Nejhorší zážitek mám z diagnostiky

Odběr uzliny na histologii

Ve chvíli, kdy přišla na řadu potřebná excize uzliny pro její následné odeslání na histolku, jsem byla už se situací smířená ačkoliv nebyla jistá. Prvních pár dní minulo a já se dostala na řadu k zákroku, který měl všechno definitivně potvrdit. Zákrok měl být rychlý a provedený jen v lokální anestezii. Být minimálně invazivní a měla bych ho snést velmi dobře. To bych, ale nebyla já kdyby to u mě neprobíhalo bez komplikací, jak je v minulosti už dobrým zvykem vždy a všude jde-li o lékařské zákroky na mém těle.

Přípava je důležitá

Na zákrok přicházím klidná, s čistou hlavou. Smířená se situací, která spustí v mém životě převrat. Lékaři jež mě mají operovat přichází v dobré náladě, je to rutinní zákrok, dělají to denně. není se čeho obávat. Nebo ano?

Ulehám na operační lůžko, do půl těla nahá. Je tu zima a klepu se chladem. Bradavky schované až do zad ale stud necítím. Na prsa venku si člověk zvykne už v době kdy začne kojit. Cítím až podivný klid. Smích a rozhovor lékařů je pro mě uklidňující a do jejich rozhovoru se zapojuji.

Zákrok začíná

Na počátku je potřeba vše lokálně umrtvit. Běžná dávka by měla stačit. Hlásím lékaři, že po předchozí léčbě opiáty po vyhřeznutí bederní plotýnky bude potřeba větší dávka. Nevěří.  O prá minut později řízne do krku. Vyjeknu bolestí. Rána je živá. Nechápe. přidává další dávku a za chvíli už můžou začít. Přichází nepříjemnější pocity než je řezaní do kůže. Oblast na krku je velmi blízko mých smyslů a tak velmi citlivě vnímám každý škrábavý a trhavý zvuk či zachycení háku za klíční kost. Lékař mi pod rouškou dusí obličej svojí rukou protože operační pole je malé a všechny čtyři ruce se přece do té tří centimetrové rány musí vejít.

Komplikace během banálního zákroku

Loví v ráně a já velmi negativně vnímám všechno co se v ráně těsně blízko důležitých tepen odehrává. Bulka je hlouběji než předpokládali a její vybavení zabírá více času než očekávali. Začíná to trvat dlouho a konečně vyndavají jednu z uzlin o velikosti několika centimetrů. Detailně jí prohlížejí a já najednou cítím teplo na krku a po rameni. Něco teče. Hlásím pocit. Lékař vrátí svou pozornost zpět ke mě a upozorňuje kolegu na probíhající komplikaci. Mladý lékař při vyndávání brnkul o žilku poblíž, která nyní zaplnila celou operační ránu a zalila celý krk mou krví. “Honem sušit, někde to teče” během výkonu si vyslechnu i neslušné názvy a začínám být nervózní. Naštěstí je celá situace pod kontrolou zkušenějšího doktora a tak je žíla zašita. Krvácení bylo zastaveno a je možno dokončit analýzu vzorku.

Uzavření rány je už hračka

Mladý lékař se ujímá zašití operační rány, ale to už  během chvíle hlásím, že začínám pociťovat ostrou bolest. Cítím každý vpich ostré jehly a mluvím s lékařem, který zvažuje zda připíchnout zbytek anestezie. Ptá se mě: “zvládnete tu bolest? Není to příliš bolestivé?” To jako fakt říkám si. Odpovídám, že porod to není, to je horší. Bere to zřejmě asi jako souhlas k tomu, že může v práci pokračovat a tak si užívám každý vpich do živé rány a kroutím prsty na nohou. Odpočítávám konec zákroku. A když konečně končí mám radost, že to mám za sebou.

Zážitek co za to stál!

Už během zákroku poslouchám rozhovor mezi lékaři, aby ne když je mám přímo nad hlavou a slyším všechno co si povídají. A když starší lékař usoudil, že se tento zákrok měl provádět v celkové anestezii, už marně jen jsem mohla konstatovat, že má pravdu.  Počkám si na lékařskou zprávu a co nejrychleji mizím z nemocnice. Opět s novým zážitkem. Hroznými pocity z vrtání se v krku téměř bez anestezie. O další excizi už budu uvažovat pouze v případě celkové narkózy říkám si. Vtípky doktorů nad svojí dírou v krku jsem si ještě užila, ale tu bolest a pocity z toho že jim možná vykrvácím na operačním stole jsem si mohla ušetřit. Domů se vracím trolejbusem, kde na mě čeká manžel se synem. Netrpělivě mě očekávali a jakoby muž čekal, že mu řeknu výsledek. Na ten si tak týden počkáme. Nic to ale nezmění. Stejně už jsme smíření s tím jak to vyjde.

Anestezie funguje

Už během cesty mi začínal tuhnout krk, těžce se mi polykalo a byla jsem ráda

že jsem se zablokovanou páteří od tlaku lékařů proti mé už tak křehké páteři vrátila domů. Těšila se na odpolední rituální kávu s manželem a odpočinkové odpoledne. Najednou přichází šok. Paralýza krku a nefunkční svaly. Kávu si vylévám po puse a do klína. Polykání nefunguje. To opožděně nastoupila koňská dávka anestezie, která byla oproti ostatním více než dvojnásobná jak mě informoval operatér během výkonu. Dobrý, upadám na sedačku a celé odpoledne už nejsem schopná ničeho. Krk jako v ohni a schopná jsem vypít sotva pár doušků vody a ještě brčkem. Teď už vím jak začíná ten boj!

 


A jaké “úsměvné” zážitky máte s lékaři nebo diagnostikou vy? napiště do komentáře 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *