Těhotenství končí – Poslední vlna i poslední dech

Nelehký 3. trimestr

S posledním trimestrem přicházeli i komplikace. Podezření na cukrovku, preeklampsie, poleženíčko v nemocnici a taky masivní otoky dolních končetin. Poslední týdny těhotenství už tak rázem nebyli o tom užívání, poletování po výbavičkách a radovánkách jako doposud. Těhotenství najednou začala být dřina. Doslova!

2.11.2016

Začala jsem nečekaně rychle kynout, což pro mě která si chtěla hlídat doslova každý zbytečný gram navíc bylo opravdu velké zklamání. Velký nárůst váhy mě trápil, ale na cvičení už nebyla energie. Hlásili se dost silné křeče, tvrdnutí bříska a tak bylo nutno pouze odpočívat a ideálně ležet s nohama nahoře. To mě samozřejmě příliš nebavilo. A tak jsem začala nenávidět naši sedačku v obýváku. Mimojiné máme jí doposud a mám dny kdy se na ní kvůli poslední fázi svého těhotenství nemůžu ani podívat.

A co byli ty další komplikace kromě nenáviděného gauče?

Mimino si lebedí

Dominiček v bříšku krásně rostl, byl zdravý a spokojený. Mě však tvrdnutí břicha neustávalo, začali se zvyšovat dávky hořčíku a se začátkem 8 měsíce se začali objevovat kolapsy, změny v tlaku a motanice hlavy. S tímhle postupem se tak stalo, že jsem v polovině listopadu skončila na pozorování v nemocnici. Kdo mě zná, ví že já nemocnice moc nerada, a to že jsem zdravoník na tom nic neměnilo. Pomáhát pečovat o jiné je něco jiného než být pacientem. Izolaci a cizí lidi, kteří mi nebyli sympatičtí a chybějící soukromí na mě vždy dokázalo zapracovat.

Těhotenství s komplikacemi

Proto jsem se divila, že tady to bylo trochu jiné. Natrefila jsem na spolubydlu, která byla v nemocnici už nějaký den navíc, těhotenství měla rizikové a porod museli dokonce kvůli komplikacím s miminkem předčasně vyvolat. Danča se kterou si do těď občas napíšeme má krásnou zdravou holčičku. Já jsem si v nemocnici ale poležela ještě několik dní. A dočkala jsem se opětovného vyšetření na těhotenskou cukrovku (otec já má, babička jí taky měla) bylo to jasné riziko. Nepotvrdila se a tím se snížila pravděpodobnost, že se s ní v budoucnu budu muset potýkat. Vysoký tlak, ale stále zůstaval. A preeklapsie? Byla to jediné co mohli lékaři brát na zřetel. Následovalo propuštení do domácího ošetřování s přísně nařízeným klidem.

Naděje na dokonalé těhotenství mě opouštěla

24.11.2016

Do posledního měsíce jsem vstoupila s 11 těhotenskými kilogramy. Plná nadějí že se do těch mých žádaných 13 kg ještě možná vejdu  jsem najela na poněkud řádnější režim, opětovné hlídání stravy, zdravé potraviny, dostatek minerálů a vitamínů. Nic z čeho bych měla extrémně kynout. A přesto to bylo přesně naopak. Ano, předpoklad, že Domík nebude žádné tintítko tam byli, to se ví. Tehdy přeci jen už 3200g a odhadovaných 50cm. Moje váha, ale rostla extrémně rychle, začali mě bolet nohy a záda a ten poslední měsíc už pro mě byl jen za trest.

Jako slon z porcelánu

Připadala jsem si nesmírně zavalitá, asi jako velryba jsem se pohybovala po našem mrňavém bytě a zařadila trochu více pohybu. Cvičení na míči a dlouhé svižné procházky. Nebránila jsem se ani občasné sklence vína a když mě převzali do nemocnice na ozvy místo gynekologických prohlídek, říkala jsem si že horší už to nebude. Jenže váha rostla, nohy pomalu jako slon. A tak světe div se 5 kilo za jeden jediný měsíc. Jenže ne až tak u miminka jako u mě.

Do Nového roku ve třech? Ani omylem

Domík se v břiše převaloval a já cítila každý jeho pohyb jako bolestivý. Každý kop a převalení pro mě byla už strašlivá muka. Nožička v žebrech i tlaky v podbřišku se stupňovali a já chtěla co nejdříve porodit. Podle všeho to vypadalo, že porodím dříve a tak jsem se před Vánocemi již těšila, že tu na Nový rok už budeme slavit společně.

Cvičení, procházky i sex.

Termín porodu jsem však měla vypsaný jinak, na 3.nebo 5.ledna. Víkend před porodem jsem byla venku naposledy na procházce a

Silvestrovská fotka

další den jsem se nezmohla už ani na vypuzovací techniky s Aniballem, se kterým jsem pečlivě cvičila celý prosinec. Silvestr jsem strávila v pyžamových kalhotech na gymnastické mičudě a den ten byl vyloženě obžerstvím, domácí fondy i hromada chlebíčků udělali svoje. Novoroční procházka na kterou mě Luky donutil z mých posledních sil, bolesti žaludku a večerní sklenka vína s doporučovaným sexem udělali svoje a 2.ledna to začalo a do porodnice jsem se vydávala s 16kg.

Těhotenství končí a tím se spouští další éra. Éra, která z manželky udělá matku. Stále zodpovědnou za cizí život, a já jsem to vzala doslovně! Možná až moc.

A protože jsem Vám o porodu už psala, všechno se to tady začne spojovat.

(článek o porodu najdete – ZDE)

Vaše,

Šárka


A co vy maminky? Jaký byl váš poslední trimestr? Bylo to peklo nebo tak jste si plánovali? Napište do komentáře ať vím, že tu jste 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *