Příběh Lucie

maminy s rakovinou příběh lucie rakovina prsu

Kdo je Lucie L.

Před šesti lety jsem byla úplně normální ženská, která se hnala za zaměstnáním. Bylo mi 24 let. Pracovala v domově pro seniory jako pečovatelka, práce mě naplňovala. Byla jsem ráda, že můžu pomáhat ostatním. Jenže pak jsem měla pracovní úraz a práce jsem musela po nějaké době bohužel zanechat, což mě velice mrzelo. Rok jsme byla na úřadě práce a měla času na sebe až až. Stále byla sama bez přítele a jak to tak bývá v době internetu a různých věcí potkala jsem svého nynějšího manžela.

Ze seznámení přes internet byla láska na první pohled

Svého manžela jsem potkala na internetové seznamce nějakou dobu jsme si spolu psali a po nějaké době jsme se rozhodli že se sejdeme, řekla bych “to byla láska na první pohled”. Měli jsme pár schůzek. Asi tak po měsíci jsme se sestěhovali dohromady..

Lékaři chtěli abych šla na potrat

Byli jsme idylický pár a po nějaké době jsem zjistila že jsem těhotná. Těhotenství probíhalo celkem v pořádku až na krevní testy, které mi vyšly nějak špatně. Byla jsem poslána na genetické vyšetření kde mi bylo oznámeno že mimčo může mít Downův syndrom. Mimčo bylo strašně vytoužený a tak jsem se rozhodla, že přesto přeberu veškerá rizika a nenechám se od doktorů přemluvit k interupci. Vždycky jsem si přála kluka. Po odběru plodové vody nás čekal neskutečný týden čekání všechny maminky určitě ví o čem mluvím (ten pocit strachu o své dítě). Po týdnu jsem měla výsledky a jeli jsme s přítelem na ultrazvuk kde se mě paní doktorka ptá: “chcete vědět pohlaví dítěte?” A Já odpověděla, že nechci. V tom však paní doktorka povídá: “budete mít krásnou a zdravou holčičku!” Asi mě neslyšela, ale bylo mi to jedno. V té chvíli jsem se rozplakala, štěstím že vše je ok a můžu si užívat těhotenství o to více…

V těhotenství nastali i komplikace

Po nějakých problémech s děložním čípkem, jsem byla hospitalizována na rizikovem oddělení… v nemocnici jsem zůstala přes měsíc. Potkala jsem tam spoustu nových maminek. Jedna co se mnou byla na pokoji čekala dvojčata byla to fajn paní se kterou jsme si stanovily termín porodu, když mě pouštěli domů . Ona mi povídá: “DĚDA CHCE ABY SE KLUCI NARODILI 11.4. NA GAGARINA 😁 na to ji povídám když ty 11tého , tak já 15.4.😁.
Co se nestalo paní opravdu porodila 11.4. A já měla kontrolu 15.4. Ráno říkám příteli: “vem tašku pro jistotu, a stavíme se za mamkou v práci po cestě. (měla jsem divný pocit😉). Odpověď přítele: “jo stavíme až pojedeme domů.”

Po monitorech si mě už nechali v porodnici

Já jsem však trvala na svém a jeli jsem k mamce po cestě na kontrolu.
Přijeli jsme na kontrolu udělali mi monitor a poslali na ultrazvuk, kde mi praskla voda. Vyšla jsem z ordinace a povídám příteli dones mi prosím tu tašku zůstávám tady… “PROČ??” “no praskla mi voda a mám ti pak zavolat až to bude k porodu tak jeď domů” říkám mu.

Od prasknuté vody to šlo ráz na ráz

Voda mi praskla kolem 10h dopoledne, bolesti začali až po 15h odpoledne, kdy mě přihlížela doktorka a povídá k porodu to není. Jenže během následujících 10min jsem začala mít silné kontrakce. Volám příteli, aby přijel, že už budu rodit. Šla jsem za sestřičkou že asi rodím, odsekla mi, že to není možné že mě doktorka teď prohlížela a nic nejevilo známky porodu. Že jsem prvorodička a nemůžu vědět kdy rodím.. OMYL RODILA JSEM!!!!
nestíhal doktor natož můj přítel. Dvakrát jsem zatlačila a malá byla venku, bylo 16:46 hod. A přítel to nestihl o dvě minuty 😂

Porod bych si ráda zopakovala, už to ale není možné

Pro mě byl porod úžasná věc a kdybych mohla jdu rodit znovu 😉
Dcera se narodila na mnou určený termín 15.4. sice o tři týdny dříve, ale je zdravá a čilá. A rozhodně se nepotvrdili ani obavy lékařů ohledně Downova syndromu. Dala jsem na svůj instinkt a přivedl mě k mému největšímu pokladu.

V srpnu toho roku jsme měli svatbu. Jen malou rodinou, ale bylo to super. Byl to zkrátka náš den!! Do té doby byl rok 2011 skvělý. Naprosto bezchybný. Než jsem si ke konci roku našla bulku v prsu a začala má zkouška ohněm. Od té doby uplynuly čtyři měsíce než v dubnu 2012 konečně bulku označili jako Rakovinu prsu.  5 dní před dceřinými prvními narozeninami jsem se stala:

“MAMINOU S RAKOVINOU”

ŽIVOT PŘED NEMOCÍ

Svůj volný čas jsem trávila s přáteli a rodinou, miluji poznávání nových míst, památky, nové lidi a miluji přírodu a cestování.
Má povaha je velmi milá, vlídná,ráda pomáhám ostatním. Jsem přátelská, komunikativní, dobrodružná a velmi tvrdě si jdu za svým!!!

Pracovala jsem jako ošetřovatelka v domově pro seniory, ta práce mě velmi naplňovala a hlavně jsem věděla, že má prace má nějaký smysl. Vždy jsem pomáhala ostatním… Bohužel jsem měla pracovní úraz, po němjsem musela na operaci kolene a musela jsem mé práce zanechat. Poté jsem byla necelý rok na úřadu práce a v srpnu 2010 jsem zjistila,že jsem těhotná. 🙂

Já a moje těhotenství

Těhotenství bylo vcelku hektické co se tyče strachu o nenarozené dítě, hormony si dělaly co chtěly…. ale většinu času jsem byla velmi šťastná. Má dcerka byla velmi vytoužené dítko a byla jsem ochotná za ni dát vše. V těhotenství jsem měla problémy s děložním čípkem, několikrát za sebou mi vyšly špatně testy a na poslední kontrole (to byl konec února) mi “musel ” lékař odebrat část čípku, dodnes vlastně nechápu proč….
Po pár týdnech mě museli hospitalizovat v nemocnici s diagnózou předčasný porod,  bylo to v 31 týdnu těhotenství. Celou noc jsem dostávala kapačky a tablety abych neporodila. Nakonec se lékařům podařilo porod zastavit, ale já jsem už musela zůstat v nemocnici. Má hospitalizace trvala měsíc a 1.4.2011 mě propustili s tím abych si doma stihla připravit vše potřebné na příchod nového človíčka. 🙂 Dcerka se narodila 15.4.2011 o 3 týdny dříve ale vše bylo v pořádku a hlavně byla úplně zdravá!!!

JÁ A MOJE RODINA

Pocházím z celkem početné rodiny. Mám 4 sourozence ( 2 sestry a 2 bratry ), jeden z bratrů je nevlastní. Poznali jsme se teprve před 4 lety a máme skvělý vztah.

Jsem vdaná 7 let. Můj manžel je mi velkou oporou jak ve chvílích těžkých tak i ve chvílích krásných!
V podstatě nám rok 2011 krásně začal a v dubnu jsem se stala tou nejšťastnější ženou na světě STALA JSEM SE MATKOU KRÁSNÉ HOLČIČKY NOEMI. V srpnu 2011 jsme měli svatbu malou, ale krásnou a tím jsme zpečetili náš vztah a stali jsme se šťastnou rodinou 🙂
Užívali jsem si každou chvíli s naší malou princeznou. Jezdili jsme na výlety a trávili čas s rodinou a přáteli…

Kojení v bolestech s následným nálezem bulky

Byl listopad 2011 a já si nahmatala bulku v levém prsu. Tím, že jsem stále kojila myslela jsem si, že to bude pouze “namožené nebo tak něco “. Postupně se přidávali i bolesti. Nakonec mě manžel dohnal k doktoru. Bylo krátce před Vánocemi a já byla u doktora, který mi oznámil, že je to pouze ” tuková bulka” nic víc. Bylo mi řečeno, že to samo zmizí.

Bolesti se zhoršovali a bulka také

Překlenuly Vánoce a přišel Nový Rok 2012 a bulka byla větší a bolestivější.  Můj vnitřní hlas “takový ten 6.smysl” mi napovídal, že není něco v pořádku…. Po několika dnech stresu jsem si udělala další termín lékaře, ten mě po prohlídce odeslal na ultrazvuk prsou. Vidím to jako dnes na žádance bylo napsáno,že mají udělat ultrazvuk a odebrat vzorek z bulky.
Na ultrazvuku mi lékař oznámil, že nevidí žádný stín za bulkou a že je vše v pořádku a poslal mě domů.

Odjížděla jsem domů s divnými pocity. Nechtěla jsem se smířit s rozhodnutím lékaře a tak jsem za pár dní volala na onkologii s tím, že chci aby tu bulku vyndali. Paní onkoložka mě odeslala do MAMARNÍHO TÝMU, kde na mě koukalo X doktorů a všichni mi tvrdili, že to nic není. Po dlouhém přemlouvání MAMARNÍHO TÝMU mi dali termín operace. Jenže ten byl volný až za měsíc. Ano dlouhá doba, ale já jsem dosáhla svého!!!

NASTAL DEN “D” NÁSTUP NA OPERACI

Byl začátek dubna pár dní před Velikonocemi. Je pondělí a dcerka je u mých rodičů a já se chystám a cestu do nemocnice. Sedím na příjmu, druhý den ráno mě budou operovat, hlavou se mi honí spousta myšlenek…. po příjmu mě sestra odvádí na pokoj. Je odpoledne a já mám návštěvu přijel za mnou manžel s malou a bylo to krásné rozptýlení před operací.
Úterý ráno byla operace, která proběhla bez komplikací. Jediné co mě zarazilo bylo chování personálu, chovali se ke mě jako ke kusu masa beze jména..
Po dvou dnech mě pustili domů. Strašně jsem se těšila na moje dva miláčky co na mě doma čekají 🙂 Užívala jsem si s nimi každou chvíli a zároveň jsem čekala na výsledky z histologie…

Podezřelý telefonát

Je pátek odpoledne a zvoní mi telefon a tam doktor z nemocnice, kterého ani neznám a žádá mě, abych přijela pokud možno hned nebo o víkendu, že prý má službu. Chtěl se mnou mluvit o výsledcích z histologie…. Po telefonátu z nemocnice by se ve mě krve nedořezal. Manžel měl odpolední a já byla s malou sama doma. Bylo mi jasné, co se mi chystají říct. Držím Noemi v náruči a koukám na ni jako na “svatý obrázek ” a hlavou se mi honila spousta myšlenek ( co bude s malou a s manželem, proč mi nikdo nevěřil, že ta bulka je něco špatně atd..). Přemýšlím jak to oznámím manželovi. V hlavě mám spoustu otázek a odpovědi žádné…. 🙁

Výlet za ortelem

V sobotu jedeme do nemocnice a já se připravuji na ortel. Sedím v ordinaci a čekám na doktora, po chvíli se otevřou dveře a stojí tam velmi sympatický a usměvavý doktor (což mě trochu uklidnilo).
Sedl si naproti mě, vzal mě za ruku a povídá: MÁME UŽ VÝSLEDKY BOHUŽEL… V TOM HO PŘERUŠÍM A POVÍDÁM MU MÁM RAKOVINU ,ŽE ANO??
On na mě kouká a povídá mi : ANO, BYL TO ZHOUBNÝ NÁDOR 2cm široký a 3,5cm do hloubky.
Má odpověď: JÁ TO VĚDĚLA A NIKDO Z VÁS MI NEVĚŘIL..!!!!
Žádal mě abych nastoupila hned v pondělí na příjem, že bude potřeba další operace a následně začátek CHEMOTERAPIE.
Odjíždíme domů a manžel se mě ptá co mi řekl doktor a já mu odpověděla, že mu to povím až v pondělí, že se o tom nechci bavit. Navrhla jsem že si uděláme pěkný společný víkend.. Musela jsem se s tím nejdříve sama smířit a prokousat se tím, co jsem se teď dozvěděla…

10.4.2012 – JSEM MĚLA VERDIKT ČERNÝ NA BÍLÉM ” RAKOVINA PRSU ” . BYLO TO 5 DNÍ PŘED 1.NAROZENINAMI MÉ MILOVANÉ DCERKY…

Další operace

Po druhé operaci kdy mi byly odstraněny uzliny v podpaží cca 10ks. .Mě čekalo něco opravdu velmi těžkého a to oznámit manželovi, že mám rakovinu a že 17.4.2012 nastupuji na CHEMOTERAPII.
Když jsem mu to oznámila viděla jsem v jeho očích bolest, bezmoc a beznaděj…

ale jeho slova mě uklidnila : ” NEBOJ LÁSKO SPOLEČNĚ TO ZVLÁDNEME A TEN BOJ O TVŮJ ŽIVOT VYHRAJEME”!!!! Dodalo mi to tolik energie a síly bojovat a všem dokázat, že mě ta mrcha nedostane…
Poté mě čekalo další těžké sdělení o mé nemoci mým rodičům a babičce. Babička je pro mě velmi důležitá a hodně mi pomáhala a stále pomáhá. Jelikož už není nejmladší a její přítel zemřel také na rakovinu, rozhodla jsem se s těžkým srdcem jí “milosrdně lhát “. Ale jak všichni víme, babičky jsou chytré a své děti a vnoučata dobře znají a po nějaké době mou “LEŽ ” prokoukla.. 🙂
Dále jsem zlou novinu sdělila mému otci, bylo to těžké jelikož jsem prvorozená a teď můžu i první zemřít?? Vzal to velmi těžko…..

Nastal čas první chemoterapie…

Na mou první chemoterapii se mnou jel můj švagr, chtěl mi byt oporou, ale kupodivu byl více nervózní než já sama. 🙂

Nevědela jsem co mě čeká a stále jsem mela plnou hlavu otazek a neustale zadne odpovedi. Cekala jsem v cekarne na onkologii, než mě prohlídne doktorka před začatkem a napíše mi recept na můj první koktejlik 🙂 Vyfasovala jsem 8x chemo, no nebylo mi z toho zrovna nejlépe, ale co nadelame že??  Po vyšetřeni mě doktorka poslala na 8.patro,kde se podávaly chemo.

Vzhůru na párty

Vyjela jsem vytahem do 8.patra a čekala jsem na chodbě, než mi v lékárně umixují můj koketjl… Čekáni bylo nekonečné i kdyz to byla pouze pul hodina. Rozhlížela jsem se kolem sebe a pozorovala ostatní pacienty čekajíci na své mixy.

Dala jsem se do řeči s jednou paní a ta mi říkala, že pokud se chci se všim vyrovnat a smířit mam se naučit byt sobecká…, ale jak to má člověk udělat když je od jak živa DOBROMIL A VZDY POMAHA OSTATNIM A ON SAM JE AZ NA POSLEDNÍM MISTE!!!

Konečně na mě přišla řada a sestra mě zavolala a povídá: „pojďte půjdeme vás připravit. Její první otázka zněla: „VADI VAM INJEKCE?“ Má odpověď: „ano nesnášim je….“ Na to konto mi povída, tak si radši lehněte to bude jistější 🙂 Napíchla mi kanylu a vysvětluje abych se neděsila té barvy, která bude kapat (byla to ošklivá oranžová barva). A začala mi tím pádem první série chemo 4x agresivní a pote následovaly 4x nějake udržovací….. Kapalo mi to skoro 3h tak sem měla dost času pozorovat okolí kolem sebe a dost času na přemýšlení, jak to vše budu zvládat….  Po skončení chemo na mě čekal v čekárně můj švagr , celý vystrašený a nervózni jestli vůbec zvládnu cestu domu (bylo to cca 70km).

Dny po chemoterapiích

Kupodivu jsem se cítila velice dobře po chemo a největší radostí pro mě bylo vzít mou malou princeznu a vyrazit společně na velkou procházku… takhle jsem to praktikovala vždy a nehodlala jsem se našeho rituálu vzdát !!! I když mi párkrát nebylo nejlépe. Ale vždy jsem šla, nabírala energii z přírody, nenechala jsem se nijak a ničím odradit… důležité pro mě bylo strávit co nejvíce času s moji malou, jelikož vím, že jsem v době nemoci pro ni nebyla TA 100% MÁMA, kterou by si zasloužila.

Následoval kolotoč CHEMO – ODBERY KRVE – A ZASE CHEMO mezitím i nějaká jiná vyšetřeni apod.

Snažila jsem se byt na venek silná, aby mě lidi nelitovali o to jsem vůbec nestála a tak v podstatě zacal čas přetvářky 🙁  Samozřejmě lidé z města si začali všímat, že pomalu přicházím o vlasy a měni se mi barva pleti ,že vypadám jinak apod. Zastavovali mého manžela a ptali se co se děje ….

Ale byla jsem v kondici a tak jsem začala sama jezdit vlakem na chemo do 70km vzdáleného města….

Po druhé chemo jsem už ztratila vlasy a doktorka mi napsala poukaz na paruku, který jsem nikdy nevyužila…. Bylo mi to proti srsti nosit paruku a tak jsem se rozhodla, že si nechám holou hlavu a ten kdo se semnou bude chtít nadále bavit, ať se baví a ten kdo ne jeho problém… Nezajímali mě názory jiných na to jak vypadám. Můj manžel se toho chytil a na podporu mého sebevědomi si také oholil hlavu a tak jsme byly RODINKA HOLOHLAVYCH 🙂

Chemoterapie odpočívám od konce

Ty zbylé dvě chemo jsem zvládla v pohodě a mohlo se pokračovat v podání udržovacích chemoterapií. Po podani 1.udržovací chemo, ktere jsem dostávala vždy v útery mi bylo pokaždé až do pátka odpoledne dobře.. Pak nastal patek večer a já přestávala pomalu chodit a vše mě bolelo, tento stav trval vždy cely víkend a v pondělí ráno jak kdyz mávneš kouzelným proutkem sem byla zase v pořádku. Ale co vám budu povídat, ten víkend to pro mě byla muka a utrpení. Manžel mě musel nosit na záchod, do sprchy a vše doma zastat. Tak poníženě jsem se nikdy necítila. TA BEZMOC; BEZNADEJ A VSE KOLEM, BYLO TO DESNÉ A STRAŠNĚ MĚ TO BOLELO. Nebyla jsem 100% MÁMA ANI MANŽELKA 🙁

RAKOVINA JAKO NEMOC CELÉ RODINY

Postupně se začaly přidávat další problémy. Zdravotní, nechuť k jídlu (bylo mi doporučeno zkusit marihuanu na podporu apetitu – a pomohlo to 🙂 , objevili se znovu problémy s děložním čípkem, bolesti levé ruky apod. Ale tohle všechno se mohlo řešit až když je léčba chemoterapií i ta další ukončená.. Problémy si na svoje řešení musely počkat..

Jak již zmiňovala Šárka RAKOVINA  je nemoc cele rodiny a nejen jednoho. Když to jde musí se zapojit cela rodina a tím pádem zajistíte chod rodiny…. V mém případě se to dalo nějak skloubit dohromady, ale chyběl mi někdo s kým bych mohla mluvit a mých pocitech a všem co jsem prožívala.

Připadala jsem si na všechno sama

Asi si řeknete, vždyť má manžela mohla mluvit s ním! Ale já jsme nemohla, jelikož už tak jsem mu ublížila tím, že jsem nemocná. Pokaždé když jsem se na něj podívala jsem v jeho očích viděla JEHO BEZBŘEHOU LÁSKU KE MĚ ; ALE TAKÉ BEZMOC A NESKUTEČNOU BEZNADĚJ , ŽE MI NEMŮŽE NIJAK VÍCE POMOCI….

Kolik nocí jsem probrečela ve sprše, když ti moji dva miláčci spali a já měla bolesti, nebo výčitky sebevědomí, že pro ně nejsem dost dobrá…A nejvíce mě štvalo, když vám někdo na ulici řekne: „já vím jak se cítíš“. Neví. Nikdo to neví do té doby dokud si tím člověk sám neprojde.

Lucie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *