Ze zánětu se vyklubala rakovina.

Příběh maminky Kristýny (34)

Dobrý den. Jmenuji se Kristýna. Už pět let jsem na rodičovské dovolené a starám se o svého pětiletého syna a dvouletou dceru. Ačkoli jsem vyučená v oboru kuchař číšník, před těhotenstvím jsem pracovala, jako mechanička montáže.

Před nemocí

Moje práce byla velmi fyzicky náročná a naše pracovní prostředí rozhodně nebylo ideální – karcinogeny byly všudypřítomné ve formě prachu a výparů z barev. Přesto, ale nemohu říci, že na tuto práci nevzpomínám ráda. Díky ní jsem potkala svoji lásku a nyní mého manžela, se kterým jsme se rozhodli, že bychom rádi společně založili rodinu a začali jsme se snažit o miminko.

Bohužel, ale nic nešlo podle našich představ a nedařilo se mi otěhotnět. Proto jsme vše začali řešit s lékaři. Časem na gynekologii zjistili, že je potřeba operace (problémů bylo více – zdeformovaný vaječník, neprůchodné vejcovody a cysta). I přesto, že pobyt v nemocnici neprobíhal úplně hladce, vše dopadlo dobře a svítala nám také naděje na založení rodiny. Docházela jsem na hormonální stimulaci. Bohužel se nám, ale stále nedařilo a po neúspěšném pokusu o umělé oplodnění jsme se s manželem smířili s tím, že nám není přáno založit vlastní rodinu.

Jakmile jsme se přestali trápit, stal se zázrak a já měla pozitivní těhotenský test. Těhotenství mi brzy potvrdili i na gynekologii a my měli neskutečnou radost, že se nám konečně zadařilo. Vše bylo v pořádku a těhotenství probíhalo vysloveně ukázkově. 1. březen 2015 pro nás byl významným dnem. Byl to den, kdy jsme se stali rodiči.  Zpětně vidím, ale vidím, že tento den pro mě zlomový i jinak – byl to den, po kterém už nic nebylo jako dřív, moje tělo se změnilo a přibývaly zdravotní problémy.

Nedlouho po porodu se dostavila laktační psychóza a jak na mě, tak i na manžela dolehla únava, která náš vztah postavila před velikou zkoušku. Malý trpěl na koliky a byl plačtivý, proto jsme toho moc nenaspali a na klidu nám nepřidaly ani jeho potíže s kyčlemi, kvůli kterým jsme museli docházet na pravidelné rehabilitace. Všechny tyto problémy se odrážely i v našem vztahu. Nedokázali jsme vzájemně komunikovat a vlastně jsme ani neměli příležitost si společně promluvit. Vztah nám zachránila moje sestra, která nám syna pohlídala a my konečně dostali šanci si v klidu promluvit a vzájemně si ujasnit naše potřeby a touhy.  Nalezli jsme vzájemné pochopení a začali si více pomáhat a fungovat jako pár.

Po nějaké době jsme se rozhodli, že bychom rádi ještě jedno miminko a začali jsme se o něj snažit. Zadařilo se přibližně za půl roku, měla se nám narodit dcera, z čehož jsme měli obrovskou radost. Druhé těhotenství už však neprobíhalo tak hladce, jako to předchozí. Měla jsem potíže s Bartholiniho žlázou, a proto byly nutné častější kontroly. Vše, ale skončilo dobře a narodila se nám zdravá dcerka. Po šestinedělí jsem, ale musela znovu do nemocnice, v děloze mi zůstal kousek placenty, který bylo třeba odstranit. Bohužel během pobytu v nemocnici jsem přestala kojit.

Období po narození dcerky bylo pro všechny velmi chaotické. Velký bráška si nemohl zvyknout, že už není doma sám a býval často nemocný. A já začala mít bolesti v rameni a postupně se k nim přidávaly i bolesti v pravém prsu. Lékaři mi nejdříve léčili zánět, chodila jsem po odběrech krve a dalších vyšetřeních s příslibem, že bolesti brzy ustoupí a já se vrátím do normálu. Bolesti však neustupovaly a přidalo se k nim i zvracení. Rozhodla jsem se jednat a jít znovu na gynekologii. Doktoři mě konečně poslali na vyšetření prsu včetně biopsie a po jejich provedení bylo jasno, verdikt zněl – rakovina prsu.

Okamžitě jsem nastoupila do nemocnice, kde mi museli provést další vyšetření. Bylo potřeba zjistit rozsah nádoru a přítomnost případných metastází. Bohužel metastáze objevili: na plicích, na játrech v hrudníku a v rameni. Musela jsem tedy ihned nastoupit na chemoterapie – dostávala jsem cykly šesti dávek po třech týdnech. Vlasy mi začaly padat hned po první chemoterapii, proto jsem se rozhodla si je oholit, požádala jsem o to manžela a střihání proběhlo za přítomnosti dětí, aby nebyly překvapené. Po skončení chemoterapií se mi ulevilo, ale z genetického testu mi vyšla pozitivní mutace genu BRCA2 a bylo mi tedy doporučeno podstoupit odstranění vaječníků a já souhlasila.

Čekaly mě další operace – nejdříve bylo nutno odstranit Bartoliniho žlázu, která mě stále trápila a začínala být bolestivější a bolestivější. Po této operaci mi lékaři nasadili hormonální léčbu a krátce po jejím skončení jsem nastoupila do nemocnice na operaci vaječníků.

Nyní píšu tenhle příběh je únor 2020 a já v nedávné době absolvovala prohlídku na kontrolním mamografu a CT, v rámci které zjistili, že se mestáze povedlo z větší části odstranit, zůstalo mi jen menší ložisko v prsu a 7 mm metastáze na játrech. Ještě tedy nejsem na konci své cesty, ale věřím, že společně s mojí rodinou vše zvládnu.

Období léčby bylo a ještě bude neskutečně těžké. Já však měla kolem sebe lidi, na které jsem se mohla spolehnout a kteří se nebáli mi podat pomocnou ruku. Nesmírně si vážím toho, že mi moje rodina byla, je a určitě stále bude tou největší oporou. Moc mi pomáhá i komunita na Clubu organizace Maminy s rakovinou, kde jsem našla kamarádky, které jsou oporou mně, a na oplátku jsem oporou já jim. Založila jsem i svou vlastní facebokovou skupinu, kde se snažím předávat své zkušenosti jiným ženám, které potkala rakovina prsu. Snažím se hodně odpočívat a věnovat se sama sobě, své rodině a domácím mazlíčkům.

Jsem ráda, pokud Vás můj příběh zaujal. Držte mi prosím palce a myslete na mě na mé další cestě. Přeji Vám pevné zdraví.

Kristýna

Přečtěte si i další příběhy

Připadala jsem si jako hypochondr
Dana (57), rakovina prsu, deložního čípku
Od volnosti na cestách k boji o každý krok
Jiří (60), partner pacientky
Jsem maminkou navzdory rakovině.
Veronika (32), rakovina děložního čípku
Otevírám se světu. Díky rakovině.
Patricie (26), rakovina prsu
Tvrdili mi, že moje děti budou sirotci.
Saša (32), rakovina děložního čípku
Rakovina nám přinesla i dobré věci.
Lucie (28), rakovina prsu
Shopping Basket