Stereotyp nedávám v běžném životě, natož ve stravě.

„Patrně jediný způsob, jak si zachovat zdraví, je jíst, co ti nechutná, pít, co se ti oškliví, a dělat, co se ti nechce.“

I tímto citátem by se dalo shrnout období které u mě přichází po několika měsících snažení se dodržovat všechny rady, které po své diagnóze člověk dostane nejen od lékařů, ale hlavně přátel a rodiny. Každý má s rakovinou jinou zkušenost a proto absolvoval jiné alternativní způsoby léčby podporující své vysněné vyléčení.

Když se ti řád omrzí

Jako první příspěvek by se zřejmě očekávalo něco neskutečně pozitivního.  Zřejmě to bude tím, že jsem včera  po své 6. chemoterapii absolvovala přednášku mého manžela na téma – zásady dodržování správného stravování během nemoci. Dodržování rad které mi všichni tak ochotně poskytují. Rady, které jsem dodržovala poctivě celé dva měsíce. Poslouchám kritiku od člověka, kterému když uvařím pohankové rizoto tak ho sní jen protože ví, že nic jiného nedostane a ještě se u toho tváří jako boží umučení.

Minerály jsou důležité

Faktem ale je, že si každý musí přijít sám na to co mu dělá dobře. Ano, zprvu je to velká finanční zátěž. Pořizovat koloidní stříbro a zlato, kupovat reishi, kvalitní lněný olej, potraviny čistě v bio kvalitě, ženšen, koenzym Q10, Chlorela, prášek z hlívy ústričné, Maca, Aloe Vera, apod… Věcí které vám známí doporučí během onemocnění rakovinou je opravdu hodně.Bohužel však není v naších silách vyzkoušet všechno a ani bych to nedoporučovala. Zaprvé bychom se z toho dostali do finanční tísně a za druhé byste měli všechny alternativní metody hlásit lékaři, který Vás má na starost, aby mohl předpokládat případně nežadoucí učinky na léčbu, která je podle nich samozřejmě také to nejdůležitejší – jedy do těla ve formě chemoterapie jsou to jediné co Vás přeci vyléčí. To je dnešní přístup lékářů. (Přístup lékařů budeme řešit v jiném článku) Nehledě, na to že méně je někdy více. A o bolavý žaludek ještě před chemoterapií stejně nestojjíte.

Stereotyp mě ubíjí

I já jsem některé z výše uvedených doplňků přidala na svůj seznam. Ano, poctivě první dva měsíce jsem vše dělala podle rad známých. Mým největším problémem, ale je stereotyp. Proto jsem z pravidelné snídaně (tvarohovo-lněný krém podle Dr. Budwig) najednou přesedlala na smoothies, lněný krém se přesunul na odpolední svačinu a někdy až k večeři. Nyní jsem ho neměla už více než týden, ačkoliv mi evidentně dělal dobře. A tím jsem právě popudila svého manžela, když jsem argumentovala zničenými chuťovými pohárky po 

chemo. Jemu stereotyp nevadí, každý den snídá a svačí pečivo něčím namazané, proložené uzeninou či sýrem. proto nechápe, proč já prostě nemůžu jíst to co mi evidentě svědčí. Ano, přiznávám svědčí mi to, ale nedokážu se donutit sníst to každý den za sebou ve stejnou dobu. Přídám si ho do jídelníčku až se mi vrátí opět chuť na toho lipánka s příměsí chuťově výrazného lněného oleje.  Narozdíl od mého muže se já pečivu raději vyhýbám, zjistila jsem že mi po něm není dobře a cítím se bez něj lépe. Pokud si chci něco nečím namazat, sáhnu po kukuřičném pečivu nebo jeho bezlepkové variantě.

Chci najít novou cestu

Mezitím se budu řídit radou staniční sestřičky z mojí onkologie. Jezte všechno na co máte chuť a nenuďte se do ničeho co Vám nevoní. To je obzvlášť důležité, protože i pachové buňky jsou po chemoterapii pěkně pomatené. Věci které vám jindy voněli jsou vám teď možná odporné, stejně jako tomu bylo v těhotenství. Takže, když jsem o víkendu dostala chuť na pytlík chipsů,  dala jsem si je. Napříč tomu že jsem zastánce zdravé výživy a neměla je už skoro půl roku. Kvůli jednomu prohřešku se svět nezbortí.

 

Strava je základ

Takže závěrem. Jezte ani ne zdravě, ale hlavně chutně, a nenuťte se do ničeho co vám nutí ostatní. Vy sami víte nejvíc co Vám dělá dobře. A nenechte se vytočit partnery, oni lamentují hlavně kvůli tomu, že o nás mají strach.

Ahoj,

Vaše Šárka

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *