Příběh Saša – 1. část

Hektický život lékařky

Vždycky jsem byla veselý ,hyperaktivní člověk, který všem hodně naslouchal a stále jsem se snažila pomoci úplně všem na světě a já byla někde na posledním místě. Až mě ten můj altruismus někdy vyčerpával. Ale to jsem prostě byla já, vždycky v dobré náladě, plná elánu, všechno jsem chtěla mít dokonalé.

Dětství jsem měla skvělé, v podstatě si nevybavuji žádnou zásadní negativní myšlenku.  Rodiče nás s bratrem vychovávali v poklidu, stavěli jsme rodinný domek, a tak většinu času jsme trávili s rodiči. Zpětně mě trochu mrzí, že jsem neznala žádné klasické dovolené, prázdniny jsme trávili na stavbě a doma, v nejlepším případě na Moravě u otcových rodičů, jinak nikde.

Partnera jsem poznala na střední škole, ale začali jsme spolu žít až během studia na vysoké škole. Asi 3 roky po svatbě se nám narodila dcera a já si vše užívala. Byla to vysněná holčička, ale stejně jsem cítila, že mi tam to minimálně ještě jedno dítě chybí.  Tak jsme po 3 letech začali druhé dítě plánovat a co se nestalo, byla jsem těhotná hned. Dcera si moc přála brášku a to se jí splnilo. Jen já jsem si užila ten porod naplno. Komplikovaný od začátku, dlouhý, skoro 36 hodin jsem měla kontrakce a malému se ven prostě nechtělo, nakonec se narodil v neděli krátce po půlnoci.

Abych to neměla úplně jednoduché, asi 2 měsíce po porodu vážně onemocněl můj otec, takže já denně jezdila s miminkem ve vajíčku do nemocnice a 2 měsíce jsem byla v takovém stresu, že si tuhle dobu pamatuji jen v mlze.

Příště o tom jak jsem zjistila, že by mohl být zdravotní problém..

Alexandra

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *