské hormony, které se chystali rozpoutat “nechtěné” červené řádění. Hormony a únavou napjatá jsem se dopajdala do kuchyně k přípravě snídaně, kde pak rovnou následovala příprava oběda, u jehož […]
Neplánovat, nesrovnávat.. V životě je lepší nic neplánovat, nesrovnávat. Ne kvůli tomu, že život dokáže překvapit ze všech možných koutů, ale spíše z důvodů, že takovým plánováním může na jedné straně buď mile nebo nemile překvapit i přivést do stresu. Příkladem toho byli i naše letošní Vánoce. Když tedy srovnat musím, protože tím prvotním plánováním […]
Mince má vždy dvě strany
Zdálo se Vám, že předchozí článek byl příliš tvrdý? Život totiž takový opravdu je. Záleží však na úhlu pohledu. I mince mají vždy dvě strany a záleží, kterou z 
nich si vyberete. Chcete vidět i tu druhou? Tu, který si držím téměř od začátku září? Tu, jež je mnohem příjemnější? Pro mě i pro Vás. Tu stránku roku jež vnímám jako tu, o které mohu říct, že mě přivedla k životu s rakovinou a pomohla mě přivést k takové myšlence, že mohu s klidným svědomím říct, že i přes všechno co se přihodilo svůj život miluji?
Problémy se zjevují tam, kde je vidět chceme..
A tohle tvrzení jste si s největší pravděpodobností mohli přečíst i na instagramu. Tahle myšlenka mi vrtala v hlavě několik dní než jsem ji popsala a upřesnila si jak jí vlastně chci brát. Když jsem 27.září skončila chemoterapii a měla odpočinkový říjen, stala se spousta věcí. Věcí, který málokdo v rodině rozdýchával. Já jsem však zůstala relativně klidná. Našla jsem svou rovnováhu a stres mě už tak vůbec nemohl rozhodit. Po změně životní filozofie a přístupu, který jsem našla, jsem to totiž přestala vnímat jako překážky, jako problémy. Nepřistupovala jsem tak k nim. Brala jsem je jako čistou realitu a dívala se na ně s odstupem, jakoby z jiného úhlu. Problémy pro mě již nyní neexistovali. A co byl ten další problém, který vlastně problém není? Čtěte až do konce.. Čtěte více
Pyramida, která se chystá spadnout
Jeden člen rodiny s rakovinou je smutná zpráva, dva jsou smůla a tři ti jsou už vyloženě pro zlost! Jenže když se k tomu připojí demence, skleróza a srdeční 
aritmie ve věku 85 let, je to už Vážně boj o život. Aby ta pyramida byla ovšem kompletní, musíme připojit ještě několik dalších členů. Že je na mého manžela z náročného zaměstnání a hypotékou vyvíjený velký tlak je jasnost číslo jedna. Jenže, když se k tomu připojí ještě moje sestra? Nebo dědeček číslo dvě? Je té smůly a špatnosti v naší rodině za letošní rok už nějak příliš. A prosím Vás pěkně, to co si níže přečtete jsou všechno události mého “odpočinkového” měsíce října, kdy jsem měla nabírat síly. Tak jdeme postavit pyramidu? Čtěte více
Tento článek bude o tom co se během léčby chemoterapií přihodilo a nemuselo. O komplikacích, které mě v průběhu celé nemoci neustále pokoušeli skolit. Jak vidíte, jsem tu stále. Ustála jsem všechny komplikace a vyšla z nich jako Fénix povstává z popela. Silná, plná energie a odhodlání do dalších dnů.. Tak, co že to provázelo celou léčbu chemoterapií? Čtěte více
Den na který se těší celá rodina
Je polovina srpna, a blíží se jediný světlý moment. V té době jsem už uvažovala že si začnu psát blog, k jeho realizaci jsem se ale nedostala. Pořád jsem na něco čekala. Spouštěč se už ale blížil. Přišel 25. srpen. Den, na který se těšila celá rodina. Bratrova svatba.
Jako přes kopírák
Starší bratr Lukáš se zasnoubil s přítelkyní loňského roku na dovolené, přesně 24. září, což byl pro mě významný den, ne pro jejich zásnuby, které jsem jim
přála, ale i protože ten den jsme se roku 2016 brali s Lukynem. A svatbu začali plánovat tak aby jí stihli do roka a do dne jak se traduje. Zvolili proto začátkem roku termín o trochu dříve a to už na konec srpna. V té době ještě netušili, že nám budou jako přes kopírák. Andri přichází do jiného stavu zhruba ten samý týden v dubnu jako já. Tím snad doufám, všechny kopie končí. O pár týdnů později byla mamce zjištěna rakovina, a o necelý měsíc na to už bylo jasné, že jí mám i já. To však nikdo nemohl tušit. Nikdo po nich ani nechtěl, aby se svatba rušila. Navíc pozvánky byli natištěné a na tenhle jediný světlý moment letošního roku jsme se všichni neskutečně těšili.. Tak jak to probíhalo? Čtěte více
Moje další chemoterapie
Po zážitku z první chemoterapie se připravuji na další léčbu. Pokud to bude probíhat jako první chemoška tak se nemám čeho bát. Špatně mi bylo jen v den podání cytostatik a následujících pár dní jsem byla jen více unavená s lehkým žaludkem na vodě a pachutí v ústech. Po druhé chemoterapii se k tomu přidalo mravenčení v konečcích prstů. Což bylo stále velmi snesitelné ačkoliv mi tentokrát bylo špatně už dva dny. Syn byl u babičky Martiny, ale chyběl mi už mnohem více. Snažila jsem proto celé dny ležet a více odpočívat.
