Druhý trimestr pokračuje

Do druhé fáze svého těhotenství vcházím už bez žaludečních nevolností, drželi se mě opravdu celé první tři měsíce. Srpen značil, že se blíží svatba a s tím přicházeli i obavy, že mi budou malé svatební šaty. Zakoupila jsem si druhé. Logika ženy, šatů není nikdy dost. 😀

Za 5 měsíců 4 kila

Na svatbu jsem měla času dost, dolaďovala jsem detaily a doplňky. Dokončila   výrobu všech stužek, ozdob a dalších věcí. Na svatbu jsem byla připravená. Bude za měsíc. Šaty mi zatím sedí oboje. Bezvadný. S kolegyní/svědkyní Káťou jsme vyzkoušeli oboje šaty, slušeli i seděli skvěle. Doufali jsme, že stále v den svatby obléknu ty první, které jsem už ovšem nedotáhla úplně na maximum. Což mi vadilo, že nebude dokonalé. Smířila jsem se s tím, že na svatbu obléknu ty rezervní. Stále jsem zdravě jedla a cvičila a udržovala se v kondici. Bříško rostlo pomalu a těhotenství na mě začínalo být teprve trochu vidět. Na váze jsem měla asi 68kg. Do svatby už zbývají jen tři týdny a kousek jdu opětovně vyzkoušet šaty.

Několik týdnů do svatby

Paradoxně rezervní šaty mi nejsou. Bříško o dost poskočilo a tak začínám shánět třetí! “Dost, už žádné další šaty” lamentuje Lukáš. Hormony se už ve mě mísili a já chtěla být dokonalá. “Prostě si oblékněš ty první, neříkej mi, že ti opravdu nebudou.” lamentovala Káťa. Byli mi. Jen to nevypadalo tak krásně jako když jsem si je koupila. Ještě, že měl Lukyn rozum a tady mě zasekl. Opravdu jsem hledala po Vinted od koho seženu další náhradní šaty. Koupila jsem si už jen ty “popůnoční” na převléknutí.

Změny chutí a nálad

22tt

Svatba se kvapem blížila a já cítila jak  ve mě hormony vášnivě diskutují a hrají si se mnou jako s panenkou. Jednou pláč a smutek a pak hned smích a neskutečná radost. Začali přicházet neskutečné chutě na slané. Nemohla jsem odolat, zdravou stravu jsem doplnila chipsy, křupkami, wasabi oříšky, olivami, okurky a dalšími laskominami. Začala jsem pociťovat větší únavu a hlava se mi točila. S cvičením jsem přestala a na svatbu jsem ve 23 týdnu těhotenství mám už 70kg (7 těhotenských kil). – článek o svatbě –ZDE

Což mě samozřejmě začínalo v té době trápit, že nevycházím podle statistiky. Měla jsem mít totiž zhruba kolem 5 kilo. Nechápu, kde jsem tenkrát měla halvu a řešila takové malichernosti, ale byla jsem taková pečlivka a nechtěla jsem vyběhnout z řady. Mezi námi z roku 2016 a 2018 je tak zásadní rozdíl. 🙂

Kluk jako buk

Bříško kvapem rostlo a s ním i miminko ve mě sílilo a rychle rostlo. Za to mě ubýval dech, začala jsem opětovně pociťovat tlak na žaludek. To už  však byli synovi nožičky, které se protahovali směrem k mému hrudnímu koši a vyvíjeli nepříjemnou bolest. V 04té době byl už poměrně velký neposeda. Otáčel se několikrát denně a těhotenství teď bylo více nepříjemné. Začali jsme k němu ještě víc promlouvat. Lukyn s ním vedl monology, nebo jsme mu pouštěli naše oblíbené písničky. Třeba naše píseň z prvního manželského tance ho neskutečně uklidňovala a miluje ji dodnes. Asi mu připomíná období kdy kolem něj bylo ještě všechno červené.

Nákupy a výbavička

Koncem října objednáváme vybranou postýlku. Místa v bytě není tolik kolik potřebujeme a tak si nemůžeme vyskakovat ohledně velikosti nábytku, můžeme mít akorát postýlku a přebalovací pultík na okraji postýlky. Jak na potvoru se ani postýlka o jeden jediný centimetr nevešla do ložnice tak jak měla. Musíme jí proto umístit na délku.

25tt

Navštěvujeme i Babies Expo 2016, kde se definitivně rozhoduji pro nákup Bamboolikových plenek. Ten den stíháme i kočárky a objednáváme dlouho vybíraný kočárek od české značky. Zbytek druhého trimestru věnujeme častým návštěvám rodiny v Plané a v Chýnově. Jezdíme téměř každých 14 dní a pro mě začíná být cestování poměrně velké nepohodlí. Nevydržím sedět v kuse už ani tu hodinu a půl a během cesty tak musíme třeba i dvakrát zastavit na krátkou procházku. Také se začínají připojovat staří známí – poslíčci, kteří mě nenechali klidnou.

A pak než se člověk nadál se těhotenství přehouplo do poslední fáze, která pro mě začínala být docela peklo.. Tady jsem totiž ještě svoje tělo a všechno co se dělo milovala. V téhle fázi bylo bříško dokonalé, kdyby zůstalo tak jak bylo a nenavalila se k poslednímu trimestru spousta věcí, které se stán nemuseli byl by dokonalý rok.. O tom už příště..

Ahoj..

 

 

Duch na papírku

Od čtvrtečního oplodňováku uběhli sotva tři dny. Nervní, nejistá a plná strachu. Každý večer usínajíc s modlitbou na rtech. A od třetího dne po oplodnění taky každý den máčím testy do skleničky s močí a doufám v zázrak. Světe div se, po sedmi dnech nacházím na testovacím papírku dvě slabounké čárky, ještě není vyhráno. Každý den se opakovaně ujišťuji, zda ten duch na testu gravidity nezmizel. Uf, stále je tam. Desátý den nadšeně telefonuji do IVF a objednávám si další rande s naším doktorem. O týden později mi těhotenství potvrdil ultrazvukem. Měli jsme opravdu štěstí. Na další kontrolu se hlásím už ke své gynekoložce.  K mému překvapení nedostávám hned další prohlídku těhotenskou průkazku jak jsem doufala. Na tu si počkám až do konce třetího měsíce. Vzhledem k mému zaměstnání, hlásím co nejdříve zaměstnavatelce šťastnou novinu, všichni nám to přáli. Vědeli jak dlouho jsme toužili a snažili se. Ale zárověň visel ve vzduchu ten zvláštní pocit zklamání. Zase o sestřičku méně. Tahle ordinace je snad prokletá. Byla jsem už 3 kdo během dvou let v téhle praxi přišel do jiného stavu. Holky se tam střídali jak na běžícím páse.

Štěstí v neštěstí

Ano, měli jsme štěstí. Zatím.  Nebo to byl zásah vyšší moci?  Každopádně jsem dosáhla svého. Mé srdce potřebovalo pocítit pocit štěstí v očekávání. Pocit který mohou pochopit jen lidé, kteří touží po svém malém uzlíčku stejně jako my. Nyní je čas  na sklizeň kýžených plodů v podobě  toho malého medvídka jak jej nazvala gynekoložka při prvním ultrazvuku. Není nad to slyšet poprvé zvuk toho nejmenšího a přesto tak silného tlukotu srdíčka. V tu chvíli se ve Vás něco změní. Dotknete se štěstí. A v tu chvíli jsem začala myslet hlavně na sebe a na to malé medvíďátko, které už bude jen moje po celý jeho život.

První trimestr

Velmi brzy přišli nevolnosti, ale ne ty ranní. Měla jsem je celý první trimestr a během celého dne. Nezvracela jsem, ale žaludek na vodě mě nutil zajídat ten podivný pocit v břiše. (Ten samý pocit přichází i po chemoterapii, jen je horší nedá se zajíst, jen přečkat) Chodila jsem při práci do školy. Byla čerstvě zasnoubená a připravovala svatbu. Přišlo zkouškové období (zkoušky za jedna) a taky první komplikace. Asi toho bylo moc a já si to nechtěla připustit. Nucený klid na lůžku. Rizikové těhotenství. Těhotná jsem teprve dva měsíce. A už se hlásí křeče a tvrdnutí dělohy.

Na čase je sehnat za mě náhradu a najde se naštěstí docela rychle, Naučím jí co nejvíc to jde. Vše připravuji na svůj nečekaný odchod z práce. Vybírám si zbylou dovolenou a prázdniny zahajuji jak jinak než rizikovým těhotenstvím a neschopenkou. Před otěhotněním jsme se snažila co nejvíc zhubnout, pročistit si tělo. Baštím chlorellu, zelený ječmen a další věci. Zhubla jsem i díky cvičení a to, že se chci udržet co nejvíc fit i v těhotenství si logicky přenáším i sem. Nechci přibrat zbytečně kila navíc. Obzvlášť když mám už od února doma svatební šaty. Každý týden proto hlídám váhu, skoro až hystericky hlídám kolik bych měla nabírat. pro větší zátěž v prvním trimestru z práce a školy, ale právě naopak hubnu.

Matýsek je moje bříško

Těhotenství začínám  v dubnu na 64kg, po dvou měsících těhotenství mám však 63. Zdravě se stravuji, pravidelně cvičím těhotenské cvičení a taky si fotím narůstající bříško. Ve volných chvilkách se vzdělávám o těhotenství a povídám si s “matýskem” jak jsem říkala svému pomalu narůstajícímu bříšku.

Svět je malý a zmenšuje se

Genetické vyšetření bylo nutnost. Už jen z ohledu jak jsme k miminku do bříška přišli. Absolvovali jsme další detailní nekonečnou debatu s lékařem, který byl paradoxně původem z Tábora. Svět je opravdu malý. Po vyšetření jsme už jen čekali jak budou volat, že je potřeba dovyšetřit amniocentézou. Toho jsem se obávala, obzvlášť když jsem byla na rizikovém. To je to vyšetření kdy Vám mají píchnout jehlu těsně do blízkosti vašeho nenarozeného potomka a ohrozit ho ještě před narozením? Tak to ani náhodou, tam nepůjdu.

Hlásí se druhý trimestr

Naštěstí jsem nemusela. Nebylo to potřeba. A neskutečně se mi ulevilo. Od začátku jsem věděla, že to bude kluk, i když jsem si přála holčičku. Prostě jsem to tam uvnitř tak nějak věděla. A když nám to na té genetice hned v 16. týdnu těhotenství potvrdili na 3D ultrazvuku, byla jsem štěstím bez sebe. Z vyšetření jsem odcházela klidná a nemohla se vynadívat na tu malou fotečku s trojrozměrnou hlavičkou. Tak ty budeš můj syn? V tu chvíli se začali probouzet opravdové mateřské pudy. Začalo hlazení a mluvení k bříšku a prozpěvování písniček. V té době jsem už celá zářila, překypovala zdravím a štěstím. 

 

Jak jsem se rozhodla být maminkou

Touha po mateřství

Dlouho jsem už v téhle rubrice ohledně těhotenství chtěla něco přidat. A konečně nastal čas, kdy na střídačku s úterními recenzemi bude vycházet článek do této rubriky než jí pochopitelně po krátkém časovém úseku uzavřu. Protože těhotenství bohužel netrvá věčně.


Divoženka Šárka

V jistém věku, u někoho dříve a u někoho později nastane zlom. Začne toužit po dětech a rodinném štěstí. V době střední školy jsem byla poměrně divoká, a kdo mě zná ví, že jsem se žádné párty nevyhnula. Ale v posledním ročníku střední školy už tomu tak nebylo, po těžkém školním úrazu a vyhřeznutí plotýnky jsem se dávala zdravotně dlouho dohromady. Ve škole jsem začala mít problémy se spolužáky, kteří velmi těžce nesli, že do školy téměř nechodím. Až se stalo, že jsem ve třídě neměla téměř nikoho s kým bych promluvila sotva pár slov. V té době jsem už ale chodila s Lukášem, a i když mě trápilo, že už nemám žádné kamarádky byl mi oporou hlavně on. Nasadila jsem růžové zamilované brýle, a neřešila nic. Trávila čas s ním a užívala si to. V té době jsem už byla zklidněná, na párty jsem už moc nechodila a začala se zklidňovat. Pokračovat ve čtení “Jak jsem se rozhodla být maminkou”