Šestinedělí je škola života pro každou mámu

,,Rodinný život, je zásah do života soukromého.”

Teď zcela upřímně. Člověk, může toužit po dětech sebevíc, může je milovat celým svým srdcem, ale jsou věci, které se s jejich příchodem zásadně změní. Konkrétně tím, že se začne točit vše jen okolo nich. Na soukromý život už jaksi není prostor. Tedy, alespoň tak tomu bývá na začátku. Než se člověk s novou situací vypořádá, nastaví si funkční režim a určí si pravidla boje.

Začátky jsou vždycky těžké

Ani u nás nebyl začátek jednoduchý. Ten rok zrovna vcházela v platnost novela zákona o nemocenském pojištění, jinak zvaná ,,otcovská”. I u nás si tedy manžel maloval, jak s námi zůstane doma, abychom ten rozjezd měli co nejlepší a hlavně, aby to ulehčil mě a já si mohla co nejvíc odpočinout. Avšak neříkej hop. Manžel si z práce vzít volno nemohl, protože v tu dobu začínali mít v práci vážné problémy ve vedení firmy a oni ho tam potřebovali. Začalo se tedy vymýšlet náhradní řešení. Měla přijet moje maminka, ale ta onemocněla necelé dva dny před tím než měla dorazit. Tak to taky neklaplo. Zůstala jsem na to tedy nakonec sama. Jsem přeci matka. O toho malého bobíka se stejně musím postarat hlavně já. Spát můžu jindy říkám si. A tak jsme začali s Domíkem bojovat sami. Manžel chodil z práce později než obvykle nebo zrovna dělal zakázku přes 200 kilometrů daleko a tak často nejezdil domů vůbec. Někdy jsme ho neviděli i tři, čtyři dny.

S kojením už problémy nejsou, teď přijdou jiné.

Já nyní už “spokojená” rozkojená matka. Nemusela si lámat hlavu nad tím jestli mám mléka dost, malý prospíval.  Kojení jsem pro jistotu ještě podpořila homeopatiky, které jsem zobala pravidelně několikrát denně a popíjela čaj pro kojící maminky. Stalo se tedy, že mléka bylo tolik, že bych mohla živit ještě jedno další dítě. Musela jsem tedy pořídit odsávačku mléka (časem bude recenze) a dělala velké zásoby do mrazáku, Každý den jsem ho vážila na kuchyňské váze v talíři na obležené chlebíčky, novorozeneckou váhu mi připadlo zbytečné pořizovat. Funkci plnila výbornou a ještě to vypadalo legračně. Náš malý hladovec, ale vyžadoval velmi časté krmení a tak byl u prsu téměř každé dvě hodiny, začali proto tak velmi silné bolesti bříška.

Největší nepřítel novorozence je plyn.

S prdíky jsme bojovali už od 12 dne po jeho narození, často proplakal celou noc a my hledali způsoby jak mu pomoci.  První volbou proto byli masáže bříška. Masírovali jsme několikrát denně a často i v noci. Dostavil se tedy i spánkový deficit a oba s manželem jsme byli jak po ráně do hlavy, on šel na šestou do práce a já zůstala doma opět sama. Dominik toho moc nenaspal ani přes den, často jsem neměla čas ani uvařit si jídlo, byl na mě hodně závislý a jakmile mě ztratil z dohledu začal plakat. Ne nadarmo se proto říká, že děti v prvních třech měsících života potřebují tzv. čtvrtý trimestr na donošení.

Šátek na nošení dětí mi ulehčil práci

Manželova teta Evička, měla v té době už dva kluky a proto v její výbavě byl i nosící šátek, který mi velmi ochotně zapůjčila. Stal se tedy z Domíska chovanec. Navázaný v šátku u maminky, se opět stal spokojeným miminkem, nehledě na to, že navázaní do klubíčka mu pomáhalo i s jeho utrápeným bříškem. Já měla nyní možnost začít opět vařit svou zdravou stravu. Ovšem můj způsob stravování s vysokou mírou zeleniny a ovoce neprospíval malému a tak se jeho bolesti začali zhoršovat. Musela jsem tedy začít nakupovat léky s obsahem simetikonu a podávat před každým kojením malému, když to nezabíralo bylo nutno přistoupit k řešení, kterému jsem se dlouho bránila. Použití rektální rourky. Zavedla jsem jí jen několikrát a opravdu až v těch nejhorších situacích, ale vždy to zabralo a já se divila tomu, kolik vzduchu z malého uchází.

Válka se stravou

Úpravy jídelníčku tedy museli opět proběhnout i u mě. Byl to věčný boj, který trval až do jeho ukončeného třetího měsíce, kdy už měl dost silnou bránici a svaly bříška na to aby si s nežádoucím plynem poradil. V té době jsem začala s malým navštěvovat mateřské centrum a navázala tak kontakt s jinými lidmi, do té doby jsem trávila jen spoustu času procházkami venku s kočárkem, kdy jsem často nachodila i deset kilometrů denně. Byl to jediný způsob jak malého uspat. Čerstvý vzduch svědčil oběma, já si pročistila hlavu a malý spokojeně pochrupoval.

Novy režim nastaven

V té době, už jsem samozřejmě chtěla začít něco shazovat ze své poporodní váhy. Pořád jsem měla ještě 8kg navíc. Chodila jsem dlouhé svižné procházky, kojila, jedla zdravě, cvičila s malým v mateřském centru.  Pečovala o něj s tou největší láskou nejlíp jak jsem dokázala. Tak bych čekala jak se čísla na váze budou pohybovat směrem dolů. U mě tomu tak ale nebylo. Jak jsem říkala, zadržovala jsem dost vody už od třetího trimestru a zatím se mě to pořád drželo. Začínala jsem z toho být neštastná a tak v rámci volné chvilky zapojila i trochu toho cvičení. Najela zpátky na Jillien Michaels a očekávala brzké výsledky. Ty se záhy dostavili. Za dva měsíce jsem měla o dvě kila méně. Jenom! Nedá se svítit, musím pokračovat v makání.

Matčin kolotoč.

To byl můj nový režim po šestinedělí. V noci nedostatek spánku, přes den vařit s malým v šátku. Odpolední dlouhá procházka, navečer si zacvičit. V kole kojení, koupání a přebalování. Praní, žehlení a udržování si stále čisté a uklizené domácnosti. Každý den. Jaké to asi bude mít následky? Pokračování příběhu čtěte v dalším článku opět příští sobotu. Jinak v úterý se můžete těšit na recenzi na látkové plenky.

Ahoj, Šárka

 

 

 

4 odpovědi na “Šestinedělí je škola života pro každou mámu”

  1. Šari máš to krásně napsaný, a abych ti řekla po pravdě už se na to sama celkem těším ale i zároveň se bojím zdá to zvládneme 😉😀. Ale je to krásný dar být rodičem.

    1. Ahoj Andri, velmi děkuji za tvůj komentář. Neboj vy se nemusíte vůbec ničeho bát, máte na blízku spoustu lidí, kteří vám s tím pomůžou když budete potřebovat. Mate všechny za rohem. My jsme tu možnost neměli, když jsme se rozhodli bydlet od všech tak daleko.

  2. Šárko, jako bys psala o mně po prvním porodu 😢 Po šestinedělí jsem se hned vrhla na běhání, ale ručička na váze se ani nehnula. Stále jsem vážila víc než před porodem. Byla jsem hodně nešťastná a v hlavě mi pořád lítaly myšlenky, jak to shodit. Až tělo “řeklo dost” a přišla konizace čípku. Od dr jsem měla narizeny klid a dodržení šestinedělí. Manžel s námi byl 14 dní doma a já opravdu jen odpočívadla. Po tomto šestinedělí jsem najednou vážila ještě min než před otěhotněním a najednou jsem prozrela. Moje tělo potřebovalo víc odpočinku a klidu a já ho jen honila a stejně to nikam nevedlo. Od té doby už tolik nereším jídlo, sport a hlavně lidi. Naučila jsem se odpočívat, říkat ne a říkat, co se mi nelíbí.
    Děkuji za tvé články, jsou moc hezky napsané. Těším se na další a posílám Tobě i mamce hodně sil!

    1. Ahoj Jani, velmi si vážím tvojí reakce. Je to jak jsi napsala. Někdy prostě člověku trvá než si připustíme co je důležité a co ne. Bohužel často to odnáší naše zdraví. A přes chyby, které jsme v minulosti udělali ještě častokrát opakujeme tak dlouho než nám řekne dost. Tak to bylo i u mě a pokud vydržíš a bude číst i další články, které budou následovat, uvidíš, že některé chyby jsem dělala opakovaně a často jsem ještě přitvrdila protože jsem si myslela, že dělám správně. Tvojí podpory si velmi ceníme a určitě vyřídím i mamce. přeji hezký zbytek večera, Šárka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *