Když si vyslechneš zprávu, která ti otočí život naruby
Po kolečku vyšetření, excizi uzliny pro histologický rozbor a zdlouhavém týdnu čekání na výsledky, se asi každá z nás děsí výsledku. Pro mě to byl nejdelší 
týden v historii. To čekání na konečný verdikt mě ubíjelo. A nejen mě, hlavně manžela a zbytek rodiny, který už po prvotních odhadech lékařů už tušili co znovu přijde. Vyslechneme si diagnózu rakoviny podruhé. Maminka mi sdělila svou diagnózu na konci dubna. A já již o několik dní později s obavami o tom co s ní bude a jak to bude zvládat, absolvuji svoje kolečko vyšetření. Čekání a obav z toho, že by se neuvěřitelná situace mohla dít znovu. A teď i mě!
Uzlina na krku, může být i rakovina
Moje zdravotnické vzdělání a touha po vědění se nezapře. Po lékařce na hematologii požaduji jednání narovinu, docházím k ní už od těhotenství pro chudokrevnost a když mi sdělila svoje obavy, zhrozila jsem se. A nejen já! “Holčičko moje zlatá, já to vidím bledě. Tohle dělám už 50 let a všechny Hodkiny na plzeňsku mi prošli pod rukama.” To ještě téměř netuším, co ten Hodkin o kterém mluví přesně je. Ale shodou okolností jsem se několik dní předtím dozvěděla o kamarádovi, který se léčí na rakovinu lymfatických cest. Je ve stejném věku jako já a zpráva o jeho nemoci mě totálně šokovala. Je toho okolo mě teď nějak moc, a že se nakonec jedná o to samé onemocnění jako má on, zjistím vlastně záhy poté.
S největší pravděpodobností máte rakovinu, na potvrzení z histologie si, ale počkáme
Na prvnotní vyšetření jsem si odskočila od syna, kterého se v dětském koutku ujala kamarádka Jaruška. Vyšetření, ale zabírají více času než jsem předpokládala a tak volám z polikliniky Jarče i manželovi, aby si Domíka převzal aby si mohla jít se synem domů. Svoje obavy si v hlavě nesu zpátky do Galerie kde je dětská herna. Sedím na lavičce s Jaruškou a probíráme první dojmy z vyšetření. Doktorka je zkušená a věděla hned o čem mluví, odběr vzorku je pro ní už jen drobný detail, který doplní její předpoklad.
Přijetí špatné zprávy
Sotva dvě minuty po mě dorazí manžel. Ve chvíli kdy ho spatřím, se ve mně zalknou všechny slzy a okamžitě prýskají na povrch. Spustí 
se mi na veřejnosti záchvat pláče a valím jedno slovo za druhým. Lukyn mě drží a není schopný jediného slovo. Slzy se mu tlačí do očí, ale není schopen ničeho. Asi za minutu se vzpmatuje a hned hrne slova podpory. “Tohle zvládneme, to bude dobrý.” Sedíme na té lavičce a díváme se na syna, který si jen nevinně hraje s ostatními dětmi. Je mu sotva 16 měsíců a jeho máma má rakovinu. No jak tohle dopadne?
Špatné myšlenky se honí každé
O tom co se mi honí v hlavě, víme asi každá svoje. Myšlenky o smrti. Proplakané noci i dny. Co bude se se synem když to nedopadne? Jak to budu řešit? Co léčba? Co mě čeká? Jak to probíhá? Moc myšlenek, které nenechají hlavu vydechnout a to ten ortel ještě není finálně vyřčen. Hlava je mocná a když to sdělím rodině, už jsem s nemocí smířená. Fáze přijetí u mě probíhá 
rychle, mamka se v tom pořád topí a já to přijímám jako zkoušku. Oni propadají na dno. Ale já musím být statečná! Mám přeci malého syna, který mě potřebuje. V tuhle chvíli se ze mě stává mamina s rakovinou! A v rodině jsme rázem dvě s rakovínou, 30 dní od sebe ta stejná zpráva. Co to udělá s rodinou to asi dokážete představit. Jedna rakovina je smůla, ale dvě? Neštěstí? Hm.. Možná zkouška, nebo trest, ale za co? Za to jak jsem se poslední tři roky stresovala a honila? I takové myšlenky se honí hlavou..
Rakovina – jedna situace a přesto každá jiná
Každopádně jsme v rodině už dvě a tak či tak, musíme si být oporou, obě nás čeká to stejné. Operace, chemoterapie, ozařování.. Rakovina, diagnóza smrti nebo zkoušky? Já volím zkoušku a jak se ta zkouška bude vyvíjet dál? Čtěte v dalším sobotním článku.
Tak ahoj,
teď už maminy s rakovinou
