„Představte si život jako hru, kde 24 hodin denně žonglujete s pěti míčky: práce, rodina, zdraví, přátelé a smysl života a snažíte se je udržet ve vzduchu.“
Tímto úvodním sloganem se dají popsat mé poslední tři roky, jak dlouho se dá tímto způsobem žonglovat, než jeden z míčků spadne?
Pracovala jsem jako zdravotní sestra v soukromé zubní ordinaci v centru Plzně, studovala obor diplomované dentální hygienistky prvním ročníkem, plánovala svou vysněnou svatbu ode dne svých 23. narozenin, kdy přede mnou konečně moje drahá polovička poklekla a požádala mě o mou ruku.
Když něco nejde, jsme z toho ve stresu.
V tu dobu jsme se už víc než rok marně snažili o miminko, když jsme následně zjistili, že to tak jednoduše nepůjde. Problém zjistili u nás obou. V té době ještě přítel, těžký diabetik I.typu od svých dvanácti let. Cukrovka se na něm za ty roky podepsala, spermiogram potvrzuje téměř minimální procento pohyblivých spermií. Mě po letech v IVF Prof. Zecha při Fakultní nemocnici v Plzni operativně zjistili, příčinu mých letitých problému s bolestmi v podbřišku. Endometrióza a srůsty po operaci slepého střeva. Vyoperovali několik ložisek vyhřezlé sliznice mimo dělohu. Aby se nemoc nevrátila, doporučují pouze hormonální antikoncepci nebo těhotenství. Vzhledem k našemu snažení je jasné co volíme. Přichází na řadu stimulace hormony a za necelé dva měsíce od operace první pokus o umělé oplodnění. Doktor, který se nás ujal byl celkem skeptický a příliš nevěřil, že by se to hned na první pokus podařilo, nebývá to příliš časté.
Když se ti zjeví duch na papírku
Od třetího dne po oplodnění každý den máčím testy do skleničky s močí a doufám v zázrak. Světe div se, po sedmi dnech nacházím na testovacím papírku dvě slabounké čárky, ještě není vyhráno. 
Každý den se opakovaně ujišťuji, zda ten duch na testu gravidity nezmizel. Uf, stále je tam. Desátý den nadšeně telefonuji do IVF a objednávám si další rande s naším doktorem. O týden později mi těhotenství potvrdil ultrazvukem. Měli jsme opravdu štěstí. Na další kontrolu se hlásím už ke své gynekoložce. K mému překvapení nedostávám hned další prohlídku těhotenskou průkazku jak jsem doufala. Na tu si počkám až do konce třetího měsíce. Vzhledem k mému zaměstnání, hlásím co nejdříve zaměstnavatelce šťastnou novinu, všichni nám to přáli.
Štěstí v neštěstí
Ano, měli jsme štěstí. Zatím. Mé srdce potřebovalo pocítit pocit štěstí v očekávání. Pocit který mohou pochopit jen lidé, kteří touží po svém malém uzlíčku stejně jako my. Nyní je čas na sklizeň kýžených plodů v podobě toho malého medvídka jak jej nazvala gynekoložka při prvním ultrazvuku. Není nad to slyšet poprvé zvuk toho nejmenšího a přesto tak silného tlukotu srdíčka. V tu chvíli se ve Vás něco změní. Dotknete se štěstí.
„Být šťastný znamená mít to, co srdce potřebuje.“
Myslím si, že neexistuje lepší způsob jak ukončit dnešní článek než pozitivním citátem v nadpisu tohoto odstavce od německého spisovatele a teologa Jörga Zinka a pozvat Vás na pokračování příběhu. Příběhu který mi změnil život.
S přáním krásného dne,
Vaše Šárka
a
