Rakovina 2. část- Psychosomatika

Rakovina z pohledu psychosomatiky

Na rozdíl od předchozího článku, který byl věnovaný akademickému pohledu a definicím rakoviny jako takové se na to dneska podíváme trochu z jiného úhlu. Úhel, který dnešní medicína ještě zcela nepřijímá jako prokazatelný, či hmatatelný, vědecký. Je to totiž něco co si málokdo dokáže představit. Hlavně to nelze pevně uchopit do rukou a málokdo chce vlastně tuhle problematiku pochopit. Studie a statistiky se na ně totiž nedají ještě plně aplikovat ačkoliv již spoustu věcí prokazatelně fungují. Hlava je totiž i pro vědeckou medicínu totiž   pořád stále ještě velmi záhadnou částí těla, třeba stejně jako apendix (slepé střevo) a studie, které se v posledních letech na toto zaměření rozběhli si začínají hledat své místo mezi léčebnými postupy.

V následujících článcích budeme střídavě nahlížet do západní medicíny a pak i do té, kterou naše společnost nemá v popředí ačkoliv tu byla mnohem dříve než ta medicína kterou známe dnes. Obě totiž mají stejné kořeny, jen se postupem času vyvinuly a rozešli každá svou vlastní cestou a stali se z nich dva odlišné světy. Mým úkolem tu však nebude nabádat Vás k alternativní léčbě, jen jako nabídka pohledu a rozšíření vlastních obzorů. Psychosomatika je někde na pomezí mezi oběma směry. Tak co je to ta psychosomatika? Jdeme na to..

Psychosomatika jako pojem

Psychosomatika jako pojem má svůj původ ve starověké řečtině a to z dvou latinských slov „psyché“ – duše a „soma“ – tělo. Její úlohou je zkoumat vztahy mezi těmito dvěma slovy a to hlavně z vlivu psychických funkcí a pochodů na organizmus. V užším slova smyslu je psychosomatika stále chápána jako problematika omezeného druhu chorob, při kterých jsou zdravotní obtíže, změny a poruchy funkce podmíněné duševním stavem. V širším slova smyslu jde o komplexní pohled na člověka a jeho zdraví. Z nových studií se dokonce ukazuje, že hraje svou významnou roli ve všech onemocněních (počínaje návratem banálních onemocnění a rakovinou končínaje).

O duševní schopnosti člověka

Duchovní příčiny nemoci jsou stejné jako uváděné u akademické medicíny. Hlavním faktorem tedy stále zůstává stres a to ze 70%.  Psychický stres může zvyšovat imunitní reakci. Imunita určitou dobu odolává, ale pak podléhá a rakovinné buňky se začínají množit rychleji. Při dlouhodobém stresu bráníme naší imunitě v ochraně zdraví a projeví se výsledným onemocněním (jakýmkoliv).

Jak funguje psychosomatika v našem těle?

Psychosomatika totiž věří tomu, že všechny buňky spolu vzájemně komunikují. Že všechno souvisí se vším. A i naprosto drobná reakce našeho těla, způsobí vlnu reakcí v našem těle. Lze to nyní prokázat i ze studií zaměřených například působením hormonů na buňky. Například noradrenalin, což je hormon nadledvin, který je uvolňovaný při stresové zátěži. Pokud je stres v menších dávkách a je prokládán klidovými stavy bez stresu, je vše v rovnováze. Pokud je ale noradrenalin uvolňovaný dlouhodobě působí na buňky spouští nádorové bujení. Takto fungují veškeré pochody v našem těle.

Duše a tělo jedno jsou

Hlava je mocná a hlavně stále ještě není zcela probádaná. Nevíme přesně jak všechno v těle funguje a medicína neví všechno. To je i důvod proč i akademická medicína připustila, že psychosomatika vlastně funguje. Jak? Vytvořila placebo. Což je výraz pro zdánlivé léky, které nemají žádný účinek a podávají se u některých onemocnění. Tyhle léky bez zvláštních schopností mají totiž za úkol vyvolat zlepšení zdravotního stavu. A těm, kterým jsou podány tedy lékaři logicky připouští, dosud opoj´míjenou možnost, že nemoc si člověk dokáže ovlivnit sám.

Nemoc jako obrana těla

Když si samotný pacient může vyvolat zlepšení zdravotního stavu po lécích bez účinku, na bázi víry a myšlenky že mi něco pomůže. Zlepšení ke kterému došlo, zcela nezávisle na lékařských úkonech? Proč si tedy nepřipustit i myšlenku, že nemoc si tělo vytvořilo samo? Jako obranu. Svému duševnímu stavu totiž leckdy nevěnujeme dostatečnou pozornost. A fyzická nemoc, ta si svou pozornost vyžádá sama. Tu, už přehlížet nemůžeme. A pokud si ji tělo vytvořilo samo, tak se jí tělo může taky samo zbavit?

Samoléčení

Ochranný systém těla totiž neustále ničí rakovinné buňky a když se systém zablokuje vzniká zvýšené riziko a nebezpečí propuknutí nemocí. Rakovina konkrétně je podle celostní medicíny zapříčiněna právě u lidí s vysokou duševní zátěží (mezi než spadají i maminky s dětmi, i to je důvod proč čím dál častěji slyšíme o ženách s onemocněním rakoviny v čím dál mladším věku). Často, ale onemocní i lidé se špatným duševním postojem, lidé trpící sebelítostí, s nízkou hladinou sebelásky, sebedůvěry a emoční uzavřeností.

Tlakový hrnec, který se chystá bouchnout

Spouštěcím momentem rakoviny pak může být nepřekonaná osobní tragédie, která se spojí s vnitřní sníženou obranyschopností. Stejně jako tomu bylo i mě. Emoční strádání, poporodní deprese, pocity osamělosti, vysoká přemíra stresu a nedostatek spánku, fyzické vysílení kojením a také cvičením spojené s dalším faktorem stravou, kdy jsem konzumovala naprosto zanedbatelné množství tuků, čímž jsem napomohla průchodu rakovinným buňkám, které se nemohli bránit oxidativnímu stresu. Celé to bylo jako tlakový hrnec, který neměl kudy upustit páru a chystal se bouchnout.  A celé to pak završila nepřekonaná osobní tragédie, za kterou jsem se mučila hodně dlouhou dobu. Ta mě složila a pomohla konečně nemoci prokouknout na světlo světa.

Jak zabránit rozvoji rakoviny z pohledu psychosomatiky

Povzbudivé na tom je, že pokud změníme postoj a myšlení pomůžeme deaktivovat množení rakovinných buněk v těle a posílíme naši obranyschopnost. Co můžeme tedy udělat? Hledat příčinu problémů, který by mohl nemoc vyvolat nebo vyvolal snažit se ho řešit. (To je víceměně první věc na kterou se lidí s onkologickým onemocněním ptám – našel jsi příčinu?) Na to pomáhá meditace, regresní cvičení, změna životní filozofie či čtení, například kniha Cesta od americké autorky Brandon Bays. Celkově však pomáhá nastartovat i pozitivní myšlení nebo imaginační cvičení, při kterém si představíte vlastní tělo na úrovni buněk a v pozici buněčné policie (bílých krvinek) honíte padouchy (rakovinné buňky) a ničíte je.

Každý jsme svého štěstí strůjcem

Lékař je podle mě jen nástroj, za svým zdravím si stojíme pouze my. Teprve v nemoci jsem pochopila proč se říká, že každý jsme svého štěstí strůjcem nebo neštěstí tvůrcem. Pozitivní myšlení způsobuje vyšší produkci endorfinů a každé nadšení a kladné vzrušení zvyšuje aktivitu imunitního systému. Vše ohledně našeho zdraví je tedy pouze v našich rukou. Za své zdraví si zodpovídáme každý sám. Vlastní život je natolik individuální záležitostí, že si ho může utvářet každý sám a pokud nemoc již propukla tak i příčiny máme každý jiné a ve své realitě musíme naplnit vlastní individuální životní koncept.


V komentáři můžete vyjádřit svůj postoj ohledně psychosomatiky, máte s ní už osobní zkušenost? Nebo o ní slyšíte poprvé?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *