Neplánovat, nesrovnávat..
V životě je lepší nic neplánovat, nesrovnávat. Ne kvůli tomu, že život dokáže překvapit ze všech možných koutů, ale spíše z důvodů, že takovým plánováním může na jedné straně buď mile nebo nemile překvapit i přivést do stresu. Příkladem toho byli i naše letošní Vánoce.
Když tedy srovnat musím, protože tím prvotním plánováním a nadšením jsem na sebe uvrtala bič, kterým se teď musím dobičovat až do úplného konce. 
Srovnám tedy čistě pro efekt to co jsem v počátku vůbec neměla srovnávat. To čím jsem si na letošní Vánoce vlastně uškodila a přivodila si spíše více trápení než radosti. A dostalo se to až do té fáze, že jsem byla ráda, že to mám za sebou.
Vánoce 2018
Letošní Vánoce jsem plánovala nebo spíše neplánovala. Chtěla jsem jen užit ten krásný Vánoční čas, který tak miluji. Ale chybovat je lidské. A já jsem zde pro svou vlastní škodu napáchala škod na miliony. Promarnila jsem tím ty nejkrásnější chvíle, které jsem si měla prostě jen užít. Proč byli letošní Vánoce tak nepovedené? Copak na Vánocích samotných se dá něco zkazit? Když spíše více než to krásné a pohodové nám v hlavě zůstává spíše to co se nepovede nebo to co nás dovede k nové, další zkušenosti, která nás zase na příště dovede o kousek dál a poučí? Tedy v případě, chceme-li s i z toho to poučení vzít.
Takže pěkně od začátku..
Bylo nebylo. Přišel prosinec a já do něj vstoupila s klidným dojmem. Že vše letos proběhne naprosto ukázkově, bezstresově a poklidně. Vše se dařilo jak 
mělo. Cukroví sem tam jednou týdně sem tam vytvořené, sem tam poklizeno. Absolutně poklidně, vše bez stresu a zbytečného honění. Dárky objednány online, jen je zabalit. Měsíc krásně plynul a byla jsem se sebou nadmíru spokojena. Přípravný Vánoční čas jsme trávili společně, syn pomáhal, kde mohl a když viděl, že potřebuju tvořit něco sama pro sebe a mít chvilku na práci dobrovolně se odklidil do svého světa plného fantazie a věnoval se svému dětskému světu. Bez narušení jsme takto fungovali až středy před Vánoci.
Vánoční večírky a shon mě dohnal
Ve čtvrtek přišlo na řadu tradiční Vánoční večírkování. Abychom si mohli užít společně stráveného času s manželem bez dítěte nabídli se tchýně s tchánem, že nás předvánočně obdarují svou přítomností :-). Měli přijet ve čtvrtek krátce po obědě, ale já potřebovala honem honem doklidit co zbylo, na co jsem v rámci 
svého no-stress přístupu nedostala. Skutečnost byla taková, že syn toho dne po obídku neusnul, ačkoliv jsem se snažila učíst ho téměř do znudění. On nabýval na síle a rozhodl se zvolit pohádku v televizi, ačkoliv jsem z něj cítila, že on sám by spánek potřeboval. No, ví sám nejlépe co potřebuje a tak jsem jej nechala. Začala jsem se připravovat na večírek od 16 hodiny. Byla třetí a manžel v práci, tchýně nikde. Začala jsem pociťovat nervozitu ze zpozdění. Všichni dorazili o půl čtvrté. Já jak na jehličkách a manžel v totálním rozpoložení, kolaboval na cukrovku a už to bylo pro mě znamení, že měl raději na první večírek v naší štaci raději zůstat doma a odpočívat. Rychlá káva a sladké zakousnutí do letošního cukroví to spravilo. Vyrazili jsme a večer na večírcích jsme si náležitě užili.
Pátek to srovnal, no-stress day. Jen vaření oběda a čekání na manžela než dorazí z práce, který opět nešel.. Vyrazilo se na slíbené trhy, kde jsme řádně promrzli a vrátili se do teplého domova. Ulehli k pozdnímu spánku a tím nastartovali proces kdy se misky vah vychýlili ze své rovnováhy.
Jenže: Sobota mi vzala moji rovnováhu
Chceš-li se vyhnout stresu, nechoď do nákupního centra. Jenže před odjezdem rodičů si museli doplnit zásoby na Vánoce a tak se do obchodu zkrátka muselo. Poklidný oběd to měl zakončit a v poklidu se před Vánoci rozloučit. Problém číslo jedna. Před Vánoci jsou všude davy lidí ve stresu. Problém číslo dva. Obchodní centrum je samo o sobe stres. Problém číslo tři. Hlad je také stres. Abych to vysvětlila. jsem hodně vnímavá a moje empatická stránka to vždycky do sebe nasaje jako houba. To je někdy na škodu. Obzvlášť stres ze všech lidí okolo se do mě nasávál jako flaška tequily, kterou jsem při svých 18 narozeninách polkla jako láhev vody. Stres z přítomných lidí mě zahltil od buňky k buňce a já cítila jak s ním v tu chvíli nedokážu pracovat. Připojil se hlad, synova únava spojená s protivností a několik ran do mé hlavy od okolních lidí sápajících se po jídle z pultu v samoobslužné restauraci, které tomu jen nasadili korunu.
Večer jsme zabili kapra, u toho syn nesměl chybět. Přebral a byl přetažený a nemohl usnout. Nám začala noční předvánoční honička. Naložit kapra
, přestěhovat nábytek kvůli stromečku, který se nám do bytu sotva vejde. Dobalit zbývající dárky. Opět spánek v pozdní hodiny.
Neděle dílo dokoná
Vánoční zázrak se u nás chystá v noci před Štědrým dnem. Večer jsme syna uložili, jenže se hlásil jeden hlavní nedostatek. A to úplněk. To bývá syn v noci hodně čilý, nespí, blouzní a pláče. Toho večera nemohl usnout, a ačkoliv byl za celý den utahaný jako kotě nezabral a nezabral. Uložen k 21 hodině a o půlnoci ještě nespal. Já v tu dobu připravovala rybí vývar a bramborový salát a manžel připravoval ozdoby ke zdobení stromečku, ke kterému jsme radostně přistoupili s lahví kvalitního vína a konečně se dostali k samotnému zdobení. To padla 2 hodina a se vším hotoví, včetně nás jsme dopili poslední lok vína a vydali se vstříc osvěžující sprše. Znavení jsme upadli téměř do kómatu.
2. část si můžete přečíst – ZDE