Hlava hraje prim
Na třetí chemoterapii jsem se už den předtím musela psychicky připravit, už vím o čem ta léčba je a co po ní přijde. Nechtěla jsem být ale doma sama, tak 
jsme tentokrát syna k babičce neodvezli. Vypořádat jsem se ale musela i s pocity mojí mámy, od které jsem pořád slýchala: “Jakto, že ti není tak špatně jako mě. Já jsem neschopná ničeho celých 14 dní a ty si tři dny potom lítáš jakoby nic.” Srovnávání naší léčby mě v jejím případě trápilo. Neustále jsem jí musela vysvětlovat, že každá máme jinou rakovinu a každá jinou léčbu. Hlavně máme od sebe celou generaci a každá máme jiné energetické zásoby v těle. Já jsem už před nemocí konzumovala spoustu zdravých potravin i superpotravin a možná proto si mé tělo s tím tak hravě poradilo. Čtěte více
Před třiceti lety se toho o rakovině příliš nevědělo, moc se o ní nemluvilo a rozhodně rakovinou neonemocnělo tolik lidí, jako v dnešní době. Před deseti lety tomu dokonce bylo podle statistik tak, že rakovinou onemocní 1 z 10. Podle nových statistik se dokonce ukázalo, že toto onemocnění postihne 1 z 4 lidí. To už je hrozivé číslo, nemyslíte? Co za tímto onemocněním tedy stojí a co 
to ta rakovina vlastně je? Podíváme se na to dvěma úhly. Začněme tím odborným pohledem, z pohledů lékařů a moderní medicíny. Tím druhým očkem na to koukneme z trochu alternativnějšího směru. Směru, psychosomatiky, který si už v dnešní době proráží cestu i v přístupech moderní medicíny a začíná být braný vážně. V dnešním článku si tedy vysvětlíme základní termíny, kde definuji rakovinu, nádor a další k tomu navazující termíny, které v souvislosti s tímto můžete slyšet. Tak jdeme na to? Čtěte více
Odběr uzliny na histologii
Ve chvíli, kdy přišla na řadu potřebná excize uzliny pro její následné odeslání na 
histolku, jsem byla už se situací smířená ačkoliv nebyla jistá. Prvních pár dní minulo a já se dostala na řadu k zákroku, který měl všechno definitivně potvrdit. Zákrok měl být rychlý a provedený jen v lokální anestezii. Být minimálně invazivní a měla bych ho snést velmi dobře. To bych, ale nebyla já kdyby to u mě neprobíhalo bez komplikací, jak je v minulosti už dobrým zvykem vždy a všude jde-li o lékařské zákroky na mém těle.
Přípava je důležitá
Na zákrok přicházím klidná, s čistou hlavou. Smířená se situací, která spustí v mém životě převrat. Lékaři jež mě mají operovat přichází v dobré náladě, je to rutinní zákrok, dělají to denně. není se čeho obávat. Nebo ano?
Po plačtivé fázi přichází vzteklá
Po tak náročných dnech jsem měla potřebu ze sebe všechno setřást. Už jsem 
neměla potřebu plakat. Myslím, že jsem ze sebe už všechno vyplakala během těch tří neskutečně náročných dní. Nyní jsem měla potřebu křičet. Dostat ze sebe všechen ten vztek, který jsem měla sama na sebe. K tomu byla vhodná příležitost už v sobotu. Jaká? Jestli jste četli moje předchozí články, tak už asi tušíte o čem je řeč. Tak čtěte dál a uvidíte. Čtěte více
Stresová zkouška
Každému se jednou za čas objeví období, kdy se mu vše sype pod rukama. Je to období zkoušky. Stres, který na nás v danou dobu působí má velkou sílu. Záleží na spoustě okolnostech zda zkouška, jež jste 
právě absolvovali na Vás zanechá následky. Zda to tělo a mysl ustojí. Pokud v ní uspějete život běží dál, než přijde další, která Vás tentokrát složí. Stres je jedním z hlavních faktorů mající vliv na naše zdraví, mysl i pohodlí. Vše dohromady funguje, pokud ovšem jedna z nich není nalomená. Tady u mě to tak bylo.
Duben, měsíc zvratu
Po návštěvě alergologie jsem brala pravidelně své nové tabletky na alergii. Příznaky se umírnily a já už nebojovala s tím nutkavým pocitem strhat si vlastní 
kůži z těla. Přebývalo už jen mučící svědění v uších, které mě po večerech dohánělo téměř k šílenství. Objednala jsem se k lékaři znovu, výsledky krve prý byli mírně zvýšené a je potřeba hodnoty nechat přeměřit znovu za tři měsíce. Mohli být mírně zvýšené z předchozí nemoci, kterou jsem prodělala před necelým měsícem. Nechtěla jsem nic zanedbat, i když jsem si říkala že to nic nebude, když doposud se nic nezjistilo. Přišlo, ale něco co mi změnilo život. Co to bylo? Stresující dubnový týden. Čtěte více
Pravda okolo tuků
Již dlouho se vedou debaty o tom, který tuk je ten zdravý a který je špatný. 
kterému bychom se měli vyhnout a který naopak vyhledávat. Tahle doporučení jsou nejen od výživových poradců, v reklamách, ale slyšíme je i ze stran odborné veřejnosti a vyznavačů zdravého životního stylu. Podle některých studií se dokonce ukázalo, že tuk, který člověk konzumuje má svůj určitý podíl na vzniku rakoviny. Jak to tedy s těmi tuky vlastně doopravdy je?
Vyhýbáním tuků jsem si uškodila
S tuky mám i svojí osobní zkušenost. Nikdy jsem přehnaně nekonzumovala vysoké množství tuků, netrpěla jsem obezitou a konzumovala ty zdravější varianty. Tukům jsem se v posledních letech snažila dokonce obloukem výhýbat. Což se nakonec ukázalo také jako nesprávný postup. V loňském roce jsem s příjmem tuků také velmi experintovala, až jsem podle tabulek konzumovala kolem 20 g zdravých tuků denně. Index mého tuku v těle klesl v době mého hubnutí až pod hranici 18%. Což už podle norem značí tukovou podvýživu. Tuky totiž v organismu hrají svou důležitou roli a jejich vyloučením ze stravy nebo konzumací těch nesprávných tuků dokážeme svému tělu poměrně snadno zavařit. Čtěte více
,,Rodinný život, je zásah do života soukromého.”
Teď zcela upřímně. Člověk, může toužit po dětech sebevíc, může je milovat 
celým svým srdcem, ale jsou věci, které se s jejich příchodem zásadně změní. Konkrétně tím, že se začne točit vše jen okolo nich. Na soukromý život už jaksi není prostor. Tedy, alespoň tak tomu bývá na začátku. Než se člověk s novou situací vypořádá, nastaví si funkční režim a určí si pravidla boje. Čtěte více
„Rodinný kruh často mívá podobu trojúhelníka.“
Ráno po porodu mě převážejí na oddělení porodnice. Doporučují zůstat na lůžku, ležet, nejlépe spát a nabírat síly. Je potřeba toho využít po tak náročném dni a spím 
tak dlouho co to jde. Asi za tři hodiny mi vezou ten malý nevinný uzlíček. Nemůžu se vynadívat, asi jako každá jiná máma. Jsem šťastná za to co jsem dokázala, a že jsem to vůbec dokázala. Co přijde dál, zatím ani nemám tušení. Čtěte více
Na svatební cestu jsme nejeli.
Na svatební cestu jsme vzhledem k začínajícímu 7. měsíci těhotenství raději nejeli. Do porodu už zbývá jen několik měsíců a je na čase začít se věnovat tomu našemu klučíkovi. Brouzdání po netu ohledně výbavy pro miminko a správné výchově dětí je na denním programu. Vzdělávat se je potřeba, 
obzvlášť jedná-li se o výchovu prvního dítěte, nechci nic zanedbat. Je listopad, blíží se Vánoce, zase vymýšlet co se komu koupí. Dosud jsem si držela váhu v rámci normy, ale s blížícím se porodem začínám zadržovat neskutečná kvanta vody, křeče v břiše i nohách začínají opět zvyšovat svou intenzitu. Během předposledního měsíce tak nabírám navíc asi 4kg, mám tedy už 12kg navrch. třetí den po oslavách Nového roku přichází porod. Čtěte více
Svatbu chci mít prostě podle svého!
Na řade je stresové zkouškové období, všechno zvládnu i s rostoucím človíčkem v mém lůně. Pro bolesti však nastupuji na rizikové těhotenství. V oblíbené práci končím během 14 dní a svojí dosavadní práci zakončuji dovolenou, během které připravuji blížící se svatbu a ladím její detaily. Jsem hodně kreativní člověk, veškeré dekorace a potřebné věci si vyrábím sama, chci mít vše naprosto podle svých představ, proto se občas neshodnu se svými rodiči, kteří mají tendence se do příprav vměšovat. Pochopili, že ikdyž svatbu konající se v Chýnově řídím z Plzně, nemá cenu mi oponovat. Chci to mít prostě podle svého! Čtěte více
