Za život pro dvě malé děti

Tak operaci jsem měla za sebou a čekalo mě pokračování léčby se vším všudy. 4.2011 jsem začínala dohromady s chemoterapií i ozářením. Jenže hned první cyklus mi bylo strašně špatně. Dva dny jsem jen zvracela a zvracela, noci jsem trávila na záchodě. Dcera se mě ptala, proč tam chodím, když mi dávají takové ošklivé věci. A to jsem ještě musela denně chodit na ozařování. Prosila jsem maminku, ať už mě tam nevozí, že tam nejdu.

Bojuji nejen za sebe, ale i za děti

Stejně jsem šla, musela jsem bojovat. Naštěstí druhý i třetí cyklus už byl lepší a už mi nebylo tak špatně. ALE… začalo se to komplikovat zhruba třetí týden ozařování. Bylo těsně před Velikonoci a já začala mít průjem. Nejdřív jsem tomu nevěnovala moc pozornost, ale když už jsem byla na záchodě víc než 10x a začalo mě bolet břicho, tak jsem začala být trochu nervózní.  Jenže na onkologii mi řekli, že je to normální, tak jsem to neřešila. Ale přišly Velikonoce a já už od soboty nemohla ani jíst ani pít, stolic bylo více než 20 a bolest břicha byla už trvalá. Nakonec mě manžel odvezl do nemocnice a tam jsem nakonec zůstala několik týdnů.

Problémy s trávením mám doposud

Dostávala jsem výživu, antibiotika, měla jsem pěkný zánět střev. Trvalo to na můj pocit dlouho, ale nakonec jsem to zvládla. A dodnes nemohu pít mléko a mléčné výrobky, moje střeva stále  nefungují ideálně. Poslední léčbu jsem dostala v srpnu, dokonce jsem měla na domů infúzní pumpu se zbytkem chemoterapie a s tím jsem i chodila do školky pro dceru. Co jsem měla štěstí, že mi vlasy vypadaly jen částečně a jelikož mám vlasů hodně, tak to nebylo až tak vidět. Já to viděla, ale cizí tolik ne.


TIP: K léčbě jsem přidala krapet podpůrné léčby a používala jen bylinné čaje a pak mi moc pomohl zelený ječmen, když jsem měla zánět střeva.


Zpátky do práce

Doma to byl během nemoci samozřejmě velký problém, ale fungovali jsme dobře. Moc mi pomohly obě maminky, moje maminka k nám často jezdila, pomáhala,co to šlo, jezdila za mnou do nemocnice denně a byla to ona, která mě po mnoha letech zase koupala a krmila J A moje tchyně  u nás bydlela a pomáhala mi s péčí o syna a dceru. Manžel taky fungoval na  150%, ale musel chodit do práce. Prostě to nějak muselo  Co si přesně vybavuji je, že jsem se vrátila po několika týdnech z nemocnice a doma chaos, drobky na zemi, prach… V první chvíli jsem chtěla hartusit, ale pak mi došlo, že to stejně nemůžu uklidit, fakt jsem nebyla v dobré kondici a hlavně, všichni doma makali a starali se o děti, takže tahle „drobnost“ byla to poslední, co se řešilo. A dodnes si uvědomuji, že honba za dokonalým úklidem určitě není nejdůležitější věcí na světě

Myslím, že nemoc se na výchově nijak neprojevila, ale mám pocit, že syn, ačkoliv byl v té doby malý ( 7-12 měsíců), tak je velmi citlivý a je na mě velmi citově navázaný, jestli je tam něco podvědomého, těžko říct.

Psychicky jsem vše zvládala dobře, vždy mi pár dnů trvalo , než jsem se srovnala s negativními informacemi, ale vždy mě to vyburcovalo do dalšího boje

Důchod jsem nechtěla

Po nemoci jsem odmítla jít do invalidního důchodu, naopak jsem moc chtěla jít do práce a fungovat úplně normálně. Po domluvě se šéfem jsem nastoupila na poloviční úvazek a moje tchyně mi pomáhala hlídat 2 dny v týdnu.  První týdny jsem byla strašně unavená, že jsem myslela, že to nedám,ale ono to postupem času bylo lepší a lepší.

Jediné co mi zůstalo asi navždy je, že mám problém s trávením (nemůžu laktózu) a v poslední době se bohužel výrazné horší lymfatický otok nohou. Kromě toho že to vypadá ošklivě, tak už jsem měla asi 4 velké růže a to bych nikomu nepřála. Tak bych v brzké době měla jít na operaci, kdy doufám ve zlepšení nálezu na nohách, že už to nebude bolet a že už nebudu mít ty růže……

 


Alexandra podstoupila letos v únoru plánovanou operaci s dolními končetinami, které masivně otékali (tzv. Lymfedém) a operace proběhla úspěšně, její otok se zmenšil a bolestí postupně ubývá. Stále pracuje jako Hemato-onkoložka v Plzeňské nemocnici, kde se jí daří. Dělá svou práci s láskou a s projektem MAMINY S RAKOVINOU se rozhodla i nadále spolupracovat. Děkujeme ♥

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *