Pyramida, která se chystá spadnout

Jeden člen rodiny s rakovinou je smutná zpráva, dva jsou smůla a tři ti jsou už vyloženě pro zlost! Jenže když se k tomu připojí demence, skleróza a srdeční aritmie ve věku 85 let, je to už Vážně boj o život. Aby ta pyramida byla ovšem kompletní, musíme připojit ještě několik dalších členů. Že je na mého manžela  z náročného zaměstnání a hypotékou vyvíjený velký tlak je jasnost číslo jedna. Jenže, když se k tomu připojí ještě moje sestra? Nebo dědeček číslo dvě? Je té smůly a špatnosti v naší rodině za letošní rok už nějak příliš. A prosím Vás pěkně, to co si níže přečtete jsou všechno události mého “odpočinkového” měsíce října, kdy jsem měla nabírat síly.  Tak jdeme postavit pyramidu?

Jsme rodina magorů, a asi skončíme všichni na psychiatrii.

Začněme tím jak to přišlo postupně. A také tou situací, která se dala řešit všeobecně nejjednodušeji. Můj manžel, začal být více unavený, roztěkaný a podrážděný (více než obvykle) v práci se toho na něj navalilo více než je schopen sám unést. Uzavřel se do sebe a přestal vyjadřovat svoje pocity, obavy a vůbec celkově byl radši, když po něm nikdo nic nechtěl. Dokopala jsem ho ke svojí psychiatričce, ke který si chodím poklábosit jen tak pro jistotu. Ta by mu mohla pomoci uvolnit tlaky a myšlenky. Cukrovka se mu začala rapidně zhoršovat a já k mému neklidu a zdravotnímu stavu jsem tak měla na krku starost ještě o něj. Začala se u něj častěji projevovat hypoglykemie a začal kolabovat. Byl zkrátka přetížený a vystresovaný. Dostal na to prášeček a začal se srovnávat. na změnu myšlení on zatím nemá čas a já jsem se již naučila, že si k tomu stejně musíme dojít každý sám. A tak bojujeme už jen s jeho cukrovkou, která se hlásí o své místo. Neustále tak v našich denních starostech i radostech objevují jeho nečekané kolapsy s výkyvy hladiny cukru.

Kartička v druhé řadě

Další člen do naší pyramidy nad vystresovaného a přetíženého tátu byla moje sestra, tam to bylo komplikovanější. Již delší dobu se potýkala s psychickými problémy. Od základky jí šikanovali a svou újmu si nese po celou dobu sebou. Začala se projevovat sebepoškozováním a začala začátkem roku brát antidepresiva a léky na spaní. Její situace se srovnala a terapií tak pro ní byl výlet do Itálie se střední školou, po jejímž návratu se dozvěděla týden od sebe hned dvě rány o naší mamce a pak o mě. To jí vyhodilo zpátky do špatného psychického stavu a její sebepoškozování se tajně vrátilo. Když se po půl roce dala dohromady, přišla další rána, děda má rakovinu! Čímž se dostala do těžkých depresí, kdy začala pomýšlet na smrt.

Noční hovory v angličtině

Což jsem se naštěstí dozvěděla od jejího kamaráda až z Ameriky, který mě jednoho dne v noci kontaktoval.  Ještě v noci jsem začala situaci řešit. Volala jsem rodičům a ti mi nevěřili! Světe div se. Ještě se nestalo, že by mi někdy rodiče něco uvěřili hned napoprvé. A ano, rodičové takhle jsem to opravdu cítila. Následující den jsem hodila se ségrou řeč, nic nepopřela ba naopak to zní začalo všechno po chvíli pěkně lézt.  Vytvořili jsme plán (to by bylo, abych já nějaký plán nevymyslela 😀 ). V jejím stavu nebyla schopná racionálně myslet, natož chodit do školy. Je potřeba školu přerušit a vymyslet jak postupovat dál. Co bude dělat, jak se bude dál rozvíjet a jak se opětovně zapojí do života. Miluje focení a je kreativní, obor hotelnictví pro ní byl špatně zvolený a pomyšlení na maturitu v momentální rodinné situaci jakbysmet.

Organizační rutina

Další fáze byla ten plán předhodit našim. Tátu jsem na něco razatního připravila a tak když přišlo na krájení chleba, kupodivu se vším souhlasil. Negaci jsme vyslechli jen u mamky, která do ní opakovaně hučela co bude se školou. Že zůstane se základkou. A jestli to opravdu nezvládne! “Ne nezvládne mami. Potřebuje se vzpamatovat ze všech těch šoků, které letos přišli. To je snad jasný?” Opakovaně mamce vysvětluji: “K čemu jí v blázinci bude maturita?” V tu dobu zrovna vyšel článek od Silaček, kde se zrovna touhle tématikou zaobírala. Což bylo přesně to co jsme zrovna řešili a co jsem měla na mysli. Díky dalšímu nestrannému názoru, se konečně všem přítomným otevřeli oči. Bylo jasno, Klárka dostala silnější léky na deprese, a požádali o pozastavení studia ve třetím ročníku. K narozeninám dostala kurz fotografování a snad se jí bude dařit i bez maturity. Ke studiu se může v následujících letech kdykoliv vrátit uzná-li to za vhodné.  Přeji mnoho zdaru! Jen nepolevit ve svých cílech! Tak jak je tvým zvykem.

Kartičky stále přibývají

Pak je tu ta komplikace s dědou a jeho rakovinou. V jeho věku poměrně zásadní problém. Táta s nimi objíždí všechny lékaře a děla co může, aby jim pomohl. Je uhnaný a unavený, ale musí se držet, protože na něm stojí mamka, Klárka, děda i babička. Dědův zdravotní stav se komplikuje a je doporučen k operaci. Vyhledá se nemocnice v Praze, kde mají s tímto typem rakoviny nejlepší výsledky. A začíná příprava, která sebou nese několik pádů. Kolapsů, sanitek a špatných krevních testů.

Zase další kartičky

Z druhé strany pyramidy se do toho připlete ještě operace dědečka číslo dvě, která se konkrétně netýká pyramidy, ale té pyramidy ve které stojíme s Lukášem nohama my a začnou se proplétat. Starostí je totiž stále málo a na řadu přichází i další operace. Dědy, který nesnáší lékaře  a nemocnice, ale má tříselnou kýlu velkou jako mičudu a zkuhrá bolestí. K lékaři však nepůjde protože je zdravý a tak tím zadělává na starostech hlavně Lukymu a jeho rodičům. Z operace nakonec sešlo. Proč? Protože když dorazí k operaci do nemocnice zdravý člověk, vždycky se něco najde. Tady konkrétně selhávající srdce a nutnost nejprve přidělat kardiostimulátor. To se, ale teprve ještě uvidí víte? Pyramida je kompletní.

Člověk míní pánbůh mění

Tento článek jsem měla připravený už od poloviny listopadu a dnes jsem měla naplánováno sdílet s Vámi něco jiného. Ale člověk míní, pánbůh mění a tak si teď v posledním odstavci přečtete i události posledních týdnů a hodin.

Dědova operace v polovině listopadu proběhla v nejlepším možném scénáři, ovšem komplikace se u této nemoci často nevyhnou a děda dostává sepsi (otrava krve) a zápal plic u ležících pacientů bývá poměrně typický. Vytrhnuté drény vyžadují reoperaci a děda se dostává na další, po které už zdravotní stav nebyl ideální. Infekce v těle se šíří a děda je pro jeho vlastní klid uvedený do umělého spánku, aby mělo tělo větší šanci se hojit. Děda několik týdnů bojoval za vlastní život a pár dalších měsíců svého společného života s babičkou a celou rodinou. Ovšem v pondělí, přes svou veškerou svou snahu svůj boj prohrál.

Slovem k tobě dědo: Společně jsme toho neměli možnost až tolik zažít, obzvláště ne v posledních měsících, kdy jsem sama bojovala s rakovinou (a ještě mi hezký kus cesty zbývá). Věřím, že teď už ti bude dobře a nebude tě nic bolet. V mysli si uchovám všechny ty krásné vzpomínky na tebe. Na to jak jsi tančil na dechovky při oslavách, nebo jak jsi rád uzobával sladké i přes svou cukrovku a nejvíc si zapamatuji tanec na Lukyho svatbě, v té době jste s babičkou ještě pěkně pluli po parketu a byli jako jedno tělo. Mám tě ráda!

---

Malá mysl – malé problémy, velká mysl – malé problémy

K závěru roku se tak stalo to co nad námi viselo již několik týdnů. Jedna starost skončí a její místo vystřídá hned další. Takový je už život. Nám zbývá už jen se s nimi vypořádat a ustát co nám život přináší. Já se k tomu stavím s pozitivní myslí a jsme toho názoru, že malá mysl, má velké problémy a velká mysl malé. Jsem rozhodnutá to vše ustát, a dalším členům naší malé (velké) bláznivé pyramidy hodlám stát po boku, protože ve dvou se to prostě lépe táhne. A nás je víc než dva.

S pozdravy,

Šárka

Share on Facebook

Tweet

Follow us