V záři práce a meetingů

V záři práce a meetingů

Poslední týden ozařování začal mou těžkou dehydratací. Tehdy jsem prvně svolila k polknutí nějakých tabletek, abych zmírnila následky otoků a bolesti. Polykala rehydratační roztoky a snažila se alespoň pít. Povedlo se a k večerní frakci jsem došla po svých. Tedy spíše jsem byla dovezena a zbytek došla po svých.

Frakce číslo 12

Úterý jsem si prošla pravidelnou týdenní kontrolou u lékařky a také CT vyšetřením, které každý týden kontrolovalo zda je léčba účinná. A byla, což bylo dobré znamení. Jen ty komplikace byli neuměrně silné vůči počtu ozařovacích dávek. No to bych zkrátka nebyla já, aby něco proběhlo hladce. Stav se bohužel horšil  a s každou další frakcí se otoky zvyšovali. Od pátku se mi trachea téměř uzavřela a tak bylo doporučeno vyšetření otolayngologem, který měl stav zhodnotit. Zbývali už jen 4 dávky a já si říkala, že teď to přerušovat nechci, že těch pár dní se to dotáhne i kdyby čert na koze jezdil. A dobře jsem zvolila.

 

Svůj běžný pražský režim v rámci kultury jsem ponechala mírně řečeno stranou a zvolila taktiku pracovní a tak jsem si dny zaplnila schůzkami a spoustou milých setkání. Ostatně výsledky tech setkání, brzy vyvstanou i na povrchu. Co volnou chvíli jsem psala nebo tvořila a spíše odpočívala, takže z pražských poprvé jsem měla spíše filmový maraton abych jen ležela a odpočívala. Z nutridrinků jsem si udělala velký test a zkoušela různé značky. Neuspěla na dlouhodobé užívání ani jedna. Svou funkci však splnili a výživu zajistili. Sedm denně jsem jich podle doporučení, ale nezvládla. Jejich konzistence do krku celkem dobře klouzala, ale tekutiny drhnuly. Proto jsem poslední tři dny ozařování absolvovala i výživou do portu, který mi po chemoterapii naštěstí zůstal k dispozici v hrudníku.

Stále pilná jako včelička, i bez jídla a pití

Únava se u mě ani přes absenci komplexní výživy a tekutin nekonala. Což bylo překvapivé i pro mě. Všichni pacienti hlásí zvýšenovou únavnost během léčby ozařováním a  mě “naštěstí” jen polykací obtíže. Pražské procházky nebo spíše pěší tůry se tak vynechat nemuseli. Jenže mě přesunuly spíš k návštěvám míst k nákupům, kam jsem často chodila vybavená taškou s nutriční onkologickou výživou na předpis. Lákala mě tak už jen vůně klobásek, což byla známka toho že o chuť jsem nepřišla.

Proto jsem přivedla k záměru zkusit vymyslet vlastní výživnou tekutou stravu a zbytek dní jsem strávila experimenty v kuchyni s obsahem nutridrinků i bez nich, abych se zbavila jejich sacharidové pachuti. A než jsem se nadála byl tu pátek a bylo na čase jet domů. Rozloučit se s Prahou a dovolenou, kterou jsem si tu sama se sebou vedla. Zvládla jsem to bez ztráty bludišťáka. Bez ztráty kabelky, nebo ztráty v ulicích cizího města. Byla jsem se sebou spokojená. Byla jsem odpočinutá od rutiny naší Plzěnské domácnosti. Čas myslet na to, že jsem tam vlastně jen sama se sebou jsem vůbec neměla. Byla jsem všude a vlastně nikde, ale stále jsem měla něco na práci, něco k promýšlení a hlavně jsem měla tenhle projekt, který se díky těmto třem týdnům posunul o neskutečný kus dál.

Ne nadarmo proto mohu říct, že bych litovala toho, že jsem u sebe neměla Domíka nebo Lukyho. Měla jsem čas na to na co jsem neměla čas už dlouhé roky. Jen na sebe, být sama se sebou a vlastní myšlenkou. Četla jsem jak si někteří, proto aby si pročistili hlavu z nemoci odjeli někam daleko. Meditovat do cizích krajů, já jsem v tomto případě tedy vůbec nemusela. Na to abych si urovnala v hlavě zásadní věci mi Praha a její zákoutí byla dostatečná. Mezi prací, zábavou a poznáním jsem totiž měla dost prostoru na poznání sebe sama a toho co po svém životě chci. Kam mě směřuje a co je mým úkolem. Nastavila mi směr, o kterém jsem tušila už ve chvíli, kdy jsem tento projekt zakládala. Že to ale dotáhnu opravdu dokonce a bude z toho opravdu něco o co bude zájem, tak v to jsem na začátku roku vlastně jen tajně doufala.

Setkala jsem s řádkou vizionářů a svým seberozvojem jsem dokázala prohlédnout hlouběji než mě kdy mohlo napadnout. Že to ale způsobí problémy někde jinde? Tak to jsem v té chvíli ještě něměla tušení.

A tak končí jedna kapitola a začíná zase nová. Nebo stará, či staronová?


No necháme se překvapit, každopádně Vy se můžete těšit na pokračování a také nová videa na mém YouTube kanálu k tématu ozařování. A pokud mě tam ještě nesledujete, tak to se mno určitě zkuste, teprve zachvilku se to tam rozjede víc..

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *