Celá diagnostika nyní vrcholí
Týden minul a s ránou na krku je potřeba chodit na kontroly. Během toho jsem
navštívila i svou lékařku z hemato-onkologie, která na tohle všechno během jednoho krátkého rozhovoru přišla. To co jiní nemohli několik měsíců rozlousknout se jí válelo na jazyku již od našeho posledního setkání. Vzhledem k rychle se zhoršujícímu stavu. Rychlému hubnutí a velmi silným dýchacím obtížím se obávala nakonec ještě horšího. Co? To mi neprozradila, ale vzbudila tím ve mě nevědomky opět strach. Moje mysl začalo cíleně brouzdat po internetu a hledat informace o tom, co tím myslela. Celá rodina se začala obávat finálního verdiktu.
Finální verdikt
Když pak přichází poslední kontrola na ORL, vyjmutí stehů po deseti dnech a moje otázka jestli jsou konečně výsledky? Byli tam. Lékař mi je sdělit nechtěl. Na kontrole jsem byla se synem, seděl mi v kočárku a z pobytu v nemocnicích býval neposedný, tam prvně začal dostávat do rukou pohádku v telefonu. Do té doby znal jen pohádky z knížek. Na mě tam vždy sedala nervozita z toho jak to s Domíkem v nemocnici dneska ustojím. Lidí je tu spousta a každý je tu nervní. Ty pocity si lidé předávají mezi sebou a na personál jsou někteří velmi vulgární.
Lékař mi diagnózu sdělit nechtěl
Po prvotním ostychu a mém naléhání lékař začal hledat výsledek histolky. Číst se mu nechtěl. Obličej mu zblednul. Díval se na mého syna v kočárku a do 
obličeje se mi nepodíval. “Nejsem Vás ošetřující lékař a neměl bych Vám to říkal, ale bohužel máte rakovinu.” To jsem nevnímala, povídám “No a? Který typ? Je to jen Hodkin?” Proškolená informacemi z předchozího průzkumu čekám co z něj vypadne. “Klasický Hodkinův lymfom” pokračuje. Já se usmívám, to on ani přihlížející sestra nechápou, asi si myslí, že je to můj postoj na přijetí zprávy. Pro mě je to ovšem uklidňující zpráva. Je to ta lehčí a lépe léčitelnější varianta. Pokud by si člověk musel vybrat typ rakoviny, byl by to tenhle. Má nejúspěšnější léčitelnost ze všech.
Doplňující vyšetření a první odloučení od syna
Když následující den přicházím na hemato-onkologii lékařka mě už očekává. Chce mi sdělit smutnou zprávu. Já už všechno vím. Informuje mě o dalších vyšetřeních. A tím je PET MR. Je to zobrazovací vyšetření, které detailně
zobrazí vyšetřovanou oblast těla s působením radioaktivní kontrastní látky, která má za úkol zvýraznit pro přístroje postižené tkáně. Na tohle vyšetření začínám být nervózní. Objeví stádium nemoci. Syna nesmím mít doma, abych mu nezpůsobila po vyšetření újmu na zdraví z radioaktivní látky. Domlouváme proto jeho převoz a první pobyt u babiček bez rodičů. Z toho mám samosebou největší strach.
PET – MR
Syn je první noc bez mámy, my se po víkendu u rodiny vracíme do Plzně jen ve dvou. Cestou v autě se ohlížím a hledám svého syna. Po něm v autě nezůstala ani autosedačka a ten pocit, že ho nemám u sebe mě mučil. První noc jsem strávila v neklidu a když bylo ráno potřeba opětovně vyrazit do nemocnice, kde pomalu začínám trávit stejně času jako doma jsem nervózní. Během vyšetření je potřeba zadržet na požádání několikrát dech. Zadržení dechu trvá sotva 15 vteřin, ale pro mě to byl téměř nadlidsktý úkol. Nehnutě ležet a držet dech kdy mi začíná praskat hlava stále se hlídat abych nehnula ani brvou. Pro mě náročná situace. Proč se mi v té době tak špatně dýchá vlastně ještě netuším.
Zhodnocení stádia nemoci
Následující den očekávám telefon. Volající lékařka mě zve do ordinace. Jdu sama, manžel musí zůstat v práci. Dozvídám se výsledek. Několik paketů
ložisek je oboustranně na krku z nichž už jednu uzlinu vyjmuli pro rozbor. Další ložiska jsou oboustranně umístěny v hrudníku o čemž jsem samozřejmě neměla ani ponětí. Celkem kolem desítky nádorů. Překvapivě jsem tohle nečekala. A už vůbec jsem nebyla připravená na to, že mi lékařka vlastně už objednala chemoterapii. Na kterou tedy souhlasně kývnu, vlastně musím. Je třeba využít situace, že momentálně nemám doma své dítě o které bych se musela postarat. Ten si užívá u tchýně a vůbec mu nechybím. Je to pro něj osvěžení. Má v tomhle stejný přístup jako já. Nemá rád stereotyp. To vše mě po telefonátu s Lukyho rodiči uklidňuje. Vím, že je o něj velmi dobře postaráno a to je nejdůležijtější. A u mě oficiálně začíná moje cesta.. Teď jsem mamina s rakovinou!
Jak probíhali moje chemoterapie se dočtete příští týden.
Nezbývá než Vám popřát hezký víkend a těšit se na Vaše komentáře nebo vzkazy. Ať už zde, nebo na Facebooku či Instagramu .
Ahoj, mamina s rakovinou
